16 C 400/2020

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Pokornou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem údaje o zástupci pro zaplacení 57 530 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do částky 20 379,67 Kč, co do úroku ve výši 55,01 % p. a. z částky 37 197,85 Kč od 28. 1. 2020 do zaplacení, maximálně do doby, kdy celkový úrok za dobu od 28. 1. 2020 dosáhne částky 74 519 Kč, zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 37 151 Kč s úrokem z prodlení z částky 48 686 Kč ve výši 10 % p. a. od 28. 1. 2020 do 11. 5. 2020, se zákonným úrokem z prodlení z částky 47 686 Kč ve výši 10 % p. a. od 12. 5. 2020 do 24. 6. 2020, s úrokem z prodlení z částky 46 686 Kč ve výši 10 % p. a. od 25. 6. 2020 do 27. 7. 2020, s úrokem z prodlení z částky 45 686 Kč ve výši 10 % p. a. od 28. 7. 2020 do zaplacení, s úrokem ve výši 35 % p. a. z částky 37 197, 85 Kč od 28. 1. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok od 28. 1. 2020 dosáhne částky 47 413 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně 8 685,20 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala zaplacení částky 57 530 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi žalobcem, jako věřitelem, a žalovaným, jako klientem, byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] (dále též jen„ smlouva“). Žalovaný tuto smlouvu podepsal dne [datum]. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 40 000,00 Kč (dále též jen„ úvěr“). K vyplacení úvěru žalovanému došlo dne 18.03.2019. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 138,19 % p.a. splácet ve 30 měsíčních splátkách ve výši 3 387,00 Kč splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem duben 2019, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobce (věřitele) o schválení úvěru. Oznámení o schválení úvěru bylo žalovanému následně zasláno na dodejku. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobce prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného, atd.). Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích [příjmení] a NRKI (Nebankovní registr klientských informací). Na základě výše uvedených údajů, včetně informací z dotazovaných registrů, jakož i na základě provedeného tzv. scoringu klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Z důvodu vyloučení možných komplikací znemožňující řádné čerpání a následné splácení úvěru, bylo dále prověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, žalovaný neměl u žalobce předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník, jednající s žalovaným, doporučil úvěr ke schválení. Žalovaný po uzavření smlouvy požádal v souladu se smlouvou o bezúplatný odklad splátek z důvodu své pracovní neschopnosti/ukončení pracovního poměru. Žádosti žalovaného bylo ze strany žalobce vyhověno. Došlo tak k bezúplatnému odkladu splatnosti původních splátek [číslo]. Po dobu odkladu těchto splátek, tedy od 22.07.2019 do 21.08.2019 neběžel sjednaný úrok za poskytnutí úvěru. Provedení odkladu těchto splátek žalobce žalovanému oznámil písemným oznámením, jehož přílohou byl i upravený splátkový kalendář vztahující se ke smlouvě. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru byly žalobci uhrazeny pouze částky ve výši 3 387,00 Kč ze dne 16.05.2019, 3 387,00 Kč ze dne 27.06.2019, 3 387,00 Kč ze dne 29.07.2019, 9 300,00 Kč ze dne 23.10.2019, 1 500,00 Kč ze dne 25.10.2019. Před níže popsaným zesplatněním celého úvěru v důsledku tohoto prodlení žalovaného vzniklo žalobci právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu [číslo] v celkové výši 2 495,00 Kč (Podle uzavřené smlouvy platí, že žalobci vzniká právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499,00 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Žalobci takto vzniklo právo na zaplacení této smluvní pokuty u splátek [číslo] u kterých se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů, tedy smluvní pokuty v celkové výši 5 x 499,00 Kč). Tato smluvní pokuta je dle uzavřené smlouvy v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobce na její zaplacení. V důsledku tohoto prodlení žalovaného žalobci dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2. smlouvy v celkové výši 1 400,00 Kč (Podle uzavřené smlouvy platí, že žalobci vzniká právo na zaplacení této náhrady nákladů ve výši 200,00 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů. Žalobci takto vzniklo právo na zaplacení této náhrady nákladů u splátek [číslo] u kterých se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů, tedy náhrady nákladů v celkové výši 7 x 200,00 Kč). Tato náhrada nákladů je dle uzavřené smlouvy v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobce na její zaplacení. Povinnost hradit náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného byla ve smlouvě sjednána na základě § 122 odst. 1 písm. a) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle kterého platí, že věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat mimo jiné právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele. Shora uvedená částka 200 Kč přitom odpovídá skutečným nákladům žalobce vzniklých v důsledku popsaného prodlení s úhradou každé splátky o délce 15 dnů. V důsledku tohoto prodlení žalovaného následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3. smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný se takto dostal do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky [číslo] splatné dne 22.11.2019. K datu 26.01.2020 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4. smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 44 791,19 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobci nejpozději v den zesplatnění úvěru. K výpočtu úroku za poskytnutí úvěru přirostlého do zesplatnění úvěru žalobce uvádí, že úvěr dle uzavřené smlouvy o úvěru se splácí splátkami, jejichž výše se po dobu splácení nemění. V každé splátce je zahrnuta platba jistiny úvěru a platba úroku za poskytnutí úvěru. Úrok za poskytnutí úvěru zahrnutý do každé splátky odpovídá úroku přirostlému k jistině úvěru k poslednímu dni splatnosti dané splátky. Postupně se tak mění poměr mezi splátkou jistiny a splátkou úroku. Tento poměr je u jednotlivých splátek uveden ve splátkovém kalendáři, který je zasílán společně s oznámením o schválení úvěru. U posledních 3 splátek úvěru před zesplatněním úvěru, pokud je úvěr zesplatněn z důvodu prodlení dlužníka s úhradou splátek, je tak část každé z těchto posledních 3 splátek připadající na úrok připočtena k původní jistině úvěru a stává se součástí shora uvedené nové jistiny úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobce je oprávněn požadovat, aby mu žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platil úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Před zesplatněním úvěru byl přitom žalovaný vyzván k úhradě dané dlužné splátky a byla mu poskytnuta k tomu lhůta alespoň 30 dnů. V bodě [číslo] bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě ode dne 28.01.2020, až do jejího úplného zaplacení. V bodě 2.2. smlouvy bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Po zesplatnění celého úvěru byly žalobci uhrazeny pouze částky ve výši 1 000,00 Kč ze dne 11.05.2020, 1 000,00 Kč ze dne 24.06.2020, 1 000,00 Kč ze dne 27.07.2020. Na základě uzavřené smlouvy tak žalovaný žalobci k dnešnímu dni dluží následující částky odpovídající aktuální dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 41 791,19 Kč (k datu zesplatnění úvěru přitom činila nová jistina úvěru částku ve výši 44 791,19 Kč a odpovídala zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 37 197,85 Kč a úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 7 593,34 Kč) s příslušenstvím, smluvní pokuty dle bodu [číslo], tak jak jsou specifikovány shora, v celkové výši 2 495,00 Kč s příslušenstvím, náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2. smlouvy, tak jak je specifikována shora, v celkové výši 1 400,00 Kč s příslušenstvím, smluvní pokuta dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem 28.01.2020 do zaplacení, tj. smluvni pokuta ve výši 0,1 % z částky 44 791,19 Kč od 28.01.2020 do 11.05.2020 ve výši 4 702,95 Kč, smluvni pokuta ve výši 0,1 % z částky 43 791,19 Kč od 12.05.2020 do 24.06.2020 ve výši 1 926,76 Kč, smluvni pokuta ve výši 0,1 % z částky 42 791,19 Kč od 25.06.2020 do 27.07.2020 ve výši 1 412,07 Kč a smluvni pokuta ve výši 0,1% z částky 41 791,19 Kč od 28.07.2020 do zaplaceni. Žalobce touto žalobou požaduje tuto smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení této žaloby uvedenému v záhlaví této žaloby, tedy smluvní pokutu ve výši 11 844,67 Kč, úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 37 197,85 Kč ode dne 28.01.2020 do zaplacení. Žalobce touto žalobou požaduje tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 90,01 % p.a., která odpovídá efektivní úrokové sazbě úvěru sjednané ve smlouvě. Žalovaný tyto částky žalobci neuhradil ani na základě předžalobní výzvy, kterou mu žalobce v této věci zaslal. Žalobce byl z tohoto důvodu nucen podat tuto žalobu, kde se domáhá zaplacení shora uvedených částek uvedených pod písm. a) až e). Žalobce touto žalobou požaduje, aby žalovanému bylo uloženo žalobci tyto shora uvedené částky zaplatit. U dlužných částek uvedených shora pod písm. a), b), c), tedy u částky v celkové výši 45 686,00 Kč, požaduje žalobce s ohledem na prodlení žalovaného s jejich úhradou i zákonný úrok z prodlení. Pro zjednodušení požaduje žalobce u všech dlužných částek uvedených shora pod písm. a), b), c) zákonný úrok z prodlení až od druhého dne následujícího po shora popsaném zesplatnění úvěru. Dle bodu 2.2. smlouvy je výše úroku uvedeného shora pod písm. e) limitována na 120 % částky, kterou má žalovaný zaplatit dle části A) smlouvy, tedy na částku 121 932,00 Kč.

2. Žalobce (věřitel) řádně zjišťoval úvěruschopnost, jak mu ukládá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Schopnost žadatele řádně hradit úvěr byla ze strany věřitele prověřena na základě dokladů o příjmech, výpisů z databází NRKI a [příjmení], hodnocení klienta a prohlášení dlužníka. Z dokladů o příjmech plynulo, že celkový čistý měsíční příjem žalovaného činí 35.000 Kč a celkové měsíční náklady žalovaného činí 9.178 Kč. Z výše uvedených podkladů bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení (po odečtení tisícikorunové rezervy) činí 24.882 Kč. Při porovnání s výší měsíční splátky dle smlouvy, jež činila 3.387 Kč, je patrné, že úvěr byl z hlediska splácení modelován pro dlužníka konzervativně, když daná výše měsíční splátky činila toliko cca 13,6 % volných zdrojů ke splácení. V tomto směru byl tedy žalobce obezřetný. Dále byla ověřena úvěrová historie žadatele v následujících databázích: NRKI, [příjmení]. Na základě výše uvedených údajů, včetně informací z dotazovaných registrů, byl proveden tzv. scoring klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), jenž byl podkladem pro rozhodnutí o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Z důvodu vyloučení možných komplikací znemožňující řádné čerpání a následné splácení úvěru, bylo dále prověřeno, že žadatel nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, žadatel neměl u poskytovatele předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žadatele nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žadatele nebyl evidován v insolvenčním rejstříku, obchodník, jednající s žadatelem, doporučil úvěr ke schválení. Dále věřitel dokládá, kromě výše uvedeného, i následujícími dokumenty: formulář hodnocení klienta – zde byla zejména provedena analýza bonity žalovaného, bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou 24.882 Kč, dále byly zjišťovány informace týkající se jeho stavu, zaměstnání, vzdělání. Ve formuláři hodnocení klienta jsou výdaje pečlivě zkoumány a je to právě klient/žalovaný, kdo je povinen uvést jednotlivé výdaje. K uvedeným výdajům žalobce/věřitel dále přičítá rezervu ve výši 1.000 Kč a zadává zákonné životní minimum, které mu je objektivně známo. K výdajové stránce, respektive k jejímu paušálnímu určení, by měly zcela postačovat údaje, které poskytuje zákon č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu, kdy § 1 tohoto zákona definuje životní minimum, jako částku k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb, která byla v § 2 stanovena na částku 3.410 Kč. Pokud tedy žadatel o úvěr neuvede vyšší částku na výdajové stránce (vyjma splátek úvěrů či nákladů na bydlení, které se do částky životního minima nezapočítávají), je postupováno v souladu se zákonem, je-li stanovena výše výdajů paušální částkou 3.410 Kč. Tato paušální částka byla přímo stanovena zákonem a poskytovatel úvěru se tedy nemůže dopustit pochybení, pokud bude vycházet z takto stanovené částky, jako paušální výdajové stránky žadatele. Pokud by žadatel o úvěr uvedl částku nižší, než 3.410 Kč a poskytovatel úvěru by pro posouzení úvěruschopnosti vycházel z takto uvedené nižší částky, v tu chvíli je třeba žadatelem důvěryhodně vysvětlit, na základě čeho došel k uvedené nižší částce. Jen pro pořádek, je třeba uvést, že životní minimum není minimální částkou stanovenou„ k přežití“ (kterou je existenční minimum), ale částkou, která postačuje k obživě. Avšak další výdaje byl povinen uvést žalovaný. Pokud žalovaný zatají výdaje, nebo je uvede v nižší výši, dopouští se porušení § 6 zák. č. 89/2012 Sb., kde je stanoveno, že nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého činu. Pokud tedy zatají nebo zkreslí výdaje, které nelze věřitelem ověřit, nemůže posouzení na základě dostupných a tvrzených skutečností způsobit neplatnost smlouvy pro nepřezkoumání úvěruschopnosti, která byla dopodrobna přezkoumávána. Takovým jednáním žalovaného by mohlo dojít též k porušení trestněprávních předpisů. Na důkaz toho, že žalovaný byl seznámen s podmínkami poskytovaného úvěru, žalobce nadepsanému soudu dokládá Předsmluvní formulář opatřený podpisem žalovaného. Žalobce také odkazuje na dokument Prohlášení klientů, ve kterém žalovaný prohlásil (a dokument opatřil svým podpisem), že poskytovatel provedl jeho kontrolu ve smyslu zákona 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování [anonymizováno], v platném znění, poskytnutý úvěr (bude-li Smlouva uzavřena) bude pro osobní potřeby Klienta a bude splácen z vlastních zdrojů Klientů, a že na výzvu Poskytovatele tyto skutečnosti písemně potvrdí i kdykoli po uzavření Smlouvy (bude-li Smlouva uzavřena). Při změně účelu použití úvěru nebo při změně ve zdrojích jeho splácení se zavazuje Poskytovatele o této změně neprodleně písemně informovat. Dále stvrzuje, že úvěr nebude splácen z výnosů z trestné činnosti nebo prostředků z terorismu, nebude použit na legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu a že byl Poskytovatelem poučen o všech právech a povinnostech, které pro smluvní strany plynou ze zákona č. 253/2008 Sb., v platném znění: si je vědom, jaká je sjednaná výše úroků za úvěr, který má být poskytnut dle Smlouvy, souhlasí s ní, považuje ji za přiměřenou a bere na vědomí, že se jedná o úvěr od nebankovního subjektu, kdy cena za poskytnutí úvěru od nebankovních subjektů je zpravidla vyšší, než u bank, nemá žádné splatné dluhy vůči jakékoli třetí osobě či státu, pokud v Dohodě o konsolidaci (bude-li smluvními stranami uzavřena) nebude stanoveno jinak, nebyla proti němu podána jakákoli žaloba a ani si není vědom důvodů, pro které by se tak mohlo stát, není vůči němu vydán exekuční titul na peněžité plnění, není proti němu vedeno exekuční řízení či řízení o výkon rozhodnutí a není účastníkem dohod či ujednání, jejichž plnění by bylo v rozporu s plněním závazků podle Smlouvy (bude-li Smlouva uzavřena), nenachází se v úpadku nebo ve stavu hrozícího úpadku podle zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a o způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění, nebyl proti jeho osobě podán insolvenční návrh, ani v posledních třech letech nebyl zamítnut insolvenční návrh proti jeho osobě pro nedostatek majetku, veškeré údaje, které z jeho strany budou uvedeny ve Smlouvě, jakož i veškeré informace, které v souvislosti s touto Smlouvou poskytl či poskytne Poskytovatel, jsou pravdivé a úplné, Smlouvu neuzavírá v tísní, stavu nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti a je schopen úvěr řádně a včas splácet. K posouzení výdajů žalovaného, žalobce uvádí, že při hodnocení úvěruschopnosti vychází zejména z údajů uvedených žalovaným, které žalovaný svým podpisem potvrdí v kartě hodnocení klienta. Žalobce nemá objektivní možnost ověřit si údaje sdělené žalovaným. Žalobce v této souvislosti opětovně odkazuje na prohlášení žalovaného, ve kterém žalovaný uvedl, že„ nemá žádné splatné dluhy, nebyla proti němu podána jakákoli žaloba a ani si není vědom důvodu, pro které by se tak mohlo stát, není vůči němu vydán exekuční titul na peněžité plnění, není proti němu vedeno exekuční řízení či řízení o výkon rozhodnutí a není účastníkem dohod či ujednání, jejichž plnění by bylo v rozporu s plněním závazků podle Smlouvy, dále nenachází se v úpadku nebo ve stavu hrozícího úpadku, nebylo proti němu podán insolvenční návrh, ani v posledních třech letech nebyl insolvenční návrh zamítnut pro nedostatek majetku.“ Žalovaný v tomto prohlášení dále uvedl, že„ Veškeré údaje, které z jeho strany budou uvedeny ve Smlouvě, jakož i veškeré informace, které v souvislosti s touto Smlouvou poskytl či poskytne, jsou pravdivé a úplné“. Je tak zcela zřejmé, že žalobce dostál své povinnost vyplývající mu ze zákona o spotřebitelském úvěru, když žalobce před poskytnutím úvěru s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného úvěr splácet – měl k dispozici řadu listin prokazujících jeho příjem, ohledně výdajů vycházel ze sdělení žalovaného, ověřil si taktéž z veřejných registrů informaci ohledně jeho případných dalších závazků, příjem žalovaného měl postačovat k úhradě sjednaných splátek bez nějakého výrazného omezení životního standardu žalovaného. Žalobce uvádí, že povinnost věřitele stanovenou zákonem o spotřebitelském úvěru nelze vykládat extenzivně. Žalobce při uzavření smlouvy vycházel přirozeně z toho, že dlužník měl v úmyslu svůj závazek splnit a že z toho důvodu pamatuje i na případy, kdy by se jeho ekonomická situace zhoršila a plnění závazků ze smlouvy by tak bylo ztíženo či ohroženo. Žalovaný je osobou svéprávnou a vzhledem ke skutečnosti, že byl zcela prokazatelně seznámen s podmínkami, za nichž se úvěr poskytuje, věděl (vědět mohl a měl) kolik činí měsíční splátka, kolik jich bude a kolik se žalovaný zavazuje žalobci vrátit celkem. Nelze klást k tíži žalobce případné lehkomyslné chování žalovaného. Žalobce je přesvědčen o tom, že žalobce posoudil úvěruschopnost žalovaného dostatečně a (nejen) z tohoto pohledu jde o platnou úvěrovou smlouvu. V souvislosti s výše uvedeným odkazuje žalobce i na nález Ústavního soudu České republiky sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, kde tento soud uvádí, že„ soudy měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Respektive, zda je reálné splacení dluhu“, což v tomto případě bylo nadevší pochybnost prokázáno. Po zhodnocení výše uvedených dokumentů, v jejich vzájemném souladu, a po porovnání příjmů a výdajů, bylo prokázáno, že bylo možno poskytnout úvěr ve sjednané výši, a to i na základě interního skóringu provedeného žalobcem. Žalovaný uvedl, že bydlí ve státním / obecním bydlení, než které byly uvedené ve formuláři hodnocení klienta. Žalobce stále vychází z premisy, že každý v právním styku jedná poctivě, a že z případného nepoctivého jednání nemůže nikdo těžit, a to v souladu s § 6 obč. zákoníku. Oproti prediktibilním výdajům na živobytí výdaje na bydlení nelze stanovit fixní částkou. Proto je zde třeba vycházet z údajů uvedených žalovaným a případně zkoumat, zda částka uvedená žalovaným není nepřiměřeně nízká poměrům. Pokud žalovaný uvedl, že má bydlení s měsíčními náklady 1.000 Kč, je třeba z takové částky vycházet. Žalobce nemá k dispozici doklad o výši nájemného anebo jiné potvrzení o nákladech žalovaného souvisejících s bydlením. Je důležitá skutečnost, že jako své výdaje na bydlení žalovaný uvedl částku ve výši 1.000 Kč. Nad to si dovolí žalobce i krátkou polemiku, kde pokud žadatel o úvěr uvede, že výdaje na bydlení jsou ve výši několika tisíc korun (odlišně od běžné cenové hladiny), je možné považovat takovou výši za dostatečně prokázanou nebo je třeba další zkoumání, např. doložením nájemní smlouvy? Je třeba prohlášení třetí osoby, že u nich žadatel o úvěr bydlí a že na bydlení přispívá pouze částkou ve výši několika tisíc korun, případně, že bydlících osob skládajících se na nájemné je více (což je poměrně časté) ? Má se prověřovat, zda prohlášení podepsaly opravdu dané osoby a žadatel o úvěr jej nepadělal? Pokud budeme věřit takovému prohlášení, je třeba jej vůbec požadovat, pokud žadatel již v kartě hodnocení klienta svým podpisem potvrdil pravdivost a správnost údajů a prohlásí, jaké jsou jeho náklady na bydlení a jakou formou je bydlení uskutečňováno? Je patrné, že věřitel má velmi omezené možnosti ověřit údaje o výdajích poskytnuté žadatelem, a kromě zjevně nepřiměřených údajů (náklad 100 Kč včetně služeb apod.) mu nezbývá než věřit sděleným údajům. Věřitel nemá sám reálné prostředky, jak logicky zdůvodněné nižší výdaje, uvedené žadatelem, ověřit. Žalobce uvádí, že žalovaný neuvedl žádnou vyživovanou osobu. Žalobce zohlednil i plnění na souběžné úvěrové smlouvy [číslo] [číslo]. Splátky hrazené na tyto smlouvy jsou uvedeny ve formuláři hodnocení klienta jako„ splátky [právnická osoba]“ ve výši 4.768 Kč. Žalovaný neuvedl žádné další výdaje spojené se splátkami ostatních úvěrů a je to právě žalovaný (klient), kdo je povinen uvést jednotlivé výdaje. Žalobce dodává, že k ostatním výdajům žalovaného nemá další doklady. Žalobce také spoléhá na prohlášení žalovaného, kterým se zavazuje přiznat veškeré své příjmy, ale i výdaje, a to pravdivě a bez jakéhokoliv zatajení svých případných dalších závazků. Žalobce tedy vycházel z výdajů uvedených ve formuláři hodnocení klienta, kdy ostatní výdaje žalovaného související s případnými dalšími potřebami mohou být zahrnuty také v rámci stanovených minimálních výdajů ve výši 3.410 Kč (dle zákona č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu – viz. vyjádření žalobce výše), popř. také v části„ Ostatní (doprava, kurzy, záliby, apod.)“. Žalobce dále uvádí, že příjmy žalovaného výrazně převyšovaly jeho tvrzené výdaje, kdy v tomto případě tedy nelze shledat nemožnost splácet. Žalovaný byl povinen přiznat veškeré příjmy, ale i výdaje, popřípadě údaje uvedené ve formuláři hodnocení klienta zkontrolovat a v případě nesrovnalostí upravit dle stavu odpovídajícího skutečnosti. Není v silách žalobce, jakožto poskytovatele spotřebitelských úvěrů, prověřovat výdaje žalovaného (klienta) natolik, aby nemohlo dojít k jakémukoliv ovlivnění nebo zatajení ze strany klienta a byla zde tak 100% jistota, že finanční údaje jím uvedené budou vždy přesně odpovídat. Ve věci ověření údajů sdělených žalovaným žalobce odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu 4 Tdo 238/2019 ze dne 20. 3. 2019, ve kterém Nejvyšší soud uvádí, že„ je nezbytné zdůraznit, že posuzování splnění povinnosti úvěrové společnosti posoudit schopnosti žadatele hradit úvěr, je třeba vždy posuzovat z toho hlediska, jaké údaje úvěrová společnost po žadateli požadovala, když tyto primárně tvoří základní podklad pro ověřování úvěruschopnosti konkrétního žadatele, když tím, že tento sdělí určité údaje je vytvořen podklad pro následné prověřování. Při posuzování splnění povinnosti úvěrové společnosti posoudit schopnost žadatele úvěr splatit nelze také pominout výši požadovaného úvěru. Jiné požadavky na splnění této povinnosti budou kladeny v případě žádosti o úvěr ve výši několika tisíc korun a jiném v případě statisícových částek. Zároveň platí, že na úvěrových společnostech nelze považovat stoprocentní míru obezřetnosti, nýbrž přiměřenou“ … Na rozdíl od obviněného má Nejvyšší soud za to, že této povinnosti úvěrové společnosti dostály, když jednak všechny požadovaly při sjednávání úvěrové smlouvy sdělení takových údajů, které byly pro rozhodnutí o uzavření úvěrové smlouvy podstatné (údaj o výši příjmu, výši splátek, náklady na bydlení, výživné apod.) … je třeba uvést, že to byl právě obviněný, který při vědomí toho, že není schopen ze svého příjmu hradit předchozí splátky a že nemá dostatek příjmů na úhradu svých každodenních životních potřeb, úmyslně, aby získal další finanční prostředky na úhradu svých předchozích dluhů, úvěrovým společnostem zatajil při sjednávaní úvěrů rozhodné skutečnosti týkající se výše jeho splátek (vždy), popř. uvedl nepravdivě výši svého měsíčního příjmu, přičemž tak činil proto, aby získal úvěr, neboť si by vědom, že výše jeho splátek a nákladů na život převyšuje jeho příjmy a že pokud by skutečně uvedl pravdivé údaje, tak by úvěry nezískal.“ Z výše uvedeného rozhodnutí zřetelně plyne, že základ pro určení úvěruschopnosti vytváří žadatel o úvěr (klient - žalovaný) při své žádosti a že uvedení pravdivých údajů tvoří základ pro zkoumání úvěruschopnosti. Klient je zodpovědný, za to, že údaje, které uvede, jsou správné a jedině klient je zodpovědný za to, že pokud uvede úmyslně nesprávné údaje, pak takovému jednání nepřísluší žádná ochrana, natož ochrana soudní. Žalobce zjišťoval veškerá objektivní kritéria, která lze doložit, a při sjednávání úvěru postupoval s maximální a řádnou péčí, kterou po něm lze požadovat, a to nad rámec povinností plynoucích ze zákona. Žalobce tímto považuje uvedené zkoumání úvěruschopnosti za zcela dostačující. Žalobce má za to, že shora uvedenými skutečnostmi prokázal, že řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného, jak mu ukládá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Je třeba poukázat na fakt, že povinnosti plynoucí z uvedeného zákona nelze vykládat extenzivně a není možné, aby veškerá odpovědnost šla k tíži žalobce. Žalovaný jako osoba svéprávná mohla a měla posoudit důsledky, jaké pro ni bude uzavření úvěrové smlouvy mít – s podmínkami úvěrové smlouvy byla zcela jasným a srozumitelným způsobem seznámena. To žalobce prokázal – předložil podepsaný předsmluvní formulář, podepsanou smlouvu o úvěru, údaje o podmínkách poskytovaného úvěru byly uvedeny též v Oznámení o schválení úvěru, jehož součástí byl i splátkový kalendář. Výše poskytované částky, výše měsíční splátky, počet měsíců, po kterou budou splátky hrazeny, výše úrokové sazby a v neposlední řadě i částka, kterou se celkem žalovaný zavazuje vrátit žalobce – to vše bylo žalovanému známo, a přesto poskytované finance od žalobce přijal a na podmínky úvěrové smlouvy tím přistoupil. Podle žalobce je možné přihlédnout k závěru Ústavního soudu, podle kterého„ ten, kdo se staví k uplatňování svých práv s neomluvitelnou lhostejností, nemůže s úspěchem požadovat ochranu těchto svých práv“ (viz stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 25. 10. 2005, sp. zn. Pl ÚS-st. 20/05, publikované pod č. 1/2005 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Ochrana spotřebitele je jistě významnou hodnotou, nicméně není jedinou hodnotou, na kterou by měl být brán zřetel. Je to i zásada právní jistoty, obezřetnosti a zásada, že smlouvy se mají dodržovat.

3. Žalovaná k věci uvedla, že vzhledem k tomu, že smlouva byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovanou jako spotřebitelem, jedná se o spotřebitelský úvěr v intencích zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“). Na smlouvu a činnost smluvních stran tedy plně dopadají ustanovení tohoto zákona. Žalovaná má za to, že výše uvedená smlouva je neplatná, a to z důvodu porušení povinnosti žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované jako spotřebitele a z důvodu zjevné nepřiměřenosti stanovené odměny. Tento závěr je dále odůvodněn. Porušení povinnosti žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele Dle ust. § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ust. § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Tyto své povinnosti však žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně nesplnila, když si řádně nezjistila dostatečné informace o příjmech a výdajích žalované, které by byly podloženy relevantními doklady. Jak již bylo uvedeno výše, pro žalobkyni nemohly být dostačující pouze informace sdělené žalobkyni žalovanou, obzvlášť pokud jde o informace o příjmech a výdajích žalované. V této souvislosti odkazuje žalovaná na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015, č.j. 1 As 30/2015-39. S ohledem na podobnost ustanovení týkajících se posuzovaní úvěruschopnosti v zákoně č. 145/2010 Sb. a v zákoně č. 257/2016 Sb. lze závěry Nejvyššího správního soudu vztáhnout i na smlouvu. Dle Nejvyššího správního soudu může s ohledem na konkrétní okolnosti případu být posouzení úvěruschopnosti spotřebitele učiněno na základě prohlášení spotřebitele, pouze pokud budou taková prohlášení podepřena relevantními doklady. Žalobkyně má povinnost v souladu s ZSÚ aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost spotřebitele, a nikoli se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná. Dle ust. § 78 ZSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění této povinnosti mj. chovává dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle ust. § 88 odst.

1. Pokud by tedy žalobkyně namítala, že úvěruschopnost žalované posoudila dostatečně, nechť splnění této své povinnosti prokáže patřičnými záznamy. Žalovaná má za to, že s ohledem na výše uvedené skutečnosti je smlouva neplatná, a to v důsledku porušení povinnosti žalobkyně řádně posoudit úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru. Žalobkyně tedy nedostatečně zjišťovala příjmovou i výdajovou stránku žalované, v důsledku čehož žalobkyně nesprávně porovnala a nesprávně vyhodnotila zjištěné příjmy a výdaje žalované. Žalobkyně nedoložila, jak si před uzavřením smlouvy ověřila výdaje žalované. Žalobkyně tedy nedisponuje žádnými podklady o výdajích žalované, když si výdaje žalované nijak neověřovala. Žalobkyně v řízení nepředložila dostatečné podklady (několik výpisů z účtu žalované, doklady o závazcích žalované), kterými by si ověřila výši výdajů žalované. Žalobkyně v řízení předložila výpis z registru [příjmení] a [anonymizováno]. Provedením výpisů z registrů však žalobkyně nedoložila dostatečnou solventnost žalované. Vyhotovením výpisů žalobkyně nezjistila, zda má žalovaná závazky, které splácí či které dosud nebyly věřitelům žalované pravomocně přiznány. Z těchto databází žalobkyně navíc nezjistila žádné konkrétní informace o životních výdajích žalované. Žalobkyně dále měla dále věnovat pozornost dalším okolnostem, jako jsou běžné výdaje žalované na domácnost, na případné zabezpečení jiných osob. Žalobkyně měla při posuzování úvěruschopnosti žalované zvážit také možné nepravidelné výdaje žalované, stejně jako zvážit určitou rezervu na možné neplánované výdaje potencionálně nutné k životu žalované. Žalobkyni však ověření výdajů žalované nezajímalo, a tedy uvedené neprovedla způsobem, ke kterému byla povinna. Žalovaná v této souvislosti odkazuje na závěry Nejvyššího soudu, který v rozhodnutí č.j. 33 Cdo 2178/2018- 77 ze dne 25.7.2018, který má za to, že:„ věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele…“. Uvede lze přitom vztáhnout i na úpravu dle ZSÚ. Zjevná nepřiměřenost stanovené odměny Za poskytnutí částky ve výši 40.000 Kč požadovala žalobkyně ve smlouvě uhrazení úroku ve výši 138,19 % p.a. Žalobkyně tak po žalované požadovala za poskytnutí úvěru ve výši 40.000 Kč odměnu ve výši 101.610 Kč. Žalovaná dále namítá neplatnost ustanovení o odměně, a to pro rozpor s dobrými mravy a rozpor s ustanoveními týkajícími se ochrany spotřebitele. Toto ustanovení představuje nepřípustné odchýlení od zákona v neprospěch žalované jako spotřebitele, které způsobuje značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran smlouvy. Tento závěr je odůvodněn několika skutečnostmi. Výše odměny dosahuje více jak dvojnásobku poskytnutého úvěru. Výše specifikovaná odměna za poskytnutí úvěru, tj. úrok, je zcela zjevně nepřiměřená. V souladu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu ČR lze za nepřiměřenou výši úroků považovat takovou výši úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Za podstatné přesažení obvyklé úrokové míry se dle Nejvyššího soudu ČR rozumí přesažení ve čtyřnásobné výši. Obvyklá úroková míra při poskytování úvěru se u bank pohybovala ve výši od 10 % do 20 %. Pokud bychom počítali s obvyklou úrokovou mírou při horní hranici tohoto rozmezí, tak odměna dle smlouvy mnohonásobně přesahuje obvyklou úrokovou sazbu poskytovanou bankami. Jedná se tedy o zjevně nepřiměřenou odměnu za poskytnutí úvěru, což má za následek neplatnost této odměny. Žalovaná v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 31.7.2013, sp. zn. 4 Tdo 416/2013, dle kterého půjčka s úrokem přesahujícím 44 % ročně je plnění, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru ve smyslu ust. § 218 odst. 1 trestního zákoníku o [anonymizována dvě slova]. Nejvyšší soud ČR dospěl tedy ve své rozhodovací praxi k závěru, že smluvní úrok přesahující 44 % p.a. již natolik odporuje dobrým mravům a zákonu, že naplňuje jeden ze znaků skutkové podstaty přečinu lichvy. Pokud je tedy dle náhledu [anonymizováno] práva, které je v souladu se zásadou subsidiarity [anonymizováno] represe prostředkem ultima ratio, zapotřebí trestněprávně sankcionovat takto vysoké úroky pro jejich protiprávnost a společenskou škodlivost, přičemž nepostačují prostředky jiných právních odvětví, je nutné dojít k závěru, že ujednání o takové protiprávní a nepřiměřeně vysoké odměně za poskytnutí úvěru uvedené ve smlouvě je neplatné a žalobkyně na zaplacení této částky nemá nárok. Žalovaná dále namítá, že smlouva je jako celek absolutně neplatná, neboť na ni lze plně vztáhnout závěry Ústavního soudu ČR ohledně zjevné nespravedlnosti (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 11.12.2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12). Dle Ústavního soudu ČR nelze poskytnout právní ochranu věřitelům, kteří poškozují zájmy svých klientů. V případě posuzovaném Ústavním soudem ČR se jednalo o smlouvu o úvěru, ve které byl stanoven úrok ve výši 85,00 % p.a. a RPSN ve výši 127,59 %. S ohledem na výši roční sazby úroku a RPSN, je nutné závěry Ústavního soudu ČR aplikovat taktéž na smlouvu uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanou. Žalovaná dále soudu předkládá výpis z databáze časových řad [příjmení] [jméno] národní banky, ze kterého vyplývá, že úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v měsíci, ve kterém žalobkyně poskytla žalované úvěr ze smlouvy, nedosahovaly ani 5 %. Úrok požadovaný žalobkyní tak nelze hodnotit jinak než jako nepřiměřený. Z důvodu procesní opatrnosti dále navrhuje žalovaná soudu provedení důkazu, tj. žalovaná navrhuje, aby soud oslovil 3 banky – namátkou [právnická osoba], [právnická osoba] a [příjmení] [příjmení] [příjmení] [anonymizováno] and [právnická osoba] a dotázal se jich, jaké byly průměrné sazby úroků spotřebitelských úvěrů v době uzavření žalované smlouvy, a to za účelem prokázání nepřiměřenosti úroků požadovaných žalobkyní, když žalovaná má za to, že úroky požadované uvedenými bankami budou zajisté nižší než úroky požadované žalobkyní ze smlouvy.

4. Žalobkyně svým podáním ze dne 3. 2. 2021 vzala svou žalobu zpět co do částky 20 379,67 Kč, co do úroku ve výši 55,01 % p. a. z částky 37 197,85 Kč od 28. 1. 2020 do zaplacení, maximálně do doby, kdy celkový úrok za dobu od 28. 1. 2020 dosáhne částky 74 519 Kč. Vzhledem k výše uvedenému procesnímu úkonu žalobce soud řízení v tomto rozsahu v souladu s ustanovením § 96 o. s. ř. zastavil.

5. Ke stavu věci soud zjistil, že žalobce předložil předžalobní výzvu ze dne 7. 10. 2020, 23. 12. 2019, 23. 9. 2019, 22. 1. 2020, 24. 6. 2019, 23. 7. 2019. Dále byl soudu předložen doklad o vyplacení úvěru ve výši 40 000 Kč dne [datum]. Přípisem ze dne 30. 7. 2019 žalobce sděluje žalované, že vyhověl její žádosti na odklad splátek a zaslal jí nový splátkový kalendář, který byl součástí tohoto dopisu. Ze dne 19. 3. 2019 pochází oznámení o schválení úvěru ve výši 40 000 Kč s úrokovou sazbou 138,19 % p. a. na dobu 30 měsíců se sjednanou splátkou žalované 3 387 Kč. Soudu také byl předložen návrh na uzavření smlouvy o úvěru ze dne 18. 3. 2019 podepsaný žalovanou. Žalobce soudu dále předložil,kopie občanského průkazu ověřena dle originálu dne 18. 3. 2019 – z ní bylo zjištěno, že občanský průkaz je platný a ověřena identita žalovaného, výpis z Nebankovního registru klientských informací (NRKI) – zde byl proveden skóring žalovaného v registru NRKI, výpis z registru [příjmení] - z něj bylo zjištěno, že žalovaný nebyl v době uzavření úvěrové smlouvy [číslo] nikde s dlužnou částkou po splatnosti, dohoda o změně pracovní smlouvy ze dne 18. 4. 2017 - na základě které bylo ověřeno, že žalovaný má sjednán pracovní poměr na dobu neurčitou a má tak zajištěn stálý příjem ze závislé činnosti, výplatní pásky za měsíce 1/ 2019 a 2/ 2019 – byl ověřen stálý příjem žalovaného ze závislé činnosti a skutečnost, že ze mzdy žalovaného nejsou strhávány žádné srážky na jeho další závazky, dílčí výpis z transakční historie bankovního účtu s přehledem přijatých plateb zaúčtovaných dne 9. 1. 2019, 8. 2. 2019 a 8. 3. 2019 - dokládající, že žalovaný je majitelem účtu, na který měl být úvěr vyplacen a byla ověřena příchozí mzda od zaměstnavatele.

6. Soud smlouvu uzavřenou mezi účastníky posoudil podle ustanovení § 2395 a násl. o. z., jako smlouvu o úvěru. Účastníky uzavřená smlouva je spotřebitelským úvěrem ve smyslu ust. § 2 zákona o spotřebitelských úvěrech č. 257/2016 Sb. (dále jen ZoSÚ) a žalobkyně měla před jejím uzavřením podle ustanovení § 86 přistoupit k tvz. posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel spotřebitelského úvěru má podle tohoto ustanovení povinnost posoudit zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru. Pokud poskytovatel spotřebitelského úvěru této povinnosti nedostojí, je smlouva podle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ neplatná, přičemž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Jestliže ustanovení § 86 ve spojení s ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ podmiňuje platnost smlouvy, jejímž předmětem je poskytnutí spotřebitelského úvěru, i prověřením úvěruschopnosti žalované, zahrnuje to povinnost tvrzení žalobkyně i vylíčení skutečností, z nichž vyplyne, že prověření úvěruschopnosti žalované v zákonem vyžadovaném rozsahu provedla. Této procesní povinnosti žalobkyně podle názoru soudu plně dostála.

7. K prokázání tohoto tvrzení označila důkazy, které soud provedl. Z těchto listin plyne, že žalobkyně zjišťovala příjmy žalované i výdaje, tyto porovnávala a dospěla k závěru, že žalovaná disponuje měsíčním příjmem ve výši téměř 35 000 Kč, který vzala za dostatečný pro to, aby žalovaná byla schopna úvěr, který ji zamýšlela poskytnout, splácet. Pravdivost prohlášení o příjmech žalované ověřila z výplatních pásek zaměstnavatele. Doložila i provedení analýzy rizikovosti toho, zda žalovaná bude úvěr splácet. Žalovanou také při zkoumání jejích poměrů vyzvala, aby se vyjádřila ke stabilitě svých příjmů a žalovaná že nemá sezónní příjem a pravdivě uvedla, že splácí (právě žalobkyni) další závazek., v jaké výši platí nájemné a jaké jsou její celkové výdaje měsíčně. Z uvedeného plyne, že žalobkyně před uzavřením smlouvy hodnotila schopnost žalované splácet jí poptaný úvěr v souladu s požadavky plynoucími z ust. § 86 ZoSÚ. Pokud ze zjištění, která učinila, k důvodným pochybnostem o schopnosti žalované úvěr splácet, nedospěla, pak skutečnosti, které byly z provedených důkazů zjištěny, tomuto závěru zjevně neodporují. Doložený měsíční příjem ve výši 35 000 Kč při výdajích nižších než 10 000 Kč s dostatečnou rezervou umožňuje splácet necelých 4 000 Kč měsíčně. Soud má za to, že žalobkyně listinami, které k žalobě připojila, prokázala, že před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované posuzovala. Předložené listiny nezakládají rozumnou pochybnost o tom, že toto posouzení nebylo provedeno s vyžadovanou odbornou péčí.

8. Žalobkyně prokázala, že žalované sjednané finanční prostředky poskytla, to ostatně žalovaná nijak nerozporovala a žalobkyně tak měla právo na jejich vrácení. Žalovaná kromě námitek týkajících se zkoumání úvěruschopnosti a nemravnosti sjednaných úroků (což žalobkyně zhojila svým částečným zpětvzetím žaloby) nic nenamítala proti tvrzení žalobkyně o výši dluhu a soud proto s přihlédnutím k provedenému zpětvzetí žalobě vyhověl a to včetně úroku ve výši 35% ročně a úroku z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 o.z.

9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., na základě kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Jestliže tedy žalobkyně v určité části uplatněných peněžitých nároků nebyla úspěšná, jedná se o neúspěch v části věci. Žalobkyně neměla ve věci plný úspěch a výsledný podíl odpovídá poměru jejího neúspěchu a úspěchu, jestliže ke dni vyhlášení rozsudku představoval úspěch žalobkyně ve věci částku ve výši 37151 Kč a neúspěch představoval částku 20379,67 Kč, žalobkyně tak měla ve věci úspěch přibližně v 64,6% a žalovaná přibližně ve 35,4 %. Je tedy potřeba určit poměr úspěchu obou účastníků ve věci a od úspěchu účastníka (úspěšné strany) odečíst jeho neúspěch (tj. míru úspěchu druhé strany), ve výši rozdílu má účastník právo, aby mu druhý účastník nahradil poměrnou část nákladů, které vynaložil při účelném uplatňování práva. V daném případě vznikly žalobkyni náklady ve výši 28 389,85 Kč. Žalobkyně osvědčila, že žalované ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním žaloby byla zaslána výzva k plnění nároku, který je předmětem žaloby. Náklady žalobkyně v řízení zastoupeného advokátem, sestávají podle § 137 o.s.ř. ze soudního poplatku za řízení ve výši 2 877 Kč, odměny za zastoupení žalobkyně advokátem, hotových výdajů zástupce žalobkyně a 21% DPH. Při určení výše odměny za zastupování žalobkyně vycházel soud z vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů o mimosmluvní odměně (dále jen„ advokátní tarif“), konkrétně ustanovení § 14b, které nabylo účinnosti dnem 1.července 2014. V daném případě je soudu z jeho rozhodovací praxe známo, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně téže žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech u tohoto soudu ke dni vyhlášení rozhodnutí za období jednoho roku v patnácti případech, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje50 000 Kč, žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Zástupci žalobkyně tak náleží za každý úkon právní služby částka 3 420 Kč v rozsahu 5 úkonů a paušální částka jako náhrada výdajů za každý ve výši 300 Kč to vše s 21% DPH. (účast u jednání dne 3. 2. 2021, 11. 6. 2021, 7. 4. 2021, převzetí věci, žaloba). Cestovné na trase [obec] - [obec] a zpet dne 3.2.2021 v rozsahu 1/6 tj. 216,17 Kč a náhrada ztráty času v rozsahu 1/6 tj. 100 Kč. Cestovné na trase [obec] [obec] a zpět dne 7.4. 2021 v rozsahu 1/3 tj. 555,30 Kč a náhrada ztráty času v rozsahu 1/3 tj. 266,66 Kč. Cestovné na trase [obec] - [obec] a zpet dne 11.6.2021 tj. 1 665,90 Kč a náhrada ztráty času v rozsahu tj. 800 Kč Žalobkyni nebyl přiznán úkon právní služby za vyjádření ve věci, neboť toto vyjádření bylo žalobkyní vypracováno po výzvě a poučení dle § 118a o. s.ř.. Z takto vypočítané výše náhrady nákladů řízení 29 743,88 Kč žalobkyni náleží 29,2% tj. 8 685,20 Kč.