16 C 357/2025

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kotounovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 19 680 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 16 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 16 000 Kč od 23. 4. 2025 do zaplacení, a to ve splátkách ve výši 500 Kč měsíčně vždy do každého 20. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabude právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba o částku 3 680 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 19 680 Kč od 17. 11. 2024 do 22. 4. 2025 a s úrokem z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 19 680 Kč od 22.4.2025 do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 637 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky ve výši 19 680 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 17.11.2024. Žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, , se , adresa, , IČ , Anonymizováno, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru č. , číslo, , kdy na základě uzavřené smlouvy ze dne , datum, poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč, a to převodem na bankovní účet žalované. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úrok ve výši 3 680 Kč, přičemž celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a smluvního úroku se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit do 16.11.2024. Žalobkyně se celkem domáhá zaplacení částky ve výši 19 680 Kč představující dlužnou jistinu a smluvní úrok. Pohledávky vyplývající ze smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byly ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupeny na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12.12.2024 žalobkyni jako novému věřiteli, přičemž postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 16.4.2025 zaslaným doporučeně na adresu žalované. Před podáním žaloby pak žalobkyně žalovanou marně vyzvala k úhradě dlužné částky. Svá tvrzení žalobkyně dokládá listinami přiloženými k žalobě.

2. Ve věci byl dne 21.2.2025 vydán Okresním soudem v Sokolově elektronický platební rozkaz pod č.j. EPR 248590/2025-6, vůči němuž podala žalovaná odpor, ve kterém uvedla, že žádá o splátkový kalendář, neboť již po dobu 12 měsíců nepracuje, přišla o zaměstnání a pobírá invalidní důchod ve výši 8 239 Kč, z něhož hradí nájemné a živobytí. Chtěla by požádat o insolvenci, ale zatím to nevychází finančně. Žalovaná požádala o splátku ve výši 200 Kč měsíčně. Ke svému vyjádření žalovaná přiložila potvrzení o výši invalidního důchodu a doklad k úhradě nájemného.

3. O žalobě soud rozhodl podle § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Souhlas žalované je dovozován z § 101 odst. 4 o.s.ř., když se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřil.

4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Právní předchůdkyně žalobkyně (společnost , právnická osoba, ) s žalovanou uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru č. , číslo, , kdy na základě této smlouvy poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč, a to převodem na bankovní účet žalované uvedený v předmětné smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně vedle jistiny i částku ve výši 3 680 Kč, jenž představuje smluvní úrok v souvislosti s poskytnutou půjčkou, přičemž celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a souhrnného poplatku se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit 13.10.2024. RPSN půjčky činilo 1141,20 %.

5. Pohledávky vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byly ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupeny na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12.12.2024 žalobkyni, přičemž postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Před podáním žaloby pak žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky.

6. Podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle ustanovení § 580 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

8. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Podle ustanovení § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Soud věc právně posoudil zejména podle uvedených ustanovení občanského zákoníku a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, přičemž dospěl k závěru, že žalobkyně jako poskytovatel dle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru a žalovaná jako spotřebitel dle § 419 občanský zákoník ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. a § 2395 a násl. občanského zákoníku a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byla žalované poskytnuta částka ve výši 16 000 Kč. S ohledem na spotřebitelskou povahu smlouvy se soud při posouzení uplatněného nároku zabýval platností uzavření předmětné smlouvy z pohledu souladu obsahu úvěru s dobrými mravy.

12. Soud shledal, že předmětná smlouva o úvěru je absolutně neplatná, neboť se zjevně příčí dobrým mravům. V předmětné smlouvě si smluvní strany sjednaly zápůjční úrokovou sazbu ve výši 279,83 %, přičemž konečná výše RPSN činila 1141,20 %. Z ujednání o smluvním úroku je zřejmé, že tato ujednání vyvolávají značnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran. Dle názoru soudu se jedná o výši nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům, přičemž se jedná o takovou výši úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Hranicí mravnosti úroku je pak dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu trojnásobek obvyklé roční úrokové míry poskytované bankami v době sjednání úvěru (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15.12.2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.2.2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28.2.2017. sp.zn. 20 Cdo 1387/2016).

13. Z údajů zveřejňovaných Českou národní bankou na jejích internetových stránkách vyplývá, že RPSN činilo v rozhodném období (září 2024) cca 9,13 %, RSPN v uzavřené smlouvě je tak mnohonásobně vyšší. Je tedy zřejmé, že žalobkyně při sjednávání podmínek smlouvy nepostupovala v souladu s dobrými mravy. Jednotlivá ujednání smlouvy o úvěru jsou pak provázaná a nelze je od sebe oddělit, neboť bez sjednání nepřiměřené vysokého souhrnného poplatku by žalobkyně finanční prostředky žalovanému zcela jistě neposkytla. Je-li pak nemravná taková část smlouva, která nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, je nemravná celá smlouva jako právní jednání. Uvedená smlouva je tedy absolutně neplatná jako celek pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 a § 588 občanského zákoníku.

14. Soud tedy dospěl k závěru, že vztah účastníků je nutno posoudit dle ustanovení § 2991 a následujících občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení. V daném případě se žalované dostalo plnění v souladu s neplatnou smlouvou, a proto je povinna poskytnuté plnění žalobkyni vrátit podle § 2993 občanského zákoníku. Žalovaná obdržela od původního věřitele částku ve výši 16 000 Kč, na které doposud žalovaná neuhradila ničeho, je tedy povinna vrátit žalobkyni bezdůvodné obohacení odpovídající částce ve výši 16 000 Kč. Žalobkyni vzniklo rovněž právo na úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku, neboť se žalovaná dostala do prodlení s úhradou peněžitého dluhu. Pohledávka z titulu bezdůvodného obohacení je pak pohledávkou splatnou na výzvu, neboť den splatnosti nebyl smluven. Za řádnou výzvu k plnění považuje soud v daném případě výzvu ze dne 16.4.2025, kterou žalobkyně žalované odeslala prostřednictvím poštovní přepravy dne 16.4.2025 (doklad o dřívějším odeslání nebyl žalobkyní doložen) a za využití domněnky stanovené v § 573 občanského zákoníku vychází soud z toho, že tato výzva došla žalované třetí pracovní den po odeslání, v daném případě tedy dne 21.4.2025, a žalovaná měla plnit den následující (tj. dne 22.4.2025), a v prodlení je tak od 23.4.2025. Soud proto žalobkyni přiznal též nárok na úhradu úroku z prodlení, a to ve výši vyplývající z právního předpisu, resp. nařízení vlády č. 351/2013 Sb. za dobu od 23.4.2025 do zaplacení.

15. Vzhledem k tomu, že soud učinil závěr, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná, nevyzýval žalobkyni k doplnění tvrzení a zejména doložení, jak právní předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru, tak, jak vyžaduje zákon o spotřebitelském úvěru.

16. Žalovaná ve svém vyjádření požádala o stanovení splátek ve výši 200 Kč, kdy tuto svoji žádost odůvodnila tím, že je nezaměstnaná a pobírá jen invalidní důchod ve výši 8 239 Kč, což doložila potvrzením o výši invalidního důchodu. Z platebního dokladu SIPO doloženým žalovanou bylo zjištěno, že měsíční náklady žalované spojené s bydlením činí částku ve výši 5 296 Kč, žalované tudíž zbývá na živobytí ani ne částka ve výši 3 000 Kč měsíčně. K žádosti žalované se žalobkyně vyjádřila tak, že souhlasí s návrhem žalované ohledně možnosti splácet dlužnou částku po částech, nicméně navrhla soudu, aby byla stanovena splátka alespoň ve výši 1 000 kč měsíčně, neboť při stanovení splátek ve výši 200 Kč měsíčně by doba splácení přesáhla osm let. Soud v daném případě postupoval ve smyslu § 160 odst. 1 o.s.ř. a stanovil žalované povinnost vrátit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve splátkách, když dospěl k závěru, že toto odůvodňují poměry žalované. Návrh žalované na stanovení měsíční splátky ve výši 200 Kč považoval soud jako nepřiměřený, když by se v takovém případě doba splácení blížila téměř době 7 let. Při zohlednění poměrů žalované však soud nepovažoval za přiměřený ani návrh žalobkyně na stanovení splátky ve výši alespoň 1 000 Kč měsíčně, když v takovém případě by žalované po úhradě nákladů spojených s bydlením a měsíční splátky zbyla jen částka ve výši 2 000 Kč měsíčně. Při zohlednění poměrů žalované, zejména jejího měsíčního příjmu a nákladů spojených s bydlením pak soud dospěl k závěru, že přiměřenou a spravedlivou splátku bude činit splátka ve výši 500 Kč měsíčně. Soud proto stanovil žalované povinnost uhradit částku ve výši 16 000 Kč s úrokem z prodlení ve splátkách ve výši 500 Kč měsíčně, a to vždy do každého 20. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabude právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek. Pokud se žalovaná dostane do prodlení s úhradou byť jedné splátky, bude mít žalobkyně právo požadovat po žalované okamžité splacení celé zbývající částky.

17. Ve zbývajícím rozsahu o částku 3 680 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 19 680 Kč od 17.11.2024 do 22.4.2025 a s úrokem z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 19 680 Kč od 22.4.2025 do zaplacení pak žaloba nebyla důvodná, a proto byla zamítnuta, neboť uplatněné nároky nad rámec přiznané jistiny úvěru vyplývají ze smlouvy, kterou soud posoudil jako absolutně neplatnou.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 637 Kč. Protože žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 81,30 % (16 000 Kč) a neúspěšná v rozsahu 18,70 % (3 860 Kč), má tak právo na náhradu 62,60 % nákladů řízení. Tyto náklady činí částku 2 615 Kč a sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a nákladů právního zastoupení, když advokátovi náleží odměna podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, ve výši 1 200 Kč za tři úkony právní služby po 400 Kč z tarifní hodnoty ve výši 19 680 Kč spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, výzvě před podáním žaloby a návrhu ve věci samé. Dále je k odměně advokáta připočítaná 3 x paušální náhrada hotových výdajů po 100 Kč k uvedeným úkonům právní služby podle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu a náhrada za 21 % DPH z přiznané odměny advokáta a z náhrad hotových výdajů ve výši 315 Kč. Z částky 2 615 Kč pak žalobkyni náleží 62,60 %, tj. částka 1 637 Kč.