16 C 72/2021

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr Lenkou Pokornou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 6 206,06 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 6 206,06 Kč s úrokem z prodlení ve výši 320,45 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p.a. z částky 6 206,06 Kč od 26.2.2020 do zaplacení, s úrokem ve výši 21,99 % p.a. z částky 6 206,06 Kč od 26. 2. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně 1 126 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala zaplacení částky 6 206,06 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18.2.2020, která byla uzavřena mezi žalobcem a společností [právnická osoba], byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni. [příjmení] uzavřela se žalovaným Smlouvu o [anonymizováno] produktech a službách (dále jen„ Smlouva“), na základě níž se [příjmení] zavázala poskytnout žalovanému bankovní produkty a služby. Nedílnou součástí Smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky [příjmení] (dále jen„ VOP“), Produktové podmínky kontokorentního úvěru (dále jen„ Podmínky KKÚ“), a produktové podmínky běžného účtu a platebního styku (dále jen„ Podmínky BÚ“), s jejichž obsahem se žalovaný seznámil a souhlasil, stejně tak jako s obsahem Úrokového lístku a Sazebníku poplatků a což stvrdil svým podpisem Smlouvy a Dispozic. V uvedené smlouvě se [příjmení] zavázala zřídit a vést pro žalovaného bankovní účet č. [bankovní účet] specifikovaný v Dispozicích ke Smlouvě, jež jsou její nedílnou součástí. Dále se [příjmení] zavázala provádět na tomto účtu vklady a výplaty dle pokynů žalovaného a úročit aktuální zůstatek na účtu v souladu proměnlivou úrokovou sazbou uveřejněnou v aktuálním sazebníku. Žalovaný se zavázal svěřit [anonymizováno] peněžní prostředky, dodržovat podmínky sjednané v Dispozicích smlouvy, udržovat na běžném účtu dostatek peněžních prostředků, nejméně ve výši minimálního zůstatku, a platit za vedení běžného účtu a platební styk poplatky dle platného Sazebníku. [příjmení] se zavázala poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr [anonymizováno], kterým umožnil žalovanému přečerpat prostředky na běžném účtu až do výše Povoleného úvěrového limitu sjednaného v aktuálních Dispozicích ke smlouvě. Žalovaný se zavázal dodržet Měsíční kreditní příjem a Kreditní období na běžném účtu a nepřekročit Povolený limit. Žalovaný svou povinnost nesplnil, zejména tím, že překročil sjednanou výši úvěrového limitu a nesplácel úvěr řádně a včas. Z tohoto důvodu [příjmení] využila svého práva a v souladu se Smlouvy a Podmínkami KKÚ převedla dne 12.12.2017 aktuální výši nepovoleného přečerpání účtu 6 206,06 Kč na nově zřízený úvěrový účet č. [bankovní účet], a to za účelem jeho uhrazení žalovaným v pravidelných splátkách, což [příjmení] písemně oznámila žalovanému, včetně výše a počtu pravidelných splátek. Žalovaný však ani přesto svoji povinnost nesplnil a dlužnou částku nesplatil. Z tohoto důvodu využila [příjmení] svého práva a prohlásila v souladu s Produktovými podmínkami úvěr za ihned splatný v celé výši, a to ke dni 17.04.2018, neboť žalovaný porušil svoji stanovenou splátkovou povinnost. Žalovaný tak nadále dluží žalobci na jistině částku 6 206,06 Kč, úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni 25.02.2020 ve výši 320,45 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,50 % p.a. z částky 6 206,06 Kč od 26.02.2020 do zaplacení, smluvní úrok ve výši 21,99 % p.a. z částky 6 206,06 Kč od 26.02.2020 do zaplacení. Žalovaný svoji povinnost nesplnil a svůj dluh nezaplatil. Neučinil tak ani poté, co jej žalobce vyzval k zaplacení.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil, k jednání se nedostavil.

3. Ke stavu věci soud zjistil, že smlouva o [anonymizováno] produktech a službách byla mezi společností [právnická osoba] a žalovaným uzavřena dne [datum]. Na základě této smlouvy se zavázal právní předchůdce žalobkyně vést pro žalovaného účet a žalovaný se zavázal za takto poskytnuté služby hradit sjednané poplatky. Dále se právní předchůdce žalobce poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr [anonymizována dvě slova] s povolením debetního zůstatku na běžném účtu do výše povoleného limitu na podmínky dodržení měsíčního kreditního příjmu a kreditního období na běžném účtu. Tento povolený limit představoval dle dispozic ke smlouvě o bankovních produktech částku 5 000 Kč s minimálním kreditním příjmem 50 % povoleného limitu a sjednanou úrokovou sazbou 24 % p. a.. Součástí smlouvy byly základní produktové podmínky spotřebitelského kontokorentního úvěru a sazebník poplatků. Ze dne [datum] pochází oznámení o otevření úvěrového účtu. Žalobkyní dále byla předložena platební historie se záznamem o poskytnutí čerpání úvěru žalovaným dne [datum]. Ze dne 11. 12. 2017 pochází přípis, kterým je žalovanému oznámeno ukončení poskytování [anonymizována dvě slova] k běžnému účtu. Pohledávka byla žalobci postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 2. 2020. Přípisem ze dne 31. 3. 2020 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu. Přípisem ze dne 28. 2. 2020 je oznámeno žalovanému postoupení pohledávky.

4. Na základě výše zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně byla uzavřena smlouva o úvěru. Dle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, ze které právní předchůdce žalobkyně splnil svou povinnost a žalovanému poskytl sjednané finanční prostředky. Žalovaný svou sjednanou povinnost tyto žalobkyni sjednaným způsobem vrátit, nesplnil a soud jej proto zavázal svým rozhodnutím k zaplacení uplatněné pohledávky. Žalovaný se dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku žalobkyni proto též náleží úrok z prodlení dle ustanovení §1970 o.z.

5. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení zastoupeného žalobce se soud nejprve zabýval otázkou, zda tyto náklady se zastoupením vynaložil účelně a následně se zabýval otázkou, zda takto vynaložené náklady byly přiměřené co do své výše. Věřitel, který vymáhá postoupením nabytou pohledávku, je v soudním řízení zastoupen advokátem vždy důvodně a náklady s tímto zastoupením spojené je třeba hodnotit jako účelně vynaložené ve smyslu ustanovení § 142 odst.1 o.s.ř. Věřitel má právo vymáhat jakkoliv vysoké dluhy a musí mít k dispozici právní nástroj k jejich vymáhání. Soud ovšem shledal, že výše odměny advokáta, stanovená – za použití § 151 odst.2 o.s.ř je v konkrétní věci ve zjevném rozporu s ústavním principem proporcionality. Při stanovení výše náhrady nákladů řízení soud vycházel z ustanovení § 151 odst.2 o.s.ř. Dle tohoto ustanovení o.s.ř. při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud určí výši odměny za zastupování advokátem nebo notářem v rámci jeho oprávnění stanoveného zvláštním právním předpisem anebo patentovým zástupcem v rozsahu jeho oprávnění stanoveného zvláštními právními předpisy podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem; jde-li však o přiznání náhrady nákladů řízení podle § 147, § 149 odst. 2 nebo odůvodňují-li to okolnosti případu, postupuje se podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně tj.dle § 6 a následující vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náhradu za daň z přidané hodnoty soud určí z odměny za zastupování, z náhrad, z odměny notáře za provedené úkony soudního komisaře a z jeho hotových výdajů podle sazby daně z přidané hodnoty stanovené zvláštním právním předpisem. Náhradu mzdy (platu) a náhradu hotových výdajů soud stanoví podle zvláštních právních předpisů. Náhradu za odměnu znalce, který podal posudek podle § 127a, soud určí podle sazby odměny stanovené zvláštním právním předpisem. Jinak soud vychází z nákladů, které účastníku prokazatelně vznikly. Při stanovení konkrétní výše náhrady nákladů řízení vzal soud v úvahu zejména, že jde o pohledávky ze smluv, kde jednou ze stran byl spotřebitel, který je fakticky vyloučen z možnosti sjednat si je s jiným obsahem. Šlo o věc jednoduchou, žaloba byla koncipována natolik obecně, že v dalších dosud podaných žalobách téže žalobkyně se jednalo o totožná podání, která na odborné znalosti a vynaložený čas k vypracování žaloby nekladly žádné větší nároky, přičemž vzal zřetel na skutečný průběh projednávané věci, počet, charakter, obtížnost a časovou náročnost úkonů právní služby ve vztahu k předmětu řízení. Jednotlivé žaloby se v zásadě liší jen údaji o žalovaných a skladbě žalované částky. Právo na peněžité plnění vymáhá jiný než původní věřitel a žalobkyně s žalovanými pohledávkami obchoduje. Žalobkyně je osobou, která na základě vlastního rozhodnutí nabyla od původního věřitele pohledávku za účelem jejího vymáhání a vymáhání pohledávek je podstatou žalobkyně podnikání. Postup, při kterém žalobkyně nabytou pohledávku vymáhá za pomoci advokáta lze považovat za opodstatněný v případě, že v průběhu konkrétního řízení nastaly mimořádné okolnosti, jež by vybočovaly z obvyklého průběhu řízení daného typu a o takovou situaci v tomto řízení nejde. Samotná míra vydobytelnosti pohledávek je součástí jeho podnikatelského rizika a náhrada nákladů řízení není sankcí, má pouze nahradit přiměřeně účelně vynaložené náklady spojené s uplatněním daného práva. Je zjevné, že tyto náklady jsou vzhledem ke všem okolnostem nižší, než jak jejich náhradu paušálně stanoví právní předpisy podzákonné právní síly. Soud tedy vycházel ze závěru, že přiměřenost nákladů odráží výše náhrady nákladů, které zcela nezbytně žalobce musí vynaložit výlučně v souvislosti se soudním řízením tj. jejich vynaložení je buď podmínkou řízení, anebo nákladů, bez jejichž vynaložení by se takový podnikatel vystavil riziku procesního neúspěchu. Advokát v tomto případě učinil jen jeden úkon právní služby. Nebylo možné žalobci přiznat dle § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. úkon právní služby za převzetí a přípravu zastoupení nebo obhajoby na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb neboť takový úkon zástupcem žalobkyně nebyl fakticky proveden, a to s ohledem na zjevnou podobnost obdobných případů, v nichž je žalobce zastoupen advokátem a v nichž podává u soudů žaloby, které jsou obsahově shodné. Příprava a převzetí zastoupení znamená, že advokát se zastoupeným projednává jednotlivý případ a hodnotí všechny aspekty projednávané věci, přičemž se nepochybně předpokládá, že jde vždy o případ zcela individuální. Taktomu však není, pokud jde o projednávanou věc, neboť soudu, je známo z jiné jeho činnosti, že žalobkyně obdobných sporů vede stovky, a skutkově se spory o vymáhání pohledávek z nezaplacených úvěrů výrazně neliší. S ohledem na skutečnost, že tedy v projednávané věci nešlo o žádný případ, který by vybočoval ze zavedeného schématu, a tedy nevykazuje žádné větší individuální odchylky s výjimkou výše uplatněných částek, popř. data a čísla úvěrové smlouvy, je třeba uzavřít, že příprava a převzetí zastoupení nebyly tak, jak to má na mysli citované ust. § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., v projednávané věci prováděny.

6. Vzhledem ke všem výše uvedeným závěrům nebylo možné žalobkyni přiznat dle § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. úkon právní služby za převzetí a přípravu zastoupení nebo obhajoby na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb, ale za jeden úkon právní služby a to písemné podání soudu týkající se věci samé, tedy žaloby a výzvy k plnění před podáním žaloby.

7. O nákladech řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, přiznal proti v řízení neúspěšné žalované právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Žalobkyně osvědčila, že žalované ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním žaloby byla zaslána výzva k plnění nároku, který je předmětem žaloby. Náklady žalobkyně v řízení zastoupeného advokátem, sestávají podle § 137 o.s.ř. ze soudního poplatku za řízení ve výši 400 Kč, odměny za zastoupení žalobkyně advokátem, hotových výdajů zástupce žalobkyně a 21% DPH. Při určení výše odměny za zastupování žalobce vycházel soud z vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů o mimosmluvní odměně (dále jen„ advokátní tarif“), konkrétně ustanovení § 14b, které nabylo účinnosti dnem 1. července 2014. V daném případě je soudu z jeho rozhodovací praxe známo, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Zástupci žalobkyně tak náleží za každý úkon právní služby částka 200 Kč v rozsahu 2 úkonů a paušální částka jako náhrada výdajů za každý ve výši 100 Kč, to vše s 21% DPH.