16 C 396/2020

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Pokornou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 18 611 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se co do částky 12 986 Kč úroku z prodlení ve výši 2 257,33 Kč, úroku z prodlení z částky 14 138,52 Kč ve výši 8,05 % p. a. od 30. 11. 2019 do 4. 5. 2020, úroku z prodlení z částky 8 513,52 Kč ve výši 8,05 % p. a. od 5. 5. 2020 do zaplacení, úroku ve výši 6 716,63 Kč, úroku ve výši 23,72 % p. a. z částky 14 138,52 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 5 625 Kč s úrokem z prodlení ve výš 8,05 % p. a. od 5. 5. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala zaplacení částky 18 611 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba] a žalovanou došlo dne [datum] k uzavření smlouvy nazvané Smlouva o půjčce [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této Smlouvy smluvní podmínky obsažené na další straně Smlouvy. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 17.000,00 Kč (dále jen„ jistina“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši [číslo] s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně sjednanou v čl. 1 Podmínek a odměnu za administrativní činnost ve výši 3.400,00 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 6.800,00 Kč. Při uzavření Smlouvy si žalovaná ve Smlouvě dále zvolila doplňkovou službu životního pojištění, za niž se zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce poplatek ve výši 406,00 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy a veškerých poplatků se žalovaná zavázala uhradit v 58 týdenních splátkách po 517,00 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 08.12.2017. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze Smlouvy. Žalovaná na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobci uhradila pouze částku 11.375,00 Kč, z toho na jistinu 2.861,48 Kč, na úrok za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy 2.380,00 Kč, na poplatek za administrativní činnost 3.400,00 Kč, na poplatek za hotovostní inkaso splátek 2.579,51 Kč a na poplatek za životní pojištění 154,01 Kč Poslední platba na pohledávku byla ze strany žalované uhrazena dne 27.11.2017. Již ze smluvních ujednání bylo žalované známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne 08.12.2017. Ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky tak již žalovaná byla v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdce žalobce mohl od tohoto dne požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky. Právní předchůdce žalobce měl současně ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky, a to až do jejího úplného zaplacení. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované ke dni 08.12.2017 řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 14.138,52 Kč ode dne 09.12.2017 až do zaplacení dále úrokem ve výši 23,72 % ročně sjednané v čl. 1 Podmínek. Protože žalovaná byla v okamžiku splatnosti poslední sjednané splátky v prodlení se zaplacením více než jedné ze splátek (a nikoliv pouze jedné nebo pouze poslední sjednané splátky), nebyly z její strany splněny podmínky pro prodloužení účinnosti Smlouvy dle příslušných smluvních ujednání. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29.11.2019 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 29.11.2019. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 29.11.2019. Z této skutečnosti dovozuje žalobce svou aktivní legitimaci. Ke dni postoupení 29.11.2019 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovanou částku 18.611,00 Kč, skládající se z dlužné jistiny ve výši 14.138,52 Kč, dlužného úroku za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 0,00 Kč, dlužného poplatku za administrativní činnost ve výši 0,00 Kč, dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.220,49 Kč a dlužného poplatku za životní pojištění ve výši 251,99 Kč, (dlužný úrok za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy a dlužné poplatky společně dále jen„ dlužné úhrady“). Příslušenství pohledávky pak tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Žalobce tedy požaduje po žalované zaplacení celkové dlužné částky ve výši 18.611,00 Kč, sestávající se z dlužné jistiny ve výši 14.138,52 Kč a dlužných úhrad ve výši 4.472,48 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 6.716,63 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2.257,33 Kč, úroků ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši 14.138,52 Kč od 30.11.2019 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 14.138,52 Kč od 30.11.2019 do zaplacení. Ke kapitalizovanému úroku ve výši 6.716,63 Kč žalobce uvádí, že se jedná o úrok ve výši 23,72 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 14.138,52 Kč od 09.12.2017 (tj. ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky) do data postoupení 29.11.2019. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 2.257,33 Kč žalobce uvádí, že se jedná o zákonný úrok z prodlení počítaný z dlužné jistiny ve výši 14.138,52 Kč od 16.12.2017 (tj. od marného uplynutí týdenní lhůty běžící od splatnosti poslední sjednané splátky) do data postoupení 29.11.2019.

2. Žalovaná se k věci nevyjádřila, k jednání se nedostavila.

3. Ke stavu věci soud zjistil, že žalovaná dne [datum] potvrdila v listině,,smlouva o půjčce,, svým podpisem, že od společnosti [právnická osoba] převzala v hotovosti prostředky ve výši 17 000 Kč. Ve smlouvě se žalovaná zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s částkou 12 580 Kč označenou ve smlouvě jako poplatek za poskytnutí peněžních prostředků vypočtený jako součet a) poplatku za administrativní činnost ve výši 3 400 Kč, b) úroku ve výši 2 380Kč a za c) poplatku za hotovostní inkaso splátek 6 800 Kč. Hotovostní režim splácení poskytnutých peněžních prostředků byl ve smlouvě sjednán s tím, že žalovaná se zavázala celkovou částku 29 986 Kč zahrnující navíc poplatek za vstup do pojišťovacího programu ve výši 406 Kč uhradit v 43 splátkách po 226 Kč, přičemž první splátku se zavázala žalovaná zaplatit nejpozději 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující do konce následujícího týdenního (sedmidenního) období.Za nedílnou součást uvedené smlouvy byly prohlášeny její smluvní podmínky, v nichž je uvedeno, že v případě, že byla sjednána úhrada celkové dlužné částky v 58 splátkách, činí výše úrokové sazby 23,72% ročně a roční procentní sazba nákladů 75,72%. Soud dále zjistil, že společnost [právnická osoba] a žalobkyně uzavřely dne 29.11.2019 Smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem byla podle přílohy k této smlouvě obsahující seznam postoupených pohledávek rovněž pohledávka za žalovanou vyplývající z uvedené smlouvy o půjčce. Oznámení o postoupení pohledávek bylo žalované zasláno prostřednictvím přípisu ze dne 29.11.2019. Sama žalobkyně žalovanou k plnění dále vyzvala prostřednictvím předžalobní upomínky ze dne 30.4.2020 podané k poštovní přepravě dne 1.5.2020, jak vyplývá z příslušného podacího lístku.

4. Po zhodnocení uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou nevznikl závazek v podobě smlouvy o zápůjčce podle ust. § 2390 o.z., případně o úročné zápůjčce dle ust. § 2392 odst. 1 o.z. Dle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. dle § 2392 odst.1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

5. Částky označené ve smlouvě jako,,poplatky,, má soud za ujednání o úroku, nezávisle na tom, že jednotlivé části označila a rozepsala žalobkyně do tří položek jako úrok, administrativní činnost a hotovostní režim splátek. Je nepochybné, že tyto částky představují část odměny, kterou žalobkyně požadovala za poskytnutí zápůjčky. Touto odměnou je úrok bez ohledu na to, zda je vyjádřen procentní sazbou nebo zda je vyjádřen konkrétní částkou. Uvedené částky v souhrnu totiž zjevně představují ujednání o předpokládaném výnosu pro společnost. Ve smlouvě není vymezeno, za jakou administrativní činnost by měla žalovaná jako dlužník platit, a na uvedené ujednání nelze pohlížet jinak, než jako na ujednání o úroku představující cenu zapůjčených peněžních prostředků. Takové rozčlenění má soud za ryze formální; jeho smyslem je toliko učinit výši sjednaného úroku vizuálně příznivější tím, že určité části faktického úroku jsou označeny jako jiné platby, čímž dochází k zastření ujednání o úroku. Je třeba uvést, že tyto poplatky ve svém součtu více než pětinásobně převyšují samotný úrok. Ekonomická podstata úročené smlouvy o zápůjčce spočívá v právu zapůjčitele inkasovat úrok coby odměnu za poskytnutí finančních prostředků (časová hodnota peněz); smluvní strany požívají široké, smluvní volnosti co do stanovení výše úroku, která tak může reagovat na individuální okolnosti každého případu. Z této perspektivy je ovšem naprosto protismyslné, aby se těžiště odměny vypůjčitele nacházelo v poplatcích, tj. v samotné administrativně-technické obsluze pohledávky.

6. Pokud jde o poplatek za hotovostní inkaso, sám o sobě značně převyšující sjednaný úrok, představující službu, kterou si pro splácení půjčky žalovaná ve smlouvě vybrala. Soud dospěl k závěru, že se sice jedná o paušalizovanou náhradu za uvedenou službu, avšak žalobkyně byla v daném případě povinna prokázat, že uvedenou službu žalované vůbec poskytla, resp. byla připravena poskytnout. Soud nemá k dispozici žádný důkaz o tom, že alespoň část zápůjčky byla inkasována, resp. že zbývající pokusy o hotovostní inkaso byly bez úspěchu pro nesoučinnost žalované, která podle žalobních tvrzení část půjčky nesplatila a žalobkyně se svou neúčastí na jednání připravila o možnost v tomto směru být vyzvána soudem dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř.

7. Za dané situace má soud za to, že rozdělení poplatku do jednotlivých položek, zastírá skutečnou povahu ujednání o poplatku, tj. že se jedná o úrok. Rozčlenění této částky do jednotlivých položek pro spotřebitele může být nesrozumitelné, jakkoli je ve smlouvě uvedeno, neboť je zřejmé, že při sjednávání smlouvy neměla žalovaná žádný prostor pro individuální dojednávání výše jednotlivých položek. Ujednání o poplatku je tedy v tom, že se skládá z jednotlivých položek, ujednáním simulovaným. Podle § 555 odst. 2 o. z. přitom platí, že má-li být určitým právním jednáním zastřeno jiné právní jednání, posoudí se podle jeho pravé povahy. Zastřeným ujednáním je tu ujednání o úroku ve smyslu § 2392 odst. 1 o.z. Takováto výše sjednaného úroku tak byla sjednána nemravně, tj. v rozporu s § 1 odst. 2 o. z., podle něhož jsou zakázána ujednání porušující dobré mravy. Dle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům. Zmíněná nemravnost spočívá ve výši sjednaných úroků, které představují víc jak 50 % dlužné jistiny, a to za období 15 měsíců za situace, kdy průměrná roční úroková sazba spotřebitelských úvěrů poskytovaných domácnostem v říjnu roku 2016 (tj. v době uzavření smlouvy o zápůjčce) dosahovala dle statistik [obec] [anonymizováno] banky 11,31 % p. a,. (údaj je dostupný na [webová adresa]), což znamená, že úroková sazba v předmětné smlouvě o zápůjčce byla téměř pětkrát vyšší než v té době průměrná sazba poskytovaná na stejný typ úvěrů domácnostem bankami. Takové ujednání nelze akceptovat, tím méně ve spotřebitelských vztazích, zvláště pak za situace, kdy je uzavíraná smlouva smlouvou tzv. adhézní, tedy bez možnosti žalované coby spotřebitele skutečně reálně ovlivnit jednotlivé podmínky. Ve smlouvě kromě toho není obsažen žádný důvod, který by takto vysoký úrok nějakým způsobem odůvodnil a žalobkyně sama ani žádný takový důvod netvrdila.

8. Z toho důvodu dospěl soud k závěru, že ujednání o platbách nad rámec půjčené jistiny je ve zjevném rozporu s dobrými mravy, a je proto podle shora citovaného § 588 o. z. neplatné. Ujednání o úrocích přitom podle názoru soudu představuje neoddělitelnou část smlouvy o zápůjčce, neboť soud nepochybuje, že by právní předchůdkyně žalobkyně coby právnická osoba podnikající na trhu spotřebitelských úvěrů, bez takového ujednání žalované žádnou zápůjčku neposkytla. Toto ujednání tedy nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Tuto zápůjčku nebylo možno s ohledem na záměr vydlužitele získat z poskytnutí peněžních prostředků určitý výnos, posoudit jako zápůjčku bezúročnou.. Je-li pak nemravná taková součást smlouvy, je nemravná celá smlouva jako právní jednání, a neplatná jako celek. Tyto závěry jsou ve svém základu aprobovány i rozhodovací praxí Krajského soudu v Plzni (např. rozsudek ze dne 8. 8. 2017, sp. zn. 25 Co 183/2017).

9. Výsledkem těchto úvah soudu je závěr, že žalované nevznikla jiná povinnost než žalobkyni vrátit půjčenou jistinu ve výši 12 580 Kč. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce jako celku představovalo všechno plnění žalobkyně žalované plnění z neplatného právního jednání, kterým se žalovaná bezdůvodně obohatila. Z hlediska právního posouzení se tu jedná o bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 1 o. z., resp. § 2993 o. z. Podle § 2991 odst. 1 o. z. přitom platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí obohacení vydat. Z obsahu žaloby vyplývá, že žalovaná již žalobkyni částečně bezdůvodné obohacení vydala, neboť uhradila 11 375 Kč, zbývá tedy uhradit 5 625 Kč. Žalovaná nepřednesla soudu žádná tvrzení, z nichž by vyplynulo, že si uvedenou částku může ponechat. Přestože žalovaná neměla povinnost peněžní prostředky vrátit způsobem sjednaným ve smlouvě, s ohledem na její neplatnost mohla uvedené peněžní prostředky vrátit na základě výzvy k úhradě dlužné částky, a soud tak dospěl k závěru, že je v prodlení. Vedle uvedené částky je tedy žalovaná povinna žalobkyni zaplatit úrok z prodlení ve výši určené předpisy práva občanského, tj. úrok z prodlení dle ust. § 1970 obč. zák., jdoucí od splatnosti, kterou soud určil podle ust. § 1958 odst. 2 obč. zák., dle kterého neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned, a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Pohledávka z titulu bezdůvodného obohacení je totiž pohledávkou splatnou na výzvu, neboť den splatnosti nebyl smluven. Za řádnou výzvu k plnění považuje soud v daném případě předžalobní upomínku ze dne 30.4.2020, kterou odeslal zástupce žalobkyně žalované prostřednictvím poštovní přepravy dne 1.5.2020 tak, jak vyplývá z příslušného podacího archu a za využití domněnky stanovené v ust. § 573 obč. zák. vychází soud z toho, že tato výzva došla žalované třetí pracovní den po odeslání, v daném případě tedy dne 4.5.2015, a žalovaná měla plnit den následující, a v prodlení je tak od 5.5.2020. V rámci spravedlivého uspořádání vztahu soud do dlužné částky představující bezdůvodné obohacení v původní výši 12 580 Kč zahrnul částečné platby, ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

10. Jelikož soud dále dospěl k závěru, že z žalobkyní předložené smlouvy o postoupení pohledávek, lze dovodit vůli společnosti [právnická osoba] a žalobkyně postoupit pohledávku z právního jednání založeného předáním částky 12 580 Kč, byť na základě neplatné smlouvy, posoudil soud zmíněnou smlouvu o postoupení pohledávek jako smlouvu podle ust. § 1879 obč. zák., na základě které došlo ke změně v osobě věřitele uvedené pohledávky z bezdůvodného obohacení, a povinnost vydat bezdůvodné obohacení uložil žalované ve prospěch žalobkyně jako nového věřitele.

11. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je odůvodněno ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., na základě kterého soud, s ohledem na to, že úspěšnějším účastníkem sporu byla žalovaná a ze spisu je zřejmé, že ji žádné náklady nevznikly, rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.