16 C 88/2022

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Jaroslavem Koubou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 20 132 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 810,76 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 15 013,52 Kč od 3. 11. 2021 do zaplacení a s úrokem ve výši 8,71% ročně z částky 13 615,52 Kč od 3. 11. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 17 661,02 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se ve zbývajícím rozsahu zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se žalobou domáhá vůči žalovanému zaplacení částky 20 132 Kč s příslušenstvím z titulu nedoplatku ze smlouvy o úvěru ze dne [datum], na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit i s úrokem ve výši 99,51 % ročně v 18 měsíčních splátkách po 1 102 Kč splatných vždy k 15. dni příslušného měsíce počínaje měsícem duben 2019. Mezi účastníky byla dále sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů, náhrada nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů a smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z nové dlužné jistiny úvěru ode dne zesplatnění úvěru za každý den prodlení s její úhradou až do jejího úplného zaplacení. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, žalobkyně proto zesplatnila celý úvěr ke dni 1. 11. 2021. Žalovaný dosud žalobkyni uhradil na svůj dluh částku 1 102 Kč. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě zbývající dlužné částky.

2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřil.

3. Soud věc projednal a po provedeném dokazování zjistil následující skutkový stav věci.

4. Na základě smlouvy o úvěru ze dne [datum] žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit i s úrokem ve výši 99,51 % ročně v 18 měsíčních splátkách po 1 102 Kč splatných vždy k 15. dni příslušného měsíce počínaje měsícem duben 2019. Mezi účastníky byla dále sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů, náhrada nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů a smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z nové dlužné jistiny úvěru ode dne zesplatnění úvěru za každý den prodlení s její úhradou až do jejího úplného zaplacení. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, žalobkyně proto zesplatnila celý úvěr ke dni 1. 11. 2021. Žalovaný dosud žalobkyni uhradil na svůj dluh částku 1 102 Kč. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě zbývající dlužné částky.

5. Na základě shora uvedeného skutkového stavu věci soud posoudil věc po právní stránce takto:

6. Z provedeného dokazování vyplývá, že mezi účastníky byla sjednána smlouva o úvěru podle § 2 395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), přičemž soud v souladu s § 574 o.z. a § 576 o.z. s ohledem na nepřiměřeně vysoký sjednaný úrok ve výši 99,51 % ročně považuje úvěrovou smlouvu v tomto ujednání o úroku za absolutně neplatnou podle § 580 o.z. a § 588 o.z. pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Hranicí mravnosti úroku je dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu trojnásobek obvyklé roční úrokové míry poskytované bankami v době sjednání úvěru (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005). Ke zjištění obvyklé úrokové míry spotřebitelského úvěru slouží např. statistika ČNB dostupná na webových stránkách ČNB - Tabulka B1.5: Roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR. V době uzavření předmětné smlouvy o úvěru činila průměrná obvyklá úroková míra 8,71 % ročně, z čehož vyplývá, že sjednaná úroková sazba 99,51 % ročně přesahuje obvyklý úrok více než jedenáctinásobně.

7. Soud proto v souladu s ustanovením § 577 o.z. a § 1 802 o.z. namísto sjednaného úroku přiznal žalobkyni obvyklý úrok platný v době sjednání úvěru, přičemž při poskytnutí jistiny ve výši 12 000 Kč a úroku z úvěru ve výši 8,71 % ročně odpovídá celkový úrok za dobu od [datum] do 1. 11. 2021 (tj. ode dne uzavření úvěrové smlouvy do dne zesplatnění úvěru) částce ve výši 2 717,52 Kč. Žalovaný tak měl uhradit žalobkyni celkem částku 14 717,52 Kč, přičemž dosud uhradil žalobkyni částku 1 102 Kč. K úhradě proto žalovanému zbývá na jistině a kapitalizovaných úrocích ke dni zesplatnění úvěru částka ve výši 13 615,52 Kč, dále žalobkyni náleží úrok ve výši 8,71 % ročně z částky 13 615,52 Kč od 3. 11. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 17 661,02 Kč (maximální limit výše úroku byl upraven v souladu s bodem 2.2., písm. e) smlouvy o úvěru a činí 120% nové dlužné jistiny úvěru ke dni zesplatnění), dále smluvní pokuta v souladu s bodem 6.1. smlouvy o úvěru v celkové výši 998 Kč (tj. ve výši 499 Kč za dvě neuhrazené splátky [číslo] u kterých se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů), dále náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného v souladu s bodem 6.2. smlouvy o úvěru ve výši 400 Kč (tj. ve výši 200 Kč za dvě neuhrazené splátky [číslo] u kterých se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů), dále smluvní pokuta v souladu s bodem 6.5. smlouvy o úvěru ve výši 1 797,24 Kč (tj. smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z částky 13 615,52 Kč od 3. 11. 2021 do 14. 3. 2022). Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou svého dluhu, žalobkyni proto dále náleží v souladu s § 1 970 o.z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. také úrok z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 15 013,52 Kč (jako součet částek 13 615,52 Kč, 998 Kč a 400 Kč) od 3. 11. 2021 (tj. ode dne následujícího po dni zesplatnění) do zaplacení. Soud s ohledem na shora uvedené žalobě částečně vyhověl výrokem pod bodem I. tohoto rozsudku, přičemž ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl výrokem pod bodem II. tohoto rozsudku.

8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť v řízení převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.