16 C 399/2021

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Jaroslavem Koubou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 11 800 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 040 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,25% ročně z částky 6 040 Kč od 8. 2. 2021 do 30. 6. 2021 a úrokem z prodlení z částky 6 040 Kč od 1. 7. 2021 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se ve zbývajícím rozsahu zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 800 Kč s příslušenstvím jako nedoplatku ze smlouvy o půjčce ze dne [datum] (dále jen„ smlouva [číslo]“) a ze smlouvy o půjčce ze dne 15. 2. 2007 uzavřených mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“). Na základě smlouvy [číslo] byla žalovanému poskytnuta částka 4 000 Kč, žalovaný se pak zavázal kromě této jistiny ve výši 4 000 Kč zaplatit také souhrnný poplatek ve výši 2 560 Kč ve 40 týdenních splátkách po 164 Kč. Žalovaný dosud uhradil částku 400 Kč. Pohledávka z uvedené smlouvy byla následně postoupena na žalobkyni. Na základě smlouvy [číslo] byla žalovanému poskytnuta částka 5 000 Kč, žalovaný se pak zavázal kromě této jistiny ve výši 5 000 Kč zaplatit také souhrnný poplatek ve výši 3 200 Kč ve 40 týdenních splátkách po 205 Kč. Žalovaný dosud uhradil částku 2 560 Kč. Pohledávka z uvedené smlouvy byla následně postoupena na žalobkyni. Žalobkyně proto požaduje po žalované zaplacení částky 6 160 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 6 313,11 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 7,25% ročně z 6 160 Kč od 19. 12. 2020 do 30. 6. 2021 a zákonného úroku z prodlení z částky 6 160 Kč od 1. 7. 2021 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o 7 procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, dále zaplacení částky 5 640 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 5 914,61 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 7,25% ročně z částky 5 640 Kč od 19. 12. 2020 do 30. 6. 2021 a zákonného úroku z prodlení z částky 5 640 Kč od 1. 7. 2021 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o 7 procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí.

2. Žalovaný se k podané žalobě i přes výzvu soudu nevyjádřil.

3. Účastníci řízení svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Soud z předložených listinných důkazů zjistil následující skutkový stav věci.

5. Na základě smlouvy [číslo] byla žalovanému poskytnuta částka 4 000 Kč, žalovaný se pak zavázal kromě této jistiny ve výši 4 000 Kč zaplatit také souhrnný poplatek ve výši 2 560 Kč ve 40 týdenních splátkách po 164 Kč. Žalovaný dosud uhradil částku 400 Kč. Pohledávka z uvedené smlouvy byla následně postoupena na žalobkyni. Na základě smlouvy [číslo] byla žalovanému poskytnuta částka 5 000 Kč, žalovaný se pak zavázal kromě této jistiny ve výši 5 000 Kč zaplatit také souhrnný poplatek ve výši 3 200 Kč ve 40 týdenních splátkách po 205 Kč. Žalovaný dosud uhradil částku 2 560 Kč. Pohledávka z uvedené smlouvy byla následně postoupena na žalobkyni. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě zbývající dlužné částky, žalovaný od postoupení pohledávky již žalobkyni neuhradil ničeho.

6. Na základě zjištěného skutkového stavu věci soud posoudil věc po právní stránce takto:

7. Při rozhodování soud nejprve zkoumal, zda v projednávané věci v případě obou předmětných smluv došlo k řádnému a platnému uzavření smlouvy o půjčce ve smyslu § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen„ o.z.“)

8. V projednávané věci pak soud dospěl k závěru, že obě shora uvedené smlouvy o půjčce jsou absolutně neplatné pro její zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 39 o.z., který spočívá v nepřiměřené výši sjednaného souhrnného poplatku za poskytnutí půjčky. Uvedený souhrnný poplatek představuje defacto příjem předchůdkyně žalobkyně za poskytnutí finančních prostředků žalované a jedná se tedy fakticky o smluvní úrok. Souhrnný poplatek ve výši 2 560 Kč v případě smlouvy [číslo] činí 64% z poskytnuté jistiny ve výši 4 000 Kč při splatnosti 40 týdnů, tj. při splatnosti jeden rok činí přibližně 83,43%. Souhrnný poplatek ve výši 3 200 Kč v případě smlouvy [číslo] činí 64% z poskytnuté jistiny ve výši 5 000 Kč při splatnosti 40 týdnů, tj. při splatnosti jeden rok činí přibližně 83,42%. Hranicí mravnosti úroku je pak dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu trojnásobek obvyklé roční úrokové míry poskytované bankami v době sjednání úvěru (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005). Ke zjištění obvyklé úrokové míry spotřebitelského úvěru slouží např. statistika ČNB dostupná na webových stránkách ČNB - Tabulka B1.5: Roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR. V době uzavření smlouvy [číslo] činila průměrná obvyklá úroková míra 12,34% ročně, z čehož vyplývá, že shora uvedená úroková sazba 83,43% ročně přesahuje obvyklý úrok téměř sedminásobně. V době uzavření smlouvy [číslo] činila průměrná obvyklá úroková míra 12,66% ročně, z čehož vyplývá, že shora uvedená úroková sazba 83,42% ročně přesahuje obvyklý úrok více než šesti a půl násobně. Jednotlivá ujednání smlouvy [číslo] resp. smlouvy [číslo] jsou pak provázaná a nelze je od sebe oddělit, neboť bez sjednání nepřiměřeně vysokého souhrnného poplatku by předchůdkyně žalobkyně finanční prostředky žalovanému zcela jistě neposkytla, obě uvedené smlouvy jsou tedy absolutně neplatné jako celek pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 39 o.z.

9. Poskytnutí finančních prostředků žalované bez existence platné smlouvy je s ohledem na shora uvedené nutné posoudit jako bezdůvodné obohacení podle § 451 o.z. Předchůdkyně žalobkyně přitom poskytla v případě smlouvy [číslo] žalovanému částku 4 000 Kč, žalovaná v tomto případě dosud uhradila částku 400 Kč, a tedy se bezdůvodně obohatila o částku 3 600 Kč. V případě smlouvy [číslo] předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 5 000 Kč, žalovaná v tomto případě dosud uhradila částku 2 560 Kč, a tedy se bezdůvodně obohatila o částku 2 440 Kč. Žalobkyně v řízení prokázala, že na ni byla platně postoupena předmětná pohledávka vůči žalovanému. Žalobkyně následně odeslala žalovanému dne 1. 2. 2021 výzvu k úhradě dluhu, dne 4. 2. 2021 byla výzva žalovanému doručena, dne 5. 2. 2021 měl žalovaný plnit a od 8. 2. 2021 je v prodlení v souladu s ustanovením § 563 o.z.

10. Soud s ohledem na shora uvedené výrokem pod bodem I. tohoto rozsudku žalobě částečně vyhověl. Přiznaný úrok z prodlení je odůvodněn ustanovením § 517 odst. 2 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. Lhůtu ke splnění povinnosti soud stanovil v délce tří dnů v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. Ve zbývající části pak soud výrokem pod bodem II. tohoto rozsudku žalobu jako nedůvodnou zamítl.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť v řízení převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.