16 C 341/2020

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr Lenkou Pokornou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného 2. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalované a žalovaného pro zaplacení 44 743,24 Kč s příslušenstvím Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni 44 743,24 Kč s úrokem z prodlení z částky 44 743,24 Kč od 5. 5. 2016 do zaplacení ve výši 8,05 % p. a., s úrokem ve výši 180,96 Kč, s úrokem ve výši 18,2 % p. a. z částky 44 743,24 Kč od 5. 5. 2016 do zaplacení a na náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně 7 114 Kč, to vše ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně vždy do každého posledního dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení některé z nich.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala zaplacení částky 44 743,24 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že na základě Usnesení Okresního soudu v Karlových Varech pod č. j. 30 D 542/2016-55 ze dne 25.05.2017, ve věci řízení po zesnulém panu [celé jméno žalovaného], [datum narození], zemř. 04.05.2016, bylo žalobci sděleno, že zůstavitelův majetek nabyli pozůstalá manželka [celé jméno žalované], [datum narození], pozůstalý syn [celé jméno žalovaného], [datum narození] a pozůstalý syn [celé jméno žalovaného], [datum narození], žalobce podává tuto žalobu. Žalobce dovozuje svou aktivní věcnou legitimaci ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18.6.2019 jejíž nedílnou součástí je Příloha [číslo] (dále jen„ Smlouva o postoupení“), na žalobce. Žalobce rovněž v příloze zasílá doklad o uhrazení kupní ceny za postoupené pohledávky. Na základě Smlouvy o postoupení došlo k postoupení pohledávky za [celé jméno žalovaného], [datum narození], naposledy bytem [adresa], zemř. dne 04.05.2016 (dále jen„ právní předchůdce žalovaných“), z titulu Smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet - Konsolidace [číslo] ze dne 09.08.2010, ve výši 44 924,20 Kč, a to včetně všeho příslušenství a všech práv s pohledávkou spojených, z právního předchůdce žalobce – společnosti [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO], na žalobce. Právní předchůdce žalobce, [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO] (dále jen„ [příjmení]“), uzavřel s právním předchůdcem žalovaných dne 09.08.2010 smlouvu o úvěru – konkrétně Smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet - Konsolidace [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Dle smluvního ujednání v čl. I. Smlouvy jsou její součástí také všeobecné obchodní podmínky (dále jen„ VOP“) a produktové podmínky spotřebitelského splátkového úvěru (dále jen„ produktové podmínky“) a sazebník. Právní předchůdce žalovaných výslovně prohlásil, že se s nimi seznámil a že s nimi souhlasí. Na základě ujednání v čl. II. a III. Smlouvy poskytla [příjmení] právnímu předchůdci žalovaných úvěr ve výši 139 000 Kč z úvěrového účtu č. [bankovní účet]. Úvěr byl poskytnut neúčelově, jednorázově převodem na běžný účet sjednaný v čl. III. Smlouvy. Právní předchůdce žalovaných se v čl. II. Smlouvy zavázal hradit [anonymizováno] úroky z poskytnutého úvěru se sjednanou úrokovou sazbou 18,20 % ročně. Dále se právní předchůdce žalovaných v čl. II. a III. Smlouvy zavázal platit poplatky za poskytnuté bankovní služby, zejména za vedení úvěrového účtu a dle čl. 21 produktových podmínek případné další poplatky, např. za upomínání, a to ve výši podle Smlouvy a sazebníku [příjmení]. Právní předchůdce žalovaných byl dle čl. II. Smlouvy povinen splácet poskytnutý úvěr a sjednané úroky formou pravidelných měsíčních splátek ve sjednané výši, a to počínaje měsícem následujícím po uzavření Smlouvy. Vedle těchto splátek úvěru byl povinen hradit měsíčně také sjednané poplatky. Poplatky byly splatné vždy k poslednímu dni každého kalendářního měsíce. Splátky poskytnutého úvěru vč. úroků a poplatky byl právní předchůdce žalovaných povinen splácet formou zápočtu peněžních prostředků z běžném účtu, v jehož prospěch bylo provedeno neúčelové čerpání úvěru. Právní předchůdce žalovaných byl dle Smlouvy a dle čl. 22) produktových podmínek povinen zajistit na svém běžném účtu dostatek peněžních prostředků k úhradě splatných závazků ze Smlouvy a současně dle VOP byl právní předchůdce žalovaných povinen neocitnout se v prodlení se splněním jakéhokoliv svého závazku vzniklého ze Smlouvy. V důsledku úmrtí právního předchůdce žalovaných [příjmení] využila svého práva sjednaného v čl. 45a VOP a ukončila poskytování úvěru a úvěr zesplatnila ke dni 24.05.2016. Žalobce také požaduje zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši dlužné jistiny. Dlužná částka nebyla ze strany právního předchůdce žalovaných v plné výši uhrazena. Pohledávka za právním předchůdcem žalovaných vyplývající z výše uvedené Smlouvy byla ze strany [příjmení] postoupena žalobci na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18.6.2019, a to s účinností ke dni 21.6.2019. Pohledávka za žalovanými činila ke dni postoupení, tj. k 21.06.2019, celkem 44 924,20 Kč. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu této žaloby nebylo na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Žalobce tedy požaduje po žalovaných zaplacení společně a nerozdílně dlužné jistiny úvěru ve výši 44 743,24 Kč, úroků z úvěru ve výši 180,96 Kč kapitalizovaných ke dni 04.05.2016. Dále žalobce požaduje rovněž zaplacení úroků z úvěru ve výši 18,20 % p.a. z dlužné jistiny úvěru ve výši 44 743,24 Kč od 05.05.2016 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 8,05% p.a. z dlužné částky ve výši 44 743,24 Kč, od 05.05.2016 do zaplacení. Před podáním žaloby byli žalovaní žalobcem písemně vyzváni k úhradě dlužné částky.

2. V průběhu řízení zemřela dne 14. 12. 2017 též dědička paní [celé jméno žalované] (označená původně v žalobě jako prvá žalovaná). Dle usnesení Okresního soudu v Sokolově č. j. 18 D 17/2018 – 11, dědické řízení bylo zastaveno, neboť zanechala pouze majetek nepatrné hodnoty. A soud řízení proti ní zastavil usnesením č.j. 16 C 341/2020-23 dne 11.1.2021.

3. První žalovaný (v žalobě původně označený jako druhý žalovaný) se k věci nevyjádřil, k jednání se bez omluvy nedostavil.

4. Druhý žalovaný (v žalobě původně označený jako třetí žalovaný) k věci uvedl, že v současné době je zaměstnaný s příjmem přibližně 16 000 Kč – 18 000 Kč, bydlí v rodinném domě, ve výchově a výživě nemá žádné děti. Jeho manželka je zaměstnána přibližně s příjmem 12 000 Kč, náklady na bydlení představují přibližně částku 12 000 Kč a v současné době jiné dluhy než tento nemá. Za tohoto stavu věci navrhuje, aby soud rozhodl o plnění dluhu ve splátkách. V současné době je splácen dluh na hypotéce na předmětný dům ve výši 7 000 Kč měsíčně. A navrhnul plnění dluhu ve splátkách po 2000 Kč měsíčně.

5. Zástupce žalobkyně souhlasil s plněním ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně a to pro oba žalované.

6. Ke stavu věci soud zjistil, že byla předložena smlouva o úvěru ze dne 9. 8. 2010, kterou uzavřel právní předchůdce žalobkyně a zůstavitel [celé jméno žalovaného]. Na základě této smlouvy byla zůstaviteli vyplacena částka 139 000 Kč. Součástí uzavřené smlouvy byl úrokový lístek, informace před uzavřením smlouvy a sazebním poplatků. Dle usnesení Okresního soudu v Karlových Varech sp. zn. 30 D 542/2016 – 55 v projednání dědictví po [celé jméno žalovaného] byli za dědice označeny [celé jméno žalované], [celé jméno žalovaného], [celé jméno žalovaného], přičemž tito dědici uzavřeli dohodu o rozdělení pozůstalosti, kdy za pohledávku žalobce plně odpovídala zůstavitelka [celé jméno žalované]. Dle výzvy k plnění dne 8. 5. 2020 byl druhý žalovaný vyzván k úhradě pohledávky stejně jako první žalovaný. Pohledávka za žalovanými byla postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 6. 2019.

7. Mezi zůstavitelem a žalobkyní byla uzavřena smlouva o úvěru, dle ustanovení § 409 obchodního zákoníků účinného do 31. 12. 2013. Dle ustanovení § 1699 odst. 1 obč. zák. účinného od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.) se rozdělí pozůstalost případně na základě dědické dohody, avšak rozdělení pozůstalosti se nedotýká práv věřitele, což znamená, že pokud se dědicové dohodnou, že dluhy zaplatí jeden z nich, má to za následek jen práva a povinnosti mezi nimi navzájem, neznamená to však omezení věřitele, jehož právo vůči dědicům se řídí výlučně ustanovením § 1707 obč. zák. účinného od 1. 1. 2014 a každý z dědiců tak odpovídá do výhrady soupisu. Označení žalovaní dědictví neodmítli a neuplatnili výhradu soupisu pozůstalosti. Dle ustanovení § 1699 obč. zák. účinného od 1. 1. 2014 tak jsou zavázáni společně a nerozdílně vůči žalobkyni oba označení žalovaní, podle ustanovení § 1872 odst. 1 o. z. Znamená to, že pokud se dědicové dohodnou, že dluhy zaplatí jeden z nich, má to za následek jen práva a povinnosti mezi nimi navzájem, neznamená to však omezení věřitele, jehož právo vůči dědicům je řízeno výlučně ust. § 1707 občanského zákoníku a každý z dědiců tak odpovídá do výhrady soupisu. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Žalovaní se dostali do prodlení s plněním peněžitého závazku, žalobkyni proto náleží též úrok z prodlení dle ustanovení §1970 o.z. účinného od 1. 1. 2014.

8. Soud rozhodl o plnění předmětného dluhu ve splátkách v souladu s ustanovením § 160 o.s.ř., když vzal v úvahu finanční a sociální situaci žalovaného, výši dluhu i souhlasné stanovisko žalobkyně.

9. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení zastoupeného žalobce se soud nejprve zabýval otázkou, zda tyto náklady se zastoupením vynaložil účelně a následně se zabýval otázkou, zda takto vynaložené náklady byly přiměřené co do své výše. Věřitel, který vymáhá postoupením nabytou pohledávku, je v soudním řízení zastoupen advokátem vždy důvodně a náklady s tímto zastoupením spojené je třeba hodnotit jako účelně vynaložené ve smyslu ustanovení § 142 odst.1 o.s.ř. Věřitel má právo vymáhat jakkoliv vysoké dluhy a musí mít k dispozici právní nástroj k jejich vymáhání. Soud ovšem shledal, že výše odměny advokáta, stanovená – za použití § 151 odst.2 o.s.ř je v konkrétní věci ve zjevném rozporu s ústavním principem proporcionality. Při stanovení výše náhrady nákladů řízení soud vycházel z ustanovení § 151 odst.2 o.s.ř. Dle tohoto ustanovení o.s.ř. při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud určí výši odměny za zastupování advokátem nebo notářem v rámci jeho oprávnění stanoveného zvláštním právním předpisem anebo patentovým zástupcem v rozsahu jeho oprávnění stanoveného zvláštními právními předpisy podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem; jde-li však o přiznání náhrady nákladů řízení podle § 147, § 149 odst. 2 nebo odůvodňují-li to okolnosti případu, postupuje se podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně tj.dle § 6 a následující vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náhradu za daň z přidané hodnoty soud určí z odměny za zastupování, z náhrad, z odměny notáře za provedené úkony soudního komisaře a z jeho hotových výdajů podle sazby daně z přidané hodnoty stanovené zvláštním právním předpisem. Náhradu mzdy (platu) a náhradu hotových výdajů soud stanoví podle zvláštních právních předpisů. Náhradu za odměnu znalce, který podal posudek podle § 127a, soud určí podle sazby odměny stanovené zvláštním právním předpisem. Jinak soud vychází z nákladů, které účastníku prokazatelně vznikly. Při stanovení konkrétní výše náhrady nákladů řízení vzal soud v úvahu zejména, že jde o pohledávky ze smluv, kde jednou ze stran byl spotřebitel, který je fakticky vyloučen z možnosti sjednat si je s jiným obsahem. Šlo o věc jednoduchou, žaloba byla koncipována natolik obecně, že v dalších dosud podaných žalobách téže žalobkyně se jednalo o totožná podání, která na odborné znalosti a vynaložený čas k vypracování žaloby nekladly žádné větší nároky, přičemž vzal zřetel na skutečný průběh projednávané věci, počet, charakter, obtížnost a časovou náročnost úkonů právní služby ve vztahu k předmětu řízení. Jednotlivé žaloby se v zásadě liší jen údaji o žalovaných a skladbě žalované částky. Právo na peněžité plnění vymáhá jiný než původní věřitel a žalobkyně s žalovanými pohledávkami obchoduje. Žalobkyně je osobou, která na základě vlastního rozhodnutí nabyla od původního věřitele pohledávku za účelem jejího vymáhání a vymáhání pohledávek je podstatou žalobkyně podnikání. Postup, při kterém žalobkyně nabytou pohledávku vymáhá za pomoci advokáta lze považovat za opodstatněný v případě, že v průběhu konkrétního řízení nastaly mimořádné okolnosti, jež by vybočovaly z obvyklého průběhu řízení daného typu a o takovou situaci v tomto řízení nejde. Samotná míra vydobytelnosti pohledávek je součástí jeho podnikatelského rizika a náhrada nákladů řízení není sankcí, má pouze nahradit přiměřeně účelně vynaložené náklady spojené s uplatněním daného práva. Je zjevné, že tyto náklady jsou vzhledem ke všem okolnostem nižší, než jak jejich náhradu paušálně stanoví právní předpisy podzákonné právní síly. Soud tedy vycházel ze závěru, že přiměřenost nákladů odráží výše náhrady nákladů, které zcela nezbytně žalobce musí vynaložit výlučně v souvislosti se soudním řízením tj. jejich vynaložení je buď podmínkou řízení, anebo nákladů, bez jejichž vynaložení by se takový podnikatel vystavil riziku procesního neúspěchu. Advokát v tomto případě učinil jen jeden úkon právní služby. Nebylo možné žalobci přiznat dle § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. úkon právní služby za převzetí a přípravu zastoupení nebo obhajoby na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb neboť takový úkon zástupcem žalobkyně nebyl fakticky proveden, a to s ohledem na zjevnou podobnost obdobných případů, v nichž je žalobce zastoupen advokátem a v nichž podává u soudů žaloby, které jsou obsahově shodné. Příprava a převzetí zastoupení znamená, že advokát se zastoupeným projednává jednotlivý případ a hodnotí všechny aspekty projednávané věci, přičemž se nepochybně předpokládá, že jde vždy o případ zcela individuální. Taktomu však není, pokud jde o projednávanou věc, neboť soudu, je známo z jiné jeho činnosti, že žalobkyně obdobných sporů vede stovky, a skutkově se spory o vymáhání pohledávek z nezaplacených úvěrů výrazně neliší. S ohledem na skutečnost, že tedy v projednávané věci nešlo o žádný případ, který by vybočoval ze zavedeného schématu, a tedy nevykazuje žádné větší individuální odchylky s výjimkou výše uplatněných částek, popř. data a čísla úvěrové smlouvy, je třeba uzavřít, že příprava a převzetí zastoupení nebyly tak, jak to má na mysli citované ust. § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., v projednávané věci prováděny.

10. Vzhledem ke všem výše uvedeným závěrům nebylo možné žalobkyni přiznat dle § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. úkon právní služby za převzetí a přípravu zastoupení nebo obhajoby na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb, ale za účast na předmětném jednání a za jeden úkon právní služby a to písemné podání soudu týkající se věci samé, tedy žaloby a výzvy k plnění před podáním žaloby.

11. O nákladech řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, přiznal proti v řízení neúspěšné žalované právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Žalobkyně osvědčila, že žalované ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním žaloby byla zaslána výzva k plnění nároku, který je předmětem žaloby. Náklady žalobkyně v řízení zastoupeného advokátem, sestávají podle § 137 o.s.ř. ze soudního poplatku za řízení ve výši 1790 Kč, odměny za zastoupení žalobkyně advokátem, hotových výdajů zástupce žalobkyně a 21% DPH. Při určení výše odměny za zastupování žalobce vycházel soud z vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů o mimosmluvní odměně (dále jen„ advokátní tarif“), konkrétně ustanovení § 14b, které nabylo účinnosti dnem 1. července 2014. V daném případě je soudu z jeho rozhodovací praxe známo, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Zástupci žalobkyně tak náleží za každý úkon právní služby částka 500 Kč v rozsahu 2 úkonů a paušální částka jako náhrada výdajů za každý ve výši 100 Kč, dále za 1 úkon právní služby – účast u jednání ve výši 2 900 Kč a paušální náhrada výdajů 300 Kč, to vše včetně 21% DPH.