16 C 65/2021

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Pokornou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 5 199 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se co do 1 199 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % od 16. 11. 2017 do zaplacení zamítá

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 4 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. od 16. 11. 2017 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně 605,80 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala zaplacení částky 5 199 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 21.06.2017 mezi společností [právnická osoba] jako původním věřitelem a postupitelem a společností [právnická osoba] jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu dle čl. 3 Rámcové úvěrové smlouvy. Žalovaný následně odsouhlasil znění Rámcové úvěrové smlouvy, jakožto podmiňující krok pro pokračování v registraci na webových stránkách původního věřitele. Žalovaný dále uvedl číslo svého bankovního účtu, a aby byla registrace žalovaného jakožto žadatele o úvěr definitivní, zavázal se odeslat ze svého bankovního účtu č. [bankovní účet] odměnu za vytvoření uživatelského účtu ve výši 1 Kč tak, jak stanoví čl. 3 Rámcové úvěrové smlouvy. Žalovanému bylo přiděleno klientské číslo [anonymizováno] a jako variabilní symbol identifikující veškeré vzájemné platby mezi stranami bylo dohodnuto rodné číslo žalovaného. Žalovaný následně uhradil odměnu za vytvoření uživatelského účtu ve výši 1 Kč ze svého výše zmíněného bankovního účtu na bankovní účet žalobkyně. Připsáním této platby byla registrace žalovaného dokončena a žalovanému vzniklo právo žádat přes webové rozhraní žalobkyně o poskytnutí konkrétního úvěru, a to vždy pomocí přiděleného Uživatelského jména a Hesla. Žalovaný zaslal původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění odpovídajícím dokumentu – Standardní evropské informace o spotřebitelském úvěru s navrhovanou výší úvěru 4, 000.00 Kč a splatností (případně prodlouženou splatností původního úvěru) dne 2016 [číslo]. Žalovaný tento návrh smlouvy akceptoval dne 2016 [číslo] zadáním uživatelského jména a hesla, čímž došlo k uzavření Jednotlivé smlouvy o úvěru, ve smyslu čl. 2 Rámcové úvěrové smlouvy, na jejímž základě původní věřitel poskytl žalovanému úvěr ve výši 4, 000.00 Kč bezhotovostním převodem na účet žalovaného, který měl být splacen nejpozději dne 2016 [číslo]. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 4, 000.00 Kč a dále z nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1, 199.00 Kč, který byl splatný dne 2016 [číslo], a smluvní pokuty za prodlení s úhradou jistiny úvěru ve výši 1679.28 Kč, která byla splatná nejpozději dne 2017 [číslo], jako dne po konci období, za které žalobce uplatňuje smluvní pokutu v souladu s čl. 8 Rámcové úvěrové smlouvy (případně snížené o přijatou platbu ve výši 1 Kč). Žalobce dále požaduje uhrazení zákonného úroku ve výši 8,05 % z částky odpovídající nesplacené jistiny úvěru, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru a smluvní pokuty od 16.11.2017. Žalovaný na svém uživatelském účtu ve webové službě původního věřitele odsouhlasil znění smlouvy o úvěru (v opačném případě by úvěr nemohl být poskytnut). K uživatelskému účtu měl pomocí vlastního hesla přístup jen žalovaný. Úvěr byl převeden z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného; oba jsou totožné s účty, mezi nimiž byla převedena platba ve výši 1 Kč (vizte výše). Původní věřitel identifikoval platbu úvěru uvedením variabilního symbolu9312292341 a klientským číslem 2mca8j. Žalovaný se dle čl. 7 Rámcové úvěrové smlouvy, jejíž text odsouhlasil, zavázal uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1, 200.00 Kč splatný dle čl. 7 Rámcové úvěrové smlouvy v den splatnosti úvěru, tedy dne 2016 [číslo]. Součástí poplatku za poskytnutí úvěru je dle čl. 7 Rámcové úvěrové smlouvy i úrok z úvěru ve výši 1 Kč se stejnou splatností. Úvěr byl žalovanému prokazatelně poskytnut, jak je patrno z přiloženého výpisu z bankovního účtu původního věřitele, ale přesto nebyl žalovaným do dnešního dne uhrazen v celé výši. Žalovaný se v čl.

8. Rámcové úvěrové smlouvy zavázal uhradit smluvní pokutu pro případ zpoždění se splacením úvěru, a to ve výši 0,4 % denně ze součtu jistiny a poplatku za poskytnutí úvěru, maximálně však do výše jistiny poskytnutého úvěru. Žalobce však uplatňuje smluvní pokutu odpovídající denní sazbě smluvní pokuty 0. 1 %, ze součtu jistiny a poplatku za poskytnutí úvěru za období od splatnosti úvěru do 2017 [číslo], tedy toliko do výše 1679.28 Kč, tj. v souladu s čl. 8 Rámcové úvěrové smlouvy do výše jistiny poskytnutého úvěru. Výše sjednané smluvní pokuty je zaznamenána rovněž v článku " Náklady v případě opožděných plateb" ve formuláři Standardní evropské informace o spotřebitelském úvěru. Ve smlouvě o úvěru bylo sjednáno datum splatnosti úvěru, které žalovaný nedodržel. Žalovaný byl prokazatelně upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými prostřednictvím společnosti [právnická osoba], [IČO], která zprostředkovává žalobkyni odesílání upomínek. Odeslání upomínek předcházel pokus kontaktovat žalovaného telefonicky, avšak bezúspěšně. Upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne 2017 [číslo]. Celková výše nároků žalobkyně činí po zohlednění případných dílčích plateb ze strany žalovaného celkem 5199 Kč, nejpozději splatných dne 2017 [číslo] (Pokud by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požaduje žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, na jehož bankovní účet byla žalobkyní dlužná částka převedena. Za tímto účelem žalobkyně navrhuje, aby si soud vyžádal vyjádření bankovních ústavů, z jejich účtů byly prováděny transakce, o tom, že žalovanému byl poskytnut úvěr v tvrzené výši.) Výzva k plnění byla zaslána dne 2017 [číslo].

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil, k jednání se nedostavil.

3. Ke stavu věci soud zjistil, že dle rámcové úvěrové smlouvy společnost [právnická osoba] a žalovaný sjednali, že jednotlivou smlouvou o úvěru se věřitel zavazuje, že poskytne ve prospěch klienta peněžní prostředky uvedené v jednotlivé smlouvě o úvěru. Žalovaný v této rámcové smlouvě je označen jménem, příjmením, rodným číslem, bydlištěm, číslem občanského průkazu, číslem mobilního telefonu, adresou elektronické pošty a číslem bankovního účtu [bankovní účet]. Dle článku 5 rámcové úvěrové smlouvy se jednotlivé smlouvy o úvěru uzavírají za použití prostředku komunikace na dálku a to prostřednictvím textových zpráv SMS, nebo prostřednictvím formuláře pro uzavření jednotlivé smlouvy o úvěru umístěného v rámci uživatelského účtu. Mezi stranami k distančnímu zaslání návrhu na uzavření jednotlivé smlouvy o úvěru a k dispozičnímu přijetí tohoto návrhu a to za podmínek uvedených v rámcové úvěrové smlouvě. Žádost o uzavření jednotlivé smlouvy o úvěru činí klient vůči věřiteli a je oprávněn v žádosti uvést částku požadované výše úvěru od 1 000 Kč do 15 000 Kč. V případě první uzavírané jednotlivé smlouvy o úvěru může činit výše úvěru na základě žádosti klienta nejvýše 5 000 Kč. Tato smlouva na svém konci nese podpis žalovaného formou SMS s [číslo]. [právnická osoba] za období od [datum] do [datum] byla z čísla účtu [bankovní účet] pod jménem [celé jméno žalovaného] uhrazena částka 1 Kč. Dle potvrzení o provedené platbě částka 4 000 Kč byla dne 1. 12 2016 převedena na účet [bankovní účet]. Žalobce zaslal žalovanému výzvu k plnění před podáním žaloby dne 13. 9. 2017. Ze stejného data pochází oznámení žalovanému o postoupení pohledávky žalobci. Soudu dále byly předložené Standardní Evropské informace o spotřebitelském úvěru, smlouva o postoupení pohledávky, poštovní podací arch ze dne 14. 9. 2017.

4. Soud k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou nevznikl zamýšlený závazek v podobě smlouvy o úvěru podle ust. § 2395 obč. zák., dle kterého smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobce předložil soudu pouze rámcovou smlouvu o úvěru, nikoliv již jednotlivou smlouvu o úvěru, ze které by bylo patrno, o jakou částku žalovaný požádal a jakou částku se právní předchůdce žalobkyně zavázal žalovanému poskytnout.

5. Z předložených důkazů však lze dovodit skutečnost, že žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 4000Kč. Z hlediska právního posouzení se tu jedná o bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 1 o. z., resp. § 2993 o. z. Podle § 2991 odst. 1 o. z. přitom platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaný nepřednesl soudu žádná tvrzení, z nichž by vyplynulo, že si uvedenou částku může ponechat. Přestože žalovaný neměl povinnost peněžní prostředky vrátit způsobem sjednaným ve smlouvě, mohla uvedené peněžní prostředky vrátit na základě výzvy k úhradě dlužné částky, a soud tak dospěl k závěru, že je v prodlení. Vedle uvedené částky je tedy žalovaný povinen žalobkyni zaplatit úrok z prodlení ve výši určené předpisy práva občanského, tj. úrok z prodlení dle ust. § 1970 obč. zák., jdoucí od splatnosti, kterou soud určil podle ust. § 1958 odst. 2 obč. zák., dle kterého neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned, a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Pohledávka z titulu bezdůvodného obohacení je totiž pohledávkou splatnou na výzvu, neboť den splatnosti nebyl smluven. Za řádnou výzvu k plnění považuje soud v daném případě předžalobní upomínku ze dne 13.9.2017, kterou odeslal zástupce žalobkyně žalovanému a za využití domněnky stanovené v ust. § 573 obč. zák. vychází soud z toho, že tato výzva došla žalovanému třetí pracovní den po odeslání, v daném případě tedy dne 16.9.2017, a žalovaný měl plnit den následující, a v prodlení je tak od 17.9.2017 6alobkyně však požadovala úrok z prodlení až od 16. 11. 2017. Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

6. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení zastoupeného žalobce se soud nejprve zabýval otázkou, zda tyto náklady se zastoupením vynaložil účelně a následně se zabýval otázkou, zda takto vynaložené náklady byly přiměřené co do své výše. Věřitel, který vymáhá postoupením nabytou pohledávku, je v soudním řízení zastoupen advokátem vždy důvodně a náklady s tímto zastoupením spojené je třeba hodnotit jako účelně vynaložené ve smyslu ustanovení § 142 odst.1 o.s.ř. Věřitel má právo vymáhat jakkoliv vysoké dluhy a musí mít k dispozici právní nástroj k jejich vymáhání. Soud ovšem shledal, že výše odměny advokáta, stanovená – za použití § 151 odst.2 o.s.ř je v konkrétní věci ve zjevném rozporu s ústavním principem proporcionality. Při stanovení výše náhrady nákladů řízení soud vycházel z ustanovení § 151 odst.2 o.s.ř. Dle tohoto ustanovení o.s.ř. při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud určí výši odměny za zastupování advokátem nebo notářem v rámci jeho oprávnění stanoveného zvláštním právním předpisem anebo patentovým zástupcem v rozsahu jeho oprávnění stanoveného zvláštními právními předpisy podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem; jde-li však o přiznání náhrady nákladů řízení podle § 147, § 149 odst. 2 nebo odůvodňují-li to okolnosti případu, postupuje se podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně tj.dle § 6 a následující vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náhradu za daň z přidané hodnoty soud určí z odměny za zastupování, z náhrad, z odměny notáře za provedené úkony soudního komisaře a z jeho hotových výdajů podle sazby daně z přidané hodnoty stanovené zvláštním právním předpisem. Náhradu mzdy (platu) a náhradu hotových výdajů soud stanoví podle zvláštních právních předpisů. Náhradu za odměnu znalce, který podal posudek podle § 127a, soud určí podle sazby odměny stanovené zvláštním právním předpisem. Jinak soud vychází z nákladů, které účastníku prokazatelně vznikly. Při stanovení konkrétní výše náhrady nákladů řízení vzal soud v úvahu zejména, že jde o pohledávky ze smluv, kde jednou ze stran byl spotřebitel, který je fakticky vyloučen z možnosti sjednat si je s jiným obsahem. Šlo o věc jednoduchou, žaloba byla koncipována natolik obecně, že v dalších dosud podaných žalobách téže žalobkyně se jednalo o totožná podání, která na odborné znalosti a vynaložený čas k vypracování žaloby nekladly žádné větší nároky, přičemž vzal zřetel na skutečný průběh projednávané věci, počet, charakter, obtížnost a časovou náročnost úkonů právní služby ve vztahu k předmětu řízení. Jednotlivé žaloby se v zásadě liší jen údaji o žalovaných a skladbě žalované částky. Právo na peněžité plnění vymáhá jiný než původní věřitel a žalobkyně s žalovanými pohledávkami obchoduje. Žalobkyně je osobou, která na základě vlastního rozhodnutí nabyla od původního věřitele pohledávku za účelem jejího vymáhání a vymáhání pohledávek je podstatou žalobkyně podnikání. Postup, při kterém žalobkyně nabytou pohledávku vymáhá za pomoci advokáta lze považovat za opodstatněný v případě, že v průběhu konkrétního řízení nastaly mimořádné okolnosti, jež by vybočovaly z obvyklého průběhu řízení daného typu a o takovou situaci v tomto řízení nejde. Samotná míra vydobytelnosti pohledávek je součástí jeho podnikatelského rizika a náhrada nákladů řízení není sankcí, má pouze nahradit přiměřeně účelně vynaložené náklady spojené s uplatněním daného práva. Je zjevné, že tyto náklady jsou vzhledem ke všem okolnostem nižší, než jak jejich náhradu paušálně stanoví právní předpisy podzákonné právní síly. Soud tedy vycházel ze závěru, že přiměřenost nákladů odráží výše náhrady nákladů, které zcela nezbytně žalobce musí vynaložit výlučně v souvislosti se soudním řízením tj. jejich vynaložení je buď podmínkou řízení, anebo nákladů, bez jejichž vynaložení by se takový podnikatel vystavil riziku procesního neúspěchu. Advokát v tomto případě učinil jen jeden úkon právní služby. Nebylo možné žalobci přiznat dle § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. úkon právní služby za převzetí a přípravu zastoupení nebo obhajoby na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb neboť takový úkon zástupcem žalobkyně nebyl fakticky proveden, a to s ohledem na zjevnou podobnost obdobných případů, v nichž je žalobce zastoupen advokátem a v nichž podává u soudů žaloby, které jsou obsahově shodné. Příprava a převzetí zastoupení znamená, že advokát se zastoupeným projednává jednotlivý případ a hodnotí všechny aspekty projednávané věci, přičemž se nepochybně předpokládá, že jde vždy o případ zcela individuální. Taktomu však není, pokud jde o projednávanou věc, neboť soudu, je známo z jiné jeho činnosti, že žalobkyně obdobných sporů vede stovky, a skutkově se spory o vymáhání pohledávek z nezaplacených úvěrů výrazně neliší. S ohledem na skutečnost, že tedy v projednávané věci nešlo o žádný případ, který by vybočoval ze zavedeného schématu, a tedy nevykazuje žádné větší individuální odchylky s výjimkou výše uplatněných částek, popř. data a čísla úvěrové smlouvy, je třeba uzavřít, že příprava a převzetí zastoupení nebyly tak, jak to má na mysli citované ust. § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., v projednávané věci prováděny.

7. Vzhledem ke všem výše uvedeným závěrům nebylo možné žalobkyni přiznat dle § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. úkon právní služby za převzetí a přípravu zastoupení nebo obhajoby na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb, ale za jeden úkon právní služby a to písemné podání soudu týkající se věci samé, tedy žaloby a výzvy k plnění před podáním žaloby.

8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., na základě kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Jestliže tedy žalobkyně v určité části uplatněných peněžitých nároků nebyla úspěšná, jedná se o neúspěch v části věci. Žalobkyně neměla ve věci plný úspěch a výsledný podíl odpovídá poměru jejího neúspěchu a úspěchu, jestliže ke dni vyhlášení rozsudku představoval úspěch žalobkyně ve věci částku ve výši 4 000 Kč a neúspěch představoval částku 1 199 Kč, žalobkyně tak měla ve věci úspěch přibližně v 76,9% a žalovaný přibližně ve 23,1 %. Je tedy potřeba určit poměr úspěchu obou účastníků ve věci a od úspěchu účastníka (úspěšné strany) odečíst jeho neúspěch (tj. míru úspěchu druhé strany), ve výši rozdílu má účastník právo, aby mu druhý účastník nahradil poměrnou část nákladů, které vynaložil při účelném uplatňování práva. V daném případě vznikly žalobkyni náklady ve výši 1126 Kč. Žalobkyně osvědčila, že žalované ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním žaloby byla zaslána výzva k plnění nároku, který je předmětem žaloby. Náklady žalobkyně v řízení zastoupeného advokátem, sestávají podle § 137 o.s.ř. ze soudního poplatku za řízení ve výši 400 Kč, odměny za zastoupení žalobkyně advokátem, hotových výdajů zástupce žalobkyně a 21% DPH. Při určení výše odměny za zastupování žalobkyně vycházel soud z vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů o mimosmluvní odměně (dále jen„ advokátní tarif“), konkrétně ustanovení § 14b, které nabylo účinnosti dnem 1.července 2014. V daném případě je soudu z jeho rozhodovací praxe známo, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně téže žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech u tohoto soudu ke dni vyhlášení rozhodnutí za období jednoho roku v patnácti případech, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje50 000 Kč, žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Zástupci žalobkyně tak náleží za každý úkon právní služby částka 200 Kč v rozsahu 2 úkonů a paušální částka jako náhrada výdajů za každý ve výši 100 Kč, to vše s 21% DPH. Z takto vypočítané výše náhrady nákladů řízení žalobkyni náleží 53,8% tj. 605,80 Kč.