Okresní soud v Sokolově · Rozsudek

16 C 71/2021

č. j. 16 C 71/2021-29

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2021-03-17 · VYHOVENI · ECLI:CZ:OSSO:2021:16.C.71.2021.1

Citované zákony (10)

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Pokornou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 4 500 Kč s příslušenstvím Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 4 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. od 5. 10. 2017 do zaplacení a na náhradu náklad řízení k rukám zástupce žalobkyně 1 126 Kč, to vše ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně splatných vždy do každého posledního dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení některé z nich.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala zaplacení částky 4 500 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobce nabyl pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 12.7.2019 mezi [právnická osoba] s.r.o., (dále také jen„ původní věřitel“), jako původním věřitelem a postupitelem a společností [právnická osoba] jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému dne 2017 [číslo] úvěr ve výši 4500 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 2017 [číslo]. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 4500 Kč. Původní věřitel poskytoval úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Žalovaný následně odsouhlasil znění Úvěrové smlouvy, jakožto podmiňující krok pro pokračování v registraci na webových stránkách původního věřitele. Žalovanému bylo přiděleno klientské číslo a jako variabilní symbol identifikující veškeré vzájemné platby mezi stranami bylo dohodnuto rodné číslo žalovaného. Žalovaný zaslal původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet, mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění obsaženém v příloze tohoto návrhu s navrhovanou výší úvěru a splatností, jak jsou uvedeny výše. Žalovaný tento návrh smlouvy akceptoval a původní věřitel úvěr žalovanému vyplatil dne 2017 [číslo]. K uživatelskému účtu měl pomocí vlastního hesla přístup jen žalovaný. Úvěr byl převeden z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalobce identifikovala platbu úvěru uvedením variabilního symbolu [číslo]. Úvěr byl žalovanému prokazatelně poskytnut, jak je patrno z přiloženého výpisu z bankovního účtu žalobce (nebo potvrzením o provedené platbě), ale přesto nebyl žalovaným do dnešního dne uhrazen v celé výši. Žalovaný nevrátil úvěr v datech splatnosti. Odeslání upomínky předcházel pokus kontaktovat žalovaného telefonicky, avšak bezúspěšně. Upomínka byla právním zástupcem žalobce odeslána dne 2019 [číslo]. Výzva k plnění byla zaslána dne 2019 [číslo].

2. Žalovaný se telefonicky k jednání omluvil a požádal o možnost plnění předmětného dluhu ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně vždy k 20. dni v měsíci.

3. Ke stavu věci soud zjistil, že dle rámcové smlouvy [číslo] [právnická osoba] s. r. o. a žalovaný označený rodný číslem, bytem, číslem občanského průkazu, číslem mobilního telefonu a číslem bankovního účtu č. [bankovní účet], uzavřeli smlouvu dne [datum]. Na základě smlouvy se úvěrující a klient zavázali k úmyslu v budoucnu uzavírat smlouvy o spotřebitelském úvěru, na základě kterých budou poskytovány ve prospěch klienta peněžní prostředky. Dle článku 5 této smlouvy jednotlivé smlouvy o úvěru se uzavírají písemně distančně prostřednictvím elektronických prostředků a to prostřednictvím textových zpráv SMS, nebo prostřednictvím formuláře pro uzavření jednotlivé smlouvy o úvěru umístěného v rámci uživatelského účtu. Tato rámcová smlouva na svém konci nese pouze označení žalovaného a text,,podepsáno elektronicky.“ Dle jednotlivé smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 9. 4. 2017 měla být žalovanému poskytnuta částka 4 500 Kč. Tato smlouva nenese žádné podpisy stran. Dále soudu byla předložena listina obsahující záznam uzavření smlouvy a jednotlivých kroků činěných žalovaným. Z výpisu z účtu [obec] [anonymizováno] je zřejmé, že byla částka 4 500 Kč odeslána na účet č. [bankovní účet] dne 4. 9. 2017 pod jménem žalovaného. Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalovanému zasláno dne 26. 7. 2019 stejně jako výzva k úhradě před podáním žaloby. Dále soudu byla předložena listina nazvaná Profil uživatele, která obsahuje záznam identifikačních údajů žalovaného. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 12. 7. 2019 byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobci 4. Dle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, ze které právní předchůdce žalobkyně splnil svou povinnost a žalovanému poskytl sjednané finanční prostředky. Žalovaný svou sjednanou povinnost tyto žalobkyni sjednaným způsobem vrátit, nesplnil a soud jej proto zavázal svým rozhodnutím k zaplacení uplatněné pohledávky. Žalovaný se dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku, žalobkyni proto též náleží úrok z prodlení dle ustanovení §1970 o.z. Tyto závěry soud učinil i s přihlédnutím k okolnosti, že žalovaný byť uplatněnou pohledávku výslovně neuznal, nijak ji nezpochybnil a požádal o možnost jejího plnění ve splátkách. Soud s ohledem na současnou sociální a finanční situaci žalovaného, v souladu s ustanovením § 160 o.s.ř. žalovanému umožnil plnění předmětného dluhu ve splátkách, když vzal v úvahu výši dluhu a dobu jeho případného splácení.

5. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení zastoupeného žalobce se soud nejprve zabýval otázkou, zda tyto náklady se zastoupením vynaložil účelně a následně se zabýval otázkou, zda takto vynaložené náklady byly přiměřené co do své výše. Věřitel, který vymáhá postoupením nabytou pohledávku, je v soudním řízení zastoupen advokátem vždy důvodně a náklady s tímto zastoupením spojené je třeba hodnotit jako účelně vynaložené ve smyslu ustanovení § 142 odst.1 o.s.ř. Věřitel má právo vymáhat jakkoliv vysoké dluhy a musí mít k dispozici právní nástroj k jejich vymáhání. Soud ovšem shledal, že výše odměny advokáta, stanovená – za použití § 151 odst.2 o.s.ř je v konkrétní věci ve zjevném rozporu s ústavním principem proporcionality. Při stanovení výše náhrady nákladů řízení soud vycházel z ustanovení § 151 odst.2 o.s.ř. Dle tohoto ustanovení o.s.ř. při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud určí výši odměny za zastupování advokátem nebo notářem v rámci jeho oprávnění stanoveného zvláštním právním předpisem anebo patentovým zástupcem v rozsahu jeho oprávnění stanoveného zvláštními právními předpisy podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem; jde-li však o přiznání náhrady nákladů řízení podle § 147, § 149 odst. 2 nebo odůvodňují-li to okolnosti případu, postupuje se podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně tj.dle § 6 a následující vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náhradu za daň z přidané hodnoty soud určí z odměny za zastupování, z náhrad, z odměny notáře za provedené úkony soudního komisaře a z jeho hotových výdajů podle sazby daně z přidané hodnoty stanovené zvláštním právním předpisem. Náhradu mzdy (platu) a náhradu hotových výdajů soud stanoví podle zvláštních právních předpisů. Náhradu za odměnu znalce, který podal posudek podle § 127a, soud určí podle sazby odměny stanovené zvláštním právním předpisem. Jinak soud vychází z nákladů, které účastníku prokazatelně vznikly. Při stanovení konkrétní výše náhrady nákladů řízení vzal soud v úvahu zejména, že jde o pohledávky ze smluv, kde jednou ze stran byl spotřebitel, který je fakticky vyloučen z možnosti sjednat si je s jiným obsahem. Šlo o věc jednoduchou, žaloba byla koncipována natolik obecně, že v dalších dosud podaných žalobách téže žalobkyně se jednalo o totožná podání, která na odborné znalosti a vynaložený čas k vypracování žaloby nekladly žádné větší nároky, přičemž vzal zřetel na skutečný průběh projednávané věci, počet, charakter, obtížnost a časovou náročnost úkonů právní služby ve vztahu k předmětu řízení. Jednotlivé žaloby se v zásadě liší jen údaji o žalovaných a skladbě žalované částky. Právo na peněžité plnění vymáhá jiný než původní věřitel a žalobkyně s žalovanými pohledávkami obchoduje. Žalobkyně je osobou, která na základě vlastního rozhodnutí nabyla od původního věřitele pohledávku za účelem jejího vymáhání a vymáhání pohledávek je podstatou žalobkyně podnikání. Postup, při kterém žalobkyně nabytou pohledávku vymáhá za pomoci advokáta lze považovat za opodstatněný v případě, že v průběhu konkrétního řízení nastaly mimořádné okolnosti, jež by vybočovaly z obvyklého průběhu řízení daného typu a o takovou situaci v tomto řízení nejde. Samotná míra vydobytelnosti pohledávek je součástí jeho podnikatelského rizika a náhrada nákladů řízení není sankcí, má pouze nahradit přiměřeně účelně vynaložené náklady spojené s uplatněním daného práva. Je zjevné, že tyto náklady jsou vzhledem ke všem okolnostem nižší, než jak jejich náhradu paušálně stanoví právní předpisy podzákonné právní síly. Soud tedy vycházel ze závěru, že přiměřenost nákladů odráží výše náhrady nákladů, které zcela nezbytně žalobce musí vynaložit výlučně v souvislosti se soudním řízením tj. jejich vynaložení je buď podmínkou řízení, anebo nákladů, bez jejichž vynaložení by se takový podnikatel vystavil riziku procesního neúspěchu. Advokát v tomto případě učinil jen jeden úkon právní služby. Nebylo možné žalobci přiznat dle § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. úkon právní služby za převzetí a přípravu zastoupení nebo obhajoby na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb neboť takový úkon zástupcem žalobkyně nebyl fakticky proveden, a to s ohledem na zjevnou podobnost obdobných případů, v nichž je žalobce zastoupen advokátem a v nichž podává u soudů žaloby, které jsou obsahově shodné. Příprava a převzetí zastoupení znamená, že advokát se zastoupeným projednává jednotlivý případ a hodnotí všechny aspekty projednávané věci, přičemž se nepochybně předpokládá, že jde vždy o případ zcela individuální. Taktomu však není, pokud jde o projednávanou věc, neboť soudu, je známo z jiné jeho činnosti, že žalobkyně obdobných sporů vede stovky, a skutkově se spory o vymáhání pohledávek z nezaplacených úvěrů výrazně neliší. S ohledem na skutečnost, že tedy v projednávané věci nešlo o žádný případ, který by vybočoval ze zavedeného schématu, a tedy nevykazuje žádné větší individuální odchylky s výjimkou výše uplatněných částek, popř. data a čísla úvěrové smlouvy, je třeba uzavřít, že příprava a převzetí zastoupení nebyly tak, jak to má na mysli citované ust. § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., v projednávané věci prováděny.

6. Vzhledem ke všem výše uvedeným závěrům nebylo možné žalobkyni přiznat dle § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. úkon právní služby za převzetí a přípravu zastoupení nebo obhajoby na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb, ale za jeden úkon právní služby a to písemné podání soudu týkající se věci samé, tedy žaloby a výzvy k plnění před podáním žaloby.

7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., na základě kterého, úspěšnému účastníku sporu náleží účelně vynaložené náklady. Při určení výše odměny za zastupování žalobkyně vycházel soud z vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů o mimosmluvní odměně (dále jen„ advokátní tarif“), konkrétně ustanovení § 14b, které nabylo účinnosti dnem 1.července 2014. V daném případě je soudu z jeho rozhodovací praxe známo, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně téže žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech u tohoto soudu ke dni vyhlášení rozhodnutí za období jednoho roku v patnácti případech, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje50 000 Kč, žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Zástupci žalobkyně tak náleží za každý úkon právní služby částka 200 Kč v rozsahu 2 úkonů a paušální částka jako náhrada výdajů za každý ve výši 100 Kč, to vše s 21% DPH a zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč.

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.