16 C 391/2020

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Pokornou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 29 385,34 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 29 385,34 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p. a. z částky 29 385,34 Kč od 2. 2. 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně 2 144 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala zaplacení částky 29 385,34 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba], jako původním věřitelem a postupitelem a společností [právnická osoba], jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne 2000 [číslo] smlouvu o sporožirovém účtu. Na základě této smlouvy byl žalovanému zřízen účet [bankovní účet]. Po té došlo k uzavření rámcové smlouvy, jejímž podpisem došlo též k uzavření smlouvy o účtu a smlouvy o kontokorentním úvěru (dále jen„ smlouva o kontokorentu“), na jejímž základě poskytl původní věřitel žalovanému možnost čerpat úvěr až do výše 18000 Kč, který měl být splacen dle smlouvy o kontokorentu nejpozději do 1 roku od čerpání. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši 26956.30 Kč čerpal na sporožirovém účtu [číslo] [bankovní účet], jak vyplývá ze soupisu obratů z úvěrové účtu [číslo] [bankovní účet], avšak žalovaný do data splatnosti úvěru 1 roku od čerpání úvěr nesplatil a výši úvěru přečerpal nad povolený záporný zůstatek, na což byl původním věřitelem upomínán. Z tohoto důvodu, tj. z důvodu prodlení se splacením poskytnutého úvěru a z důvodu přečerpání povoleného limitu, došlo původním věřitelem v souladu s čl. 3 odst. 3.2 smlouvy o kontokorentu k výpovědi smlouvy o účtu a souvisejících dohod a současně tím původní věřitel vyzval dlužníka ke splacení všech závazků. O tomto kroku byl dlužník vyrozuměn dopisem ze dne 2018 [číslo]. Ke dni výpovědi smlouvy, tj. ke dni 2018 [číslo] činila pohledávka celkem částku ve výši 29385.34Kč skládající se z jistiny úvěru ve výši 26956.30Kč a nesplacených řádných úroků z úvěru 1417.40Kč a zákonných úroků z prodlení ve výši 660,80 Kč. Žalobce kromě celkové pohledávky ve výši 29385.34Kč, požaduje dále v souladu s čl. 1 odst. 1.2 a čl. 4 odst. 4.1 smlouvy o kontokorentu úhradu smluvních úroků z úvěru ve výši 15. 90% p.a. z jistiny ve výši 26956.30 Kč ode dne následujícího po výpovědi smlouvy, tj. ode dne 2018 [číslo] do zaplacení, jakož i zákonný úrok z prodlení z úvěru z jistiny ve výši 26956.30 ode dne následujícího po výpovědi smlouvy, tj. ode 2018 [číslo] do zaplacení. Žalovaný byl prokazatelně upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobce. Upomínka byla právním zástupcem žalobce odeslána dne 2020 [číslo].

2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.

3. Žalobce soudu předložil smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu ze dne 15. 5. 2007 a 7. 7. 2008, výpis z účtu žalované osvědčující poskytnutí tvrzených finančních prostředků, smlouvu o postoupení pohledávky včetně oznámení ze dne 19. 7. 2018. Soudu dále bylo předloženo vyhodnocení žádosti o úvěrový produkt, dohoda o změně smlouvy o sporožirovém účtu 24. 1. 2008, včetně sazebník. Další dohoda o změně smlouvy o sporožirovém pochází ze dne 30. 12. 2003, a žádost o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 7. 7. 2008 a 15. 5. 2007 Smlouva o sporožirovém účtu pochází ze dne 19. 1. 2000. Soudu dále byla přeložena výzva k úhradě ze dne 1. 2. 2018 a 21. 5. 2020.

4. Soud dospěl k závěru, že takto předložené listiny prokazují všechna potřebná skutková zjištění a na základě těchto předložených listin je náležitě zjištěn skutkový stav věci a jsou tedy dány podmínky k projednání věci bez nařízení jednání dle § 115a o. s. ř. neboť ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů. Žalobce i žalovaná, souhlasili, tím že nereagovali na výzvu soudu dle § 101 odst.4 o.s.ř, že věc bude rozhodnuta bez nařízení jednání. Rozsudek tak byl vyhlášen dne 29.1.2021 a soud v něm plně vyhověl žalobě. Vycházel přitom ze závěru, že mezi žalovanou a žalobkyní vznikl platný závazkový vztah ve formě smlouvy o úvěru dle § 2395 o.z. na základě které, se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky, přičemž žalovaná svou povinnost poskytnuté peněžní prostředky bezezbytku vrátit a zaplatit úroky, nesplnila a soud ji proto zavázal svým rozhodnutím k úhradě žalované částky včetně řádného úroku a úroku z prodlení v souladu s ustanovením §1970 o.z.

5. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení zastoupené žalobkyně se soud nejprve zabýval otázkou, zda tyto náklady se zastoupením vynaložila účelně a následně se zabýval otázkou, zda takto vynaložené náklady byly přiměřené co do své výše. Věřitel, který vymáhá postoupením nabytou pohledávku, je v soudním řízení zastoupen advokátem vždy důvodně a náklady s tímto zastoupením spojené je třeba hodnotit jako účelně vynaložené ve smyslu ustanovení § 142 odst.1 o.s.ř. Věřitel má právo vymáhat jakkoliv vysoké dluhy a musí mít k dispozici právní nástroj k jejich vymáhání. Soud ovšem shledal, že výše odměny advokáta, stanovená – za použití § 151 odst.2 o.s.ř je v konkrétní věci ve zjevném rozporu s ústavním principem proporcionality. Při stanovení výše náhrady nákladů řízení soud vycházel z ustanovení § 151 odst.2 o.s.ř. Dle tohoto ustanovení o.s.ř. při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud určí výši odměny za zastupování advokátem nebo notářem v rámci jeho oprávnění stanoveného zvláštním právním předpisem anebo patentovým zástupcem v rozsahu jeho oprávnění stanoveného zvláštními právními předpisy podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem; jde-li však o přiznání náhrady nákladů řízení podle § 147, § 149 odst. 2 nebo odůvodňují-li to okolnosti případu, postupuje se podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně tj. dle § 6 a následující vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náhradu za daň z přidané hodnoty soud určí z odměny za zastupování, z náhrad, z odměny notáře za provedené úkony soudního komisaře a z jeho hotových výdajů podle sazby daně z přidané hodnoty stanovené zvláštním právním předpisem. Náhradu mzdy (platu) a náhradu hotových výdajů soud stanoví podle zvláštních právních předpisů. Náhradu za odměnu znalce, který podal posudek podle § 127a, soud určí podle sazby odměny stanovené zvláštním právním předpisem. Jinak soud vychází z nákladů, které účastníku prokazatelně vznikly. Při stanovení konkrétní výše náhrady nákladů řízení vzal soud v úvahu zejména, že jde o pohledávky ze smluv, kde jednou ze stran byl spotřebitel, který je fakticky vyloučen z možnosti sjednat si je s jiným obsahem. Šlo o věc jednoduchou, žaloba byla koncipována natolik obecně, že v dalších dosud podaných žalobách téže žalobkyně se jednalo o totožná podání, která na odborné znalosti a vynaložený čas k vypracování žaloby nekladly žádné větší nároky, přičemž vzal zřetel na skutečný průběh projednávané věci, počet, charakter, obtížnost a časovou náročnost úkonů právní služby ve vztahu k předmětu řízení. Jednotlivé žaloby se v zásadě liší jen údaji o žalovaných a skladbě žalované částky. Právo na peněžité plnění vymáhá jiný než původní věřitel a žalobkyně s žalovanými pohledávkami obchoduje. Žalobkyně je osobou, která na základě vlastního rozhodnutí nabyla od původního věřitele pohledávku za účelem jejího vymáhání a vymáhání pohledávek je podstatou žalobkyně podnikání. Postup, při kterém žalobkyně nabytou pohledávku vymáhá za pomoci advokáta lze považovat za opodstatněný v případě, že v průběhu konkrétního řízení nastaly mimořádné okolnosti, jež by vybočovaly z obvyklého průběhu řízení daného typu a o takovou situaci v tomto řízení nejde. Samotná míra vydobytelnosti pohledávek je součástí jeho podnikatelského rizika a náhrada nákladů řízení není sankcí, má pouze nahradit přiměřeně účelně vynaložené náklady spojené s uplatněním daného práva. Je zjevné, že tyto náklady jsou vzhledem ke všem okolnostem nižší, než jak jejich náhradu paušálně stanoví právní předpisy podzákonné právní síly. Soud tedy vycházel ze závěru, že přiměřenost nákladů odráží výše náhrady nákladů, které zcela nezbytně žalobkyně musí vynaložit výlučně v souvislosti se soudním řízením tj. jejich vynaložení je buď podmínkou řízení, anebo nákladů, bez jejichž vynaložení by se takový podnikatel vystavil riziku procesního neúspěchu. Advokát v tomto případě učinil jen jeden úkon právní služby. Nebylo možné žalobci přiznat dle § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. úkon právní služby za převzetí a přípravu zastoupení nebo obhajoby na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb neboť takový úkon zástupcem žalobkyně nebyl fakticky proveden, a to s ohledem na zjevnou podobnost obdobných případů, v nichž je žalobkyně zastoupena advokátem a v nichž podává u soudů žaloby, které jsou obsahově shodné. Příprava a převzetí zastoupení znamená, že advokát se zastoupeným projednává jednotlivý případ a hodnotí všechny aspekty projednávané věci, přičemž se nepochybně předpokládá, že jde vždy o případ zcela individuální. Taktomu však není, pokud jde o projednávanou věc, neboť soudu, je známo z jiné jeho činnosti, že žalobkyně obdobných sporů vede stovky, a skutkově se spory o vymáhání pohledávek z nezaplacených úvěrů výrazně neliší. S ohledem na skutečnost, že tedy v projednávané věci nešlo o žádný případ, který by vybočoval ze zavedeného schématu, a tedy nevykazuje žádné větší individuální odchylky s výjimkou výše uplatněných částek, popř. data a čísla úvěrové smlouvy, je třeba uzavřít, že příprava a převzetí zastoupení nebyly tak, jak to má na mysli citované ust. § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., v projednávané věci prováděny.

6. Vzhledem ke všem výše uvedeným závěrům nebylo možné žalobkyni přiznat dle § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. úkon právní služby za převzetí a přípravu zastoupení nebo obhajoby na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb, ale za jeden úkon právní služby a to písemné podání soudu týkající se věci samé, tedy žaloby a výzvy k plnění před podáním žaloby.

7. Zástupci žalobkyně tak náleží za každý úkon právní služby částka 300 Kč v rozsahu 2 úkonů a paušální částka jako náhrada výdajů za každý ve výši 100 Kč, dále za 1 úkon právní služby – účast u jednání ve výši 2 060 Kč a paušální náhrada výdajů 300 Kč, to vše s 21% DPH. Dále cestovné na trase [obec] [obec] a zpět v rozsahu [číslo], tj. 220,14 Kč a náhradu za promeškaný čas v rozsahu [číslo], tj. ve výši 100 Kč s 21% DPH a zaplacený soudní poplatek ve výši 914 Kč.

8. O nákladech řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, přiznal proti v řízení neúspěšné žalované právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Žalobkyně osvědčila, že žalované ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním žaloby byla zaslána výzva k plnění nároku, který je předmětem žaloby. Při určení výše odměny za zastupování žalobkyně vycházel soud z vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů o mimosmluvní odměně (dále jen„ advokátní tarif“), konkrétně ustanovení § 14b, které nabylo účinnosti dnem 1.července 2014. V daném případě je soudu z jeho rozhodovací praxe známo, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně téže žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech u tohoto soudu ke dni vyhlášení rozhodnutí za období jednoho roku v patnácti případech, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Náklady žalobkyně v řízení zastoupeného advokátem, sestávají podle § 137 o.s.ř. ze soudního poplatku za řízení ve výši 1176 Kč, odměny za zastoupení žalobkyně advokátem, hotových výdajů zástupce žalobkyně v rozsahu 2 úkonů po 300 Kč a paušální částka jako náhrada výdajů za každý ve výši 100 Kč, to vše s 21% DPH.