16 C 336/2024

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Jaroslavem Koubou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 5 346 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 346 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 99 Kč od 26. 7. 2022 do zaplacení, z částky 99 Kč od 24. 8. 2022 do zaplacení, z částky 99 Kč od 24. 9. 2022 do zaplacení, z částky 99 Kč od 25. 10. 2022 do zaplacení, z částky 99 Kč od 24. 11. 2022 do zaplacení, z částky 99 Kč od 24. 12. 2022 do zaplacení, z částky 99 Kč od 24. 1. 2023 do zaplacení, z částky 99 Kč od 24. 2. 2023 do zaplacení a z částky 4 554 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Předmětem řízení byl žalobkyní uplatněný nárok na zaplacení částky ve výši 5 346 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazených devíti splátek kupní ceny modemu pro bezdrátový internet na doma (dále jen „koncové zařízení“) a neuhrazené doúčtované kupní ceny koncového zařízení.

2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

3. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu.

4. Žalobkyně a žalovaný se dne , datum, písemně dohodli, že žalobkyně bude od , datum, po předem nespecifikovanou dobu poskytovat žalovanému služby elektronických komunikací a související služby a žalovaný za ně bude řádně a včas platit v souladu s ceníkem žalobkyní vyúčtovanou cenu. Součástí této dohody bylo také ujednání o odevzdání koncového zařízení včetně závazku žalobkyně, že umožní, aby koncové zařízení žalovanému patřilo, kdy naproti tomu se žalovaný zavázal koncové zařízení převzít a zaplatit za toto zařízení cenu 5 940 Kč splatnou v 60 splátkách po 99 Kč měsíčně s doručením a instalací za cenu 499 Kč. Pro případ porušení povinnosti žalovaného hradit řádně a včas sjednanou cenu za žalobkyní poskytnutá plnění byla mezi žalobkyní a žalovaným ujednána možnost ukončení předmětné dohody ze strany žalobkyně, jakož i možnost požadovat úhradu ceny koncového zařízení v celém rozsahu. Žalobkyně následně doručila a nainstalovala žalovanému koncové zařízení, žalovaný však dosud uhradil žalobkyni pouze částku 594 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalovaný dosud neuhradil žalobkyni devět splátek koncového zařízení v částce 891 Kč, žalobkyně ke dni 27. 10. 2022 předmětnou dohodu se žalovaným ukončila a následně žalovaného vyjma již uvedených splátek koncového zařízení vyzvala k úhradě souhrnu zbývající dosud neuhrazené ceny za koncové zařízení ve výši 4 455 Kč. Z ničeho nevyplynulo, že by žalovaný žalobkyni na žalobou vznesené nároky kromě částky 891 Kč cokoliv uhradil.

5. Po právní stránce soud postupoval podle § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích (dále jen „zákon o elektronických komunikacích“), službou elektronických komunikací služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací. Podle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), platí, že strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. Podle § 1751 o. z., lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Podle § 1931 o. z. platí, že bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky. Podle § 1958 odst. 1 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlený odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Podle § 1998 o. z. lze závazek lze vypovědět, ujednajíli si to strany nebo stanoví-li tak zákon. Podle § 2079 odst. 1 o. z. platí, že kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

6. Účastníci mezi sebou uzavřeli smlouvy obsahující několik dílčích smluvních typů, kterými byla i smlouva kupní (§ 2079 a násl. o. z.). Žalobkyni na základě této smlouvy vznikla povinnost odevzdat žalovanému koncové zařízení a umožnit mu tak převedení vlastnictví k tomuto zařízením. Žalovanému naproti tomu vznikla povinnost řádně, včas a za smlouvou stanovených podmínek koncové zařízení převzít a zaplatit za něj sjednanou kupní cenu. Pro případ porušení povinnosti žalovaného hradit řádně a včas smluvenou kupní cenu byla mezi účastníky sjednána možnost výpovědi předmětné smlouvy ze strany žalobkyně a z ní plynoucí možnost žalobkyně požadovat úhradu celé kupní ceny koncového zařízení. Z citované právní úpravy a závěru o skutkovém stavu vyplývá, že ačkoliv žalobkyně všechny svoje výše uvedené povinnosti splnila, žalovaný svoji povinnost uhradit žalobkyni kupní cenu koncového zařízení ve výši a účastníky smluvené lhůtě splatnosti nesplnil (§ 1958 odst. 1 o. z.). V důsledku porušení těchto povinností byla účastníky uzavřená smlouva žalobkyní vypovězena (§ 1998 o. z.) a v souladu se smluvním ujednáním účastníků byl žalovaný vyzván k úhradě zbývající části kupní ceny za koncové zařízení tak, jak je rovněž specifikováno výše (§ 1931 o. z., 1958 odst. 1 o. z.). Ani tuto svoji povinnost však žalovaný nesplnil. Na základě všech shora uvedených skutečností tak soud zavázal žalovaného k úhradě devíti splátek koncového zařízení v částce 891 Kč a zbývající kupní ceny koncového zařízení ve výši 4 455 Kč včetně úroku z prodlení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku (§ 1968 o. z., § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).

7. Lhůtu k plnění v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., podle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky, neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.