16 C 390/2024

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Jaroslavem Koubou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 46 800 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 30 000 Kč od 24. 9. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se částečně zamítá co do zaplacení částky 16 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 12 000 Kč od 24. 9. 2024 do zaplacení a z částky 42 000 Kč od 6. 4. 2024 do 23. 9. 2024.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 036 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 46 800 Kč s příslušenstvím z titulu nedoplatku ze smlouvy o úvěru č. , číslo, .

2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřil.

3. Soud věc projednal a po provedeném dokazování zjistil následující skutkový stav věci:

4. Žalobkyně se dne , datum, zavázala poskytnout žalovanému úvěr až o výše úvěrového limitu 30 000 Kč, žalovaný se naopak zavázal poskytnutý úvěr žalobkyni vrátit i s úrokem ve výši 40 % měsíčně v pravidelných splátkách minimálně ve výši úroku přirostlého za minulé období s tím, že jistinu úvěru může žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání úvěrové smlouvy. Žalobkyně poskytla žalovanému dne , datum, částku 20 000 Kč, dne 18. 12. 2023 částku 5 000 Kč a dne 19. 12. 2023 částku 5 000 Kč. Žalobkyně před poskytnutím částky 30 000 Kč žalovanému nepřezkoumala schopnost žalovaného tuto částku splatit. Žalobkyně před podáním žaloby neúspěšně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky.

5. Na základě shora uvedeného zjištěného skutkového stavu věci soud posoudil věc po právní stránce takto:

6. Při rozhodování soud nejprve zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy ve smyslu § 2 395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), která je zároveň spotřebitelským úvěrem podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť byla uzavřena mezi žalobkyní jako poskytovatelem v rámci její podnikatelské činnosti a žalovaným jako spotřebitelem. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C 679/18, ve kterém soudní dvůr dospěl k závěru, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti Soudní dvůr EU uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího a že česká vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.

7. V projednávané právní věci pak soud dospěl k závěru, že žalobkyně řádným způsobem nezkoumala a neprověřila úvěruschopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, neboť k prokázání této skutečnosti neoznačila ani nepředložila soudu žádný důkaz. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, žalobkyně se nesmí bez dalšího spolehnout pouze na informace poskytnuté žalovaným. Žalobkyně tedy poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru a úvěrová smlouva je tak neplatná v souladu s ustanovením § 87 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s rozsudkem Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C 679/18. Žalobkyně se nedostavila k jednání soudu konanému dne 4. 2. 2025 a tím zabránila možnosti být poučena soudem ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř. o chybějících důkazech ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného a z toho vyplývajících následcích pro žalobkyni.

8. V řízení pak bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 30 000 Kč, přičemž žalovaný žalobkyni dosud neuhradil ničeho. Částka 30 000 Kč tak představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. Žalobkyně odeslala žalovanému výzvu k úhradě dluhu dne 13. 9. 2024, doručena žalovanému byla dne 18. 9. 2024 podle § 573 o.z., dne 23. 9. 2024 měl žalovaný plnit v souladu s ustanovením § 1 958 odst. 2 o.z. a ode dne 24. 9. 2024 je v prodlení.

9. Soud s ohledem na shora uvedené žalobě výrokem pod bodem I. tohoto rozsudku částečně vyhověl. Přiznaný úrok z prodlení je odůvodněn ustanovením § 1 970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu ke splnění povinnosti soud stanovil v délce tří dnů v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. Ve zbývající části pak soud žalobu výrokem pod bodem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.

10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení vůči převážně neúspěšnému žalovanému v částce 1 036 Kč, ke které soud dospěl tak, že částečný úspěch žalovaného (20 352,11 Kč, tj. 39,16 %) odečetl od částečného úspěchu žalobkyně (31 624,52 Kč, tj. 60,84 %) při výsledku 21,68 % z částky 4 776 Kč, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 872 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024 (dále jen „a. t.”), sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy a žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a 21 % DPH ve výši 504 Kč (počítáno z částky 2 400 Kč). V projednávané věci žalobkyně podala tzv. formulářovou žalobu ve smyslu § 14b a.t., neboť žalobkyně podává obdobné žaloby opakovaně, na ustáleném formulářovém vzoru, ve kterém uvádí obdobná skutková tvrzení lišící se pouze konkrétními údaji o žalované osobě, o uzavřené smlouvě a výši dlužných částek, přičemž tarifní hodnota v projednávané věci nepřevyšuje částku 50 000 Kč.