16 C 375/2020

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr Lenkou Pokornou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 3 364 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení 3 364 Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala zaplacení částky 3 364 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že Mezi společností [právnická osoba] a žalovanou došlo dne 20.05.2016 k uzavření smlouvy nazvané Smlouva o půjčce [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této Smlouvy smluvní podmínky obsažené na další straně Smlouvy (dále jen„ Podmínky“). V důsledku fúze sloučením se dne 30.09.2016 stala právním nástupcem společnosti [právnická osoba], [IČO], společnost [právnická osoba] (dnes pod názvem [právnická osoba]), [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], tj. právní předchůdce žalobce. Před uzavřením Smlouvy posoudil právní předchůdce žalobce schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Dle dikce ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr probíhá na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Odstavec 3 téhož ustanovení pak stanoví povinnost spotřebitele poskytnout věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. obce, resp. jeho právní předchůdce jako poskytovatel spotřebitelského úvěru, splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné Smlouvy. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka (žalované) a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka (část„ Dokumenty k ověření“, resp.„ Dokumenty na ověření finanční situace“), mezi které patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. Tuto skutečnost potvrzuje i předmětná Smlouva, jejímž podpisem žalovaná stvrdila ujednání v čl. 7 Podmínek:„ Zákazník potvrzuje, že Úvěrující sám nebo prostřednictvím svého obchodního zástupce před uzavřením Smlouvy s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet půjčku, a to i na základě informací získaných od Zákazníka, které jsou obsahem karty zákazníka a o kterých Zákazník prohlašuje, že jsou pro tento účel dostatečné, úplné, pravdivé a přesné. Zákazník dále potvrzuje, že je schopen posoudit, zda tato Smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci.“ V čl. 7 Podmínek žalovaná dále prohlásila, že věřiteli před uzavřením Smlouvy poskytla úplné, pravdivé a přesné údaje nezbytné pro posouzení její schopnosti splácet poskytnutou půjčku, resp. zápůjčku, a že má plnou způsobilost Smlouvu uzavřít a je schopna splatit celou dlužnou částku dle podmínek ve Smlouvě. Úplnost, přesnost a pravdivost veškerých uvedených údajů žalovaná stvrdila svým podpisem i v kartě zákazníka při vyplňování žádosti o spotřebitelský úvěr. Nashromážděné a ověřené údaje byly příslušným spolupracovníkem právního předchůdce žalobce odeslány do obchodního informačního systému právního předchůdce žalobce, který obsahuje skóringový model zahrnující kritéria, vycházející ze statistických dat, a který schopnost splácet požadovanou částku vyhodnotil. Na základě odborného posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na základě tohoto odborného vyhodnocení věřitele byla teprve s žalovanou uzavřena předmětná Smlouva. Právní předchůdce žalobce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované, které uvedla v kartě zákazníka. Žalobce si navíc dovoluje zdůraznit, že žalovaná by se v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů nebo zamlčení podstatných údajů, mohla dopustit [anonymizováno] činu úvěrového podvodu dle ust. § 211 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, v pozdějším znění. Nepochybně pak není povinností úvěrující instituce prověřovat, zda se osoba žádající o úvěr nedopouští pokusu o úvěrový podvod a zda jedná poctivě. V tomto směru žalobce poukazuje na ustanovení § 6 odst. 1 a § 7 nového občanského zákoníku, která říkají, že„ každý má povinnost jednat v právním styku poctivě“ a že„ má se za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře“. Jedná se o principy, které zná již starší judikatura a ze kterých plyne, že není povinností jedné strany a priori nedůvěřovat straně druhé, nýbrž naopak, vychází se ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 6.000,00 Kč (dále jen„ jistina“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 546 s úrokovou sazbou ve výši 20,98 % ročně sjednanou v čl. 1 Podmínek a odměnu za administrativní činnost ve výši 1.200,00 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 1.800,00 Kč. Při uzavření Smlouvy si žalovaná ve Smlouvě dále zvolila doplňkovou službu životního pojištění, za niž se zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce poplatek ve výši 172,00 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy a veškerých poplatků se žalovaná zavázala uhradit v 43 týdenních splátkách po 226,00 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 17.03.2017. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze Smlouvy. Žalovaná na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobci uhradila pouze částku 6.354,00 Kč, z toho na jistinu 3.318,64 Kč, na úrok za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy 546,00 Kč, na poplatek za administrativní činnost 1.200,00 Kč, na poplatek za hotovostní inkaso splátek 1.176,90 Kč a na poplatek za životní pojištění 112,46 Kč Poslední platba na pohledávku byla ze strany žalované uhrazena dne 21.11.2019. Již ze smluvních ujednání bylo žalované známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne 17.03.2017. Ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky tak již žalovaná byla v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdce žalobce mohl od tohoto dne požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky. Právní předchůdce žalobce měl současně ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky, a to až do jejího úplného zaplacení. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované ke dni 17.03.2017 řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 2.681,36 Kč ode dne 18.03.2017 až do zaplacení dále úrokem ve výši 20,98 % ročně sjednané v čl. 1 Podmínek. Protože žalovaná byla v okamžiku splatnosti poslední sjednané splátky v prodlení se zaplacením více než jedné ze splátek (a nikoliv pouze jedné nebo pouze poslední sjednané splátky), nebyly z její strany splněny podmínky pro prodloužení účinnosti Smlouvy dle příslušných smluvních ujednání. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba], [IČO], postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 06.12.2019 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 06.12.2019. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 06.12.2019. Z této skutečnosti dovozuje žalobce svou aktivní legitimaci. Ke dni postoupení 06.12.2019 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovanou částku 3.364,00 Kč, skládající se z dlužné jistiny ve výši 2.681,36 Kč, dlužného úroku za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 0,00 Kč, dlužného poplatku za administrativní činnost ve výši 0,00 Kč, dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 623,10 Kč a dlužného poplatku za životní pojištění ve výši 59,54 Kč, (dlužný úrok za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy a dlužné poplatky společně dále jen„ dlužné úhrady“). Příslušenství pohledávky pak tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Žalobce tedy požaduje po žalované zaplacení celkové dlužné částky ve výši 3.364,00 Kč, sestávající se z dlužné jistiny ve výši 2.681,36 Kč a dlužných úhrad ve výši 682,64 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 1.553,26 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 591,79 Kč, úroků ve výši 20,98 % ročně z dlužné jistiny ve výši 2.681,36 Kč od 07.12.2019 do zaplacení a- úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 2.681,36 Kč od 07.12.2019 do zaplacení. Ke kapitalizovanému úroku ve výši 1.553,26 Kč žalobce uvádí, že se jedná o úrok ve výši 20,98 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 2.681,36 Kč od 18.03.2017 (tj. ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky) do data postoupení 06.12.2019. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 591,79 Kč žalobce uvádí, že se jedná o zákonný úrok z prodlení počítaný z dlužné jistiny ve výši 2.681,36 Kč od 25.03.2017 (tj. od marného uplynutí týdenní lhůty běžící od splatnosti poslední sjednané splátky) do data postoupení 06.12.2019. Před podáním žaloby byla žalovaná dle § 142a o.s.ř. žalobcem písemně vyzvána k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena. Žalobce žalovanému zaslal výzvu k plnění dle ust. § 142a o.s.ř., tj. ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu, a to na poslední známou adresu žalovaného.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Ke stavu věci soud zjistil, že žalovaný dne 20.5.2016 potvrdilav listině,,smlouva o půjčce,, svým podpisem, že od společnosti [právnická osoba] převzala v hotovosti prostředky ve výši 6 000 Kč. Ve smlouvě se žalovaná zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s částkou 3 546 Kč označenou ve smlouvě jako poplatek za poskytnutí peněžních prostředků vypočtený jako součet a) poplatku za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč, b) úroku ve výši 546 Kč a za c) poplatku za hotovostní inkaso splátek 1 800 Kč. Hotovostní režim splácení poskytnutých peněžních prostředků byl ve smlouvě sjednán s tím, že žalovaná se zavázala celkovou částku 9 718Kč (včetně pojištění 172 Kč) uhradit v 43 splátkách po 226 Kč, přičemž první splátku se zavázala žalovaná zaplatit nejpozději 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující do konce následujícího týdenního (sedmidenního) období a to na bankovní účet věřitele. Za nedílnou součást uvedené smlouvy byly prohlášeny její smluvní podmínky, v nichž je uvedeno, že v případě, že byla sjednána úhrada celkové dlužné částky v 43 splátkách, činí výše úrokové sazby 20,98% ročně a roční procentní sazba nákladů 91,96%. Soud dále zjistil, že společnost [právnická osoba] a žalobkyně uzavřely dne 6.12.2019 Smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem byla podle přílohy k této smlouvě obsahující seznam postoupených pohledávek rovněž pohledávka za žalovaným vyplývající z uvedené smlouvy o půjčce. Oznámení o postoupení pohledávek byla žalovanému zasláno prostřednictvím přípisu ze dne 6.12.2019 ze strany společnosti [právnická osoba] a k poštovní přepravě bylo podáno dne 7.1.2020, jak vyplývá z příslušného podacího lístku, přičemž sama žalobkyně žalovanou k plnění dále vyzvala prostřednictvím předžalobní upomínky ze dne 7.5.2020 podané k poštovní přepravě dne 7.5.2020.

4. Po zhodnocení uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou nevznikl závazek v podobě smlouvy o zápůjčce podle ust. § 2390 o.z., případně o úročné zápůjčce dle ust. § 2392 odst. 1 o.z. Dle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. dle § 2392 odst.1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

5. Částky označené ve smlouvě jako,,poplatky,, má soud za ujednání o úroku, nezávisle na tom, že jednotlivé části označila a rozepsala žalobkyně do tří položek jako úrok, administrativní činnost a hotovostní režim splátek. Je nepochybné, že tyto částky představují část odměny, kterou žalobkyně požadovala za poskytnutí zápůjčky. Touto odměnou je úrok bez ohledu na to, zda je vyjádřen procentní sazbou nebo zda je vyjádřen konkrétní částkou. Uvedené částky v souhrnu totiž zjevně představují ujednání o předpokládaném výnosu pro společnost. Ve smlouvě není vymezeno, za jakou administrativní činnost by měl žalovaný jako dlužník platit, a na uvedené ujednání nelze pohlížet jinak, než jako na ujednání o úroku představující cenu zapůjčených peněžních prostředků. Takové rozčlenění má soud za ryze formální; jeho smyslem je toliko učinit výši sjednaného úroku vizuálně příznivější tím, že určité části faktického úroku jsou označeny jako jiné platby, čímž dochází k zastření ujednání o úroku. Je třeba uvést, že tyto poplatky ve svém součtu více než pětinásobně převyšují samotný úrok. Ekonomická podstata úročené smlouvy o zápůjčce spočívá v právu zapůjčitele inkasovat úrok coby odměnu za poskytnutí finančních prostředků (časová hodnota peněz); smluvní strany požívají široké, smluvní volnosti co do stanovení výše úroku, která tak může reagovat na individuální okolnosti každého případu. Z této perspektivy je ovšem naprosto protismyslné, aby se těžiště odměny vypůjčitele nacházelo v poplatcích, tj. v samotné administrativně-technické obsluze pohledávky.

6. Pokud jde o poplatek za hotovostní inkaso, sám o sobě značně převyšující sjednaný úrok, představující službu, soud dospěl k závěru, že se sice jedná o paušalizovanou náhradu za uvedenou službu, avšak žalobkyně byla v daném případě povinna prokázat, že uvedenou službu žalované vůbec poskytla, resp. byla připravena poskytnout, zejména za situace, kdy si ve smlouvě sjednali, že dlužník bude plnit splátky na účet věřitele. Soud nemá k dispozici žádný důkaz o tom, že alespoň část zápůjčky byla inkasována, resp. že zbývající pokusy o hotovostní inkaso byly bez úspěchu pro nesoučinnost žalovaného, který podle žalobních tvrzení část půjčky nesplatil a žalobkyně se svou neúčastí na jednání připravila o možnost v tomto směru být vyzvána soudem dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř.

7. Za dané situace má soud za to, že rozdělení poplatku do jednotlivých položek, zastírá skutečnou povahu ujednání o poplatku, tj. že se jedná o úrok. Rozčlenění této částky do jednotlivých položek pro spotřebitele může být nesrozumitelné, jakkoli je ve smlouvě uvedeno, neboť je zřejmé, že při sjednávání smlouvy neměl žalovaný žádný prostor pro individuální dojednávání výše jednotlivých položek. Ujednání o poplatku je tedy v tom, že se skládá z jednotlivých položek, ujednáním simulovaným. Podle § 555 odst. 2 o. z. přitom platí, že má-li být určitým právním jednáním zastřeno jiné právní jednání, posoudí se podle jeho pravé povahy. Zastřeným ujednáním je tu ujednání o úroku ve smyslu § 2392 odst. 1 o.z. Takováto výše sjednaného úroku tak byla sjednána nemravně, tj. v rozporu s § 1 odst. 2 o. z., podle něhož jsou zakázána ujednání porušující dobré mravy. Dle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům. Zmíněná nemravnost spočívá ve výši sjednaných úroků, které představují víc jak 50 % dlužné jistiny, a to za období 12 měsíců za situace, kdy průměrná roční úroková sazba spotřebitelských úvěrů poskytovaných domácnostem v květnu 2016 (tj. v době uzavření smluvy o zápůjčce) dosahovala dle statistik [obec] [anonymizována dvě slova] 11,07 % p. a,. (údaj je dostupný na [webová adresa]), což znamená, že úroková sazba v předmětné smlouvě o zápůjčce byla více než pětkrát vyšší než v té době průměrná sazba poskytovaná na stejný typ úvěrů domácnostem bankami. Takové ujednání nelze akceptovat, tím méně ve spotřebitelských vztazích, zvláště pak za situace, kdy je uzavíraná smlouva smlouvou tzv. adhézní, tedy bez možnosti žalovaného coby spotřebitele skutečně reálně ovlivnit jednotlivé podmínky. Ve smlouvě kromě toho není obsažen žádný důvod, který by takto vysoký úrok nějakým způsobem odůvodnil a žalobkyně sama ani žádný takový důvod netvrdila.

8. Z toho důvodu dospěl soud k závěru, že ujednání o platbách nad rámec půjčené jistiny je ve zjevném rozporu s dobrými mravy, a je proto podle shora citovaného § 588 o. z. neplatné. Ujednání o úrocích přitom podle názoru soudu představuje neoddělitelnou část smlouvy o zápůjčce, neboť soud nepochybuje, že by právní předchůdkyně žalobkyně coby právnická osoba podnikající na trhu spotřebitelských úvěrů, bez takového ujednání žalované žádnou zápůjčku neposkytla. Toto ujednání tedy nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Tuto zápůjčku nebylo možno s ohledem na záměr vydlužitele získat z poskytnutí peněžních prostředků určitý výnos, posoudit jako zápůjčku bezúročnou. Je-li pak nemravná taková součást smlouvy, je nemravná celá smlouva jako právní jednání, a neplatná jako celek. Tyto závěry jsou ve svém základu aprobovány i rozhodovací praxí Krajského soudu v Plzni (např. rozsudek ze dne 8. 8. 2017, sp. zn. 25 Co 183/2017).

9. Výsledkem těchto úvah soudu je závěr, že žalované nevznikla jiná povinnost než žalobkyni vrátit půjčenou jistinu ve výši 6 000 Kč. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce jako celku představovalo všechno plnění žalobkyně žalovanému plnění z neplatného právního jednání, kterým se žalovaná bezdůvodně obohatila. Z hlediska právního posouzení se tu jedná o bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 1 o. z., resp. § 2993 o. z. Podle § 2991 odst. 1 o. z. přitom platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí obohacení vydat. Z obsahu žaloby vyplývá, že žalovaná již žalobkyni bezdůvodné obohacení vydala, neboť uhradila 6 354 Kč, nezbývá tedy uhradit ničeho a soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

10. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je odůvodněno ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., na základě kterého soud, s ohledem na to, že úspěšnějším účastníkem sporu byla žalovaná a ze spisu je zřejmé, že jí žádné náklady nevznikly, rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.