16 C 338/2025

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kotounovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený opatrovnicí Jméno opatrovnice sídlem Adresa opatrovnice pro 124 470,29 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 110 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 110 000 Kč od 29. 5. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení 14 470,29 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 5 813,01 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 9 849,58 Kč, úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 110 000 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 110 900 Kč od 29. 4. 2025 do 28. 5. 2025, úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 900 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 110 000 Kč od 29. 5. 2025 do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 14 440,72 Kč k rukám jejího zástupce, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 110 000 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 5 813,01 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 9 849,58 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 110 900 Kč od 29.4.2025 do zaplacení ve výši 12,75 % a úroku 12,75 % ročně z částky 110 000 Kč od 29.4.2025 do zaplacení, představující nesplacené peněžní prostředky s příslušenstvím poskytnuté žalovanému právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba, IČ IČO, se sídlem adresa, dle smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne datum, kdy jistina úvěru činila 110 000 Kč. Na základě uzavřené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému možnost čerpat bezúčelový úvěr opakovaně až do sjednané výše 110 000 Kč, a to bezhotovostně na bankovní účet uvedený ve smlouvě. Na základě uvedeného žalovaný čerpal úvěr v souladu se smlouvou a vyčerpal celkem 110 000 Kč. Za poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal hradit právní předchůdkyni žalobkyně smluvní úrok ve výši sjednané ve smlouvě, v souladu se smlouvou a čl. 8. smluvních podmínek byl žalovaný povinen hradit také poplatky a další náklady. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy a dostal se do prodlení s úhradou dlužné částky. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny ve výši 110 000 Kč, dlužného poplatku ve výši 900 Kč, dlužného úroku z jistiny do zesplatnění 1.12.2024 ve výši 13 570,29 Kč a dále příslušenství. Pohledávka právní předchůdkyně z uvedené smlouvy uzavřené se žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28.4.2025 postoupena žalobkyni jakožto novému věřiteli, a to s účinností ke dni 28.4.2025. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil, a to ani po zaslání předžalobní výzvy.

2. Žalovaný se k žalobě žádným způsobem nevyjádřil. Žalovaný na výzvu, která byla na adresu jeho trvalého pobytu doručena postupem dle § 46b písmeno a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) ve spojení s § 49 odst. 2 a 4 téhož zákona, aby se ve smyslu § 114a o.s.ř. vyjádřil k žalobě, nereagoval.

3. Z úřední činnosti bylo soudu známo, že žalovaný je již od 20.8.2024 pohřešován, což bylo potvrzeno i z databáze pohřešovaných osob. Z uvedeného důvodu byl žalovanému usnesením Okresního soudu v Sokolově ze dne 17.2.2026, č.j. 16 C338/2025-27, ustanoven opatrovník.

4. Opatrovnice žalovaného se k podané žalobě vyjádřila podáním ze dne 11.6.2026, v němž uvedla, že nesouhlasí s návrhem žalobkyně, když žalobkyně řádně neprověřila úvěruschopnost žalovaného, a navrhla vyslovení neplatnosti uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru.

5. Ve věci bylo na 22.7.2026 nařízeno jednání. Soud věc rozhodl během prvního jednání. Soud z obsahu spisu a z provedených důkazů dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu.

6. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli za použití prostředků dálkové komunikace dne datum smlouvu označenou jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. číslo. Právní předchůdkyně žalobkyně při ověřování totožnosti žalovaného měla k dispozici kopii jeho občanského průkazu, včetně fotografie žalovaného s občanským průkazem v ruce. V předmětné smlouvě se zavázala právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalovanému peněžní prostředky do výše 110 000 Kč. Čerpané peněžní prostředky se zavázal žalovaný hradit v podobě minimální měsíční platby, a to vždy do doby, dokud zákazník neuhradí celkovou dlužnou částku. Informace o konkrétní výši, počtu a četnosti plateb, které byl žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně povinen hradit, mu měla být sdělena každý kalendářní měsíc prostřednictvím rozpisu plateb, který měl být dostupný online na účtu Anonymizováno. Celkem měl žalovaný uhradit částku ve výši 137 225,88 Kč. Zápůjční úroková sazba dle smlouvy činila 42,00 % a tzv. RPSN 51,96 %. Z přehledu plateb bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na účet č. č. účtu celkem částku ve výši 110 000 Kč (dne datum částku ve výši 8 000 Kč, dne 9.8.2024 částku ve výši 20 400 Kč, dne 13.8.2024 částku ve výši 32 640 Kč, dne 14.8.2024 částku ve výši 39 170 Kč a dne 16.8.2024 částku ve výši 9 790 Kč) a dále, že žalovaný neuhradil žalobkyni ničeho. Smlouva dále obsahovala ujednání o způsobu úročení úvěru s tím, že úroky se počítají z čerpaného úvěru podle úrokové sazby a budou hrazeny v rámci minimálních měsíčních splátek na základě vystavených rozpisů plateb. Úroky měly být vypočítány na denní bázi. Smlouva dále obsahovala důsledky vyplývající z prodlení žalovaného, a to např. povinnost zaplatit 300 Kč za každou zaslanou upomínku. Ze standardních informací o spotřebitelském úvěru zjistil, že žalovaný byl před poskytnutím úvěru informován o podmínkách úvěru, včetně výše úrokové sazby či výše RPSN. Z výplatní pásky žalovaného za červen 2024 bylo zjištěno, že čistý příjem žalovaného v daném měsíci činil 41 409 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně měla dle svého tvrzení dále vycházet při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného z bankovních účtů žalovaného, uvedené však žalobkyně neprokázala. Výzvou ze dne 27.10.2024 byl žalovaný upozorněn na vzniklé prodlení a upozorněn na možné zesplatnění celého úvěru.

7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28.4.2025 bylo prokázáno, že pohledávka byla dále postoupena z původního věřitele společnosti právnická osoba na žalobkyni, a to s účinností ke dni 28.4.2025. Právní předchůdkyně žalobkyně oznámila postoupení pohledávky žalovanému přípisem ze dne 28.4.2025, kdy žalovaného současně vyzvala k úhradě dluhu, uvedené bylo žalobkyní zasláno žalovanému dle podacího lístku dne 22.5.2025. Žalobkyně následně žalovaného opětovně vyzvala k úhradě dluhu, a to předžalobní upomínkou ze dne 29.7.2025.

8. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle ustanovení § 580 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle ustanovení § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle ustanovení § 2993 věty první občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

13. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Soud věc právně posoudil zejména podle výše uvedených ustanovení občanského zákoníku a dále též zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. S ohledem na spotřebitelskou povahu smlouvy se soud při posouzení uplatněného nároku zabýval platností uzavřené předmětné smlouvy označené jako smlouva o úvěru z pohledu souladu obsahu úvěru s dobrými mravy, kdy posuzoval, zda poskytnuté plnění a sjednané náklady za úvěr a úroky neodporují dobrým mravům.

15. Po zhodnocení shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným nevznikl uzavřením shora uvedené smlouvy ze dne datum zamýšlený závazek v podobě smlouvy o úvěru podle ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku. Soud shledal, že předmětná smlouva o úvěru je absolutně neplatná, neboť se zjevně příčí dobrým mravům, když výše sjednaných poplatků je zcela nepřiměřená. V předmětné smlouvě si smluvní strany sjednaly úrok ve výši 42 % ročně, náklady daného spotřebitelského úvěru byly ve smlouvě vyjádřeny tzv. roční procentní sazbou nákladů (RPSN) ve výši 51,96 %, Předmětná smlouva představuje nepochybně smlouvu formulářovou, kdy žalovaný neměl možnost vyjednávat o jejím obsahu, a to v části týkající se úročení úvěrů a plněních spojených s tímto úvěrem, a to i v souvislosti s jeho nastalým prodlením. Ve smlouvě o úvěru byla současně sjednána povinnost hradit částku ve výši 300 Kč za každou zaslanou upomínku. Uvedené úroky a další náklady spojené s úvěrem, včetně požadovaných platebních povinností v důsledku prodlení žalovaného soud považuje za plnění, která jsou v hrubém nepoměru k poskytnuté jistině úvěru. Z ujednání o smluvním úroku je pak zřejmé, že tato ujednání vyvolávají značnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran. Dle názoru soudu se jedná o výši nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům, přičemž se jedná o takovou výši úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Hranicí mravnosti úroku je pak dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu trojnásobek obvyklé roční úrokové míry poskytované bankami v době sjednání úvěru (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15.12.2004, sp.zn. 21 Cdo 1484/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.2.2007, sp.zn. 33 Odo 236/2005 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28.2.2017. sp.zn. 20 Cdo 1387/2016). Soud má tak za to, že uvedená úroková sazba vysoce přesahuje přijatelnou hranici úrokových sazeb, které lze považovat za běžné a akceptovatelné.

16. Z údajů zveřejňovaných Českou národní bankou na jejích internetových stránkách vyplývá, že obvyklá úroková sazba spotřebitelských úvěrů činila v rozhodném období (červenec 2024) cca 9 %, RPSN činilo 9,45 %. Sjednaná úroková sazba v uzavřené smlouvě je tak více než 4,6x vyšší, RPSN je pak vyšší více než 5,5x. Je tedy zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně při sjednávání podmínek smlouvy nepostupovala v souladu s dobrými mravy. Jednotlivá ujednání smlouvy o úvěru jsou pak provázaná a nelze je od sebe oddělit, neboť bez sjednání nepřiměřeně vysokého smluvního úroku by právní předchůdkyně žalobkyně finanční prostředky žalovanému zcela jistě neposkytla. Je-li pak nemravná taková část smlouva, která nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy (dle výše uváděného usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15.12.2004, sp.zn. 21 Cdo 1484/2004, platí, že jednání o platbách nad rámec poskytnuté jistiny nelze od ostatního obsahu smlouvy oddělit), je nemravná celá smlouva jako právní jednání. Uvedená smlouva je tedy absolutně neplatná jako celek pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 a § 588 občanského zákoníku, přičemž se v daném případě jedná o neplatnost tzv. absolutní, k níž musí soud přihlížet od počátku.

17. Soud doplňuje, že předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru by pak neobstála ani z hlediska řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, když žalobkyně, přestože byla soudem vyzývána, v řízení neprokázala, že úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána řádně. Žalobkyně v projednávané věci tvrdila, že její právní předchůdkyně splnila svou zákonnou povinnost, když posoudila před poskytnutím úvěru s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovaný úvěr splácet. Při posouzení úvěruschopnosti vzala právní předchůdkyně žalobkyně v potaz sociální a demografická data, informace z interních databází a externích registrů (tj. ověření závazků žalovaného v bankovním a nebankovním registru klientských informací), zkontrolovala bonitu a udržitelnost příjmů žalovaného, kterou žalovaný prokázal předložením dokladů, a to zejména doložením výpisu z bankovního účtu nebo zpřístupněním náhledu do bankovního účtu. Žalovaný potvrdil, že veškeré informace a doklady o příjmech, o výdajích a o finanční situaci žalovaného, které žalovaný poskytl právní předchůdkyni žalobkyně, jsou úplné a pravdivé. Při posuzování úvěruschopnosti ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se však poskytovatel úvěru nemůže spokojit pouze s prohlášením spotřebitele, ale má povinnost sám zkoumat jeho majetkové poměry, tedy učinit závěr o tom, zda informace spotřebitele ohledně jeho příjmů a výdajů odpovídají skutečnosti. Žalobkyně dále uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala a vyhodnocovala transakce na běžném účtu žalovaného, z těchto údajů o příchozích a odchozích platbách právní předchůdkyně žalobkyně získala úplné ucelené informace o finanční situaci žalovaného, a to za dostatečné období. Žalobkyně však k uvedenému nad rámec svých obecných tvrzení předložila pouze výplatní pásku žalovaného za měsíc červen 2024, z níž je zřejmý pouze čistý příjem žalovaného za daný měsíc, ničeho dalšího však z této listiny nevyplynulo. Žalobkyně ničeho dalšího k požadovanému ani nedoložila a na jednání konaném dne 22.7.2026 uvedla, že již ničeho dalšího k doplnění nemá. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně neoznačila, ani nepředložila soudu k tvrzení o řádném ověření úvěruschopnosti žalovaného dostatečné důkazy. V předmětné věci tedy nelze dospět k závěru, že by žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, úvěruschopnost žalovaného řádně prověřila, když provedené posouzení nelze v žádném případě považovat za dostatečně vyhovující zákonným požadavkům. Žalobkyně nijak neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala údaje o příjmech a výdajích uvedených žalovaným, když nad rámec jedné výplatní pásky nedoložila ničeho. Není tak zřejmé, jaké výdaje v daném období žalovaný měl, jaký byl jeho osobní stav, majetková situace či zda byl zavázán i vůči dalším bankovním či nebankovním institucím.

18. Vzhledem k uvedenému lze proto konstatovat, že žalobkyně neprokázala splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, v důsledku čehož je předmětná smlouva rovněž absolutně neplatná (a rovněž z tohoto důvodu žalobkyni přísluší pouze právo na vydání bezdůvodného obohacení).

19. S ohledem na výše uvedené tak soud dospěl k závěru, že vztah účastníků je nutno posoudit dle ustanovení § 2991 a následujících občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení, a to přesto, že uvedené nebylo žalobkyní navrhováno, jak namítala opatrovnice žalovaného (soud není vázán právní kvalifikací uplatněného nároku). Z provedeného dokazování je zřejmé, že se v daném případě žalovanému dostalo plnění v souladu s neplatnou smlouvou, a proto je povinen poskytnuté plnění žalobkyni vrátit podle § 2993 občanského zákoníku. Žalovaný obdržel od žalobkyně částku ve výši 110 000 Kč, doposud žalobkyni neuhradil ničeho, je tedy povinen vrátit žalobkyni bezdůvodné obohacení odpovídající částce ve výši 110 000 Kč. Žalobkyni vzniklo rovněž právo na úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku, neboť se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu. Pohledávka z titulu bezdůvodného obohacení je pak pohledávkou splatnou na výzvu, neboť den splatnosti nebyl smluven. Za řádnou výzvu k plnění považuje soud v daném případě výzvu ze dne 29.4.2025, kterou žalobkyně odeslala žalovanému prostřednictvím poštovní přepravy dne 22.5.2025 (u předcházející výzvy doložené žalobkyní nebyl soudu doložen doklad o jejím odeslání žalovanému), a za využití domněnky stanovené v § 573 občanského zákoníku vychází soud z toho, že tato výzva došla žalovanému třetí pracovní den po odeslání, v daném případě tedy dne 27.5.2025, a žalovaný měl plnit den následující (tj. dne 28.5.2025), a v prodlení je tak od 29.5.2025. Soud proto žalobkyni přiznal též nárok na úhradu úroku z prodlení, a to ve výši vyplývající z právního předpisu, resp. nařízení vlády č. 351/2013 Sb. za dobu od 29.5.2025 do zaplacení.

20. Skutečnost, že žalovanému nebyla žádná ze zasílaných výzev z objektivních důvodů fakticky doručena, jak bylo namítáno opatrovnicí žalovaného, nelze dle názoru klást k tíži žalobkyně, která obesílala žalovaného na jím uvedenou adresu, když skutečnost o tom, že je žalovaný pohřešován, nebyla a nemohla být žalobkyni známa.

21. Ve zbývajícím rozsahu o částku 14 470,29 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 5 813,01 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 9 849,58 Kč, úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 110 000 Kč od 29.4.2025 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 110 900 Kč od 29.4.2025 do 28.5.2025, úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 900 Kč od 29.4.2025 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 110 000 Kč od 29.5.2025, pak žaloba nebyla důvodná, a proto byla zamítnuta, neboť uplatněné nároky vyplývají ze smlouvy, kterou soud posoudil jako absolutně neplatnou. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. dle poměru úspěchu ve věci tak, že přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 14 440,72 Kč. Soud při svém rozhodování vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 11.5.2016, sp.zn. 25 Cdo 1792/2015, podle kterého musí soud při zvažování poměru úspěchu ve věci zohlednit celý předmět řízení, tedy i příslušenství žalované pohledávky, přičemž k vyčíslení příslušenství pohledávky je rozhodující stav příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku. Žalobkyně žalobou požadovala ke dni rozhodnutí soudu celkem částku ve výši 124 470,29 Kč + příslušenství. Jelikož soud dospěl k závěru, že je smlouva absolutně neplatná, přiznal žalobkyni částku ve výši 110 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od 29.5.2025 do zaplacení. Ve zbytku žalobu zamítl. Ke dni vyhlášení rozsudku by činil nárok žalobkyně 174 856,55 Kč (jistina ve výši 124 470,29 Kč, kapitalizované úroky ve výši 5 813,01 Kč a 9 849,58 Kč a žalobkyní požadované úroky do dne vyhlášení rozsudku ve výši 17 432,57 a ve výši 17 291,10 Kč), přiznáno bylo 125189,04 Kč (jistina 110 000 Kč a úrok 12 % z této částky za období od 29.5.2025 do dne vyhlášení rozsudku ve výši 15 189,04 Kč). Žalobkyně tak byla úspěšná v rozsahu 71,60 % a žalovaný byl úspěšný v rozsahu 28,40 %.

22. Protože žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 71,60 % (125 189,04 Kč) a neúspěšná v rozsahu 28,40 % (49 667,51 Kč), má právo na náhradu 43,20 % nákladů řízení. Tyto náklady činí částku 14 440,72 Kč a sestávají ze soudního poplatku ve výši 4 436 Kč a nákladů právního zastoupení, když advokátovi náleží odměna dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, za čtyři úkony právní služby po 5 540 Kč z tarifní hodnoty ve výši 124 470,29 Kč spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, výzvě před podáním žaloby, návrhu ve věci samé a účasti při jednání dne 22.7.2026. Dále je k odměně advokáta připočítaná 4 x paušální náhrada hotových výdajů po 450 Kč k uvedeným úkonům právní služby, ve smyslu § 13 odst. 4 advokátního tarifu a náhrada za 21 % DPH. Z celkové částky 33 427,60 Kč, která by představovala plnou náhradu nákladů řízení, pak žalobkyni náleží 43,20 %, tj. částka ve výši 14 440,72 Kč.

23. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř., přičemž neshledal důvody pro stanovení lhůty pro žalovaného příznivější než zákonem podpůrně určené lhůtě tří dnů. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím Okresního soudu v Sokolově. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem dobrovolně v uvedených lhůtách, lze se po jeho právní moci domáhat jejich splnění výkonem rozhodnutí u soudu nebo exekucí.