16 C 60/2021

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Pokornou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 6 677,98 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 6 677,98 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 5 459,40 Kč od 4. 9. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně 1 126 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala zaplacení částky 6 677,98 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne [datum] uzavřel (a) žalovaný (ná) se společností [právnická osoba] Smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě byl žalovanému (né) poskytnut úvěr ve výši 5 959,00 Kč. Úvěr mu (jí) byl poskytnut za účelem uvedeným ve Smlouvě o půjčce. Žalovaný (á) se zavázal (a) zaplatit shora uvedený úvěr měsíční splátkou, respektive se v případě kontokorentního úvěru zavázal udržovat minimální měsíční kreditní obrat dle smluvních ujednání. Původní věřitel v souladu s požadavky právní úpravy účinné ke dni uzavření smlouvy provedl s odbornou péčí a v souladu s jím nastavenou politikou obezřetného úvěrování přísně individuální posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházel původní věřitel z informací získaných od spotřebitele při osobním pohovoru s ním před sjednáním úvěru. Úvěrovaný byl zejména dotazován na veškeré možné relevantní údaje pro posouzení příjmové a výdajové stránky. Dále původní věřitel ověřil získané informace nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Při vyhodnocování rizik u úvěrovaného původní věřitel porovnal získané informace o příjmové a výdajové stránce úvěrovaného s historickými daty [anonymizována dvě slova] úřadu při zohlednění zaměstnání žalovaného včetně geografického a časového hlediska. Porovnáním příjmové a výdajové stránky úvěrovaného stanovil původní věřitel výši disponibilních příjmů klienta, kterou poměřil výdajovou stránkou úvěrovaného, jejíž výši si ověřil z interních i externích zdrojů. V případě žalovaného po individuálním vyhodnocení poměrů úvěrovaného, při zohlednění výše stanovené splátky a při respektování politiky obezřetného úvěrování shledal, že žalovaný je schopen poskytnutý úvěr splácet. Právní předchůdce žalobce (netřeba dodávat, že z pozice banky a pod dohledem ČNB) tedy s ohledem na výše uvedené kladl na posouzení úvěruschopnosti velký důraz, přičemž v případě nesplnění nezbytných podmínek ze strany žalovaného by právní předchůdce úvěr neposkytl. Protože žalovaný (á) porušil (a) smluvní podmínky byl úvěr v souladu se smluvními ujednáním mezi původním věřitelem a žalovaným prohlášen za splatný ke dni 03.09.2019. Žalobce odkoupil od společnosti [právnická osoba] pohledávku, vyplývající z výše uvedené Smlouvy o půjčce, o čemž byl žalovaný (ná) informován (a). Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy o půjčce byla na žalobce postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek, uzavřené dne [datum] mezi žalobcem a společností [právnická osoba] Žalobce sám se ve snaze minimalizovat náklady spojené s uplatněním pohledávky dle ust. § 513 občanského zákoníku, pokusil kontaktovat žalovaného běžnou poštou, avšak k dobrovolnému splnění dluhu žalovaným nedošlo. S ohledem na tuto snahu předejít vymáhání pohledávky prostřednictvím právního zástupce z řad advokátů a následně i soudu, požaduje žalobce i položku náhrady nákladů vymáhání, spojených s uplatněním pohledávky, vypočtených dle hotových výdajů, zejména na poštovné a na interních ABC Costs výdajích dle metodiky Activity-Based-Costing. (V ABC Costs dokumentu jsou položky uvedeny tučně). Náklady vymáhání požaduje žalobce přiznat ve výši 49,99 Kč, kdy žalobce uvádí, že byly využity tyto položky: položka CC04 dopis v částce 11,86 Kč počet 2x, položka OP01 import dat v částce 0,37 Kč počet 1x, položka OP02 kontrola dokumentace v částce 25,90 Kč počet 1x. Po nabytí pohledávky vyzval žalobce žalovaného přípisem ze dne 03.07.2020 (viz. [právnická osoba] o postoupení pohledávky), k tomu, aby svůj závazek žalobci uhradil. Na účet žalobce žalovaný dosud neuhradil nic. Dlužná částka k dnešnímu dni proto činí 6 677,98 Kč. Žalobce zasílá kopii výzvy dle ust. §142a o.s.ř. a zároveň doklad této výzvy na posledně známou adresu.

2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.

3. Žalobkyně soudu předložila Rámcovou smlouvou o poskytování bankovních a platebních služeb ze dne 4. 9. 2015, návrh na uzavření smlouvy o kontokorentu ze dne 19. 5. 2017, akceptace návrhu na uzavření smlouvy o kontokorentu ze dne 19. 5. 2017. Dále byl přeložen formulář pro informace o spotřebitelském úvěru, výpisy poplatků a výpisy z účtu žalované. Žalovaná byla vyzývána k úhradě dlužné částky dne 4. 9. 2019, 21. 7. 2019 a 11. 8. 2019. Přípisem ze dne 29. 6. 2020 byla žalované oznámena skutečnost o postoupení pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2020.

4. Soud dospěl k závěru, že takto předložené listiny prokazují všechna potřebná skutková zjištění a na základě těchto předložených listin je náležitě zjištěn skutkový stav věci a jsou tedy dány podmínky k projednání věci bez nařízení jednání dle § 115a o.s.ř. neboť ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a žalobkyně i žalovaná, tím že nereagovali na výzvu soudu dle § 101 odst.4 o.s.ř, souhlasili, že věc bude rozhodnuta bez nařízení jednání. Rozsudek tak byl vyhlášen dne 24.3.2021 a soud v něm plně vyhověl žalobě. Vycházel přitom ze závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou vnikl platný závazkový vztah ve formě smlouvy o úvěru. Dle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, ze které žalobkyně splnila svou povinnost a žalované poskytla sjednané finanční prostředky. Žalovaná svou sjednanou povinnost tyto žalobkyni sjednaným způsobem vrátit, nesplnila a soud ji proto zavázal svým rozhodnutím k zaplacení uplatněné pohledávky. Žalovaná se dostala do prodlení s plněním peněžitého závazku žalobkyni proto též náleží úrok z prodlení dle ustanovení §1970 o.z.

5. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení zastoupeného žalobce se soud nejprve zabýval otázkou, zda tyto náklady se zastoupením vynaložil účelně a následně se zabýval otázkou, zda takto vynaložené náklady byly přiměřené co do své výše. Věřitel, který vymáhá postoupením nabytou pohledávku, je v soudním řízení zastoupen advokátem vždy důvodně a náklady s tímto zastoupením spojené je třeba hodnotit jako účelně vynaložené ve smyslu ustanovení § 142 odst.1 o.s.ř. Věřitel má právo vymáhat jakkoliv vysoké dluhy a musí mít k dispozici právní nástroj k jejich vymáhání. Soud ovšem shledal, že výše odměny advokáta, stanovená – za použití § 151 odst.2 o.s.ř je v konkrétní věci ve zjevném rozporu s ústavním principem proporcionality. Při stanovení výše náhrady nákladů řízení soud vycházel z ustanovení § 151 odst.2 o.s.ř. Dle tohoto ustanovení o.s.ř. při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud určí výši odměny za zastupování advokátem nebo notářem v rámci jeho oprávnění stanoveného zvláštním právním předpisem anebo patentovým zástupcem v rozsahu jeho oprávnění stanoveného zvláštními právními předpisy podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem; jde-li však o přiznání náhrady nákladů řízení podle § 147, § 149 odst. 2 nebo odůvodňují-li to okolnosti případu, postupuje se podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně tj.dle § 6 a následující vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náhradu za daň z přidané hodnoty soud určí z odměny za zastupování, z náhrad, z odměny notáře za provedené úkony soudního komisaře a z jeho hotových výdajů podle sazby daně z přidané hodnoty stanovené zvláštním právním předpisem. Náhradu mzdy (platu) a náhradu hotových výdajů soud stanoví podle zvláštních právních předpisů. Náhradu za odměnu znalce, který podal posudek podle § 127a, soud určí podle sazby odměny stanovené zvláštním právním předpisem. Jinak soud vychází z nákladů, které účastníku prokazatelně vznikly. Při stanovení konkrétní výše náhrady nákladů řízení vzal soud v úvahu zejména, že jde o pohledávky ze smluv, kde jednou ze stran byl spotřebitel, který je fakticky vyloučen z možnosti sjednat si je s jiným obsahem. Šlo o věc jednoduchou, žaloba byla koncipována natolik obecně, že v dalších dosud podaných žalobách téže žalobkyně se jednalo o totožná podání, která na odborné znalosti a vynaložený čas k vypracování žaloby nekladly žádné větší nároky, přičemž vzal zřetel na skutečný průběh projednávané věci, počet, charakter, obtížnost a časovou náročnost úkonů právní služby ve vztahu k předmětu řízení. Jednotlivé žaloby se v zásadě liší jen údaji o žalovaných a skladbě žalované částky. Právo na peněžité plnění vymáhá jiný než původní věřitel a žalobkyně s žalovanými pohledávkami obchoduje. Žalobkyně je osobou, která na základě vlastního rozhodnutí nabyla od původního věřitele pohledávku za účelem jejího vymáhání a vymáhání pohledávek je podstatou žalobkyně podnikání. Postup, při kterém žalobkyně nabytou pohledávku vymáhá za pomoci advokáta lze považovat za opodstatněný v případě, že v průběhu konkrétního řízení nastaly mimořádné okolnosti, jež by vybočovaly z obvyklého průběhu řízení daného typu a o takovou situaci v tomto řízení nejde. Samotná míra vydobytelnosti pohledávek je součástí jeho podnikatelského rizika a náhrada nákladů řízení není sankcí, má pouze nahradit přiměřeně účelně vynaložené náklady spojené s uplatněním daného práva. Je zjevné, že tyto náklady jsou vzhledem ke všem okolnostem nižší, než jak jejich náhradu paušálně stanoví právní předpisy podzákonné právní síly. Soud tedy vycházel ze závěru, že přiměřenost nákladů odráží výše náhrady nákladů, které zcela nezbytně žalobce musí vynaložit výlučně v souvislosti se soudním řízením tj. jejich vynaložení je buď podmínkou řízení, anebo nákladů, bez jejichž vynaložení by se takový podnikatel vystavil riziku procesního neúspěchu. Advokát v tomto případě učinil jen jeden úkon právní služby. Nebylo možné žalobci přiznat dle § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. úkon právní služby za převzetí a přípravu zastoupení nebo obhajoby na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb neboť takový úkon zástupcem žalobkyně nebyl fakticky proveden, a to s ohledem na zjevnou podobnost obdobných případů, v nichž je žalobce zastoupen advokátem a v nichž podává u soudů žaloby, které jsou obsahově shodné. Příprava a převzetí zastoupení znamená, že advokát se zastoupeným projednává jednotlivý případ a hodnotí všechny aspekty projednávané věci, přičemž se nepochybně předpokládá, že jde vždy o případ zcela individuální. Taktomu však není, pokud jde o projednávanou věc, neboť soudu, je známo z jiné jeho činnosti, že žalobkyně obdobných sporů vede stovky, a skutkově se spory o vymáhání pohledávek z nezaplacených úvěrů výrazně neliší. S ohledem na skutečnost, že tedy v projednávané věci nešlo o žádný případ, který by vybočoval ze zavedeného schématu, a tedy nevykazuje žádné větší individuální odchylky s výjimkou výše uplatněných částek, popř. data a čísla úvěrové smlouvy, je třeba uzavřít, že příprava a převzetí zastoupení nebyly tak, jak to má na mysli citované ust. § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., v projednávané věci prováděny.

6. Vzhledem ke všem výše uvedeným závěrům nebylo možné žalobkyni přiznat dle § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. úkon právní služby za převzetí a přípravu zastoupení nebo obhajoby na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb, ale za jeden úkon právní služby a to písemné podání soudu týkající se věci samé, tedy žaloby a výzvy k plnění před podáním žaloby.

7. O nákladech řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, přiznal proti v řízení neúspěšnému žalovanému právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Žalobkyně osvědčila, že žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním žaloby byla zaslána výzva k plnění nároku, který je předmětem žaloby. Náklady žalobkyně v řízení zastoupeného advokátem, sestávají podle § 137 o.s.ř. ze soudního poplatku za řízení ve výši 400 Kč, odměny za zastoupení žalobkyně advokátem, hotových výdajů zástupce žalobkyně a 21% DPH. Při určení výše odměny za zastupování žalobce vycházel soud z vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů o mimosmluvní odměně (dále jen„ advokátní tarif“), konkrétně ustanovení § 14b, které nabylo účinnosti dnem 1. července 2014. V daném případě je soudu z jeho rozhodovací praxe známo, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Zástupci žalobkyně tak náleží za každý úkon právní služby částka 200 Kč v rozsahu 2 úkonů a paušální částka jako náhrada výdajů za každý ve výši 100 Kč, to vše včetně 21% DPH.