16 C 439/2020

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Pokornou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 7 116 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 7 116 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % p. a. od 13. 2. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně 1 126 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala zaplacení částky 7 116 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s původním věřitelem, tj. společností [právnická osoba], (dále jen "původní věřitel") smlouvu o úvěru v souladu se smluvními podmínkami původního věřitele. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne 2018 [číslo] smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 7, 116.00 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 2019 [číslo]. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Žalovaný dále uvedl číslo svého bankovního účtu, a aby byla registrace žalovaného jakožto žadatele o úvěr definitivní, odsouhlasil znění rámcové úvěrové smlouvy a zavázal se odeslat ze svého bankovního účtu odměnu za vytvoření uživatelského účtu ve výši 1 Kč dle čl. 4 Rámcové úvěrové smlouvy. Žalovanému bylo přiděleno klientské číslo CZ [číslo] a jako variabilní symbol identifikující veškeré vzájemné platby mezi stranami bylo dohodnuto buď klientské číslo, nebo číslo úvěru. Žalovaný následně uhradil odměnu za vytvoření uživatelského účtu ve výši 1 Kč ze svého výše zmíněného bankovního účtu na bankovní účet žalobkyně. Připsáním této platby byla registrace žalovaného dokončena a žalovanému vzniklo právo žádat přes webové rozhraní původního věřitele o poskytnutí konkrétního úvěru, a to vždy pomocí uživatelského jména a hesla. Žalovaný zaslal původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet byla na mobilní telefon žalovaného zaslána SMS zpráva s aktivačním kódem, který nakonec žalovaný zadal ve svém uživatelském účtu (příp. vyplněním formuláře jednotlivé smlouvy o úvěru na webových stránkách původního věřitele ze svého uživatelského účtu). Žalovaný návrh smlouvy akceptoval zadáním akceptačního kódu z SMS zprávy (příp. vyplněním formuláře jednotlivé smlouvy o úvěru na webových stránkách původního věřitele ze svého uživatelského účtu) a původní věřitel úvěr žalovanému vyplatil ze svého firemního bankovního účtu vedeného u bankovního ústavu [jméno] [příjmení] [příjmení] na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet] vedeného u bankovního ústavu [jméno] [příjmení] [příjmení], a to pod variabilním symbolem odpovídajícím klientskému číslu, číslu smlouvy nebo rodnému číslu žalovaného. Smlouva o úvěru nebyla sjednána písemně, avšak její text včetně Rámcové úvěrové smlouvy žalovaný na svém uživatelském účtu ve webové službě původního věřitele odsouhlasil (v opačném případě by úvěr nemohl být poskytnut). K uživatelskému účtu měl pomocí vlastního hesla přístup jen žalovaný. Úvěr byl převeden z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného (ze kterého byla dříve převedena platba ve výši 1 Kč, vizte výše). Původní věřitel identifikoval platbu úvěru uvedením klientského čísla. Žalovaný se dle čl. 8 Rámcové úvěrové smlouvy, jejíž text odsouhlasil, zavázal uhradit poplatek za poskytnutí úvěru. Předmětem žalobního návrhu je tedy pohledávka skládající se z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 7, 116.00 Kč a z případného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši - 0 Kč. Konečná dlužná částka tak činí částku 7, 116.00 Kč. Poplatek za poskytnutí úvěru (byl-li účtován) je zcela určitě a jednoznačně uveden v samotné smlouvě o úvěru a žalovaný se podpisem úvěrové smlouvy zavázal k jeho úhradě. Poplatek za poskytnutí úvěru odpovídá nákladům původního věřitele s administrací a realizací úvěru a je součástí celkových nákladů spotřebitelského úvěru. Konkrétně má pokrývat náklady související s aktualizací úvěrového účtu zákazníka a zpracování splátek zákazníka, činnost prevence kumulace neuhrazených splátek prostřednictvím telefonického hovoru, písemného upozornění či sms zprávy s upozorněním na splatnost dlužné částky, podporu prostřednictvím zákaznické linky, která je zákazníkovi k dispozici v pracovní dny od 9 00 -18 00 hod. za účelem poskytování informací ohledně poskytovaného úvěru, a jiné administrativní úkony. Pokud by soud neuznal nárok žalobce na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěrů, požaduje žalobce, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, na jehož bankovní účet byla původním věřitelem dlužná částka převedena. Jestliže by žalovaný zpochybnil poskytnutí peněžních prostředků jeho osobě původním věřitelem, pak žalobce požaduje, aby soud provedl důkaz vyjádřením banky, na jejíž účet byla připsána jistina úvěru z účtu původního věřitele. Tím bude prokázáno poskytnutí úvěru žalovanému. Úvěruschopnost žalovaného byla ze strany původního věřitele prověřována prostřednictvím databází, dále doložením potvrzením o příjmu a porovnáním příjmové a výdajové stránky dlužníka, což je vyobrazeno v kartě klienta (výpis z IT systému u původního věřitele s údaji o uzavřené úvěrově smlouvě). Dne 12.05.2020 byla mezi žalobcem a původním věřitelem uzavřená úplatná smlouva o postoupení pohledávek na základě které došlo k postoupení již splatné pohledávky za žalovaným jako dlužníkem na žalobce. Oznámení o postoupení bylo žalovanému oznámeno na jeho adresu trvalého pobytu dopisem postupitele ze dne 26.05.2020. Zároveň byl žalovaný upozorněn na poslední příležitost ke smírnému řešení věci před zahájením soudního řízení dne 26.05.2020.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Ke stavu věci soud zjistil, že žalovaný a společnost [právnická osoba] uzavřeli dne [datum] smlouvu označenou jako Smlouva o úvěru [číslo] s odkazem na dříve uzavřenou rámcovou smlouvu o úvěru [číslo] z téhož dne. Označená společnost se v této smlouvě zavázala žalovanému poskytnout na jeho žádost peněžní prostředky v celkové výši 12 000 Kč, a to převodem na jeho bankovní účet s tím, že doba trvání spotřebitelského úvěru byla smluvena na 30 dní. Žalovaný se zavázal uvedené peněžní prostředky vrátit spolu s platbou označenou jako poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 880 Kč, tedy se zavázal zaplatit celkem 14 880 Kč, a to ke dni 15,4, 2018. V uvedené smlouvě tedy vedle personálií žalovaného v podobě jeho rodného čísla, adresy bydliště a čísla občanského průkazu dále uvedeno číslo jeho bankovního účtu [bankovní účet]. Soud dále z výpisu z účtu č. [bankovní účet] vedeného u [právnická osoba] zjistil, že na účet žalovaného převedena částka 12 000 Kč identifikovaná číslem již shora zmíněné rámcové smlouvy uzavřené mezi žalovaným a společností [právnická osoba]. Soud dále zjistil, že zmíněná společnost [právnická osoba] měla od žalovaného k dispozici kopii jeho občanského průkazu zjevně pro prokázání jeho totožnosti a dále doklady o jeho příjmech. [právnická osoba] se obrátila na žalovaného prostřednictvím písemné výzvy, v němž jej vyzvala k úhradě dlužné částky. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky s tím, že v souvislosti se zasláním této upomínky mu vznikla povinnost zaplatit poplatek 250 Kč. Soud dále zjistil, že společnost [právnická osoba] a žalobkyně uzavřely dne 12. 5. 2020 smlouvu označenou jako Smlouva o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo podle přílohy k této smlouvě postoupení mj. pohledávky za žalovaným z titulu shora uvedené smlouvy.

4. Po zhodnocení shora uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a společností [právnická osoba] vznikl uzavřením Smlouvy o úvěru závazek v podobě smlouvy o úvěru podle ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku, na základě které označená společnost plnila svoji povinnost poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, a žalovanému tak vznikla povinnost uvedené peněžní prostředky vrátit spolu s částkou 2 880 Kč, kterou soud podle obsahu posoudil jako úroky, tj. cenu peněž za poskytnuté peněžní prostředky. S ohledem na absenci jakéhokoliv procesního vyjádření žalovaného nemá soud pochybnosti o tom, že žalovaný přistoupil ke shora uvedené smlouvě popsaným způsobem, tj. za použití prostředků dálkové komunikace, kdy svoji totožnost prokázal předložením občanského průkazu a vytvořením uživatelského účtu v rámci zmíněné rámcové smlouvy. Žalovaný smluvené peněžní prostředky nevrátil, a ode dne následujícího po jejich splatnosti, je v prodlení. Zmíněné úroky se staly součástí jistiny, a žalovaný je tak povinen vedle dlužné částky podle požadavku žalobkyně zaplatit úrok z prodlení ve výši určeného předpisy práva občanského, tj. dle ust. § 1972 obč. zákoníku. Jelikož soud dál dospěl k závěru, že shora zmíněná smlouva o postoupení pohledávek je smlouvu, na základě které došlo ke změně v osobě věřitele uvedené pohledávky, a to na základě ust. § 1879 obč. zákoníku, uložil žalovanému splnění povinnosti dle tohoto rozsudku ve prospěch žalobkyně jako nového věřitele.

5. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení zastoupeného žalobce se soud nejprve zabýval otázkou, zda tyto náklady se zastoupením vynaložil účelně a následně se zabýval otázkou, zda takto vynaložené náklady byly přiměřené co do své výše. Věřitel, který vymáhá postoupením nabytou pohledávku, je v soudním řízení zastoupen advokátem vždy důvodně a náklady s tímto zastoupením spojené je třeba hodnotit jako účelně vynaložené ve smyslu ustanovení § 142 odst.1 o.s.ř. Věřitel má právo vymáhat jakkoliv vysoké dluhy a musí mít k dispozici právní nástroj k jejich vymáhání. Soud ovšem shledal, že výše odměny advokáta, stanovená – za použití § 151 odst.2 o.s.ř je v konkrétní věci ve zjevném rozporu s ústavním principem proporcionality. Při stanovení výše náhrady nákladů řízení soud vycházel z ustanovení § 151 odst.2 o.s.ř. Dle tohoto ustanovení o.s.ř. při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud určí výši odměny za zastupování advokátem nebo notářem v rámci jeho oprávnění stanoveného zvláštním právním předpisem anebo patentovým zástupcem v rozsahu jeho oprávnění stanoveného zvláštními právními předpisy podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem; jde-li však o přiznání náhrady nákladů řízení podle § 147, § 149 odst. 2 nebo odůvodňují-li to okolnosti případu, postupuje se podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně tj.dle § 6 a následující vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náhradu za daň z přidané hodnoty soud určí z odměny za zastupování, z náhrad, z odměny notáře za provedené úkony soudního komisaře a z jeho hotových výdajů podle sazby daně z přidané hodnoty stanovené zvláštním právním předpisem. Náhradu mzdy (platu) a náhradu hotových výdajů soud stanoví podle zvláštních právních předpisů. Náhradu za odměnu znalce, který podal posudek podle § 127a, soud určí podle sazby odměny stanovené zvláštním právním předpisem. Jinak soud vychází z nákladů, které účastníku prokazatelně vznikly. Při stanovení konkrétní výše náhrady nákladů řízení vzal soud v úvahu zejména, že jde o pohledávky ze smluv, kde jednou ze stran byl spotřebitel, který je fakticky vyloučen z možnosti sjednat si je s jiným obsahem. Šlo o věc jednoduchou, žaloba byla koncipována natolik obecně, že v dalších dosud podaných žalobách téže žalobkyně se jednalo o totožná podání, která na odborné znalosti a vynaložený čas k vypracování žaloby nekladly žádné větší nároky, přičemž vzal zřetel na skutečný průběh projednávané věci, počet, charakter, obtížnost a časovou náročnost úkonů právní služby ve vztahu k předmětu řízení. Jednotlivé žaloby se v zásadě liší jen údaji o žalovaných a skladbě žalované částky. Právo na peněžité plnění vymáhá jiný než původní věřitel a žalobkyně s žalovanými pohledávkami obchoduje. Žalobkyně je osobou, která na základě vlastního rozhodnutí nabyla od původního věřitele pohledávku za účelem jejího vymáhání a vymáhání pohledávek je podstatou žalobkyně podnikání. Postup, při kterém žalobkyně nabytou pohledávku vymáhá za pomoci advokáta lze považovat za opodstatněný v případě, že v průběhu konkrétního řízení nastaly mimořádné okolnosti, jež by vybočovaly z obvyklého průběhu řízení daného typu a o takovou situaci v tomto řízení nejde. Samotná míra vydobytelnosti pohledávek je součástí jeho podnikatelského rizika a náhrada nákladů řízení není sankcí, má pouze nahradit přiměřeně účelně vynaložené náklady spojené s uplatněním daného práva. Je zjevné, že tyto náklady jsou vzhledem ke všem okolnostem nižší, než jak jejich náhradu paušálně stanoví právní předpisy podzákonné právní síly. Soud tedy vycházel ze závěru, že přiměřenost nákladů odráží výše náhrady nákladů, které zcela nezbytně žalobce musí vynaložit výlučně v souvislosti se soudním řízením tj. jejich vynaložení je buď podmínkou řízení, anebo nákladů, bez jejichž vynaložení by se takový podnikatel vystavil riziku procesního neúspěchu. Advokát v tomto případě učinil jen jeden úkon právní služby. Nebylo možné žalobci přiznat dle § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. úkon právní služby za převzetí a přípravu zastoupení nebo obhajoby na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb neboť takový úkon zástupcem žalobkyně nebyl fakticky proveden, a to s ohledem na zjevnou podobnost obdobných případů, v nichž je žalobce zastoupen advokátem a v nichž podává u soudů žaloby, které jsou obsahově shodné. Příprava a převzetí zastoupení znamená, že advokát se zastoupeným projednává jednotlivý případ a hodnotí všechny aspekty projednávané věci, přičemž se nepochybně předpokládá, že jde vždy o případ zcela individuální. Taktomu však není, pokud jde o projednávanou věc, neboť soudu, je známo z jiné jeho činnosti, že žalobkyně obdobných sporů vede stovky, a skutkově se spory o vymáhání pohledávek z nezaplacených úvěrů výrazně neliší. S ohledem na skutečnost, že tedy v projednávané věci nešlo o žádný případ, který by vybočoval ze zavedeného schématu, a tedy nevykazuje žádné větší individuální odchylky s výjimkou výše uplatněných částek, popř. data a čísla úvěrové smlouvy, je třeba uzavřít, že příprava a převzetí zastoupení nebyly tak, jak to má na mysli citované ust. § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., v projednávané věci prováděny.

6. Vzhledem ke všem výše uvedeným závěrům nebylo možné žalobkyni přiznat dle § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. úkon právní služby za převzetí a přípravu zastoupení nebo obhajoby na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb, ale za písemné podání soudu týkající se věci samé, tedy žaloby a výzvy k plnění před podáním žaloby.

7. O nákladech řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, přiznal proti v řízení neúspěšné žalované právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Žalobkyně osvědčila, že žalované ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním žaloby byla zaslána výzva k plnění nároku, který je předmětem žaloby. Náklady žalobkyně v řízení zastoupeného advokátem, sestávají podle § 137 o.s.ř. ze soudního poplatku za řízení ve výši 1 116 Kč, odměny za zastoupení žalobkyně advokátem, hotových výdajů zástupce žalobkyně a 21% DPH. Při určení výše odměny za zastupování žalobce vycházel soud z vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů o mimosmluvní odměně (dále jen„ advokátní tarif“), konkrétně ustanovení § 14b, které nabylo účinnosti dnem 1. července 2014. V daném případě je soudu z jeho rozhodovací praxe známo, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Zástupci žalobkyně tak náleží za každý úkon právní služby částka 200 Kč v rozsahu 2 úkonů a paušální částka jako náhrada výdajů za každý ve výši 100 Kč, to vše s 21% DPH.