16 C 74/2022

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Jaroslavem Koubou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou JUDr. Bc. jméno příjmení sídlem adresa o žalobě na vydání věci

I. Žaloba, na základě které se žalobkyně domáhá vůči žalovanému vydání osobního automobilu značky Škoda Octavia, [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno], bílá barva, včetně jeho základní výbavy, klíčů od automobilu a osvědčení o registraci vozidla část I., se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 9 547 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala vůči žalovanému vydání osobního automobilu značky Škoda Octavia, [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno], bílé barvy, včetně jeho základní výbavy, klíčů od automobilu a osvědčení o registraci vozidla část I. (dále jen„ předmětné vozidlo“), s odůvodněním, že žalobkyně je výlučným vlastníkem předmětného vozidla, které nabyl kupní smlouvou ze dne 22. 6. 2018 od společnosti [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ společnost [právnická osoba]“). Na základě leasingové smlouvy ze dne [datum] následně přenechala žalobkyně předmětné vozidlo k užívání [právnická osoba] s.r.o., (nyní pod novým názvem [anonymizováno] 2002 s.r.o.), [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ leasingový nájemce“), který měl být v evidenci vozidel zapsán jako provozovatel a žalobkyně jako vlastník, což leasingový nájemce neučinil a jako vlastník je stále evidována společnost [právnická osoba] Leasingový nájemce nehradil řádně leasingové splátky, žalobkyně proto vypověděla leasingovou smlouvu dne [datum] a leasingového nájemce vyzvala k vydání předmětného vozidla, který žalobkyni sdělil, že předmětné vozidlo má nyní v držení žalovaný, který vůči předmětnému vozidlu uplatnil zadržovací právo a odmítá jej žalobkyni vydat. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný nemá jakoukoliv pohledávku za žalobkyní, neboť si u žalovaného neobjednala žádné servisní práce, přičemž v době provedení servisních prací vozidlo užíval leasingový nájemce na základě leasingové smlouvy ze dne [datum]. Žalobkyně dále poukázala na to, že není povinna žalovanému vyplatit pojistné plnění, neboť toto je vinkulováno ve prospěch žalobkyně jako vlastníka vozidla a v souladu s čl. V odst. 21 všeobecných obchodních podmínek žalobkyně je žalobkyně oprávněna obdržené pojistné plnění započíst na své splatné pohledávky za leasingovým nájemcem. Žalobkyně je dále přesvědčena, že žalovaný na vozidle žádné servisní práce neprovedl, o čemž svědčí předložený email ze dne 30. 11. 2021 a fakt, že žádost o poskytnutí pojistného plnění rozpočtem se využívá typicky v situacích, kdy pojištěný nehodlá peněžní prostředky využít k opravě vozidla prostřednictvím servisu. Navíc žalovaný uplatnil zadržovací právo k pohledávkám plynoucím z parkovného. Žalobkyně dále uvedla, že však není nutné prokazovat, zda servisní práce byly provedeny, neboť odměnu za tyto servisní práce měl uhradit samotný objednatel opravy vozidla, což však není žalobkyně, a dále že žalovaný nemůže požadovat poplatek za parkovné, neboť žalobkyně vozidlo do servisu nezaparkovala ani o tom neuzavřela se žalovaným žádnou smlouvu. Žalobkyně je proto přesvědčena, že zadržovací právo bylo žalovaným zřízeno neplatně, neboť bylo zřízeno pro neexistující pohledávku.

2. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že předmětné vozidlo má v současné době v držení. Žalovaný měl na základě objednávky leasingového nájemce ze dne [datum] provést opravu tohoto vozidla s tím, že opravu uhradí společnost [pojišťovna], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ [anonymizována dvě slova]“), z titulu havarijního pojištění. Žalovaná proto požádal leasingového nájemce o vystavení krycího dopisu, ze kterého bude vyplývat, že zmíněnou opravu vozidla uhradí leasingový nájemce, žalobkyně nebo [anonymizována dvě slova]. Krycí dopis pro žalovaného však nikdy vystaven nebyl. Žalobkyně obdržela pojistné plnění formou rozpočtu určené na opravu předmětného vozidla, a pokud by žalovanému uhradila požadovanou částku na opravu vozidla nebo by alespoň písemně prohlásila, že opravu následně uhradí, žalovaný by vozidlo opravil a následně jej oproti úhradě za provedené práce vydal. Následně strany jednaly o odkupu automobilu, kdy žalovaný informoval žalobkyni mj. o tom, že je nejprve nutné uhradit parkovné vozidla ve výši 100 Kč denně, které vyplývá ze zakázkového listu ze dne 23. 7. 2020. Žalovaný následně žalobkyni sdělil, že uplatňuje zadržovací právo vůči předmětnému vozidlu do doby, než žalobkyně uhradí zmíněné parkovné a náklady za opravu vozidla. Z uvedených důvodů žalovaný navrhuje žalobu v plném rozsahu zamítnout.

3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění:

4. Z vyjádření žalovaného ze dne 11. 2. 2022 soud zjistil, že žalovaný prostřednictvím své zástupkyně sdělil žalobkyni, že uplatňuje vůči předmětnému vozidlu zadržovací právo do doby, než bude uhrazeno parkovné ve výši 100 Kč denně.

5. Z výzvy žalobkyně ze dne 24. 1. 2022 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k vydání předmětného vozidla, neboť nedisponuje jakýmkoliv právním titulem k zadržení uvedeného vozidla.

6. Z kopie velkého technického průkazu předmětného vozidla ze dne [datum], zálohové faktury ze dne 22. 6. 2018, [číslo] faktury ze dne 28. 6. 2018, [číslo] protokolu o předání ze dne 1. 7. 2018, soud zjistil, že společnost [právnická osoba] byla v období od 9. 5. 2017 do 30. 6. 2018 vlastníkem předmětného vozidla a že ode dne 1. 7. 2018 se stala žalobkyně vlastníkem předmětného vozidla.

7. Z leasingové smlouvy ze dne [datum], [číslo] splátkového kalendáře k leasingové smlouvě [číslo] všeobecných smluvních podmínek platných od 1. 5. 2018, soud zjistil, že žalobkyně přenechala leasingovému nájemci k užívání předmětné vozidlo za podmínek stanovených v uvedených listinách.

8. Z výpovědi leasingové smlouvy ze dne 12. 5. 2021 soud zjistil, že žalobkyně z důvodu dlouhodobého prodlení s úhradou splátek nájemného vypověděla leasingovému nájemci dne 12. 5. 2021 leasingovou smlouvu ze dne [datum], [číslo] vyzvala žalovaného k vrácení předmětného vozidla v termínu od 19. 5. 2021 do 21. 5. 2021.

9. Z emailová komunikace ze dne 6. 9. 2021 a 30. 11. 2021 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala dne 6. 9. 2021 žalovaného k přesné kalkulaci parkovného pro případ vyzvednutí předmětného vozidla a k nabídce ceny za odkup tohoto vozidla. Žalovaný žalobkyni sdělil dne 30. 11. 2021, že parkovné činí částku 100 Kč denně, přičemž předmětné vozidlo u žalovaného stojí ode dne 23. 7. 2020 a za odkup předmětného vozidla nabídl částku 190 000 Kč.

10. Ze zakázkového listu ze dne 23. 7. 2020 soud zjistil, že leasingový nájemce dne 23. 7. 2020 objednal u žalovaného opravu předmětného vozidla po dopravní nehodě s předběžným termínem dokončení do 30. 9. 2020 a s odhadem ceny ve výši 115 000 Kč a toto vozidlo žalovanému téhož dne také předal k provedení sjednané opravy. V případě neprovedení prací se leasingový nájemce zavázal uhradit žalovanému parkovné ve výši 100 K denně.

11. Ze zelené karty k předmětnému vozidlu soud zjistil, že toto vozidlo bylo v období od 24. 10. 2019 do 23. 10. 2020 pojištěno u [anonymizována dvě slova].

12. Z kopie osvědčení o registraci vozidla č. UAS [číslo] soud zjistil, že provozovatelem předmětného vozidla byl leasingový nájemce.

13. Ze záznamu o dopravní nehodě ze dne 23. 7. 2020 a z oznámení škodné události ze dne 23. 7. 2020 soud zjistil, že dne 23. 7. 2020 v [obec] na ulici [ulice] došlo k dopravní nehodě, při které došlo k poškození předmětného vozidla.

14. Z kopie [číslo obč. průkazu] soud zjistil, že tento průkaz je veden na jméno [jméno] [příjmení], [datum narození], s platností do 2. 4. 2029.

15. Z kopie [číslo řidič. oprávnění] soud zjistil, že tento průkaz je veden na jméno [jméno] [příjmení], [datum narození], s platností do 25. 7. 2029.

16. Ze zápisu o poškození motorového vozidla č. [anonymizováno] soud zjistil, že byla provedena likvidátorem pojišťovny prohlídka předmětného vozidla, který identifikoval jednotlivá poškození předmětného vozidla.

17. Co do závěru o skutkovém stavu věci soud odkazuje na souhrn skutkových zjištění, neboť ta jsou ve vzájemném souladu.

18. Podle § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.

19. Podle § 1395 odst. 1 o.z. kdo má povinnost vydat cizí movitou věc, kterou má u sebe, může ji ze své vůle zadržet k zajištění splatného dluhu osoby, jíž by jinak měl věc vydat.

20. Podle § 1395 odst. 2 o.z. zajistit zadržovacím právem lze i nesplatný dluh, a) nezajistí-li dlužník dluh jinak, ač jej podle smlouvy nebo podle zákona zajistit měl, b) prohlásí-li dlužník, že dluh nesplní, nebo c) stane-li se jinak zřejmým, že dlužník dluh nesplní následkem okolnosti, která u něho nastala a která věřiteli nebyla ani nemohla být známa při vzniku dluhu.

21. Podle § 1396 odst. 1 o.z. zadržet cizí věc nesmí ten, kdo ji má u sebe neprávem, zejména zmocnil-li se jí násilně nebo lstí.

22. Na základě zjištěného skutkového stavu věci posoudil soud věc po právní stránce takto:

23. V řízení bylo mj. prokázáno, že žalobkyně je vlastníkem předmětného motorového vozidla, že na základě leasingové smlouvy ze dne [datum] žalobkyně předala vozidlo k užívání leasingovému nájemci a že dne 23. 7. 2020 bylo předmětné vozidlo v důsledku dopravní nehody poškozeno a téhož dne leasingový nájemce jako tehdejší provozovatel vozidla sjednal se žalovaným opravu tohoto vozidla a vozidlo mu téhož dne také předal k provedení jeho opravy na základě zakázkového listu ze dne 23. 7. 2020, ve kterém kromě opravy vozidla bylo sjednáno také parkovné ve výši 100 Kč denně pro případ neprovedení opravy, přičemž sjednaná oprava vozidla žalovaným dosud nebyla provedena, taktéž sjednané parkovné žalovanému dosud nebylo uhrazeno, a proto žalovaný přistoupil ke zřízení zadržovacího práva vůči předmětnému vozidlu.

24. Podle ustálené judikatury věřitel může zadržet prostřednictvím institutu zadržovacího práva cizí movitou věc, má-li pohledávku vůči osobě, která sice není jejím vlastníkem, avšak věc mu na základě platné smlouvy nebo z jiného právního důvodu předala nebo jí má věc podle platné smlouvy nebo z jiného právního důvodu odevzdat. Ten, kdo tuto věc podle platné smlouvy nebo z jiného právního důvodu převzal, je pak povinen ji vrátit tomu, kdo mu ji odevzdal, ledaže by bylo stanoveno (sjednáno) vrácení věci někomu jinému. Hovoří-li se v případě institutu zadržovacího práva o„ osobě, jíž by jinak byl povinen věc vydat“, rozumí se tím osoba, která věřiteli věc podle platné smlouvy nebo z jiného právního důvodu odevzdala, popřípadě jiná osoba, o níž bylo v platné smlouvě (jiném právním důvodu) stanoveno (sjednáno), že jí věc bude vydána, a které by věřitel proto věc vrátil (vydal), kdyby neprovedl její zadržení. Zákon po tom, kdo je povinen vydat cizí movitou věc, nevyžaduje (a ani by to nebylo dobře možné), aby posuzoval, kdo (zda osoba, která mu věc odevzdala, nebo někdo jiný) má k věci vlastnické nebo jiné právo, které ho opravňuje k držení a užívání věci; při splnění této své povinnosti může vycházet jen ze smlouvy nebo z jiného titulu, na základě kterých věc platně, tj. v souladu se zákonem, převzal (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. 21 Cdo 2264/2005, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. 21 Cdo 2265/2005).

25. V projednávané věci žalovanému vznikla vůči leasingovému nájemci pohledávka ve smyslu § 1395 odst. 1 o.z. ve spojení s § 1395 odst. 2 písm. c) o.z. spočívající v nároku na parkovné ve výši 100 Kč denně sjednaná v zakázkovém listě ze dne 23. 7. 2020, neboť oprava vozidla ze strany žalovaného nebyla dosud provedena. Žalovaný sice neprokázal splatnost uvedené pohledávky vůči leasingovému nájemci, nicméně z insolvenčního rejstříku vyplývá, že usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 5. 8. 2021, č.j. [insolvenční spisová značka], byl zjištěn úpadek leasingového nájemce a na jeho majetek byl prohlášen konkurs, tedy z této okolnosti je zřejmé, že leasingový nájemce svůj dluh vůči žalovanému nesplní a tato okolnost nemohla být známa žalovanému při vzniku tohoto dluhu, tedy zadržovacím právem byl v tomto případě zajištěn nesplatný dluh leasingového nájemce vůči žalovanému v souladu s § 1395 odst. 2 písm. c) o.z.

26. Soud dále dospěl k závěru, že žalovaný předmětné vozidlo převzal k provedení jeho opravy od leasingového nájemce po právu ve smyslu § 1396 odst. 1 o.z., a to na základě objednávky leasingového nájemce provedené prostřednictvím zakázkového listu ze dne 23. 7. 2020, přičemž leasingový nájemce byl ke dni 23. 7. 2020 provozovatelem předmětného vozidla, neboť jej řádně užíval na základě leasingové smlouvy ze dne [datum], [číslo] která byla vypovězena až dne 12. 5. 2021. Pokud žalovaný následně po převzetí předmětného vozidla uplatnil vůči tomuto vozidlu zadržovací právo v souladu s ustanoveními § 1395 odst. 1 o.z. ve spojení s § 1395 odst. 2 písm. c) o.z. a § 1396 o.z. pro pohledávku za leasingovým nájemcem (přičemž zadržovací právo vzniklo již na základě jednostranného právního úkonu žalovaného, kterým vyjádřil svou vůli předmětné vozidlo zadržet, neboť vyrozumění leasingového nájemce o zadržení vozidla a o jeho důvodech má pouze notifikační povahu a není tedy předpokladem pro zřízení zadržovacího práva), a vzhledem k tomu, že ve zmíněném zakázkovém listu ze dne 23. 7. 2020 nebylo sjednáno vrácení vozidla někomu jinému než leasingovému nájemci jako objednateli opravy, je žalovaný povinen dle shora uvedené judikatury předmětné vozidlo vrátit pouze tomu, kdo mu toto vozidlo odevzdal, tedy leasingovému nájemci, a to po zániku zřízeného zadržovacího práva. Po žalovaném nelze požadovat, aby posuzoval, kdo má k věci vlastnické nebo jiné právo, které ho opravňuje k držení a užívání věci, žalovaný při splnění své povinnosti vozidlo vydat musí vycházet pouze ze zmíněného zakázkového listu ze dne 23. 7. 2020, na základě kterého předmětné vozidlo řádně převzal od leasingového nájemce. Uvedené závěry soudu platí i přesto, že žalovaný nesprávně požaduje úhradu parkovného sjednaného v zakázkovém listu ze dne 23. 7. 2020 po žalobkyni, které však žádný dluh vůči žalovanému v projednávané věci nevznikl, neboť žalobkyně u žalovaného (na rozdíl od leasingového nájemce) neprovedla žádnou objednávku opravy předmětného vozidla, ani nesjednala dohodu o parkovném pro případ neprovedení opravy předmětného vozidla, nicméně jak již bylo uvedeno výše, zadržovací právo platně vzniklo již na základě jednostranného právního úkonu žalovaného, kterým vyjádřil svou vůli předmětné vozidlo zadržet, vyrozumění leasingového nájemce o zadržení vozidla a o jeho důvodech má pouze notifikační povahu a není předpokladem pro zřízení zadržovacího práva.

27. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud žalobu jako nedůvodnou v plném rozsahu zamítl.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela procesně úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 9 547 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6, § 7 a § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč (s ohledem na to, že v tomto řízení nebylo předmětné vozidlo znalecky oceňováno, lze cenu předmětného vozidla zjistit pouze s nepoměrnými obtížemi a soud pro vycházel z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč v souladu s ustanovením § 9 odst. 1 a.t.) sestávající z částky 1 500 Kč za každý z pěti úkonů právní služby uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (první porada s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení, vyjádření ze dne 20. 6. 2022, další jednání s klientem přesahující jednu hodinu ze dne 7. 9. 2022, vyjádření ze dne 8. 9. 2022, účast na ústním jednání dne 11. 10. 2022) včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., dále z náhrady za promeškaný čas podle § 14 a.t. ve výši 200 Kč (tj. 2 půlhodiny po 100 Kč za cestu na jednání konané dne 11. 10. 2022 a zpět, neboť cesta ze sídla zástupkyně žalovaného ([ulice a číslo], [obec]) do sídla soudu ([anonymizována dvě slova]. [příjmení] 57, [obec]) dle serveru googlemaps trvá 27 minut), dále z náhrady cestovních výdajů ve výši 347 Kč za cestu na jednání konané dne 11. 10. 2022 z [obec] (ulice: [ulice a číslo]) do [obec] (ulice: [anonymizována dvě slova]. [příjmení] [anonymizováno]) a zpět (celkem 50 km) osobním automobilem s průměrnou spotřebou pohonných hmot 5 litrů benzinu /100 km, při ceně pohonné hmoty ve výši 44,50 Kč (§ 4 písm. a) vyhlášky č. 511/2021 Sb.) a sazbě základní náhrady za používání silničních motorových vozidel ve výši 4,70 Kč/km (§ 1 písm. b) vyhlášky č. 511/2021 Sb.) činí celá náhrada za pohonné hmoty částku 112 Kč (0,05 litrů/km x 50 km x 44,50 Kč) a celá náhrada za používání motorového vozidla částku 235 Kč (50 km x 4,70 Kč). Soud pro úplnost dodává, že žalovanému nepřiznal odměnu za účtovaný úkon – vyjádření k předžalobní výzvě ze dne 11. 2. 2022, neboť toto vyjádření bylo učiněno před podáním žaloby v této právní věci přímo vůči žalobkyni, tedy nikoliv vůči soudu, a to v době, kdy ještě nebylo zahájeno toto soudní řízení. Nejedná se proto o úkon podřaditelný pod jakékoliv ustanovení § 11 a.t.