16 C 52/2026

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kotounovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 26 745 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do částky 1 000 Kč zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 14 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 14 000 Kč od 26.10.2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba o zaplacení částky ve výši 11 745 Kč s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 21 000 Kč od 1.10.2024 do 25.10.2025 a úrokem z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 6 000 Kč od 25.10.2025 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 26 745 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 21 000 Kč ve výši 12,75 % ročně od 1.10.2024 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, a to dne 28.5.2024 distančním způsobem. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr do výše úvěrového limitu až 20 000 Kč a žalovaná se zavázala, že poskytnuté peněžní prostředky bude splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 27. dni v měsíci. Žalobkyně v žalobě dále uvedla, že ověřila úvěruschopnost žalované. Úvěr byl žalované poskytnut dne 23.12.2024 na účet uvedený ve smlouvě. Žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 15 000 Kč, a to převodem na účet dne 28.5.2024. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou úvěru, v důsledku čehož žalobkyně úvěr ke dni 30.9.2024 zesplatnila. Žalobkyně po žalované požaduje úhradu jistiny úvěru ve výši 15 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 6 000 Kč a smluvní pokuty ve výši 5 745 Kč (ve výši 0,1 % denně z částky jistiny úvěru od 1.10.2024 do 19.10.2025, kdy kapitalizovaná výše činí právě 5745 Kč) a dále ze zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 21 000 Kč ode dne 1.10.2024 do zaplacení. Předžalobní výzva byla žalované zaslána dne 19.10.2025.

2. Žalovaná se k žalobě žádným způsobem nevyjádřila. Žalovaná na výzvu, která byla na adresu jejího trvalého pobytu doručena postupem dle § 46b písmeno a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) ve spojení s § 49 odst. 2 a 4 téhož zákona, aby se ve smyslu § 114a o.s.ř. vyjádřila k žalobě, nereagovala. Žalovaná tak ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. netvrdila a ve smyslu § 120 odst. 1 o.s.ř. neprokázala, že by dlužná částka byla uhrazena, resp. že by existovala jiná skutečnost, která by vyvracela žalobkyní uplatněný nárok.

3. Podáním ze dne 26.5.2026 vzala žalobkyně podanou žalobu částečně zpět co do částky 1 000 Kč, a to z důvodu, že žalovaná před podáním žaloby uhradila právě celkem částku ve výši 1 000 Kč, kdy žalobkyně vzala částku ve výši 1 000 Kč částečně zpět co do nároku č. 2.

4. Vzhledem k částečnému zpětvzetí žaloby, soud, aniž by zjišťoval stanovisko žalované k učiněnému zpětvzetí, řízení v souladu s § 96 odst. 2, 3 a 4 o.s.ř. částečně v rozsahu tohoto zpětvzetí zastavil (výrok I.).

5. O žalobě soud rozhodl podle § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Souhlas žalované je dovozován z § 101 odst. 4 o.s.ř., když se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřila.

6. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 28.5.2024 za použití prostředků dálkové komunikace smlouvu označenou jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. číslo. Touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr do ve výši 2 000 Kč, a to na účet uvedený žalovanou – číslo účtu č. účtu. Žalovaná se zavázala čerpané peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 40 % měsíčně. Celková částka k úhradě se dle uzavřené smlouvy skládala z poskytnutého úvěru podle čl. 2.1.3 smlouvy a úroku podle čl. 2.1.7 smlouvy a závisela, na době, po kterou bude žalovaná úvěr čerpat, a způsobu splácení. Zápůjční úroková sazba činila 40 % měsíčně a tzv. RPSN činila 5 529,84 %. Před poskytnutím úvěru posoudila právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované, k tomu si zjistila pravidelné měsíční příjmy žalované výpisy z účtu žalované. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostředky komunikace na dálku. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou poskytnutého úvěru, když na něm neuhradila ničeho. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 19.10.2025 ve spojení s podacím lístkem ze dne 21.10.2025 bylo zjištěno, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzývána k úhradě dlužné částky. Z podání ze dne 26.5.2026 bylo zjištěno, že žalobkyně na dlužné částce uhradila částku ve výši 1 000 Kč.

7. Podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen občanský zákoník) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle ustanovení § 580 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle ustanovení § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle ustanovení § 2993 věty první občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

11. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

12. Soud věc právně posoudil zejména podle výše uvedených ustanovení občanského zákoníku a dále též zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. S ohledem na spotřebitelskou povahu smlouvy se soud při posouzení uplatněného nároku zabýval platností uzavřené předmětné smlouvy označené jako smlouvy o úvěru z pohledu souladu obsahu úvěru s dobrými mravy, kdy posuzoval, zda poskytnuté plnění a sjednané náklady za úvěr a úroky neodporují dobrým mravům.

13. Po zhodnocení shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou nevznikl uzavřením shora uvedené smlouvy ze dne 28.5.2024 zamýšlený závazek v podobě smlouvy o úvěru podle ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku. Soud shledal, že předmětná smlouva o úvěru je absolutně neplatná, neboť se zjevně příčí dobrým mravům, když výše sjednaných poplatků je zcela nepřiměřená. V předmětné smlouvě si smluvní strany sjednaly úrok ve výši 40 % měsíčně, náklady daného spotřebitelského úvěru byly ve smlouvě vyjádřeny tzv. roční procentní sazbou nákladů (RPSN) ve výši 5 529,84 %, Předmětná smlouva představuje nepochybně smlouvu formulářovou, kdy žalovaná neměla možnost vyjednávat o jejím obsahu, a to v části týkající se úročení úvěrů a plněních spojených s tímto úvěrem, a to i v souvislosti s jeho nastalým prodlením. Ve smlouvě o úvěru byla současně sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % za každý den prodlení z nesplacené jistiny úvěru. Uvedené úroky a další náklady spojené s úvěrem, včetně požadovaných platebních povinností v důsledku prodlení žalované soud považuje za plnění, která jsou v hrubém nepoměru k poskytnuté jistině úvěru. Z ujednání o smluvním úroku je pak zřejmé, že tato ujednání vyvolávají značnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran. Dle názoru soudu se jedná o výši nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům, přičemž se jedná o takovou výši úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Hranicí mravnosti úroku je pak dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu trojnásobek obvyklé roční úrokové míry poskytované bankami v době sjednání úvěru (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15.122004, sp.zn. 21 Cdo 1484/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.2.2007, sp.zn. 33 Odo 236/2005 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28.2.2017, sp.zn. 20 Cdo 1387/2016). Soud má tak za to, že uvedená úroková sazba vysoce přesahuje přijatelnou hranici úrokových sazeb, které lze považovat za běžné a akceptovatelné.

14. Z údajů zveřejňovaných Českou národní bankou na jejích internetových stránkách vyplývá, že RPSN činilo v rozhodném období (květen 2024) cca 9,31 %, RSPN v uzavřené smlouvě je tak více než 500x vyšší. Je tedy zřejmé, že žalobkyně při sjednávání podmínek smlouvy nepostupovala v souladu s dobrými mravy. Jednotlivá ujednání smlouvy o úvěru jsou pak provázaná a nelze je od sebe oddělit, neboť bez sjednání nepřiměřeně vysokého smluvního úroku by žalobkyně finanční prostředky žalované zcela jistě neposkytla. Je-li pak nemravná taková část smlouva, která nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy (dle výše uváděného usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15.12.2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, platí, že jednání o platbách nad rámec poskytnuté jistiny nelze od ostatního obsahu smlouvy oddělit), je nemravná celá smlouva jako právní jednání. Uvedená smlouva je tedy absolutně neplatná jako celek pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 a § 588 občanského zákoníku, přičemž se v daném případě jedná o neplatnost tzv. absolutní, k níž musí soud přihlížet od počátku.

15. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla posouzená jako absolutně neplatná, nezabýval se již soud podrobně tím, zda byla dostatečně zkoumána úvěruschopnost žalované.

16. S ohledem na výše vedené tak soud dospěl k závěru, že vztah účastníků je nutno posoudit dle ustanovení § 2991 a následujících občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení. V daném případě se žalované dostalo plnění v souladu s neplatnou smlouvou, a proto je povinna poskytnuté plnění žalobkyni vrátit podle § 2993 občanského zákoníku. Žalovaná obdržela od právní předchůdkyně žalobkyně částku ve výši 15 000 Kč, doposud žalobkyni uhradila částku ve výši 1 000 Kč, je tedy povinna vrátit žalobkyni bezdůvodné obohacení odpovídající částce ve výši 14 000 Kč. Žalobkyni vzniklo rovněž právo na úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku, neboť se žalovaná dostala do prodlení s úhradou peněžitého dluhu. Pohledávka z titulu bezdůvodného obohacení je pak pohledávkou splatnou na výzvu, neboť den splatnosti nebyl smluven. Za řádnou výzvu k plnění považuje soud v daném případě výzvu ze dne 19.10.2025, kterou právní zástupce žalobkyně odeslal žalované prostřednictvím poštovní přepravy dne 21.10.2025, a za využití domněnky stanovené v § 573 občanského zákoníku vychází soud z toho, že tato výzva došla žalované třetí pracovní den po odeslání, v daném případě tedy dne 24.10.2025, a žalovaná měla plnit den následující (tj. 25.10.2025), a v prodlení je tak od 26.10.2025. Soud proto žalobkyni přiznal též nárok na úhradu úroku z prodlení, a to ve výši vyplývající z právního předpisu, resp. nařízení vlády č. 351/2013 Sb. za dobu od 26.10.2025 do zaplacení.

17. Ve zbývajícím rozsahu o částku 11 745 Kč s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 21 000 Kč od 1.10.2024 do 25.10.2025 a úroku z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 6 000 Kč od 26.10.2025 do zaplacení pak žaloba nebyla důvodná, a proto byla zamítnuta, neboť uplatněné nároky vyplývají ze smlouvy, kterou soud posoudil jako absolutně neplatnou.

18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 ve spojení s § 146 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud při svém rozhodování vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 11.5.2016, sp. zn. 25 Cdo 1792/2015, podle kterého musí soud při zvažování poměru úspěchu ve věci zohlednit celý předmět řízení, tedy i příslušenství žalované pohledávky, přičemž k vyčíslení příslušenství pohledávky je rozhodující stav příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku. Žalobkyně žalobou požadovala ke dni rozhodnutí soudu celkem částku ve výši 25 745 Kč + příslušenství. Jelikož soud dospěl k závěru, že je smlouva absolutně neplatná, přiznal žalobkyni částku ve výši 14 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z této částky od 26.10.2025 do zaplacení, při zohlednění částečného zpětvzetí žaloby. Ve zbytku žalobu zamítl. Ke dni vyhlášení rozsudku by činil nárok žalobkyně 30 263,74 Kč (jistina ve výši 25 745 Kč a žalobkyní požadované úroky do dne vyhlášení rozsudku ve výši 4 518,74 Kč), přiznáno bylo 14 996,88 Kč (jistina 14 000 Kč a úrok 11,50 % z této částky za období od 26.10.2025 do dne vyhlášení rozsudku ve výši 996,88 Kč). Žalobkyně tak byla úspěšná v 49,60 % a žalovaná byla úspěšná v rozsahu 51,40 %. Poměr úspěchu obou účastníků je tak téměř shodný. Soud proto žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal, žalované žádné náklady nevznikly.

19. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř., přičemž neshledal důvody pro stanovení lhůty pro žalovanou příznivější než zákonem podpůrně určené lhůtě tří dnů. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím Okresního soudu v Sokolově. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem dobrovolně v uvedených lhůtách, lze se po jeho právní moci domáhat jejich splnění výkonem rozhodnutí u soudu nebo exekucí.