16 C 88/2023

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Jaroslavem Koubou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalované: Anonymizováno : IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 , Anonymizováno , sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 , Anonymizováno , Anonymizováno o zaplacení částky 158 929 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, na základě které se žalobkyně domáhá vůči žalované zaplacení částky 158 929 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 158 929 Kč od 11. 10. 2022 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vůči žalované zaplacení částky 158 929 Kč s příslušenstvím, kterou odůvodnila tím, že žalobkyně vlastní jednu polovinu bytové jednotky č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, nacházející se , Anonymizováno, budově čp. , Anonymizováno, na pozemku p.č. st. , Anonymizováno, , vše v k.ú. , jméno FO, , obec , jméno FO, (dále jen „bytová jednotka“), druhou polovinu této bytové jednotky vlastnil bývalý manžel žalobkyně , jméno FO, , nar. , datum, , který zemřel dne , datum, (dále jen „zůstavitel“). V rámci dědického řízení vedeného u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. , spisová značka, (dále jen „dědické řízení“) všichni zákonní dědicové (žalobkyně nebyla účastníkem dědického řízení) postupně odmítli dědictví, které tak připadlo jako odúmrť státu, tj. České republice – , IČO, , sídlem , Adresa zainteresované společnosti 0/0, (dále jen „ČR – , Anonymizováno, “). Uvedené dědické řízení trvalo celkem od 24. 2. 2015 do 25. 2. 2021 (tedy šest let), přičemž v tomto období žalobkyně užívala celou bytovou jednotku k zajištění svých bytových potřeb. Žalobkyně tvrdí, že do pravomocného skončení uvedeného dědického řízení nebylo fakticky možné vyřešit majetkoprávní vztahy k bytové jednotce (žalobkyně měla v úmyslu odkoupit podíl zůstavitele o velikosti ½ na bytové jednotce od nového vlastníka), a proto žalobkyni vznikala škoda spočívající v povinnosti hradit státu náhradu za bezdůvodné obohacení spočívající v užívání ½ bytové jednotky, která byla předmětem pozůstalosti. , Anonymizováno, následně vyzval žalobkyni k zaplacení náhrady za užívání celé předmětné bytové jednotky (tedy užívání nad rámec spoluvlastnického podílu žalobkyně na bytové jednotce) za období od února 2015 do prosince 2021, přičemž žalobkyně následně , Anonymizováno, uhradila celkem částku 359 587 Kč. Žalobkyně se domnívá, že délka dědického řízení neměla přesáhnout tři roky, tedy veškerá délka dědického řízení nad tento časový rámec představuje nesprávný úřední postup ze strany soudního komisaře spočívající v průtazích uvedeného dědického řízení a žalobkyni proto vznikla škoda ve výši 158 929 Kč za období od 25. 2. 2018 do 25. 2. 2021 spočívající v zaplacení náhrady za užívání předmětné bytové jednotky nad rámec spoluvlastnického podílu žalobkyně o velikosti ½ za uvedené období. Žalobkyně jednala s , Anonymizováno, ohledně odkoupení podílu na předmětné bytové jednotce v době po skončení dědického řízení, nicméně v důsledku běhu doby a růstu cen nemovitostí již nebyla v roce 2021 schopna si zajistit finanční prostředky pro odkup předmětného podílu na bytové jednotce. Žalobkyně závěrem uvedla, že v průběhu trvání dědického řízení (tedy v období od 24. 2. 2015 do 25. 2. 2021) žalobkyně nepodala žalobu na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví týkající se předmětné bytové jednotky.

2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že žalobkyně v řízení nedostatečně prokázala příčinnou souvislost mezi vznikem škody (tj. plateb za užívání bytové jednotky nad rámec spoluvlastnického podílu žalobkyně) a nesprávným úředním postupem soudního komisaře tak, aby bylo prokázáno, že nebýt tvrzeného nesprávného úředního postupu soudního komisaře, ke škodě by podle obvyklého chodu věcí nedošlo. O vztah příčinné souvislosti by dle názoru žalované šlo pouze tehdy, pokud by tvrzená škoda vznikla následkem nesprávného úředního postupu soudního komisaře (teorie adekvátní příčinné souvislosti). Žalovaná dále uvedla, že se žalobkyní byl ze strany ČR – , Anonymizováno, učiněn pokus o odkoupení předmětné bytové jednotky, nicméně k odkupu nakonec nedošlo. Žalovaná se však domnívá, že prokázání této skutečnosti nemá žádnou souvislost s projednávaným civilním řízením, jehož podstata spočívá v majetkové škodě za průtahy v předmětném dědickém řízení.

3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění:

4. Ze spisu Okresního soudu v Sokolově sp. zn. , spisová značka, , konkrétně z Usnesení Okresního soudu v Sokolově ze dne 25. 2. 2015, č.j. , spisová značka, , Sdělení o evidování listin ze dne 28. 4. 2015 na č.l. 50-56, žádosti o sdělení ze dne 27. 4. 2015 na č.l. 69, Protokolu o předběžném šetření ze dne 18. 5. 2015 na č.l. 72, Žádosti ze dne 9. 6. 2015 na č.l. 84-87, Protokolu ze dne 20. 10. 2015 na č.l. 105, Prohlášení o odmítnutí dědictví ze dne 12. 11. 2015 na č.l. 111, Protokolu ze dne 25. 4. 2016 na č.l. 124, Pokynu k zapůjčení úschovy ze dne 21. 3. 2017 na č.l. 148, Protokolu ze dne 14. 2. 2019 na č.l. 199, Protokolu ze dne 21. 2. 2019 na č.l. 205, Listiny nadepsaná jako „Pozůstalost po , jméno FO, “ ze dne 20. 2. 2019 na č.l. 207, Podnětu ke schválení právního jednání ze dne 28. 3. 2019 na č.l. 213, Rozsudku Okresního soudu v , jméno FO, ze dne 2. 5. 2019, č. j. , spisová značka, , na č.l. 217, Listiny nadepsaná jako „Pozůstalost po , jméno FO, “ ze dne 9. 9. 2019 na č.l. 221, Usnesení Okresního soudu v Sokolově ze dne 18. 11. 2019, č. j. , spisová značka, , Listiny nadepsaná jako „Pozůstalost po , jméno FO, “ ze dne 28. 11. 2019 na č.l. 233, Pokynu k zapůjčení úschovy ze dne 25. 11. 2019 na č.l. 248, Odborného vyjádření o ceně obvyklé ze dne 9. 12. 2019 na č.l. 251, Usnesení Okresního soudu v Sokolově ze dne 28. 9. 2020, č. j. , spisová značka, , Listiny nadepsané jako „Řízení o pozůstalosti“ ze dne 28. 9. 2020 na č.l. 272, Listiny nadepsané jako „Řízení o pozůstalosti“ ze dne 5. 10. 2020 na č.l. 274, Protokolu ze dne 29. 10. 2020 na č.l. 277, Usnesení Okresního soudu v Sokolově ze dne 2. 11. 2020, č. j. , spisová značka, , Usnesení Okresního soudu v Sokolově ze dne 5. 11. 2020, č.j. , spisová značka, , Znaleckého posudku ze dne 15. 12. 2020 na č.l. 291, Usnesení Okresního soudu v Sokolově ze dne 8. 1. 2021, č. j. , spisová značka, , Protokolu ze dne 25. 2. 2021 na č.l. 295 a Usnesení Okresního soudu v Sokolově ze dne 25. 2. 2021, č. j. , spisová značka, , soud zjistil, že žalobkyně nebyla vůbec účastníkem předmětného dědického řízení a že soudní komisař , tituly před jménem, , jméno FO, v období od 25. 4. 2016 do 14. 2. 2019 neučinil v předmětném dědickém řízení žádný relevantní úkon směřující k pravomocnému skončení tohoto dědického řízení.

5. Z Listiny obsahující emailovou komunikaci ze dne 3. 8. 2021 soud zjistil, že ČR-, Anonymizováno, dne 3. 8. 2021 zaslal žalobkyni rozpis částek za užívání poloviny předmětné bytové jednotky za roky 2015 až 2021 a zároveň žalobkyni sdělil schválenou kupní cenu poloviny předmětné bytové jednotky ve výši 588 100 Kč.

6. Z Listiny nadepsané jako „Informace o jednotce č. 248/7“ soud zjistil, že ke dni 21. 3. 2023 vlastnila polovinu předmětné bytové jednotky žalobkyně a druhou polovinu vlastnila ČR-, Anonymizováno, .

7. Z Listiny obsahující potvrzení o doručení podání ze dne 9. 9. 2022 soud zjistil, že žalovaná dne 9. 9. 2022 potvrdila žalobkyni doručení jejího podání ze dne 8. 9. 2022, které je vedeno pod sp. zn. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, .

8. Z Listiny obsahující emailovou komunikaci ze dne 9. 9. 2021, z Listiny obsahující potvrzení o provedení transakce na částku ve výši 303 811 Kč, z , adresa, k úhradě ze dne 7. 9. 2021 a z Listiny obsahující potvrzení o provedení transakce na částku ve výši 27 888 Kč, soud zjistil, že žalobkyně uhradila ČR-, Anonymizováno, částky ve výši 303 811 Kč a 27 888 Kč za užívání poloviny předmětné bytové jednotky za období od 1. 2. 2015 do 30. 6. 2021.

9. Z Listiny nadepsané jako „Uplatnění nároku na náhradu škody“ ze dne 5. 9. 2022 a z doručenky ze dne 8. 9. 2022 soud zjistil, že žalobkyně dne 8. 9. 2022 doručila žalované podání, kterým se domáhala nároku na náhradu škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. za průtahy v předmětném dědickém řízení.

10. Ze Stanoviska ze dne 10. 10. 2022 soud zjistil, že žalovaná žalobkyní vznesený nárok na náhradu škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. za průtahy v předmětném dědickém řízení nepovažuje za důvodný, neboť žalobkyně neprokázala příčinnou souvislost mezi jednáním soudního komisaře v předmětném dědickém řízení a vzniklou škodou v podobě úhrad za užívání poloviny předmětné bytové jednotky.

11. Z Výzvy k zaplacení náhrady ze dne 7. 6. 2022 soud zjistil, že ČR-, Anonymizováno, vyzvala žalobkyni k úhradě částky ve výši 27 888 Kč za užívání poloviny předmětné bytové jednotky za období od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021.

12. Z Výzvy k zaplacení náhrady ze dne 22. 7. 2021 soud zjistil, že ČR-, Anonymizováno, vyzvala žalobkyni k úhradě částky ve výši 303 811 Kč za užívání poloviny předmětné bytové jednotky za období od 1. 2. 2015 do 31. 12. 2020.

13. Z Výpisu z katastru nemovitostí soud zjistil, že ke dni 28. 4. 2015 vlastnil polovinu předmětné bytové jednotky zůstavitel a druhou polovinu vlastnila žalobkyně.

14. Ze Stížnosti na neodůvodněné průtahy ze dne 24. 1. 2018 soud zjistil, že , právnická osoba, podalo dne 24. 1. 2018 k Okresnímu soudu v Sokolově stížnost na soudního komisaře , tituly před jménem, , jméno FO, pro neodůvodněné průtahy v předmětném dědickém řízení.

15. Z Listiny nadepsané jako „Vážený pane předsedo“ ze dne 3. 2.2018 soud zjistil, že soudní komisař , tituly před jménem, , jméno FO, sdělil tehdejšímu předsedovi Okresního soudu v Sokolově, že plně chápe důvody podané stížnosti, poukázal na těžké podmínky pro vyřizování dědické agendy a zároveň uvedl, že je mu jasné a zcela chápe, že po prostudování předmětného dědického spisu dospěje předseda soudu k závěru, že zjištěné průtahy je nutno opětovně klasifikovat jako neodůvodněné.

16. Z Listiny nadepsané jako „Zaslání návrhu kupní smlouvy“ ze dne 13. 12. 2021 a z Návrhu kupní smlouvy č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, soud zjistil, že ČR-, Anonymizováno, zaslala dne 13. 12. 2021 žalobkyni návrh kupní smlouvy pro odkup poloviny předmětné bytové jednotky za kupní cenu ve výši 588 100 Kč.

17. Z Listiny nadepsané jako „Vážená paní , jméno FO, “ ze dne 8. 7. 2022 soud zjistil, že ČR-, Anonymizováno, informovala žalobkyni o neschválení kupní smlouvy č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ze strany Ministerstva financí a o nové doporučené minimální ceně ve výši 1 165 000 Kč za odkup poloviny předmětné bytové jednotky.

18. Z Listiny nadepsané jako „Vážená paní , jméno FO, “ ze dne 19. 5. 2022 soud zjistil, že ČR-, Anonymizováno, informovala žalobkyni o neschválení kupní smlouvy č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, ze strany Ministerstva financí.

19. Z Listiny nadepsané jako „Vážená paní , jméno FO, “ ze dne 21. 2. 2022 soud zjistil, že ČR-, Anonymizováno, informovalo žalobkyni o podpisu kupní smlouvy č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a o postoupení ke schválení Ministerstvu financí.

20. Z Listiny nadepsané jako „Průměrné ceny bytů“ soud zjistil, že průměrná cena za 1 m2 bytu v okrese , jméno FO, činila v roce 2019 částku 22 642 Kč, v roce 2020 částku 25 816 Kč a v roce 2021 částku 32 684 Kč.

21. Ze shodných skutkových tvrzení účastníků soud zjistil, že žalobkyně dne 8. 9. 2022 uplatnila u žalované nárok na náhradu majetkové škody ve výši 158 929 Kč ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. z titulu nepřiměřené délky předmětného dědického řízení.

22. Co do závěru o skutkovém stavu věci soud odkazuje na souhrn dílčích skutkových zjištění, neboť ta jsou ve vzájemném souladu.

23. Soud pro úplnost dodává, že zamítl dva důkazní návrhy žalobkyně – a to výslech , jméno FO, – referentky ČR – , Anonymizováno, a účastnický výslech žalobkyně, neboť žalobkyní tvrzené skutečnosti, k jejímuž ověření nebo vyvrácení byly oba důkazy navrženy, nemají relevantní souvislost s předmětem tohoto řízení. Žalobkyně totiž uvedla, že oba důkazy navrhuje k prokázání tvrzení o tom, že žalobkyně jednala s ČR – ÚZSVM ohledně odkoupení podílu na předmětné bytové jednotce v době po skončení předmětného dědického řízení a dále ohledně toho, že v důsledku běhu doby a růstu cen nemovitostí již nebyla v roce 2021 schopna si zajistit finanční prostředky pro odkup předmětného podílu na bytové jednotce. Soud však poukazuje na to, že předmětem tohoto řízení je náhrada škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. vzniklá žalobkyni v důsledku průtahů v předmětném dědickém řízení, tedy dle názoru soudu okolnosti, které nastaly až po skončení uvedeného dědického řízení (i kdyby je žalobkyně prokázala), tak nemají žádnou relevantní souvislost s předmětem tohoto řízení.

24. Podle § 5 písm. b) zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), (dále jen „zákona č. 82/1998 Sb.“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu či nemajetkovou újmu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

25. Podle § 6 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. ve věcech náhrady škody způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o regresních úhradách jednají jménem státu ministerstva a jiné ústřední správní úřady (dále jen „úřad“).

26. Podle § 6 odst. 2 písm. a) zákona č. 82/1998 Sb. úřadem podle odstavce 1 je Ministerstvo spravedlnosti, došlo-li ke škodě v občanském soudním řízení nebo v trestním řízení, a dále v případech, kdy bylo soudem ve správním soudnictví vydáno nezákonné rozhodnutí, jímž soud rozhodl o žalobě proti rozhodnutí územního celku v samostatné působnosti, a v případech, kdy škoda byla způsobena notářem nebo soudním exekutorem.

27. Podle § 6 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. došlo-li ke škodě nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 vět druhé a třetí a posuzují-li se pro účely náhrady této škody navazující správní a soudní řízení jako jeden celek, jedná za stát příslušný úřad, do jehož působnosti náleží odvětví státní správy, v němž probíhalo správní řízení.

28. Podle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

29. Podle § 13 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

30. Podle § 14 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6.

31. Podle § 14 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. byl-li nárok uplatněn u úřadu, který není příslušný, postoupí tento úřad žádost poškozeného příslušnému úřadu. Účinky předběžného uplatnění jsou v tomto případě zachovány. Podle odst. 3 citovaného ustanovení uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

32. Podle § 15 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

33. Na základě zjištěného skutkového stavu věci a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

34. Nejprve se soud zabýval splněním podmínky stanovené v § 14 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. a § 15 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., podle níž se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně uplatnila dne 8. 9. 2022 u žalované nárok na náhradu majetkové škody ve výši 158 929 Kč ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. z titulu nepřiměřené délky předmětného dědického řízení, přičemž žalovaná svým stanoviskem ze dne 10. 10. 2022 sdělila žalobkyni, že žalobkyní vznesený nárok na náhradu škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. za průtahy v předmětném dědickém řízení nepovažuje za důvodný, neboť žalobkyně neprokázala příčinnou souvislost mezi jednáním soudního komisaře v předmětném dědickém řízení a vzniklou škodou v podobě úhrad žalobkyně za bezdůvodné obohacení spočívající v užívání poloviny předmětné bytové jednotky (tj. užívání nad rámec spoluvlastnického podílu žalobkyně o velikosti ½). Soud proto uzavřel, že v projednávané věci může meritorně rozhodnout ve smyslu § 14 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. a § 15 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., neboť nárok žalobkyně nebyl uspokojen do šesti měsíců ode dne uplatnění nároku u žalované.

35. Soud dále poukazuje na to, že žalobkyně v řízení prokázala nesprávný úřední postup soudního komisaře , tituly před jménem, , jméno FO, spočívající v neodůvodněných průtazích předmětného dědického řízení, neboť uvedený soudní komisař v období od 25. 4. 2016 do 14. 2. 2019 skutečně neučinil v předmětném dědickém řízení žádný úkon směřující k pravomocnému skončení tohoto dědického řízení, přičemž neodůvodněné průtahy ve zmíněném dědickém řízení ostatně potvrdil přímo i sám soudní komisař ve svém vyjádření ze dne 3. 2. 2018. Žalobkyně však v řízení neprokázala příčinnou souvislost mezi neodůvodněnými průtahy soudního komisaře , tituly před jménem, , jméno FO, v předmětném dědickém řízení a tvrzenou škodou ve výši 158 929 Kč, která měla žalobkyni dle jejího názoru vzniknout v období od 25. 2. 2018 do 25. 2. 2021 za úhrady bezdůvodného obohacení žalobkyně spočívající v užívání celé předmětné bytové jednotky žalobkyní, tedy užívání nad rámec spoluvlastnického podílu žalobkyně o velikosti ½ na této bytové jednotce, a to právě v důsledku neodůvodněných průtahů soudního komisaře, neboť dle názoru žalobkyně v době trvání zmíněného dědického řízení nemohla žádným způsobem dosáhnout vypořádání vlastnických práv k předmětné bytové jednotce, kterou celou výlučně užívala po celou dobu trvání předmětného dědického řízení pro své bytové potřeby, přičemž žalobkyně částku 158 929 Kč za uvedené bezdůvodné obohacení uhradila ČR-, Anonymizováno, poté, co se ČR-, Anonymizováno, stal v předmětném dědickém řízení vlastníkem druhé poloviny předmětné bytové jednotky.

36. Předně soud poukazuje na to, že z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně vůbec nebyla účastníkem předmětného dědického řízení, tedy o právech a povinnostech žalobkyně se v tomto dědickém řízení vůbec nejednalo, jednáním soudního komisaře v uvedeném dědickém řízení žalobkyni proto nemohla být způsobena žádná majetková škoda ve smyslu zákona 82/1998 Sb. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 2. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1292/2019). V této souvislosti je taktéž dále nutné uvést, že z vyjádření samotné žalobkyně při jednání konaném dne 5. 3. 2024 vyplynulo, že žalobkyně v době trvání dědického řízení nepodala civilní žalobu na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví týkající se předmětné bytové jednotky, přičemž pokud by žalobkyně takovou žalobu v době trvání dědického řízení k soudu podala, řízení o této žalobě by bylo soudem přerušeno právě do pravomocného skončení předmětného dědického řízení. Tímto způsobem tak žalobkyně již v době trvání předmětného dědického řízení mohla zahájit civilní řízení za účelem dosažení vypořádání vlastnických práv k předmětné bytové jednotce, což však žalobkyně neučinila.

37. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu pak platí, že je běžné, že se kauzálního děje účastní více skutečností, které vedou ke vzniku škody. Mezi takovými skutečnostmi je však třeba identifikovat právně relevantní příčinu vzniku škody. Z celého řetězce všeobecné příčinné souvislosti (v němž každý jev má svou příčinu, zároveň však je příčinou jiného jevu) je třeba sledovat jen ty příčiny, které jsou důležité pro odpovědnost za škodu. Musí jít o skutečnosti podstatné, bez nichž by ke vzniku škody nedošlo. Pro existenci kausálního nexu je nezbytné, aby řetězec postupně nastupujících příčin a následků byl ve vztahu ke vzniku škody natolik propojen, že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku. To znamená, aby prvotní příčina bezprostředně vyvolala jako následek příčinu jinou a ta případně příčinu další. K přerušení příčinné souvislosti dochází, jestliže nová okolnost působila jako výlučná a samostatná příčina, která vyvolala vznik škody bez ohledu na původní škodnou událost. Zůstala-li původní škodná událost tou skutečností, bez níž by k následku nedošlo, příčinná souvislost se nepřerušuje. Podle teorie adekvátní příčinné souvislosti je příčinná souvislost dána tehdy, jestliže je škoda podle obecné povahy, obvyklého chodu věcí a zkušeností adekvátním důsledkem protiprávního úkonu nebo škodní události. Současně se musí prokázat, že škoda by nebyla nastala bez této příčiny - conditio sine qua non (srov. nález Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2007, sp. zn. I. ÚS 312/05).

38. Soud při aplikaci zmíněné judikatury Ústavního soudu pak dospěl v projednávané věci k závěru, že primární a jedinou příčinou vzniku bezdůvodného obohacení na straně žalobkyně (spočívajícího v užívání předmětné bytové jednotky nad rámec spoluvlastnického podílu žalobkyně v období od 25. 2. 2018 do 25. 2. 2021 v celkové částce 158 929 Kč, jak žalobkyně požaduje vůči žalované v žalobě), které byla následně nucena uhradit druhému spoluvlastníkovi (tj. ČR-, Anonymizováno, ), bylo právě užívání společné věci nad rámec spoluvlastnického podílu ze strany žalobkyně, ke kterému docházelo kontinuálně po celou dobu trvání předmětného dědického řízení. Žalobkyně sama v žalobě potvrdila, že předmětnou bytovou jednotku užívala pro své bytové potřeby po celou dobu trvání dědického řízení, tj. v období od 24. 2. 2015 do 25. 2. 2021. Tedy nebýt tohoto bezdůvodného obohacení na straně žalobkyně způsobeného užíváním společné věci nad rámec spoluvlastnického podílu, nemusela by jej pak žalobkyně druhému spoluvlastníku vydávat. Následně vzniklé průtahy v předmětném dědickém řízení na této skutečnosti nemohly nic změnit. Prvotní příčina (tj. užívání bytové jednotky nad rámec spoluvlastnického podílu) rozhodně nevyvolala jako následek příčinu další (tj. průtahy v dědickém řízení), přičemž pro existenci kauzálního nexu v projednávané věci je nezbytné, aby řetězec postupně nastupujících příčin a následků byl ve vztahu ke vzniku škody zcela propojen, k čemuž však v projednávané věci nedošlo. Za jedinou právně podstatnou příčinu vzniku bezdůvodného obohacení na straně žalobkyně, bez které by k následku (tj. vzniku bezdůvodného obohacení) nedošlo, je proto zcela jistě nutné považovat pouze skutečnost, že žalobkyně užívala společnou věc (tj. předmětnou bytovou jednotku) nad rámec svého spoluvlastnického podílu v období od 24. 2. 2015 do 25. 2. 2021 (tj. po celou dobu trvání předmětného dědického řízení), a nikoliv až následně vzniklé průtahy v předmětném dědickém řízení, kterého navíc žalobkyně ani nebyla vůbec účastníkem.

39. Soud s ohledem na shora uvedené proto žalobu v plném rozsahu zamítl.

40. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 151 odst. 3 o. s. ř., přičemž úspěšné žalované náleží náhrada nákladů řízení proti neúspěšné žalobkyni ve výši 600 Kč, která se skládá ze dvou paušálních náhrad po 300 Kč podle § 1, § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (vyjádření k žalobě, účast u jednání dne 5. 3. 2024).