16 C 406/2020

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Pokornou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 23 233,25 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se co do částky 13 233,25 Kč, úroku z prodlení z částky 8 207,38 Kč od 17. 1. 2019 do 30. 7. 2020 ve výši 9,75 % p. a. zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % p. a. z částky 8 207 Kč od 31. 7. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala zaplacení částky 23 233,25 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný, jako úvěrovaný, uzavřel dne [datum] se společností [právnická osoba] jako úvěrujícím (dále jen„ původní věřitel“) Smlouvu o úvěru [číslo] dle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ Smlouva o úvěru“). Dle § 1879 občanského zákoníku byla pohledávka vůči žalovanému vyplývající ze Smlouvy o úvěru původním věřitelem postoupena na základě smlouvy ze dne 11.12.2019 společnosti [právnická osoba], která jej následně smlouvou ze dne [datum] postoupila žalobci; o postoupení pohledávky byl žalovaný řádně vyrozuměn. Podle Smlouvy o úvěru se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému bezúčelový hotovostní úvěr ve výši 10 000,00 Kč s pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou sjednaný na dobu určitou. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli poskytnutý úvěr zpět spolu s úrokem, poplatkem za vyhodnocení a správu úvěru, poplatkem za uzavření smlouvy a za sjednání úvěru a inkasním poplatkem za hotovostní výběr splátek ve svém bydlišti. Žalovaný se Smlouvou o úvěru zavázal původnímu věřiteli poskytnutý úvěr vrátit ve 14,0 pravidelných rovnoměrných splátkách, kdy první splátka byla splatná v měsíci, jenž bezprostředně následuje po podpisu smlouvy, přičemž poslední splátka byla splatná ke dni 16.01.2019. Původní věřitel svůj shora uvedený závazek splnil a sjednaný úvěr žalovanému poskytl v hotovosti dne [datum], což žalovaný potvrdil svým vlastnoručním podpisem na Smlouvě o úvěru. Žalovaný svůj závazek vyplývající ze Smlouvy o úvěru nesplnil řádně a včas, ocitl se tak v prodlení. Z titulu Smlouvy o úvěru je žalovaný v prodlení s úhradou dlužné žalované částky ve výši 14 686,00 Kč. Vzhledem k prodlení žalovaného má žalobce, kromě práva na zaplacení dlužné žalované částky dle Smlouvy o úvěru, rovněž právo na zákonný úrok z prodlení v zákonné výši z neuhrazené jistiny úvěru od [datum] do zaplacení, a dále na dohodnutou smluvní pokutu, která je uplatňována jako samostatný nárok níže. Pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného původním věřitelem byl podstatný jeho pravidelný a prokazatelný měsíční příjem po odečtení závazků a pravidelných výdajů žalovaného, jako jsou např. platby nájemného, splátky úvěrové smlouvy nebo hypotéky; platby SIPO; výdaje související s platbami sociálního a zdravotního pojištění (v případě OSVČ), náklady na splácení exekuce apod. Žalovaný musel pro získání úvěru předložit občanský průkaz a případně i další platný úřední doklad (např. řidičský průkaz nebo cestovní pas). Dále musel žalovaný k ověření své úvěruschopnosti předložit další dokumenty, které původní věřitel požadoval, jako je např. výpis z bankovního účtu žalovaného, pracovní smlouvu či jiné potvrzení o výši příjmu. Žalobce prostřednictvím svého právního zástupce před podáním žaloby vyzval žalovaného k dobrovolnému splnění povinnosti písemnou předžalobní upomínkou, která obsahovala základní skutkový a právní rozbor věci, leč bezvýsledně. Dle článku V. Smlouvy o úvěru je dlužník (žalovaný) povinen zaplatit věřiteli (žalobci) smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení, a to do zaplacení. Žalobcem je v souladu s článkem V. Smlouvy o úvěru uplatňována smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky 14 686,00 Kč, ohledně které je dlužník v prodlení, za dobu od 17.01.2019 do 20.08.2020. Délka prodlení rozhodná pro výpočet smluvní pokuty tedy činí 582 dnů. Výše smluvní pokuty byla stanovena takto: 0,001 x [číslo] x 582 = 8 547,25 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Ke stavu věci soud zjistil, že žalovaný v dokumentu označeném jako Smlouva o úvěru [číslo] svým podpisem dne 16.11.2017, že od společnosti [právnická osoba] převzala v hotovosti celou výši spotřebitelského úvěru, tj. 10 000 Kč. Ve smlouvě se žalovaný zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úplatou za poskytnutí úvěru ve výši 4 500 Kč, náklady za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 923 Kč a inkasním poplatkem ve výši 1 800 Kč. Úvěr byl poskytnut na 14 měsíců a měl být splácen po 1 299 Kč měsíčně. Součástí uvedené smlouvy byly údaje o výši úrokové sazby, která v daném případě byla 15 % ročně tj. 963 Kč a roční procentní sazba nákladů činila 252,65%. Soud dále zjistil, že společnost [právnická osoba] a a společnost [právnická osoba] uzavřeli smlouvu o postoupení pohledávek a následně byla pohledávka koupena žalobkyní na základě smlouvy o postoupení pohledávek dne 11.12.2019, jejímž předmětem byla podle přílohy k této smlouvě obsahující seznam postoupených pohledávek rovněž pohledávka za žalovaným vyplývající z uvedené smlouvy o úvěru. Žalobkyně žalovaného k plnění vyzvala prostřednictvím předžalobní upomínky ze dne 24.7.2020 a stejný den mu zaslala oznámení o postoupení pohledávky. Obě listiny byly podané k poštovní přepravě téhož dne. Předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalovaného před uzavření posuzované smlouvy.

4. Účastníky uzavřená smlouva je spotřebitelským úvěrem ve smyslu ust. § 2 zákona o spotřebitelských úvěrech č. 257/2016 Sb. (dále jen ZoSÚ) a předchůdce žalobkyně před jejím uzavřením podle ustanovení § 86 přistoupil k tvz. posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel spotřebitelského úvěru má podle tohoto ustanovení povinnost posoudit zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, což učinil.

5. Po zhodnocení uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nevznikl zamýšlený závazek v podobě smlouvy o úvěru podle ust. § 2395 obč. zák., dle kterého smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Právní jednání právní předchůdkyně žalobkyně spočívající v předložení nabídky formulářové smlouvy a následné přistoupení žalovaného ke smlouvě bez zjevné možnosti vyjednávání o jejím obsahu soud považuje za jednání, které nevyvolalo zamýšlený právní následek, a to vznik smlouvy, neboť se příčí dobrým mravům, a je tak neplatné.

6. Soud ujednání o poplatcích vedle sjednaného úroku ve výši 963 Kč považuje za ustanovení smlouvy, které obchází standardní a spravedlivé ujednání o ceně poskytnutých peněžních prostředků. Ujednání o úroku ve výši 963 Kč je doplněno o úplatu za poskytnutí úvěru ve výši 4 500 Kč a inkasní poplatek ve výši 1 800 Kč, aniž by z obsahu smlouvy bylo zjevné, za službu jakého obsahu měl žalovaný uvedené poplatky hradit. Soud nepochybuje o tom, že poskytovatel peněžních prostředků má s poskytnutím peněžních prostředků a správou svých pohledávek spojenou určitou administrativní činnost. Pokud však za tuto činnost požaduje poplatky, musí být podle přesvědčení soudu zjevné, jaké plnění se žalovanému dostane, tedy za co skutečně platí. Jelikož toto ve smlouvě řádně uvedeno, vyjma poplatku za inkaso splátek, nebylo, považuje soud tato ujednání za zastření skutečného účelu těchto poplatků, kterým je pouze navýšení platební povinnosti žalovaného, tedy zvýšení ceny peněž, které mu byly poskytnuty. V případě poplatku za hotovostní inkaso splátek soud dospěl k závěru, že hotovostní inkaso je jen zdánlivou nabídkou vedlejší služby, neboť z obsahu formuláře je zřejmé, že jde o jediný, žalobkyní určený způsob splácení a žalovaný nemá možnost jej odmítnout. Z uvedeného důvodu tak v daném případě inkasní poplatek považuje pouze za poplatek, který dále zvyšuje platební povinnost žalovaného, tedy cenu poskytnutých peněžních prostředků. Veškerá plnění nad rámec poskytnutých peněžních prostředků soud s ohledem na absenci dalších skutkových tvrzení zhodnotil jako úplatu za poskytnuté peněžní prostředky. Tyto poplatky ve svém součtu více než pětinásobně převyšují samotný úrok. Ekonomická podstata úvěru spočívá v právu inkasovat úrok coby odměnu za poskytnutí finančních prostředků (časová hodnota peněz); smluvní strany požívají široké, smluvní volnosti co do stanovení výše úroku, která tak může reagovat na individuální okolnosti každého případu. Z této perspektivy je ovšem naprosto protismyslné, aby se těžiště odměny nacházelo v poplatcích, tj. v samotné administrativně-technické obsluze pohledávky. Za dané situace má soud za to, že rozdělení poplatku do jednotlivých položek, zastírá skutečnou povahu ujednání o poplatku, tj. že se jedná o úrok. Ujednání o poplatku je tedy v tom, že se skládá z jednotlivých položek, ujednáním simulovaným. Podle § 555 odst. 2 o. z. přitom platí, že má-li být určitým právním jednáním zastřeno jiné právní jednání, posoudí se podle jeho pravé povahy. Zastřeným ujednáním je tu ujednání o úroku ve smyslu § 2392 odst. 1 o.z.

7. Takováto výše úroku tak byla sjednána nemravně, tj. v rozporu s § 1 odst. 2 o. z., podle něhož jsou zakázána ujednání porušující dobré mravy. Dle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům. Zmíněná nemravnost spočívá ve výši sjednaných úroků, které představují téměř 90 % dlužné jistiny, a to za období 14 měsíců za situace, kdy průměrná roční úroková sazba spotřebitelských úvěrů poskytovaných domácnostem od listopadu 2017 (tj. v době uzavření smlouvy o úvěru) dosahovala dle statistik [obec] [anonymizováno] banky 11,19 % p. a,. (údaj je dostupný na [webová adresa]), což znamená, že úroková sazba v předmětné byla skoro osm krát vyšší než v té době průměrná sazba poskytovaná na stejný typ úvěrů domácnostem bankami. Takové ujednání nelze akceptovat, tím méně ve spotřebitelských vztazích, zvláště pak za situace, kdy je uzavíraná smlouva smlouvou tzv. adhézní, tedy bez možnosti žalovaného coby spotřebitele skutečně reálně ovlivnit jednotlivé podmínky. Ve smlouvě kromě toho není obsažen žádný důvod, který by takto vysoký úrok nějakým způsobem odůvodnil a žalobkyně sama ani žádný takový důvod netvrdila.

8. Nejvyšší soud již ve svém rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 236/2005 vyslovil názor, podle něhož s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu, včetně vyšší míry rizikovosti poskytovaného úvěru, nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem obvyklé úrokové míry peněžních ústavů. To znamená, že ve smlouvě ujednaná míra je téměř o dvě třetiny vyšší, což je zcela zjevný exces, který nelze odůvodnit poukazem na charakter úvěrového produktu poskytnutého žalobkyní, na možnou finanční labilitu žalovaného či na jiný obchodně obhajitelný důvod; žalobkyně ostatně ani žádný takový důvod netvrdila. I za účinnosti nového občanského zákoníku lze aplikovat judikaturní závěry, podle nichž případná neplatnost ujednání o úrocích (jejich výše) ve smlouvě o úvěru nezpůsobují sama o sobě neplatnost smlouvy o úvěru jako celku (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp zn. 29 Cdo 4498/2007 či 32 Cdo 3516/2009). Při hodnocení mravnosti smlouvy, jejímž účastníkem je spotřebitel, kterému z ní má vzniknout závazek k placení takto (extrémně) vysokého úroku, je nutno přihlédnout i k okolnostem, za kterých byla uzavřena, a k jejímu dalšímu obsahu. Smlouva byla uzavřena adhezním způsobem; žalovaný akceptoval formulářovou dokumentaci vypracovanou právním předchůdcem žalobkyně, jejíž obsah nemohl reálně nijak ovlivnit. Smlouva zahrnuje též smluvní pokutu, podstatnou sankci, ve výši 0,1% denně z neuhrazené jistiny, spolu s ujednáním o právu žalobkyně požadovat předčasné splacení celého úvěru v důsledku kvalifikovaného prodlení žalovaného a smluvní pokuta 500 Kč za každou upomínku a oznámení. Tyto pokuty jsou sice ujednány v rozsahu akceptovaném zákonem o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb., avšak takováto koncepce spotřebitelské smlouvy, která v rozporu s obecnou představou spravedlivého uspořádání vzájemných práv a povinností vytváří jejich zřejmou nerovnováhu k tíži strany, která je při uzavírání smlouvy v objektivně slabším postavení a které i soukromé právo poskytuje zvýšenou právní ochranu, při zhodnocení uvedených okolností v jejich souhrnu, včetně toho, že smlouva nestanoví žádné sankce pro případ, kdy by byla porušena právním předchůdcem žalobkyně, je právním jednáním, které se dobrým mravům zjevně příčí a smlouvu s takovým obsahem je nutno považovat za absolutně neplatnou.

9. Je-li smlouva, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl předmětné peněžní prostředky, neplatná, může se žalobkyně domáhat toliko jejich vrácení coby bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 1 o. z a násl.), neboť jde o plnění poskytnuté bez právního důvodu. Má proto právo požadovat nevrácenou část poskytnutých peněžních prostředků a úrok z prodlení Žalovanému nevznikla v souvislosti s převzetím částky 10 000 Kč vůči žalobkyni jiná povinnost, než žalobkyni tuto částku vrátit.

10. Žalovaný nepřednesl soudu žádná tvrzení, z nichž by vyplynulo, že si uvedenou částku může ponechat. Přestože žalovaný neměl povinnost peněžní prostředky vrátit způsobem sjednaným ve smlouvě, s ohledem na její neplatnost, mohl uvedené peněžní prostředky vrátit na základě výzvy k úhradě dlužné částky, a soud tak dospěl k závěru, že je v prodlení. Vedle uvedené částky, je tedy žalovaný povinen žalobkyni zaplatit úrok z prodlení ve výši určené předpisy práva občanského, tj. úrok z prodlení dle ust. § 1970 obč. zák., jdoucí od splatnosti, kterou soud určil podle ust. § 1958 odst. 2 obč. zák., dle kterého neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned, a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Pohledávka z titulu bezdůvodného obohacení je totiž pohledávkou splatnou na výzvu, neboť den splatnosti nebyl smluven. Za řádnou výzvu k plnění považuje soud v daném případě předžalobní upomínku ze dne 24.7.2020, kterou odeslal zástupce žalobkyně žalovanému prostřednictvím poštovní přepravy téhož dne a za využití domněnky stanovené v ust. § 573 obč. zák. vychází soud z toho, že tato výzva došla žalovanému třetí pracovní den po odeslání, v daném případě tedy dne 27.7.2020, a žalovaný měl plnit den následující, a v prodlení je tak od 27.7.2020, ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

11. Výrok o nákladech řízení se opírá o § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého by měl na náhradu poměrné části účelně vynaložených nákladů řízení právo procesně úspěšnější žalovaný. Ze spisu je však zřejmé, že mu v řízení žádné náklady nevznikly, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.