16 C 448/2020

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Pokornou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 38 142 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se co do částky 23 142 Kč, úroku z prodlení z částky 15 000 Kč od 30. 11. 2018 do 27. 7. 2020 ve výši 9 % p. a. zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 15 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % p. a. od 28. 7. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala zaplacení částky 38 142 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný, jako úvěrovaný, uzavřel dne [datum] se společností [právnická osoba] jako úvěrujícím (ke dni 28.9.2018 byla část závodu společnosti [právnická osoba]) Smlouvu o úvěru č. [anonymizováno] [rok] (dále jen " Smlouva) Pohledávka vůči žalovanému vyplývající ze Smlouvy o úvěru byla postoupena společností [právnická osoba], na základě smlouvy ze dne 11.12.2019 společnosti [právnická osoba], která jej následně smlouvou ze dne 26.5.2020 postoupila žalobci; o postoupení pohledávky byl žalovaný řádně vyrozuměn. Podle Smlouvy o úvěru se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému bezúčelový hotovostní úvěr ve výši 15 000 Kč s pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou sjednaný na dobu určitou. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli poskytnutý úvěr zpět spolu s úrokem, poplatkem za vyhodnocení a správu úvěru, poplatkem za uzavření smlouvy a za sjednání úvěru a inkasním poplatkem za hotovostní výběr splátek ve svém bydlišti. Žalovaný se Smlouvou o úvěru zavázal původnímu věřiteli poskytnutý úvěr vrátit ve 13 pravidelných rovnoměrných splátkách, kdy první splátka byla splatná v měsíci, jenž bezprostředně následuje po podpisu smlouvy, přičemž poslední splátka byla splatná ke dni 29.11.2018. Původní věřitel svůj shora uvedený závazek splnil a sjednaný úvěr žalovanému poskytl v hotovosti dne [datum], což žalovaný potvrdil svým vlastnoručním podpisem na Smlouvě o úvěru. Žalovaný svůj závazek vyplývající ze Smlouvy o úvěru nesplnil řádně a včas, ocitl se tak v prodlení. Z titulu Smlouvy o úvěru je žalovaný v prodlení s úhradou dlužné žalované částky ve výši 23 400 Kč. Vzhledem k prodlení žalovaného má žalobce, kromě práva na zaplacení dlužné žalované částky dle Smlouvy o úvěru, rovněž právo na zákonný úrok z prodlení v zákonné výši z neuhrazené jistiny úvěru od 30.11.2018 do zaplacení, a dále na dohodnutou smluvní pokutu, která je uplatňována jako samostatný nárok níže. Pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného původním věřitelem byl podstatný jeho pravidelný a prokazatelný měsíční příjem. Žalobce prostřednictvím svého právního zástupce před podáním žaloby vyzval žalovaného k dobrovolnému splnění povinnosti písemnou předžalobní upomínkou. Dle článku V. Smlouvy o úvěru je dlužník (žalovaný) povinen zaplatit věřiteli (žalobci) smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení, a to do zaplacení. Žalobcem je v souladu s článkem V. Smlouvy o úvěru uplatňována smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky 23 400,00 Kč, ohledně které je dlužník v prodlení, za dobu od 30.11.2018 do 20.08.2020. Délka prodlení rozhodná pro výpočet smluvní pokuty tedy činí 630 dnů. Výše smluvní pokuty byla stanovena takto: 0,001 x 23400 x 630 = 14 742,00 Kč.

2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.

3. Ke stavu věci soud provedeným dokazováním zjistil následující skutečnosti. Dle smlouvy o úvěru číslo [anonymizováno] [rok] právní předchůdce žalobkyně označená jako úvěrující uzavřela prostřednictvím zprostředkující osoby se žalovanou označenou jako dlužník smlouvu, v níž se zavázala žalované poskytnout částku 15 000 Kč. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila, že tuto částku v hotovosti převzala. Ve smlouvě bylo ujednáno, že úvěr je poskytnut na 13 měsíců za úroky ve výši 19,20 % ročně. Smluvní strany se dále dohodly, že dlužník zaplatí,,celkové náklady spotřebitelského úvěru,, ve výši 10 950 Kč. Bylo tedy sjednáno, že dlužník se zavazuje uhradit věřiteli 13 měsíčních splátek po 1 950 Kč celkem 25 950 Kč. Podle ujednání v části V smlouvy platí, že v případě prodlení dlužníka s úhradou splátek úvěru či zesplatněné jistiny je dlužník povinen uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení s tím, že žalobkyně zároveň může požadovat též zákonný úrok z prodlení. V téže části smlouvy bylo dále sjednáno, že v případě prodlení s kteroukoli splátkou může věřitel vyzvat k plnění a poskytnout lhůtu 30 dnů k plnění, po té prohlásit úvěr za splatný. Dále byl soudu předložen formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Z listiny předpis splátek ke smlouvě o úvěru soud zjistil, jakým způsobem měl být poskytnutý úvěr splacen. Z listiny předžalobní upomínka – výzva je zřejmé, že žalobkyně vyzvala žalovanou dopisem ze dne 24.7.2020, který byl odeslán téhož data, k bezprostřední úhradě dluhu. Oznámení o postoupení pohledávky bylo odesláno žalované dne 24.7.2020.

4. Dle ustanovení § 2395 a násl. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Částku označenou ve smlouvě jako,,celkové náklady spotřebitelského úvěru,, má soud za ujednání o úroku, nezávisle na tom, že její jednotlivé části označila a rozepsala žalobkyně do tří položek jako poplatek za uzavření smlouvy 600 Kč, správu úvěru 3 300 Kč a hotovostní výběr splátek 2 850 Kč. Je nepochybné, že tyto částky představují část odměny, kterou žalobkyně požadovala za poskytnutí úvěru. Touto odměnou je úrok bez ohledu na to, zda je vyjádřen procentní sazbou nebo zda je vyjádřen konkrétní částkou. Uvedené částky v souhrnu totiž zjevně představují ujednání o předpokládaném výnosu pro společnost. Ve smlouvě není vymezeno, za jakou správu úvěru by měla žalovaná jako dlužník platit, a na uvedené ujednání nelze pohlížet jinak, než jako na ujednání o úroku představující cenu zapůjčených peněžních prostředků. Takové rozčlenění má soud za ryze formální; jeho smyslem je toliko učinit výši sjednaného úroku vizuálně příznivější tím, že určité části faktického úroku jsou označeny jako jiné platby, čímž dochází k zastření ujednání o úroku. Pokud jde o poplatek za hotovostní inkaso, představující službu, kterou si pro splácení úvěru žalovaná ve smlouvě vybrala, soud dospěl k závěru, že se sice jedná o paušalizovanou náhradu za uvedenou službu, avšak žalobkyně byla v daném případě povinna prokázat, že uvedenou službu žalované vůbec poskytla, resp. byla připravena poskytnout. Soud nemá k dispozici žádný důkaz o tom, že alespoň část zápůjčky byla inkasována, resp. že zbývající pokusy o hotovostní inkaso byly bez úspěchu pro nesoučinnost žalované, který podle žalobních tvrzení část půjčky nesplatila. Žalobkyně se svou neúčastí na jednání připravila o možnost v tomto směru být vyzvána soudem dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř.

6. Tyto poplatky ve svém součtu více než pětinásobně převyšují samotný úrok. Ekonomická podstata úvěru spočívá v právu inkasovat úrok coby odměnu za poskytnutí finančních prostředků (časová hodnota peněz); smluvní strany požívají široké, smluvní volnosti co do stanovení výše úroku, která tak může reagovat na individuální okolnosti každého případu. Z této perspektivy je ovšem naprosto protismyslné, aby se těžiště odměny nacházelo v poplatcích, tj. v samotné administrativně-technické obsluze pohledávky. Za dané situace má soud za to, že rozdělení poplatku do jednotlivých položek, zastírá skutečnou povahu ujednání o poplatku, tj. že se jedná o úrok. Rozčlenění této částky do jednotlivých položek pro spotřebitele může být nesrozumitelné, jakkoli je ve smlouvě uvedeno, neboť je zřejmé, že při sjednávání smlouvy neměl žalovaný žádný prostor pro individuální dojednávání výše jednotlivých položek. Ujednání o poplatku je tedy v tom, že se skládá z jednotlivých položek, ujednáním simulovaným. Podle § 555 odst. 2 o. z. přitom platí, že má-li být určitým právním jednáním zastřeno jiné právní jednání, posoudí se podle jeho pravé povahy. Zastřeným ujednáním je tu ujednání o úroku ve smyslu § 2392 odst. 1 o.z.

7. Takováto výši sjednaného úroku tak byla sjednána nemravně, tj. v rozporu s § 1 odst. 2 o. z., podle něhož jsou zakázána ujednání porušující dobré mravy. Dle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům. Zmíněná nemravnost spočívá ve výši sjednaných úroků, které představují 90 % dlužné jistiny, a to za období 13 měsíců za situace, kdy průměrná roční úroková sazba spotřebitelských úvěrů poskytovaných domácnostem od července 2017 (tj. v době uzavření smlouvy o úvěru) dosahovala dle statistik České národní banky 10,56 % p. a,. (údaj je dostupný na [webová adresa]), což znamená, že úroková sazba v předmětné byla skoro osm a půl krát vyšší než v té době průměrná sazba poskytovaná na stejný typ úvěrů domácnostem bankami. Takové ujednání nelze akceptovat, tím méně ve spotřebitelských vztazích, zvláště pak za situace, kdy je uzavíraná smlouva smlouvou tzv. adhézní, tedy bez možnosti žalované coby spotřebitele skutečně reálně ovlivnit jednotlivé podmínky. Ve smlouvě kromě toho není obsažen žádný důvod, který by takto vysoký úrok nějakým způsobem odůvodnil a žalobkyně sama ani žádný takový důvod netvrdila.

8. Nejvyšší soud již ve svém rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 236/2005 vyslovil názor, podle něhož s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu, včetně vyšší míry rizikovosti poskytovaného úvěru, nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem obvyklé úrokové míry peněžních ústavů. To znamená, že ve smlouvě ujednaná míra je o dvě třetiny vyšší, což je zcela zjevný exces, který nelze odůvodnit poukazem na charakter úvěrového produktu poskytnutého žalobkyní, na možnou finanční labilitu žalovaného či na jiný obchodně obhajitelný důvod; žalobkyně ostatně ani žádný takový důvod netvrdila. I za účinnosti nového občanského zákoníku lze aplikovat judikaturní závěry, podle nichž případná neplatnost ujednání o úrocích (jejich výše) ve smlouvě o úvěru nezpůsobují sama o sobě neplatnost smlouvy o úvěru jako celku (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp zn. 29 Cdo 4498/2007 či 32 Cdo 3516/2009). Při hodnocení mravnosti smlouvy, jejímž účastníkem je spotřebitel, kterému z ní má vzniknout závazek k placení takto (extrémně) vysokého úroku, je nutno přihlédnout i k okolnostem, za kterých byla uzavřena, a k jejímu dalšímu obsahu. Smlouva byla uzavřena adhezním způsobem; žalovaná akceptovala formulářovou dokumentaci vypracovanou právním předchůdcem žalobkyně, jejíž obsah nemohl reálně nijak ovlivnit. Smlouva zahrnuje též smluvní pokutu,podstatnou sankci, ve výši 0,1% denně z neuhrazené jistiny, spolu s ujednáním o právu žalobkyně požadovat předčasné splacení celého úvěru v důsledku kvalifikovaného prodlení žalovaného. Spotřebitelská smlouva, která v rozporu s obecnou představou spravedlivého uspořádání vzájemných práv a povinností vytváří jejich zřejmou nerovnováhu k tíži strany, která je při uzavírání smlouvy v objektivně slabším postavení a které i soukromé právo poskytuje zvýšenou právní ochranu při zhodnocení uvedených okolností v jejich souhrnu, včetně toho, že smlouva nestanoví žádné sankce pro případ, kdy by byla porušena žalobkyní, je právním jednáním, které se dobrým mravům zjevně příčí a smlouvu s takovým obsahem je nutno považovat za absolutně neplatnou.

9. Je-li smlouva, na jejímž základě žalobkyně poskytla předmětné peněžní prostředky, neplatná, může se žalobkyně domáhat toliko jejich vrácení coby bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 1 o. z a násl.), neboť jde o plnění poskytnuté bez právního důvodu. Má proto právo požadovat nevrácenou část poskytnutých peněžních prostředků a úrok z prodlení Žalované nevznikla v souvislosti s převzetím částky 15 000 Kč vůči žalobkyni jiná povinnost, než žalobkyni tuto částku vrátit.

10. Žalovaná nepřednesla soudu žádná tvrzení, z nichž by vyplynulo, že si uvedenou částku může ponechat. Přestože žalovaná neměla povinnost peněžní prostředky vrátit způsobem sjednaným ve smlouvě, s ohledem na její neplatnost, mohla uvedené peněžní prostředky vrátit na základě výzvy k úhradě dlužné částky, a soud tak dospěl k závěru, že je v prodlení. Vedle uvedené částky, je tedy žalovaná povinen žalobkyni zaplatit úrok z prodlení ve výši určené předpisy práva občanského, tj. úrok z prodlení dle ust. § 1970 obč. zák., jdoucí od splatnosti, kterou soud určil podle ust. § 1958 odst. 2 obč. zák., dle kterého neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned, a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Pohledávka z titulu bezdůvodného obohacení je totiž pohledávkou splatnou na výzvu, neboť den splatnosti nebyl smluven. Za řádnou výzvu k plnění považuje soud v daném případě předžalobní upomínku ze dne 24.7.2020, kterou odeslal zástupce žalobkyně žalované prostřednictvím poštovní přepravy téhož dne a za využití domněnky stanovené v ust. § 573 obč. zák. vychází soud z toho, že tato výzva došla žalovanému třetí pracovní den po odeslání, v daném případě tedy dne 27.7.2020, a žalovaná měla plnit den následující, a v prodlení je tak od 27.7.2020, ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

11. Výrok o nákladech řízení se opírá o § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého by měla na náhradu poměrné části účelně vynaložených nákladů řízení právo procesně úspěšnější žalovaná. Ze spisu je však zřejmé, že jí v řízení žádné náklady nevznikly, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.