16 C 30/2021

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Pokornou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 11 417,76 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 11 417,76 Kč s úrokem ve výši 1 207,99 Kč, úrok ve výši 22,68 % p. a. z částky 8 974,76 Kč od 26. 2. 2020 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 422,76 Kč, úrok z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 8 974,76 Kč od 26. 2. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně 1 368 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala zaplacení částky 11 417,76 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že aktivní legitimace žalobce je dána na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18.2.2020 a její přílohy č. 1 – Seznamu pohledávek, která byla uzavřena mezi žalobcem a společností [právnická osoba], (dále jen„ [příjmení]“). [příjmení] uzavřela s žalovaným dne [datum] Smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo] (dále jen Smlouva o úvěru), v níž se Banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ke kreditní kartě do výše úvěrového limitu 10 000,00 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách alespoň ve výši Minimální splátky. Minimální měsíční splátka byla stanovena jako 5 % čerpaného úvěru, přičemž výše splátky byla žalovanému vždy oznámena v měsíčním výpisu z úvěrového účtu. Nedílnou součástí smlouvy byly Produktové podmínky revolvingového úvěru. Kreditní kartu Banka žalovanému poskytla v souladu Podmínkami: Předání Kreditní karty, [příjmení]. Kreditní karta a PIN budou předány prostřednictvím doručovatele poštovních služeb, není-li ve Smlouvě sjednáno a/nebo [příjmení] [jméno] jinak; Kreditní karta bude předána do vlastních rukou Klienta. PIN vztahující se k vydávané Kreditní kartě Banka nesděluje jiné osobě než Držiteli. Držitel je povinen okamžitě po převzetí Kreditní karty ji na zadní straně podepsat v místě podpisového proužku, nikoli obyčejnou tužkou. Převzetím Kreditní karty Klient vyslovuje souhlas s výší Úvěrového rámce stanoveného [příjmení] a se zvolenými Doplňkovými službami. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr na kreditní kartě splácet a to jak jistinu úvěru, tak úroky a poplatky v souladu se Smlouvou a Podmínkami: Klient je povinen platit Bance v rámci pravidelných měsíčních splátek vedle splátky jistiny dále Poplatky, a to zejména a) Poplatky pravidelně se opakující (zejména za vedení Kreditní karty, správu účtu, Doplňkové služby ke Kreditní kartě); b) Poplatky za jednotlivé čerpání Úvěru provedené Kreditní kartou; c) Poplatky spojené s blokací, ztrátou, obnovou Kreditní karty; d) mimořádné Poplatky; e) smluvní pokuty, a to vše dle Sazebníku a dále úroky (základní dohodnuté úroky a úroky z prodlení) podle Úrokového lístku. Banka svůj závazek splnila a otevřela žalovanému úvěrový účet č. [bankovní účet] a vydala žalovanému kreditní kartu. Žalovaný svou povinnost nesplnil a nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas. Z tohoto důvodu [příjmení] využila svého práva a v souladu se Smlouvou a Produktovými podmínkami žalobce, prohlásila úvěr poskytnutý dle Smlouvy o úvěru dopisem ze dne [datum] za okamžitě splatný v celé výši, neboť byl žalovaný k tomuto dni v prodlení se splátkou, čímž ve smyslu Smlouvy Produktových podmínek porušil svoji splátkovou povinnost dle Smlouvy o úvěru. Žalovaný doposud svoji povinnost nesplnil a dlužný, splatný úvěr nezaplatil. Žalovaný tak nadále dluží žalobci na jistině částku 8 974,76 Kč, smluvní úrok z dlužné jistiny ke dni splatnosti ve výši 1 207,99 Kč (tento úrok je výsledný nezaplacený úrok, který žalovaný měl zaplatit v pravidelných měsíčních, anuitních, splátkách), smluvní poplatky ve výši 2 443,00 Kč, úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni 25.02.2020 ve výši 422,76 Kč úrok z prodlení ve výši 10,00 % p. a. z částky 8 974,76 Kč od 26.02.2020 do zaplacení, smluvní úrok ve výši 22,68 % p. a. z částky 8 974,76 Kč od 26.02.2020 do zaplacení. Žalovaný svoji povinnost nesplnil a svůj dluh nezaplatil. Neučinil tak ani poté, co jej žalobce v souladu s ustanovením § 142a odst. 1 o. s. ř. vyzval k zaplacení a nabídl mu smírné – mimosoudní řešení, spočívající v možnosti dluh splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Zaslána předžalobní výzva na poslední známou adresu žalovaného v souladu s § 142a o.s.ř.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

3. Ke stavu věci soud zjistil, že byl předložen Sazebník poplatků včetně platební historie k účtu žalovaného od [právnická osoba]. Soudu byly přeloženy produktové podmínky spotřebitelského úvěru pro revolvingový úvěr, úrokový lístek a všeobecné produktové podmínky. Soudu byl dále předložen výpis ke kreditní kartě za období od [datum] do [datum]. Dle potvrzení ze dne 20. 8. 2019 byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobci.

4. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (o.z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyně prokázala, že žalované poskytl právní předchůdce na základě platně uzavřené smlouvy o úvěru podle § 2395 o.z. úvěr, a to ve výši účastníky dohodnuté, tj. 8 975,76 Kč. Podle ust. § 2395 a § 2399 odst. o.z. žalovanému vznikla povinnost jako úvěr mu poskytnuté peněžní prostředky vrátit. Žalovaný v řízení nevyvrátil, že svou povinnost dosud nesplnila. Žalobkyně využila svého práva požadovat zaplacení neuhrazených splátek ve lhůtě, kterou žalované stanovila. Prokázala rovněž, že pohledávku nabyla od svého předchůdce. Žalované tak vznikla povinnost zaplatit nesplacenou část úvěru spolu s úrokem a úrokem a s úrokem z prodlení jdoucím z tohoto základu na jehož zaplacení má žalobce právo podle ust. § 1970 o. z. ve výši stanovené v ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

5. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení zastoupeného žalobce se soud nejprve zabýval otázkou, zda tyto náklady se zastoupením vynaložil účelně a následně se zabýval otázkou, zda takto vynaložené náklady byly přiměřené co do své výše. Věřitel, který vymáhá postoupením nabytou pohledávku, je v soudním řízení zastoupen advokátem vždy důvodně a náklady s tímto zastoupením spojené je třeba hodnotit jako účelně vynaložené ve smyslu ustanovení § 142 odst.1 o.s.ř. Věřitel má právo vymáhat jakkoliv vysoké dluhy a musí mít k dispozici právní nástroj k jejich vymáhání. Soud ovšem shledal, že výše odměny advokáta, stanovená – za použití § 151 odst. 2 o.s.ř je v konkrétní věci ve zjevném rozporu s ústavním principem proporcionality. Při stanovení výše náhrady nákladů řízení soud vycházel z ustanovení § 151 odst.2 o.s.ř. Dle tohoto ustanovení o.s.ř. při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud určí výši odměny za zastupování advokátem nebo notářem v rámci jeho oprávnění stanoveného zvláštním právním předpisem anebo patentovým zástupcem v rozsahu jeho oprávnění stanoveného zvláštními právními předpisy podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem; jde-li však o přiznání náhrady nákladů řízení podle § 147, § 149 odst. 2 nebo odůvodňují-li to okolnosti případu, postupuje se podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně tj.dle § 6 a následující vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náhradu za daň z přidané hodnoty soud určí z odměny za zastupování, z náhrad, z odměny notáře za provedené úkony soudního komisaře a z jeho hotových výdajů podle sazby daně z přidané hodnoty stanovené zvláštním právním předpisem. Náhradu mzdy (platu) a náhradu hotových výdajů soud stanoví podle zvláštních právních předpisů. Náhradu za odměnu znalce, který podal posudek podle § 127a, soud určí podle sazby odměny stanovené zvláštním právním předpisem. Jinak soud vychází z nákladů, které účastníku prokazatelně vznikly. Při stanovení konkrétní výše náhrady nákladů řízení vzal soud v úvahu zejména, že jde o pohledávky ze smluv, kde jednou ze stran byl spotřebitel, který je fakticky vyloučen z možnosti sjednat si je s jiným obsahem. Šlo o věc jednoduchou, žaloba byla koncipována natolik obecně, že v dalších dosud podaných žalobách téže žalobkyně se jednalo o totožná podání, která na odborné znalosti a vynaložený čas k vypracování žaloby nekladly žádné větší nároky, přičemž vzal zřetel na skutečný průběh projednávané věci, počet, charakter, obtížnost a časovou náročnost úkonů právní služby ve vztahu k předmětu řízení. Jednotlivé žaloby se v zásadě liší jen údaji o žalovaných a skladbě žalované částky. Právo na peněžité plnění vymáhá jiný než původní věřitel a žalobkyně s žalovanými pohledávkami obchoduje. Žalobkyně je osobou, která na základě vlastního rozhodnutí nabyla od původního věřitele pohledávku za účelem jejího vymáhání a vymáhání pohledávek je podstatou žalobkyně podnikání. Postup, při kterém žalobkyně nabytou pohledávku vymáhá za pomoci advokáta lze považovat za opodstatněný v případě, že v průběhu konkrétního řízení nastaly mimořádné okolnosti, jež by vybočovaly z obvyklého průběhu řízení daného typu a o takovou situaci v tomto řízení nejde. Samotná míra vydobytelnosti pohledávek je součástí jeho podnikatelského rizika a náhrada nákladů řízení není sankcí, má pouze nahradit přiměřeně účelně vynaložené náklady spojené s uplatněním daného práva. Je zjevné, že tyto náklady jsou vzhledem ke všem okolnostem nižší, než jak jejich náhradu paušálně stanoví právní předpisy podzákonné právní síly. Soud tedy vycházel ze závěru, že přiměřenost nákladů odráží výše náhrady nákladů, které zcela nezbytně žalobce musí vynaložit výlučně v souvislosti se soudním řízením tj. jejich vynaložení je buď podmínkou řízení, anebo nákladů, bez jejichž vynaložení by se takový podnikatel vystavil riziku procesního neúspěchu. Advokát v tomto případě učinil jen jeden úkon právní služby. Nebylo možné žalobci přiznat dle § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. úkon právní služby za převzetí a přípravu zastoupení nebo obhajoby na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb neboť takový úkon zástupcem žalobkyně nebyl fakticky proveden, a to s ohledem na zjevnou podobnost obdobných případů, v nichž je žalobce zastoupen advokátem a v nichž podává u soudů žaloby, které jsou obsahově shodné. Příprava a převzetí zastoupení znamená, že advokát se zastoupeným projednává jednotlivý případ a hodnotí všechny aspekty projednávané věci, přičemž se nepochybně předpokládá, že jde vždy o případ zcela individuální. Taktomu však není, pokud jde o projednávanou věc, neboť soudu, je známo z jiné jeho činnosti, že žalobkyně obdobných sporů vede stovky, a skutkově se spory o vymáhání pohledávek z nezaplacených úvěrů výrazně neliší. S ohledem na skutečnost, že tedy v projednávané věci nešlo o žádný případ, který by vybočoval ze zavedeného schématu, a tedy nevykazuje žádné větší individuální odchylky s výjimkou výše uplatněných částek, popř. data a čísla úvěrové smlouvy, je třeba uzavřít, že příprava a převzetí zastoupení nebyly tak, jak to má na mysli citované ust. § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., v projednávané věci prováděny.

6. Vzhledem ke všem výše uvedeným závěrům nebylo možné žalobkyni přiznat dle § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. úkon právní služby za převzetí a přípravu zastoupení nebo obhajoby na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb, za jeden úkon právní služby a to písemné podání soudu týkající se věci samé, tedy žaloby a výzvy k plnění před podáním žaloby.

7. O nákladech řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, přiznal proti v řízení neúspěšné žalované právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Žalobkyně osvědčila, že žalované ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním žaloby byla zaslána výzva k plnění nároku, který je předmětem žaloby. Náklady žalobkyně v řízení zastoupeného advokátem, sestávají podle § 137 o.s.ř. ze soudního poplatku za řízení ve výši 800 Kč, odměny za zastoupení žalobkyně advokátem, hotových výdajů zástupce žalobkyně a 21% DPH. Při určení výše odměny za zastupování žalobce vycházel soud z vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů o mimosmluvní odměně (dále jen„ advokátní tarif“), konkrétně ustanovení § 14b, které nabylo účinnosti dnem 1. července 2014. V daném případě je soudu z jeho rozhodovací praxe známo, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Zástupci žalobkyně tak náleží za každý úkon právní služby částka 300 Kč v rozsahu 2 úkonů a paušální částka jako náhrada výdajů za každý ve výši 100 Kč, to vše s 21% DPH.