16 C 466/2020

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Pokornou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 8 876 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se co do částky 3 546 Kč, úroku z prodlení ve výši 1 808,57 Kč, úroku z prodlení z částky 6 000 Kč ve výši 8,05 % p. a. od 7. 12. 2019 do 7. 9. 2020, co do úroku z prodlení z částky 670 Kč ve výši 8,05 % p. a. od 8. 9. 2020 do zaplacení, úroku ve výši 4 737,98 Kč, úroku ve výši 20,98 % p. a. z částky 6 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 5 330 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. od 8. 9. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně 277 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala zaplacení částky 8 876 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi společností [právnická osoba] a žalovanou došlo dne [datum] k uzavření smlouvy nazvané Smlouva o půjčce [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Před uzavřením Smlouvy posoudil právní předchůdce žalobce schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 6.000,00 Kč (dále jen„ jistina“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 546 s úrokovou sazbou ve výši 20,98 % ročně sjednanou v čl. 1 Podmínek a odměnu za administrativní činnost ve výši 1.200,00 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 1.800,00 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy a veškerých poplatků se žalovaná zavázala uhradit v 43 týdenních splátkách po 222,00 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 21.03.2016. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze Smlouvy. Žalovaná na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobci uhradila pouze částku 670,00 Kč, z toho na úrok za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy 540,42 Kč a na poplatek za hotovostní inkaso splátek 129,58 Kč Poslední platba na pohledávku byla ze strany žalované uhrazena dne 23.06.2015. Již ze smluvních ujednání bylo žalované známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne 21.03.2016. Ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky tak již žalovaná byla v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdce žalobce mohl od tohoto dne požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky. Právní předchůdce žalobce měl současně ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky, a to až do jejího úplného zaplacení. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované ke dni 21.03.2016 řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 6.000,00 Kč ode dne 22.03.2016 až do zaplacení dále úrokem ve výši 20,98 % ročně sjednané v čl. 1 Podmínek. Protože žalovaná byla v okamžiku splatnosti poslední sjednané splátky v prodlení se zaplacením více než jedné ze splátek (a nikoliv pouze jedné nebo pouze poslední sjednané splátky), nebyly z její strany splněny podmínky pro prodloužení účinnosti Smlouvy dle příslušných smluvních ujednání. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 06.12.2019 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 06.12.2019. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 06.12.2019. Z této skutečnosti dovozuje žalobce svou aktivní legitimaci. Ke dni postoupení 06.12.2019 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovanou částku 8.876,00 Kč, skládající se z dlužné jistiny ve výši 6.000,00 Kč, dlužného úroku za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 5,58 Kč, dlužného poplatku za administrativní činnost ve výši 1.200,00 Kč a dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 1.670,42 Kč, (dlužný úrok za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy a dlužné poplatky společně dále jen„ dlužné úhrady za služby“). Příslušenství pohledávky pak tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Žalobce tedy požaduje po žalované zaplacení celkové dlužné částky ve výši 8.876,00 Kč, sestávající se z dlužné jistiny ve výši 6.000,00 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 2.876,00 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 4.737,98 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1.808,57 Kč, úroků ve výši 20,98 % ročně z dlužné jistiny ve výši 6.000,00 Kč od 07.12.2019 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 6.000,00 Kč od 07.12.2019 do zaplacení. Ke kapitalizovanému úroku ve výši 4.737,98 Kč žalobce uvádí, že se jedná o úrok ve výši 20,98 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 6.000,00 Kč od 22.03.2016 (tj. ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky) do data postoupení 06.12.2019. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 1.808,57 Kč žalobce uvádí, že se jedná o zákonný úrok z prodlení počítaný z dlužné jistiny ve výši 6.000,00 Kč od 29.03.2016 (tj. od marného uplynutí týdenní lhůty běžící od splatnosti poslední sjednané splátky) do data postoupení 06.12.2019.

2. Žalovaná se k věci nevyjádřila, k jednání se nedostavila.

3. Ke stavu věci soud zjistil, že žalovaná dne [datum] potvrdila v listině,,smlouva o půjčce,, svým podpisem, že od společnosti [právnická osoba] převzala v hotovosti prostředky ve výši 6 000 Kč. Ve smlouvě se žalovaná zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s částkou označenou ve smlouvě jako poplatek za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč, úrok ve výši 546 Kč a za hotovostní inkaso splátek 1 800 Kč. Hotovostní režim splácení poskytnutých peněžních prostředků byl ve smlouvě sjednán s tím, že žalovaná se zavázala celkovou částku 9 546 Kč uhradit v 43 splátkách po 222 Kč, přičemž první splátku se zavázala žalovaná zaplatit nejpozději 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující do konce následujícího týdenního (sedmidenního) období. V případě, že byla sjednána úhrada celkové dlužné částky v 43 splátkách, činí výše úrokové sazby 20,98% ročně. Soud dále zjistil, že společnost [právnická osoba] a žalobkyně uzavřely dne 6.12.2019 Smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem byla podle přílohy k této smlouvě obsahující seznam postoupených pohledávek rovněž pohledávka za žalovanou vyplývající z uvedené smlouvy. Oznámení o postoupení pohledávek bylo žalované zasláno prostřednictvím přípisu ze dne 6.12.2019 ze strany společnosti [právnická osoba] a k poštovní přepravě bylo podáno dne 7.1.2020, jak vyplývá z příslušného podacího lístku, přičemž sama žalobkyně žalovanou k plnění dále vyzvala prostřednictvím předžalobní upomínky ze dne 3.9.2020 podané k poštovní přepravě dne 4.9.2020, jak vyplývá z příslušného podacího lístku.

4. Po zhodnocení uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že smlouvu o zápůjčce upravuje ust. § 2390 o.z., případně o úročné zápůjčce dle ust. § 2392 odst. 1 o.z. Dle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. dle § 2392 odst.1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

5. Částky označené ve smlouvě jako,,poplatky,, má soud za ujednání o úroku, nezávisle na tom, že jednotlivé části označila a rozepsala žalobkyně do tří položek jako úrok, administrativní činnost a hotovostní režim splátek. Je nepochybné, že tyto částky představují část odměny, kterou žalobkyně požadovala za poskytnutí zápůjčky. Touto odměnou je úrok bez ohledu na to, zda je vyjádřen procentní sazbou nebo zda je vyjádřen konkrétní částkou. Uvedené částky v souhrnu totiž zjevně představují ujednání o předpokládaném výnosu pro společnost. Ve smlouvě není vymezeno, za jakou administrativní činnost by měla žalovaná jako dlužník platit, a na uvedené ujednání nelze pohlížet jinak, než jako na ujednání o úroku představující cenu zapůjčených peněžních prostředků. Takové rozčlenění má soud za ryze formální; jeho smyslem je toliko učinit výši sjednaného úroku vizuálně příznivější tím, že určité části faktického úroku jsou označeny jako jiné platby, čímž dochází k zastření ujednání o úroku. Je třeba uvést, že tyto poplatky ve svém součtu více než pětinásobně převyšují samotný úrok. Ekonomická podstata úročené smlouvy o zápůjčce spočívá v právu zapůjčitele inkasovat úrok coby odměnu za poskytnutí finančních prostředků (časová hodnota peněz); smluvní strany požívají široké, smluvní volnosti co do stanovení výše úroku, která tak může reagovat na individuální okolnosti každého případu. Z této perspektivy je ovšem naprosto protismyslné, aby se těžiště odměny vypůjčitele nacházelo v poplatcích, tj. v samotné administrativně-technické obsluze pohledávky.

6. Pokud jde o poplatek za hotovostní inkaso, sám o sobě značně převyšující sjednaný úrok, představující službu, kterou si pro splácení půjčky žalovaná ve smlouvě vybrala. Soud dospěl k závěru, že se sice jedná o paušalizovanou náhradu za uvedenou službu, avšak žalobkyně byla v daném případě povinna prokázat, že uvedenou službu žalované vůbec poskytla, resp. byla připravena poskytnout. Soud nemá k dispozici žádný důkaz o tom, že alespoň část zápůjčky byla inkasována, resp. že zbývající pokusy o hotovostní inkaso byly bez úspěchu pro nesoučinnost žalované, která podle žalobních tvrzení část půjčky nesplatila a žalobkyně se svou neúčastí na jednání připravila o možnost v tomto směru být vyzvána soudem dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř.

7. Za dané situace má soud za to, že rozdělení poplatku do jednotlivých položek, zastírá skutečnou povahu ujednání o poplatku, tj. že se jedná o úrok. Rozčlenění této částky do jednotlivých položek pro spotřebitele může být nesrozumitelné, jakkoli je ve smlouvě uvedeno, neboť je zřejmé, že při sjednávání smlouvy neměla žalovaná žádný prostor pro individuální dojednávání výše jednotlivých položek. Ujednání o poplatku je tedy v tom, že se skládá z jednotlivých položek, ujednáním simulovaným. Podle § 555 odst. 2 o. z. přitom platí, že má-li být určitým právním jednáním zastřeno jiné právní jednání, posoudí se podle jeho pravé povahy. Zastřeným ujednáním je tu ujednání o úroku ve smyslu § 2392 odst. 1 o.z. Takováto výše sjednaného úroku tak byla sjednána nemravně, tj. v rozporu s § 1 odst. 2 o. z., podle něhož jsou zakázána ujednání porušující dobré mravy. Dle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům. Zmíněná nemravnost spočívá ve výši sjednaných úroků, které představují víc jak 50 % dlužné jistiny, a to za období 11 měsíců za situace, kdy průměrná roční úroková sazba spotřebitelských úvěrů poskytovaných domácnostem v květnu roku 2015 (tj. v době uzavření smlouvy o zápůjčce) dosahovala dle statistik [obec] [anonymizováno] banky 7,9 % p. a., (údaj je dostupný na [webová adresa]), což znamená, že úroková sazba v předmětné smlouvě o zápůjčce byla téměř pětkrát vyšší než v té době průměrná sazba poskytovaná na stejný typ úvěrů domácnostem bankami. Takové ujednání nelze akceptovat, tím méně ve spotřebitelských vztazích, zvláště pak za situace, kdy je uzavíraná smlouva smlouvou tzv. adhézní, tedy bez možnosti žalované coby spotřebitele skutečně reálně ovlivnit jednotlivé podmínky. Ve smlouvě kromě toho není obsažen žádný důvod, který by takto vysoký úrok nějakým způsobem odůvodnil a žalobkyně sama ani žádný takový důvod netvrdila.

8. Z toho důvodu dospěl soud k závěru, že ujednání o platbách nad rámec půjčené jistiny je ve zjevném rozporu s dobrými mravy, a je proto podle shora citovaného § 588 o. z. neplatné. Ujednání o úrocích přitom podle názoru soudu představuje neoddělitelnou část smlouvy o zápůjčce, neboť soud nepochybuje, že by právní předchůdkyně žalobkyně coby právnická osoba podnikající na trhu spotřebitelských úvěrů, bez takového ujednání žalované žádnou zápůjčku neposkytla. Toto ujednání tedy nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Tuto zápůjčku nebylo možno s ohledem na záměr vydlužitele získat z poskytnutí peněžních prostředků určitý výnos, posoudit jako zápůjčku bezúročnou. Je-li pak nemravná taková součást smlouvy, je nemravná celá smlouva jako právní jednání, a neplatná jako celek. Tyto závěry jsou ve svém základu aprobovány i rozhodovací praxí Krajského soudu v Plzni (např. rozsudek ze dne 8. 8. 2017, sp. zn. 25 Co 183/2017).

9. Výsledkem těchto úvah soudu je závěr, že žalované nevznikla jiná povinnost než žalobkyni vrátit půjčenou jistinu ve výši 6 000 Kč. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce jako celku představovalo všechno plnění žalobkyně žalované plnění z neplatného právního jednání, kterým se žalovaná bezdůvodně obohatila. Z hlediska právního posouzení se tu jedná o bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 1 o. z., resp. § 2993 o. z. Podle § 2991 odst. 1 o. z. přitom platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí obohacení vydat. Z obsahu žaloby vyplývá, že žalovaná již žalobkyni částečně bezdůvodné obohacení vydala, ve výši 670 Kč, zbývá tedy uhradit 5330 Kč. Žalovaná nepřednesla soudu žádná tvrzení, z nichž by vyplynulo, že si uvedenou částku může ponechat. Přestože žalovaná neměla povinnost peněžní prostředky vrátit způsobem sjednaným ve smlouvě, s ohledem na její neplatnost mohla uvedené peněžní prostředky vrátit na základě výzvy k úhradě dlužné částky, a soud tak dospěl k závěru, že je v prodlení. Vedle uvedené částky je tedy žalovaná povinna žalobkyni zaplatit úrok z prodlení ve výši určené předpisy práva občanského, tj. úrok z prodlení dle ust. § 1970 obč. zák., jdoucí od splatnosti, kterou soud určil podle ust. § 1958 odst. 2 obč. zák., dle kterého neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned, a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Pohledávka z titulu bezdůvodného obohacení je totiž pohledávkou splatnou na výzvu, neboť den splatnosti nebyl smluven. Za řádnou výzvu k plnění považuje soud v daném případě předžalobní upomínku ze dne 3.9.2020, kterou odeslal zástupce žalobkyně žalované prostřednictvím poštovní přepravy dne 4.9.2020 tak, jak vyplývá z příslušného podacího archu a za využití domněnky stanovené v ust. § 573 obč. zák. vychází soud z toho, že tato výzva došla žalované třetí pracovní den po odeslání, v daném případě tedy dne 7.9.2015, a žalovaná měla plnit den následující, a v prodlení je tak od 8.9.2020. V rámci spravedlivého uspořádání vztahu soud do dlužné částky představující bezdůvodné obohacení v původní výši 6 000 Kč zahrnul částečné platby, ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

10. Jelikož soud dále dospěl k závěru, že z žalobkyní předložené smlouvy o postoupení pohledávek, lze dovodit vůli společnosti [právnická osoba] a žalobkyně postoupit pohledávku z právního jednání založeného předáním částky 6 000 Kč, byť na základě neplatné smlouvy, posoudil soud zmíněnou smlouvu o postoupení pohledávek jako smlouvu podle ust. § 1879 obč. zák., na základě které došlo ke změně v osobě věřitele uvedené pohledávky z bezdůvodného obohacení, a povinnost vydat bezdůvodné obohacení uložil žalované ve prospěch žalobkyně jako nového věřitele.

11. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení zastoupeného žalobce se soud nejprve zabýval otázkou, zda tyto náklady se zastoupením vynaložil účelně a následně se zabýval otázkou, zda takto vynaložené náklady byly přiměřené co do své výše. Věřitel, který vymáhá postoupením nabytou pohledávku, je v soudním řízení zastoupen advokátem vždy důvodně a náklady s tímto zastoupením spojené je třeba hodnotit jako účelně vynaložené ve smyslu ustanovení § 142 odst.1 o.s.ř. Věřitel má právo vymáhat jakkoliv vysoké dluhy a musí mít k dispozici právní nástroj k jejich vymáhání. Soud ovšem shledal, že výše odměny advokáta, stanovená – za použití § 151 odst. 2 o.s.ř je v konkrétní věci ve zjevném rozporu s ústavním principem proporcionality. Při stanovení výše náhrady nákladů řízení soud vycházel z ustanovení § 151 odst.2 o.s.ř. Dle tohoto ustanovení o.s.ř. při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud určí výši odměny za zastupování advokátem nebo notářem v rámci jeho oprávnění stanoveného zvláštním právním předpisem anebo patentovým zástupcem v rozsahu jeho oprávnění stanoveného zvláštními právními předpisy podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem; jde-li však o přiznání náhrady nákladů řízení podle § 147, § 149 odst. 2 nebo odůvodňují-li to okolnosti případu, postupuje se podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně tj. dle § 6 a následující vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náhradu za daň z přidané hodnoty soud určí z odměny za zastupování, z náhrad, z odměny notáře za provedené úkony soudního komisaře a z jeho hotových výdajů podle sazby daně z přidané hodnoty stanovené zvláštním právním předpisem. Náhradu mzdy (platu) a náhradu hotových výdajů soud stanoví podle zvláštních právních předpisů. Náhradu za odměnu znalce, který podal posudek podle § 127a, soud určí podle sazby odměny stanovené zvláštním právním předpisem. Jinak soud vychází z nákladů, které účastníku prokazatelně vznikly. Při stanovení konkrétní výše náhrady nákladů řízení vzal soud v úvahu zejména, že jde o pohledávky ze smluv, kde jednou ze stran byl spotřebitel, který je fakticky vyloučen z možnosti sjednat si je s jiným obsahem. Šlo o věc jednoduchou, žaloba byla koncipována natolik obecně, že v dalších dosud podaných žalobách téže žalobkyně se jednalo o totožná podání, která na odborné znalosti a vynaložený čas k vypracování žaloby nekladly žádné větší nároky, přičemž vzal zřetel na skutečný průběh projednávané věci, počet, charakter, obtížnost a časovou náročnost úkonů právní služby ve vztahu k předmětu řízení. Jednotlivé žaloby se v zásadě liší jen údaji o žalovaných a skladbě žalované částky. Právo na peněžité plnění vymáhá jiný než původní věřitel a žalobkyně s žalovanými pohledávkami obchoduje. Žalobkyně je osobou, která na základě vlastního rozhodnutí nabyla od původního věřitele pohledávku za účelem jejího vymáhání a vymáhání pohledávek je podstatou žalobkyně podnikání. Postup, při kterém žalobkyně nabytou pohledávku vymáhá za pomoci advokáta lze považovat za opodstatněný v případě, že v průběhu konkrétního řízení nastaly mimořádné okolnosti, jež by vybočovaly z obvyklého průběhu řízení daného typu a o takovou situaci v tomto řízení nejde. Samotná míra vydobytelnosti pohledávek je součástí jeho podnikatelského rizika a náhrada nákladů řízení není sankcí, má pouze nahradit přiměřeně účelně vynaložené náklady spojené s uplatněním daného práva. Je zjevné, že tyto náklady jsou vzhledem ke všem okolnostem nižší, než jak jejich náhradu paušálně stanoví právní předpisy podzákonné právní síly. Soud tedy vycházel ze závěru, že přiměřenost nákladů odráží výše náhrady nákladů, které zcela nezbytně žalobce musí vynaložit výlučně v souvislosti se soudním řízením tj. jejich vynaložení je buď podmínkou řízení, anebo nákladů, bez jejichž vynaložení by se takový podnikatel vystavil riziku procesního neúspěchu. Advokát v tomto případě učinil jen jeden úkon právní služby. Nebylo možné žalobci přiznat dle § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. úkon právní služby za převzetí a přípravu zastoupení nebo obhajoby na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb neboť takový úkon zástupcem žalobkyně nebyl fakticky proveden, a to s ohledem na zjevnou podobnost obdobných případů, v nichž je žalobce zastoupen advokátem a v nichž podává u soudů žaloby, které jsou obsahově shodné. Příprava a převzetí zastoupení znamená, že advokát se zastoupeným projednává jednotlivý případ a hodnotí všechny aspekty projednávané věci, přičemž se nepochybně předpokládá, že jde vždy o případ zcela individuální. Taktomu však není, pokud jde o projednávanou věc, neboť soudu, je známo z jiné jeho činnosti, že žalobkyně obdobných sporů vede stovky, a skutkově se spory o vymáhání pohledávek z nezaplacených úvěrů výrazně neliší. S ohledem na skutečnost, že tedy v projednávané věci nešlo o žádný případ, který by vybočoval ze zavedeného schématu, a tedy nevykazuje žádné větší individuální odchylky s výjimkou výše uplatněných částek, popř. data a čísla úvěrové smlouvy, je třeba uzavřít, že příprava a převzetí zastoupení nebyly tak, jak to má na mysli citované ust. § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., v projednávané věci prováděny.

12. Vzhledem ke všem výše uvedeným závěrům nebylo možné žalobkyni přiznat dle § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. úkon právní služby za převzetí a přípravu zastoupení nebo obhajoby na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb, ale za účast na předmětném jednání a za jeden úkon právní služby a to písemné podání soudu týkající se věci samé, tedy žaloby a výzvy k plnění před podáním žaloby.

13. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., na základě kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Jestliže tedy žalobkyně v určité části uplatněných peněžitých nároků nebyla úspěšná, jedná se o neúspěch v části věci. Žalobkyně neměla ve věci plný úspěch a výsledný podíl odpovídá poměru jejího neúspěchu a úspěchu, jestliže ke dni vyhlášení rozsudku představoval úspěch žalobkyně ve věci částku ve výši 5330 Kč a neúspěch představoval částku 3 546 Kč, žalobkyně tak měla ve věci úspěch přibližně v 62,3% a žalovaná přibližně ve 37,7%. Je tedy potřeba určit poměr úspěchu obou účastníků ve věci a od úspěchu účastníka (úspěšné strany) odečíst jeho neúspěch (tj. míru úspěchu druhé strany), ve výši rozdílu má účastník právo, aby mu druhý účastník nahradil poměrnou část nákladů, které vynaložil při účelném uplatňování práva. V daném případě vznikly žalobkyni náklady ve výši 1126 Kč. Žalobkyně osvědčila, že žalované ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním žaloby byla zaslána výzva k plnění nároku, který je předmětem žaloby. Náklady žalobkyně v řízení zastoupeného advokátem, sestávají podle § 137 o.s.ř. ze soudního poplatku za řízení ve výši 400Kč, odměny za zastoupení žalobkyně advokátem, hotových výdajů zástupce žalobkyně a 21% DPH. Při určení výše odměny za zastupování žalobkyně vycházel soud z vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů o mimosmluvní odměně (dále jen„ advokátní tarif“), konkrétně ustanovení § 14b, které nabylo účinnosti dnem 1. července 2014. V daném případě je soudu z jeho rozhodovací praxe známo, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně téže žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech u tohoto soudu ke dni vyhlášení rozhodnutí za období jednoho roku v patnácti případech, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje50 000 Kč, žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Zástupci žalobkyně tak náleží za každý úkon právní služby částka 200 Kč v rozsahu 2 úkonů a paušální částka jako náhrada výdajů za každý ve výši 100 Kč, to vše s 21% DPH. Z takto vypočítané výše náhrady nákladů řízení žalobkyni náleží 24,6% tj. 277 Kč.