16 C 48/2026

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kotounovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 5 568 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 2 000 Kč od 4. 6. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 3 568 Kč a úroku ve výši 12 % ročně z částky 2 000 Kč od 16. 3. 2025 do 3. 6. 2025, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 5 568 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 2 000 Kč ve výši 12 % ročně od 16.3.2025 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba., IČ IČO, a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, a to dne datum distančním způsobem (podpis byl ze strany žalované potvrzen pomocí jedinečného kódu). Na základě této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 2 000 Kč a žalovaná se zavázala, že poskytnuté peněžní prostředky vrátí spolu s poplatkem za úvěr jednorázově do 15.3.2025. Žalobkyně v žalobě dále uvedla, že ověřila úvěruschopnost žalované. Úvěr byl žalované poskytnut dne datum na účet uvedený ve smlouvě. Žalovaná porušila svůj závazek zaplatit poskytnutý úvěr společně s úrokem a poplatkem do data splatnosti, když ke dni 15.3.2025 nebylo ze strany žalované uhrazeno ničeho. Smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 20.5.2025 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně své pohledávky ze smlouvy na společnost právnická osoba, která smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 20.5.2025 postoupila veškeré své pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Žalobkyně po žalované požaduje úhradu jistiny úvěru ve výši 2 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 360 Kč, úroku ve výši 30 Kč, smluvní pokuty ve výši 678 Kč (0,1 % denně z částky jistiny úvěru od 16.3.2025 do 17.2.2026), smluvních nákladů za upomínky dluhu ve výši 800 Kč, smluvní náklady za upomínky dluhu ve výši 1 000 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 2 000 Kč ode dne 16.3.2025 do zaplacení. Předžalobní výzva byla žalované zaslána dne 23.5.2025.

2. Žalovaná se k žalobě žádným způsobem nevyjádřila.

3. O žalobě soud rozhodl podle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Souhlas žalovaného je dovozován z § 101 odst. 4 o. s. ř., když se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřil.

4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba., IČ IČO, a žalovaná uzavřely dne datum za použití prostředků dálkové komunikace smlouvu označenou jako smlouva o spotřebitelském úvěru číslo. Touto smlouvou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 2 000 Kč, a to na účet uvedený žalovanou – číslo účtu č. účtu. Žalovaná se zavázala čerpané peněžní prostředky vrátit spolu s poplatkem za úvěr ve výši 360 Kč a úrokem ve výši 30 Kč dne 15.3.2025, celkem měla žalovaná uhradit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 2 390 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 36,5 % ročně (pevně stanovena na celou dobu splácení jistiny úvěru) a tzv. RPSN činila 773,59 %. Před poskytnutím úvěru posoudila právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované, k tomu si zjistila pravidelné měsíční příjmy žalované výpisy z účtu žalované. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostředky komunikace na dálku, před tím byla žalovaná seznámena s podmínkami poskytnutí úvěru prostřednictvím Předsmluvního formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Úvěr ve výši 2 000 Kč byl vyplacen žalované dne datum bezhotovostním převodem na jí uvedený bankovní účet č. č. účtu. Úvěr měl být žalovanou spolu se sjednanými poplatky a úroky uhrazen den 15.3.2025. Smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 20.5.2025 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně své pohledávky ze smlouvy na společnost právnická osoba, IČ IČO, která smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20.5.2025 postoupila veškeré své pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Žalovaná neuhradila na poskytnutém úvěru ničeho. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 23.5.2025 ve spojení s podacím lístkem ze dne 28.5.2025 bylo zjištěno, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzývána k úhradě dlužné částky.

5. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle ustanovení § 580 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

7. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

8. Podle ustanovení § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle ustanovení § 2993 věty první občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

9. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

10. Soud věc právně posoudil zejména podle výše uvedených ustanovení občanského zákoníku a dále též zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. S ohledem na spotřebitelskou povahu smlouvy se soud při posouzení uplatněného nároku zabýval platností uzavřené předmětné smlouvy označené jako smlouvy o úvěru z pohledu souladu obsahu úvěru s dobrými mravy, kdy posuzoval, zda poskytnuté plnění a sjednané náklady za úvěr a úroky neodporují dobrým mravům.

11. Po zhodnocení shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou nevznikl uzavřením shora uvedené smlouvy ze dne datum zamýšlený závazek v podobě smlouvy o úvěru podle ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku. Soud shledal, že předmětná smlouva o úvěru je absolutně neplatná, neboť se zjevně příčí dobrým mravům, když výše sjednaných poplatků je zcela nepřiměřená. V předmětné smlouvě si smluvní strany sjednaly úrok ve výši 36,5 % ročně, náklady daného spotřebitelského úvěru byly ve smlouvě vyjádřeny tzv. roční procentní sazbou nákladů (RPSN) ve výši 773,59 %, Předmětná smlouva představuje nepochybně smlouvu formulářovou, kdy žalovaná neměla možnost vyjednávat o jejím obsahu, a to v části týkající se úročení úvěrů a plněních spojených s tímto úvěrem, a to i v souvislosti s jeho nastalým prodlením. Ve smlouvě o úvěru byl současně sjednán poplatek za úvěr ve výši 360 Kč a dále i smluvní pokuta ve výši 0,1 % za každý den prodlení z nesplacené jistiny úvěru. Uvedené úroky a další náklady spojené s úvěrem, včetně požadovaných platebních povinností (smluvní náklady za upomínky dluhu ve výši 800 Kč za zaslané sms a e-maily a smluvní náklady ve výši 1 000 Kč za zaslané dopisy) v důsledku prodlení žalované soud považuje za plnění, která jsou v hrubém nepoměru k poskytnuté jistině úvěru. Z ujednání o smluvním úroku je pak zřejmé, že tato ujednání vyvolávají značnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran. Dle názoru soudu se jedná o výši nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům, přičemž se jedná o takovou výši úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Hranicí mravnosti úroku je pak dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu trojnásobek obvyklé roční úrokové míry poskytované bankami v době sjednání úvěru (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15.12.2004, sp.zn. 21 Cdo 1484/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.2.2007, sp.zn. 33 Odo 236/2005 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28.2.2017, sp.zn. 20 Cdo 1387/2016). Soud má tak za to, že uvedená úroková sazba vysoce přesahuje přijatelnou hranici úrokových sazeb, které lze považovat za běžné a akceptovatelné.

12. Z údajů zveřejňovaných Českou národní bankou na jejích internetových stránkách vyplývá, že RPSN činilo v rozhodném období (únor 2025) cca 8,57 %, RSPN v uzavřené smlouvě je tak více než 90x vyšší. Je tedy zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně při sjednávání podmínek smlouvy nepostupovala v souladu s dobrými mravy. Jednotlivá ujednání smlouvy o úvěru jsou pak provázaná a nelze je od sebe oddělit, neboť bez sjednání nepřiměřeně vysokého smluvního úroku by žalobkyně finanční prostředky žalované zcela jistě neposkytla. Je-li pak nemravná taková část smlouva, která nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy (dle výše uváděného usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15.12.2004, sp.zn. 21 Cdo 1484/2004, platí, že jednání o platbách nad rámec poskytnuté jistiny nelze od ostatního obsahu smlouvy oddělit), je nemravná celá smlouva jako právní jednání. Uvedená smlouva je tedy absolutně neplatná jako celek pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 a § 588 občanského zákoníku, přičemž se v daném případě jedná o neplatnost tzv. absolutní, k níž musí soud přihlížet od počátku.

13. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla posouzená jako absolutně neplatná, nezabýval se již soud podrobně tím, zda byla dostatečně zkoumána úvěruschopnost žalované.

14. S ohledem na výše vedené tak soud dospěl k závěru, že vztah účastníků je nutno posoudit dle ustanovení § 2991 a následujících občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení. V daném případě se žalované dostalo plnění v souladu s neplatnou smlouvou, a proto je povinna poskytnuté plnění žalobkyni vrátit podle § 2993 občanského zákoníku. Žalovaná obdržela od právní předchůdkyně žalobkyně částku ve výši 2 000 Kč, doposud žalobkyni neuhradila ničeho, je tedy povinna vrátit žalobkyni bezdůvodné obohacení odpovídající částce ve výši 2 000 Kč. Žalobkyni vzniklo rovněž právo na úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku, neboť se žalovaná dostala do prodlení s úhradou peněžitého dluhu. Pohledávka z titulu bezdůvodného obohacení je pak pohledávkou splatnou na výzvu, neboť den splatnosti nebyl smluven. Za řádnou výzvu k plnění považuje soud v daném případě výzvu ze dne 23.5.2025, kterou žalobkyně odeslala žalované prostřednictvím poštovní přepravy dne 28.5.2025, a za využití domněnky stanovené v § 573 občanského zákoníku vychází soud z toho, že tato výzva došla žalované třetí pracovní den po odeslání, v daném případě tedy dne 3.6.2025, a žalovaná měla plnit den následující (tj. 4.6.2025), a v prodlení je tak od 4.6.2025. Soud proto žalobkyni přiznal též nárok na úhradu úroku z prodlení, a to ve výši vyplývající z právního předpisu, resp. nařízení vlády č. 351/2013 Sb. za dobu od 4.6.2025 do zaplacení.

15. Ve zbývajícím rozsahu o částku 3 568 Kč s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 2 000 Kč od 16.3.2025 do 3.6.2025, pak žaloba nebyla důvodná, a proto byla zamítnuta, neboť uplatněné nároky vyplývají ze smlouvy, kterou soud posoudil jako absolutně neplatnou.

16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Při úvaze o poměru úspěchu ve věci soud vyšel z ustálené judikatury, podle které soud musí rozhodnout o celém nároku, tedy i o příslušenství žalované pohledávky, přičemž k vyčíslení příslušenství pohledávky je rozhodující stav příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku. Procesně úspěšným účastníkem řízení byla žalovaná (žalobkyně neuspěla z více jak 50 % uplatněného nároku), a proto by měla právo požadovat po žalobkyni náhradu nákladů řízení. Podle obsahu spisu jí však žádné náklady v souvislosti s řízením nevznikly, když byla po celou dobu řízení pasivní.

17. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř., přičemž neshledal důvody pro stanovení lhůty pro žalovaného příznivější než zákonem podpůrně určené lhůtě tří dnů. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.). Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem dobrovolně v uvedených lhůtách, lze se po jeho právní moci domáhat jejich splnění výkonem rozhodnutí u soudu nebo exekucí.