16 C 307/2025

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kotounovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 61 198 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 41 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 41 000 Kč od 11. 9. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení 9 374 Kč s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 50 374 Kč od 15. 2. 2025 do 10. 9. 2025 a z částky 9 374 Kč od 11. 9. 2025 do zaplacení, o úrok 0,5 % z částky 41 000 Kč od 11. 9. 2025 do zaplacení, o částku 10 824,58 Kč, o úrok ve výši 78,09 % ročně z částky 41 000 Kč od 15. 2. 2025 do 10. 3.2025 ve výši 2 041,44 Kč a o úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 41 000 Kč od 11. 3. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 15. 2. 2025 dosáhne částky 161 510 Kč, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 3 788 Kč k rukám jejího zástupce, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 23.9.2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 50 374 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 50 374 Kč ve výši 12 % ročně od 15.2.2025 do zaplacení, částky ve výši 10 824,58 Kč, úroku ve výši 78,09 % p.a z částky 41 000 Kč od 15.2.2025 do 1003.2025 ve výši 2 041,44 Kč, úroku ve výši 12,75 % p.a z částky 41 000 Kč od 11.3.2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 15.2.2025 dosáhne částky 161 510 Kč. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že mezi ní jako věřitelem, a žalovaným, jako klientem, byla uzavřena smlouva o úvěru č. 9103362173. Žalovaný tuto smlouvu podepsal dne , datum, . Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 41 000 Kč. K vyplacení úvěru žalovanému došlo dne 23.5.2024. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 73,12 % p.a. splácet ve 36měsíčních splátkách ve výši 1 729 Kč splatných vždy k 25. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem červen 2024, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobkyně o schválení úvěru. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, a to konkrétně prostřednictvím emailové komunikace. Žalovaný tuto smlouvu podepsal svým jménem, příjmením a doplněním jedinečného kódu, který mu byl za tímto účelem ze strany žalobce předem poskytnut. Smlouva obsahuje dodatek, který tento způsob uzavření smlouvy upravuje. Oznámení o schválení úvěru bylo žalovanému zasláno na e-mailovou adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného). Vzhledem k tomu, že žalovaný nehradil splátky řádně a včas, když se dostal do prodlení o délce 65 dnů, došlo k zesplatnění celého úvěru, a to ke dni 29.10.2024. Do data zesplatnění celého úvěru žalovaný uhradil žalobkyni dvě splátky, a to splátku ve výši 1 729 Kč dne 21.6.2024 a splátku ve výši 1 729 Kč dne 25.8.2024. Ještě před zesplatněním vznikl žalobkyni v souladu s uzavřenou smlouvou nárok na smluvní pokutu ve výši 998 Kč (2 x 499 Kč) za prodlení se splátkami č. 3 a č. 4 v délce 30 dnů a dále nárok na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného delším než 15 dnů ve výši 600 Kč (za prodlení se splátkami č. 2, č. 3. a č. 4).

2. Žalovaná částka se tak skládá ze zbývající dlužné původní jistiny úvěru ve výši 41 000 Kč, dlužného úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 7 976,84 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 998 Kč, z náhrady nkladů ve výši 400 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 48 976,84 Kč za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem 15.2.2025 do dne podání žaloby, tedy ve výši 10 824,58 Kč a úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 41 000 Kč ode dne 15.2.2025 do zaplacení. Žalobkyně touto žalobou požaduje tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 78,09 % ročně. Za dobu od 91. dne prodlení žalovaného (tedy za dobu od 11.3.2025) žalobkyně v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, požaduje úrok v nominální úrokové sazbě 12,75 % ročně. Žalovaný po zaslání předžalobní výzvy na svůj dluh ničeho neuhradil.

3. Žalovaný se k žalobě žádným způsobem nevyjádřil. Žalovaný na výzvu, která byla na adresu jeho trvalého pobytu doručena postupem dle § 46b písmeno a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) ve spojení s § 49 odst. 2 a 4 téhož zákona, aby se ve smyslu § 114a o.s.ř. vyjádřil k žalobě, nereagoval.

4. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil. Soud obdržel písemnou omluvu žalovaného, který sdělil, že momentálně není v Sokolově a že žádá soud o projednání v jeho nepřítomnosti. Soud proto jednal v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalovaného. Žalobkyně uvedla, že na podané žalobě trvá v plném rozsahu.

5. Soud věc rozhodl během prvního jednání. Soud z obsahu spisu a z provedených důkazů dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu.

6. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli za použití prostředků dálkové komunikace dne , datum, smlouvu označenou jako Smlouva o úvěru č. , číslo, . Žalobkyně při ověřování totožnosti žalovaného měla k dispozici náhled jeho občanského průkazu. V předmětné smlouvě se zavázala žalobkyně poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 41 000 Kč. Čerpané peněžní prostředky se zavázal žalovaný splatit ve 48měsíčních splátkách po 2 804 Kč nejpozději do 10. dne každého kalendářního měsíce, a to počínaje kalendářním měsícem v následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen. Splátka zahrnovala splátku jistiny a úroku za poskytnutí úvěru. Zápůjční úroková sazba dle smlouvy činila 78,09 % a tzv. RPSN 113,08 % bez zahrnutí pojištění. Smlouva dále obsahovala ujednání o způsobu úročení úvěru s tím, že sjednané úroky běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny, a to i po zesplatnění úvěru dle smlouvy s tím, že poskytovatel je oprávněn na úrocích za poskytnutí úvěru, které přirostou, požadovat částku v maximální výši 161,510,49 Kč odpovídající 120 % z celkové částky, kterou měl žalovaný zaplatit. Smlouva dále obsahovala důsledky vyplývající z prodlení žalovaného, a to povinnost zaplatit v případě prodlení splátky o délce 30 dnů smluvní pokutu ve výši 499 Kč, maximálně však 2 999 Kč za kalendářní rok, dále 200 Kč jako účelně vynaložené náklady za každou splátku v prodlení o délce 15 dnů a smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. Z předsmluvního formuláře a prohlášení klienta (žalovaného) ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný byl před poskytnutím úvěru informován o podmínkách úvěru, včetně výše úrokové sazby, smluvní pokuty či výše RPSN. Z potvrzení o provedení transakce bylo zjištěno, že v září 2024 obdržel žalovaný příjem ve výši 21 138 Kč, v srpnu 2024 příjem ve výši 47 567 Kč. Z výpisu z registru SOLUS, NRKI soud zjistil, že žalobkyně před poskytnutím úvěru provedla lustraci žalovaného v těchto registrech. Z karty Hodnocení klienta soud zjistil, že žalobkyně vycházela z čistého měsíčního příjmu žalovaného ve výši 35 000 Kč, životní minimum činilo 4 860 Kč, bydlení 6 680 Kč. Výdaje tedy 11 540 Kč, rezerva žalovaného činila 1 000 Kč.

7. Soud dále zjistil, že žalobkyně dne , datum, na účet žalovaného uvedený v uzavřené smlouvě – číslo účtu , č. účtu, , vyplatila částku ve výši 41 000 Kč, což vyplývá z dokladu o vyplacení této částky z účtu č. , č. účtu, . Soud dále zjistil, že se žalobkyně na žalovaného obrátila prostřednictvím výzev ze dne 10.1.2025 a ze dne 10.2.2025, ve kterých jej upozornila na prodlení se splácením příslušných splátek a zároveň na možnost zesplatnění celého úvěru, doklady k odeslání výzev žalovanému žalobkyně soudu nepředložila. Oznámením ze dne 13.2.2025 žalobkyně žalovanému následně sdělila, že s ohledem na jeho prodlení s úhradou splátky o délce 65 dnů došlo v souladu se smlouvou k okamžitému zesplatnění všech závazků vyplývající z uvedené smlouvy, a zároveň žalovaného vyzvala k okamžité úhradě dosud nesplacených částí úvěrů, běžných úroků, smluvních pokut a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s jeho prodlením. K úhradě dlužné částky byl žalovaný vyzván ještě prostřednictvím předžalobní výzvy ze dne 4.9.2025, kdy tato výzva byla podána k poštovní přepravě téhož dne, což bylo doloženo podacím archem. Z karty klienta ze dne 23.9.2025 vyplývá způsob splácení úvěru, kdy žalovaným nebylo k uvedenému datu uhrazeno ničeho.

8. Podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle ustanovení § 580 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle ustanovení § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle ustanovení § 2993 věty první občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

12. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

13. Soud věc právně posoudil zejména podle výše uvedených ustanovení občanského zákoníku a dále též zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. S ohledem na spotřebitelskou povahu smlouvy se soud při posouzení uplatněného nároku zabýval platností uzavřené předmětné smlouvy označené jako smlouvy o úvěru z pohledu souladu obsahu úvěru s dobrými mravy, kdy posuzoval, zda poskytnuté plnění a sjednané náklady za úvěr a úroky neodporují dobrým mravům.

14. Po zhodnocení shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným nevznikl uzavřením shora uvedené smlouvy ze dne , datum, zamýšlený závazek v podobě smlouvy o úvěru podle ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku. Soud shledal, že předmětná smlouva o úvěru je absolutně neplatná, neboť se zjevně příčí dobrým mravům, když výše sjednaných poplatků je zcela nepřiměřená. V předmětné smlouvě si smluvní strany sjednaly úrok ve výši 78,09 % p.a., náklady daného spotřebitelského úvěru byly ve smlouvě vyjádřeny tzv. roční procentní sazbou nákladů (RPSN) ve výši 113,08 %, Předmětná smlouva představuje nepochybně smlouvu formulářovou, kdy žalovaný neměl možnost vyjednávat o jejím obsahu, a to v části týkající se úročení úvěrů a plněních spojených s tímto úvěrem, a to i v souvislosti s jeho nastalým prodlením. Ve smlouvě o úvěru byla současně sjednána i smluvní pokuta ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení, smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každou splátku v prodlení o délce 30 dnů a povinnost uhradit účelně vynaložené náklady vzniklé v souvislosti s prodlením ve výši 200 Kč za každou splátku v prodlení o délce 15 dnů. Uvedené úroky a další náklady spojené s úvěrem, včetně požadovaných platebních povinností v důsledku prodlení žalovaného soud považuje za plnění, která jsou v hrubém nepoměru k poskytnuté jistině úvěru. Z ujednání o smluvním úroku je pak zřejmé, že tato ujednání vyvolávají značnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran. Dle názoru soudu se jedná o výši nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům, přičemž se jedná o takovou výši úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Hranicí mravnosti úroku je pak dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu trojnásobek obvyklé roční úrokové míry poskytované bankami v době sjednání úvěru (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2017. sp.zn. 20 Cdo 1387/2016). Soud má tak za to, že uvedená úroková sazba vysoce přesahuje přijatelnou hranici úrokových sazeb, které lze považovat za běžné a akceptovatelné.

15. Z údajů zveřejňovaných Českou národní bankou na jejích internetových stránkách vyplývá, že RPSN činilo v rozhodném období (listopad 2024) cca 8,81 %, RSPN v uzavřené smlouvě je tak více než 12x vyšší. Je tedy zřejmé, že žalobkyně při sjednávání podmínek smlouvy nepostupovala v souladu s dobrými mravy. Jednotlivá ujednání smlouvy o úvěru jsou pak provázaná a nelze je od sebe oddělit, neboť bez sjednání nepřiměřeně vysokého smluvního úroku by žalobkyně finanční prostředky žalované zcela jistě neposkytla. Je-li pak nemravná taková část smlouva, která nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy (dle výše uváděného usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, platí, že jednání o platbách nad rámec poskytnuté jistiny nelze od ostatního obsahu smlouvy oddělit), je nemravná celá smlouva jako právní jednání. Uvedená smlouva je tedy absolutně neplatná jako celek pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 a § 588 občanského zákoníku, přičemž se v daném případě jedná o neplatnost tzv. absolutní, k níž musí soud přihlížet od počátku.

16. S ohledem na výše vedené tak soud dospěl k závěru, že vztah účastníků je nutno posoudit dle ustanovení § 2991 a následujících občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení. V daném případě se žalovanému dostalo plnění v souladu s neplatnou smlouvou, a proto je povinen poskytnuté plnění žalobkyni vrátit podle § 2993 občanského zákoníku. Žalovaný obdržel od žalobkyně částku ve výši 41 000 Kč, doposud žalobkyni neuhradil ničeho, je tedy povinen vrátit žalobkyni bezdůvodné obohacení odpovídající částce ve výši 41 000 Kč. Žalobkyni vzniklo rovněž právo na úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku, neboť se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu. Pohledávka z titulu bezdůvodného obohacení je pak pohledávkou splatnou na výzvu, neboť den splatnosti nebyl smluven. Za řádnou výzvu k plnění považuje soud v daném případě výzvu ze dne 4.9.2025, kterou právní zástupce žalobkyně odeslal žalovanému prostřednictvím poštovní přepravy dne 4.9.2025 (u předcházejících výzev doložených žalobkyní nebyl soudu doložen doklad o jejich odeslání žalovanému), a za využití domněnky stanovené v § 573 občanského zákoníku vychází soud z toho, že tato výzva došla žalovanému třetí pracovní den po odeslání, v daném případě tedy dne 9.9.2025, a žalovaný měl plnit den následující, a v prodlení je tak od 11.9.2025. Soud proto žalobkyni přiznal též nárok na úhradu úroku z prodlení, a to ve výši vyplývající z právního předpisu, resp. nařízení vlády č. 351/2013 Sb. za dobu od 11.9.2025 do zaplacení.

17. Ve zbývajícím rozsahu o částku 9 374 Kč s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 50 374 Kč od 15.2.2025 do 10.9.2025 a z částky 9 374 Kč od 11.9.2025 do zaplacení, o úrok 0,5 % z částky 41 000 Kč od 11. 9. 2025 do zaplacení, o částku 10 824,58 Kč, o úrok ve výši 78,09 % ročně z částky 41 000 Kč od 15.2.2025 do 10.3.2025 ve výši 2 041,44 Kč a o úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 41 000 Kč od 11.3.2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 15.2.2025 dosáhne částky 161 510 Kč, pak žaloba nebyla důvodná, a proto byla zamítnuta, neboť uplatněné nároky vyplývají ze smlouvy, kterou soud posoudil jako absolutně neplatnou.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. dle poměru úspěchu ve věci tak, že přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 3 788 Kč. Soud při svém rozhodování vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 11.5.2016, sp. zn. 25 Cdo 1792/2015, podle kterého musí soud při zvažování poměru úspěchu ve věci zohlednit celý předmět řízení, tedy i příslušenství žalované pohledávky, přičemž k vyčíslení příslušenství pohledávky je rozhodující stav příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku. Žalobkyně žalobou požadovala ke dni rozhodnutí soudu celkem částku ve výši 61 198 Kč + příslušenství. Jelikož soud dospěl k závěru, že je smlouva absolutně neplatná, přiznal žalobkyni částku ve výši 41 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z této částky od 11.9.2025 do zaplacení. Ve zbytku žalobu zamítl. Ke dni vyhlášení rozsudku by činil nárok žalobkyně 73 427,48 Kč (jistina ve výši 50 374 Kč a 10 824,58 Kč a žalobkyní požadované úroky do dne vyhlášení rozsudku ve výši 5647,41 Kč + 2 041,44 Kč + 4 549,05 Kč), přiznáno bylo 42 718,07 Kč (jistina 41 000 Kč a úrok 11,5 % z této částky za období od 11.9.2025 do dne vyhlášení rozsudku ve výši 1 718,07 Kč). Žalobkyně tak byla úspěšná v 58 % a žalovaný byl úspěšný v rozsahu 42 %.

19. Protože žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 58 % (42 718,07 Kč) a neúspěšná v rozsahu 42 % (30 709,41 Kč), má právo na náhradu 16 % nákladů řízení. Tyto náklady činí částku 3 788 Kč a sestávají ze soudního poplatku ve výši 3 060 Kč a nákladů právního zastoupení, když advokátovi náleží odměna dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, za čtyři úkony právní služby po 3 580 Kč z tarifní hodnoty ve výši 61 198 Kč spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, výzvě před podáním žaloby, návrhu ve věci samé a účasti při jednání dne 21.1.2025. Dále je k odměně advokáta připočítaná 4 x paušální náhrada hotových výdajů po 450 Kč k uvedeným úkonům právní služby, náhrada za jízdné , adresa, a zpět za 74 ujetých km v částce 543 Kč (34,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., při průměrné spotřebě 4,5 l/100 km a amortizaci vozidla 5,80 Kč/km dle citované vyhlášky) podle § 13 advokátního tarifu, kdy tato byla žalobkyní účtována ½, náhrada za ztrátu času na cestě v trvání 5 x 150 Kč za každou započatou půl hodinu v částce 375 Kč podle § 14 advokátního tarifu (žalobkyní účtována ½) a náhrada za 21 % DPH. Z celkové částky 23 676 Kč, která by představovala plnou náhradu nákladů řízení, pak žalobkyni náleží 16 %, tj. částka ve výši 3 788 Kč.

20. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř., přičemž neshledal důvody pro stanovení lhůty pro žalovaného příznivější než zákonem podpůrně určené lhůtě tří dnů.