16 C 79/2021

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr Lenkou Pokornou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 50 646,36 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 50 646,36 Kč s úrokem z prodlení z částky 50 646,36 Kč od 29. 5. 2018 do zaplacení ve výši 8,5 % p. a., to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně 10 350,80 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala zaplacení částky 50 646,36 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 02.08.2013 uzavřel právní předchůdce žalobkyně s žalovaným prostřednictvím svého zmocněnce, [právnická osoba] [obec] a [právnická osoba], dohodu o uznání dluhu (dále jen Dohoda). Žalovaný v ní uznal svůj dluh vůči žalobci co do důvodu a výše celkem ve výši 50 646,36 Kč. Zároveň se zavázal uhradit jej v 58 pravidelných měsíčních splátkách v souladu se sjednaným splátkovým kalendářem. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 24.08.2018 mezi přechodným věřitelem spol. [anonymizována dvě slova] a žalobkyní [název žalobkyně] došlo k témuž dni k postoupení předmětné pohledávky na žalobkyně. Smlouva nabyla platnosti a účinnosti ke dni 24.08.2018, Žalovaný byl o změně věřitele informován přípisem ze dne 13.09.2018. Žalovaný se následně dostal do prodlení s řádnou úhradou splátek, protože počínaje splátkou č. 1 žalobci dle sjednaného splátkového kalendáře ničeho nehradil. Zůstatek dlužné částky, kterou se žalovaný zavázal žalobci uhradit dle Dohody se tak stal splatným ke dni splatnosti poslední sjednané splátky, tj. dne 28.05.2018. Žalobkyně odeslal žalovanému dne 09.11.2020 předžalobní upomínku. Poslední upomínku před podáním žaloby zaslal dne 09.11.2020.

2. Žalobkyně předložila soudu dohodu o uznání dluhu ze dne 3.8.2013 tato dohoda byla uzavřena prostřednictvím zástupce [právnická osoba] [obec] a [právnická osoba] V preambuli smlouvy se nachází prohlášení žalobkyně, že nabyl od společnosti [právnická osoba] na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1.12.2011 peněžitou pohledávku vůči žalované vyplývající ze smlouvy [číslo]. Výše této pohledávky činí ke dni uzavření dohody celkem 44 190,84 Kč na jistině a na úroku 5 735,52 Kč a tato částka bude navýšena o smluvní úrok 6 % p.a. Součástí listiny je prohlášení žalované, že svůj dluh vůči žalobci uznává co do důvodu i výše. Smluvní strany se dohodly, že žalovaná svůj dluh uhradí v 58 splátkách. Dle přípisu ze dne 9.11.2020 došlo k zesplatnění dluhu dne 16.11.2020 a k úhradě byla žalovaná vyzvána dne 9.11.2020.

3. Soud dospěl k závěru, že takto předložené listiny prokazují všechna potřebná skutková zjištění a na základě těchto předložených listin je náležitě zjištěn skutkový stav věci a jsou tedy dány podmínky k projednání věci bez nařízení jednání dle § 115a o. s. ř. neboť ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně i žalovaná, souhlasili, tím že nereagovali na výzvu soudu dle § 101 odst.4 o.s.ř, že věc bude rozhodnuta bez nařízení jednání. Rozsudek tak byl vyhlášen dne 21.4.2021 a soud v něm plně vyhověl žalobě. Vycházel přitom ze závěru, že dle ustanovení § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. V daném případě tedy výslovným písemným uznáním ze strany žalované nastoupila vyvratitelná právní domněnka existence dluhu žalované vůči žalobci. Mezi žalobkyní a žalovanou bylo sjednáno plnění dluhu ve splátkách. Podle § 1931 o. z. Bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.

4. Mezi účastníky byla sjednána tzv. výhrada ztráty výhody splátek, a splatnost celého dluhu. nastala 16.11.2020. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení s plněním svého peněžitého dluhu, má žalobkyně právo na zaplacení úroku z prodlení dle § 1970 o. z.

5. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení zastoupeného žalobkyně se soud nejprve zabýval otázkou, zda tyto náklady se zastoupením vynaložil účelně a následně se zabýval otázkou, zda takto vynaložené náklady byly přiměřené co do své výše.

6. Věřitel, který vymáhá postoupením nabytou pohledávku, je v soudním řízení zastoupen advokátem vždy důvodně a náklady s tímto zastoupením spojené je třeba hodnotit jako účelně vynaložené ve smyslu ustanovení § 142 odst.1 o.s.ř. Věřitel má právo vymáhat jakkoliv vysoké dluhy a musí mít k dispozici právní nástroj k jejich vymáhání. Soud ovšem shledal, že výše odměny advokáta, stanovená – za použití § 151 odst.2 o.s.ř je v konkrétní věci ve zjevném rozporu s ústavním principem proporcionality.

7. Při stanovení výše náhrady nákladů řízení soud vycházel z ustanovení § 151 odst.2 o.s.ř. Dle tohoto ustanovení o.s.ř. při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud určí výši odměny za zastupování advokátem nebo notářem v rámci jeho oprávnění stanoveného zvláštním právním předpisem anebo patentovým zástupcem v rozsahu jeho oprávnění stanoveného zvláštními právními předpisy podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem; jde-li však o přiznání náhrady nákladů řízení podle § 147, § 149 odst. 2 nebo odůvodňují-li to okolnosti případu, postupuje se podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně tj.dle § 6 a následující vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náhradu za daň z přidané hodnoty soud určí z odměny za zastupování, z náhrad, z odměny notáře za provedené úkony soudního komisaře a z jeho hotových výdajů podle sazby daně z přidané hodnoty stanovené zvláštním právním předpisem. Náhradu mzdy (platu) a náhradu hotových výdajů soud stanoví podle zvláštních právních předpisů. Náhradu za odměnu znalce, který podal posudek podle § 127a, soud určí podle sazby odměny stanovené zvláštním právním předpisem. Jinak soud vychází z nákladů, které účastníku prokazatelně vznikly.

8. Při stanovení konkrétní výše náhrady nákladů řízení vzal soud v úvahu zejména, že jde o pohledávky ze smluv, kde jednou ze stran byl spotřebitel, který je fakticky vyloučen z možnosti sjednat si je s jiným obsahem. Šlo o věc jednoduchou, žaloba byla koncipována natolik obecně, že v dalších dosud podaných žalobách téhož žalobkyně se jednalo o totožná podání, která na odborné znalosti a vynaložený čas k vypracování žaloby nekladly žádné větší nároky, přičemž vzal zřetel na skutečný průběh projednávané věci, počet, charakter, obtížnost a časovou náročnost úkonů právní služby ve vztahu k předmětu řízení. Jednotlivé žaloby se v zásadě liší jen údaji o žalovaných a skladbě žalované částky. Právo na peněžité plnění vymáhá jiný než původní věřitel a žalobkyně s žalovanými pohledávkami obchoduje. Žalobkyně je osobou, která na základě vlastního rozhodnutí nabyla od původního věřitele pohledávku za účelem jejího vymáhání a vymáhání pohledávek je podstatou žalobcova podnikání. Postup, při kterém žalobkyně nabytou pohledávku vymáhá za pomoci advokáta lze považovat za opodstatněný v případě, že v průběhu konkrétního řízení nastaly mimořádné okolnosti, jež by vybočovaly z obvyklého průběhu řízení daného typu a o takovou situaci v tomto řízení nejde. Samotná míra vydobytelnosti pohledávek je součástí jeho podnikatelského rizika a náhrada nákladů řízení není sankcí, má pouze nahradit přiměřeně účelně vynaložené náklady spojené s uplatněním daného práva. Je zjevné, že tyto náklady jsou vzhledem ke všem okolnostem nižší, než jak jejich náhradu paušálně stanoví právní předpisy podzákonné právní síly.

9. Soud tedy vycházel ze závěru, že přiměřenost nákladů odráží výše náhrady nákladů, které zcela nezbytně žalobkyně musí vynaložit výlučně v souvislosti se soudním řízením tj. jejich vynaložení je buď podmínkou řízení, anebo nákladů, bez jejichž vynaložení by se takový podnikatel vystavil riziku procesního neúspěchu. Advokát v tomto případě učinil jen jeden úkon právní služby. Nebylo možné žalobci přiznat dle § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. úkon právní služby za převzetí a přípravu zastoupení nebo obhajoby na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb neboť takový úkon zástupcem žalobkyně nebyl fakticky proveden, a to s ohledem na zjevnou podobnost obdobných případů, v nichž je žalobkyně zastoupen advokátem a v nichž podává u soudů žaloby, které jsou obsahově shodné. Příprava a převzetí zastoupení znamená, že advokát se zastoupeným projednává jednotlivý případ a hodnotí všechny aspekty projednávané věci, přičemž se nepochybně předpokládá, že jde vždy o případ zcela individuální. Taktomu však není, pokud jde o projednávanou věc, neboť soudu, je známo z jiné jeho činnosti, že žalobkyně obdobných sporů vede stovky, a skutkově se spory o vymáhání pohledávek z nezaplacených úvěrů výrazně neliší. S ohledem na skutečnost, že tedy v projednávané věci nešlo o žádný případ, který by vybočoval ze zavedeného schématu, a tedy nevykazuje žádné větší individuální odchylky s výjimkou výše uplatněných částek, popř. data a čísla úvěrové smlouvy, je třeba uzavřít, že příprava a převzetí zastoupení nebyly tak, jak to má na mysli citované ust. § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., v projednávané věci prováděny.

10. Vzhledem ke všem výše uvedeným závěrům nebylo možné žalobci přiznat dle § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. úkon právní služby za převzetí a přípravu zastoupení nebo obhajoby na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb, ale pouze za jeden úkon právní služby a to písemné podání soudu týkající se věci samé, tedy žaloby a výzvy před podáním žaloby.

11. O nákladech řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a žalobci, který měl ve věci plný úspěch, přiznal proti v řízení neúspěšnému žalovanému právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Žalobkyně osvědčila, že žalované ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním žaloby byla zaslána výzva k plnění nároku, který je předmětem žaloby. Náklady žalobkyně, v řízení zastoupeného advokátem, sestávají podle § 137 o.s.ř. ze soudního poplatku za řízení ve výši 2 026 Kč, odměny za zastoupení žalobkyně advokátem, hotových výdajů zástupce žalobkyně a 21% DPH. Při určení výše odměny za zastupování žalobkyně vycházel soud z vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů o mimosmluvní odměně, zástupci žalobkyně tak náleží za každý úkon právní služby částka 3 140 Kč v rozsahu 2 úkonů a paušální částka jako náhrada výdajů za každý ve výši 300 Kč s 21% DPH.