20 C 113/2022

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Simetem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 2 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 2 000 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení ročně z částky 2 000 Kč od 9. 11. 2015 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je dále povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč k rukám jejího zástupce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalované uložil povinnost zaplatit jí 2 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že:„ Původní věřitel, zahraniční právnická osoba příjmení p.l.c.,se sídlem: adresa, anonymizováno příjmení příjmení, anonymizována dvě slova číslo, země (dále jen anonymizováno“), jakožto postupitel a žalobce, jakožto postupník, uzavřeli dne datum Smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo postoupení splatných pohledávek anonymizováno za jejími dlužníky. Jednotlivé pohledávky byly specifikovány v elektronické příloze smluv o postoupení pohledávek, kterou žalobce pro její rozsáhlost nepředkládá a navrhuje, aby soud vycházel z tvrzení žalobce, že příslušná pohledávka za žalovaným byla na žalobce skutečně postoupena. Žalobce, jako zahraniční právnická osoba, dále dokládá výpis z obchodního rejstříku anonymizováno republiky k prokázání své právní subjektivity. anonymizováno uzavřela se žalovaným dne rok číslo Smlouvu o zápůjčce (dále jen„ Smlouva“ nebo„ Smlouva o zápůjčce“), na jejímž základě poskytla žalovanému zápůjčku ve výši uvedené ve Smlouvě, a to převodem na bankovní účet, jehož číslo dlužník jakožto žadatel uvedl v žádosti o poskytnutí zápůjčky. Nedílnou součástí Smlouvy jsou Obchodní podmínky společnosti právnická osoba ke spotřebitelským úvěrům poskytovaných spotřebitelům s trvalým pobytem v České republice, účinné od 10. 11. 2014, se všemi přílohami (dále jen„ VOP“). Smluvní strany si dohodly (přesné znění v čl. 3 VOP), že Smlouva je považována za uzavřenou okamžikem, kdy anonymizováno poskytne žalovanému zápůjčku na základě žádosti žalovaného. Zápůjčka byla žalovanému poskytnuta v den schválení poskytnutí zápůjčky anonymizováno. Smlouva (v důkazech pod názvem„ jméno anonymizováno“) byla uzavřena prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách anonymizováno, resp. formou textové zprávy SMS. Odesláním žádosti o zápůjčku žalovaný potvrdil, že se seznámil s VOP a s informacemi v nich uvedených, které jsou zároveň k dispozici na internetových stránkách anonymizováno, a že s nimi v plném rozsahu souhlasí; to vše ve smyslu zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016, zejm. v souladu s jeho ust. § 5 a ust. § 6. V této žádosti žalovaný rovněž uvedl údaje o svém rodném čísle, o čísle svého dokladu totožnosti a o čísle svého bankovního účtu. Žalovaný se zavázal vrátit anonymizováno zápůjčku společně s poplatkem za zpracování a poskytnutí zápůjčky (přesné znění v čl. 8 VOP) (do) dne 08.11.2015. Pro odstranění veškerých nejasností žalobce uvádí, že bylo-li období mezi dnem poskytnutí zápůjčky a dnem splatnosti zápůjčky rovno 32 dnům nebo kratší než 32 dní, je zápůjčka společně s poplatkem za zpracování a poskytnutí zápůjčky splatná v den splatnosti (přesné znění v čl. 5 VOP), tj. 08.11.2015. Bylo-li období mezi dnem poskytnutí zápůjčky a dnem splatnosti zápůjčky rovno 33 dní nebo delší než 33 dní, pak je zápůjčka společně s poplatkem za zpracování a poskytnutí zápůjčky splatná v pravidelných měsíčních splátkách ve stejné výši (přesné znění v čl. 5 VOP), dle podrobného rozpisu uvedeného na faktuře (podrobněji viz dále v tomto odstavci), tj. nejpozději do 08.11.2015. Zápůjčka spolu s poplatkem za zpracování a poskytnutí zápůjčky musela být splacena v českých korunách v dohodnutém období, jak je uvedeno na faktuře. Toto období začalo běžet od data, kdy byla zápůjčka převedena na bankovní účet uvedený dlužníkem v žádosti o poskytnutí zápůjčky, nebo v den, kdy byla zápůjčka dlužníkovi vyplacena. Výplaty provedené prostřednictvím České pošty se pro tento účel považují za provedené tři kalendářní dny po schválení žádosti o poskytnutí zápůjčky anonymizováno. Dokud nebyly částky uvedené na faktuře zaplacené, byla faktura k dispozici na účtu a mohla být uložena ve formátu pdf. Dlužník mohl anonymizováno rovněž požádat, aby mu byla faktura zaslána na jeho osobní e-mail nebo bezplatně poštou. Faktura obsahovala celkovou částku, která má být zaplacena, a tato částka byla dále rozdělena na jistinu zapůjčené částky a poplatek za poskytnutí zápůjčky. Faktura rovněž obsahovala zápůjční dobu, výši měsíčních splátek (jen u zápůjček s dobou splatnosti rovnu 33 dnům a delší dobou splatnosti), datum splatnosti, dále číslo účtu, na který mají být platby poukazovány. Žalovaný se dostal do prodlení se splacením zápůjčky, když (do) dne datum zápůjčku Ferratum nesplatil. Žalovaný nesplnil svou povinnost vrátit anonymizováno zápůjčku řádně a včas. Ke dni podání žaloby zbývá uhradit na jistině úvěru částku ve výši 2000 Kč. Poplatek za poskytnutí úvěru a jiné platby ze Smlouvy o úvěru žalobce po žalovaném nepožaduje. Vedle částky ve výši 2000 Kč žalobce požaduje po žalovaném zaplacení příslušenství pohledávky, a to výhradně jen zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po dni splatnosti pohledávky do zaplacení. Žalobce nedisponuje doklady o prověření úvěruschopnosti žalovaného ze strany anonymizována dvě slova. Pokud by soud dospěl k závěru, že Smlouva o úvěru je z toho důvodu neplatná, navrhuje žalobce, aby soud nárok posoudil jako bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť požaduje pouze zaplacení neuhrazené jistiny a zákonného úroku z prodlení. Pokud by soud dospěl k závěru, že žalobce neprokázal uzavření smlouvy o úvěru nebo že Smlouva o úvěru nebyla platně uzavřena, navrhuje žalobce, aby soud posoudil uplatněný nárok jako bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť požaduje pouze zaplacení neuhrazené jistiny a zákonného úroku z prodlení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Ke stavu věci soud zjistil, že žalovaná, označená jako klient a společnost právnická osoba, označená jako věřitel, učinili dne datum písemné prohlášení označené číslo v němž je uvedeno, že zmíněná právnická osoba poskytuje žalované úvěr ve výši 2 000 Kč, který se zavázala poskytnout převodem na účet žalované a žalovaná se zavázala čerpané peněžní prostředky splatit do 6. 11. 2015 spolu s poplatkem za úvěr ve výši 660 Kč. Soud dále ze sdělení právnická osoba zjistil, že na účtu vedeného touto bankou pro žalovanou jako jejího majitele je evidována příchozí platba ze dne 7. 10. 2015 ve výši 2 000 Kč opatřena variabilním symbolem číslo. Soud dále zjistil, že společnost právnická osoba a žalobkyně uzavřeli dne datum smlouvu označenou jako Smlouva o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo mj. postoupení pohledávky za žalovanou z titulu uzavřené smlouvy o úvěru, o čemž byla žalovaná informována prostřednictvím písemného oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 1. 2018 ze strany společnosti právnická osoba. Soud dále zjistil, že žalovaná byla k úhradě dluhu zahrnujícího mj. jistinu ve výši 2 000 Kč vyzvána prostřednictvím předžalobní upomínky ze dne 2. 4. 2020, a ještě dříve před tím ze strany společnost právnická osoba prostřednictvím faktury číslo ve které byla vyzvána k úhradě mj. dlužné jistiny 2 000 Kč do dne 8. 11. 2015. Obě uvedené výzvy byly podány k poštovní přepravě, jak vyplývá z příslušných podacích dokumentů předložených žalobkyní.

4. Po zhodnocení shora uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že právní jednání společnost právnická osoba a žalované spočívající v uzavření shora zmíněné smlouvy o úvěru ve formě dokumentu označeného jako prohlášení číslo ze dne datum představuje právní jednání, kterým uvedení účastníci zamýšleli uzavřít smlouvu o úvěru podle ustanovení § 2395 obč. zák. S ohledem na postavení žalované jako spotřebitele dle ustanovení § 419 obč. zák. je třeba vedle tohoto právního předpisu na daný závazek aplikovat příslušná ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření této smlouvy, tj. ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 307/2018. Pro posouzení toho, zda lze uvedenou smlouvu považovat za platně uzavřenou, se soud zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně před jejím uzavřením posuzovala úvěruschopnost žalované jako spotřebitele dle kritérií uvedených v § 86 zmíněného zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně však žádné skutečnosti v tomto směru v žalobě neuvedla, a vůbec nepředložila žádné důkazy, dle kterých by mohl soud splnění této podmínky posoudit. Důsledky porušení této povinnosti jsou upraveny v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a to tak, že pokud je spotřebitelský úvěr poskytnut v rozporu s podmínkami § 86 odst. 1 věty druhé, tj., že úvěr může být poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, je smlouva neplatná. V tehdy platném a účinném znění zákona o spotřebitelském úvěru bylo v jeho zmíněném ustanovení § 87 odst. 1 dále upraveno, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. S ohledem na stávající judikaturu vrcholných soudů však soud ke splnění této podmínky přihlíží z úřední povinnosti, neboť posledně zmíněná úprava námitky spotřebitele je v rozporu s právem Evropské unie tak, jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu ve věci Pl. ÚS 12/08 a Pl. ÚS 1/10. Jelikož žalobkyně prokázala, že byly peněžní prostředky její právní předchůdkyní žalované skutečně poskytnuty, vznikla za této situace žalované jako spotřebiteli povinnost podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem. Poskytnuté peněžní prostředky z důvodu neplatné smlouvy tak představují bezdůvodné obohacení, o jehož vydání byla podle názoru soudu žalovaná řádně vyzvána prostřednictvím zmíněných upomínek, byť v těchto upomínkách byl požadavek žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, kvalifikován jako požadavek na vrácení jistiny úvěru spolu s příslušenstvím a zmíněnými sankcemi. Soud je přesvědčen, že na základě uvedených výzev mohla žalovaná přinejmenším poskytnutou jistinu vrátit, což neučinila. Za dané situace tak platí ustanovení § 2991 odst. 1 obč. zák., dle kterého, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. V daném případě bezdůvodné obohacení představuje dlužná jistina ve výši 2 000 Kč, kterou je tedy žalovaná povinna vydat a zaplatit žalobkyni požadované úroky z prodlení ve výši určené předpisy práva občanského, tj. podle ustanovení § 1970 obč. zák. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to za dobu od 9.11.2015. Povinnost vydat bezdůvodné obohacení je závazkem, na jehož splatnost, pokud nebyla účastníky dosud ujednána jinak, je třeba aplikovat ustanovení § 1958 odst. 2 obč. zák., dle kterého, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned, a dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu. Jak již soud naznačil, za výzvy k plnění považuje rovněž výzvu předchozího věřitele se stanovenou splatností 8.11.2015, a žalovaná je tudíž v prodlení ode dne následujícího. Povinnost uloženou tímto rozsudkem je žalovaná povinna splnit ve prospěch žalobkyně, neboť soud dále dospěl k závěru, že došlo ke změně věřitele uvedené pohledávky, a to na základě uvedené Smlouvy o postoupení pohledávek. Předmětem zmíněné smlouvy byla sice pohledávka identifikována jako pohledávka ze spotřebitelského úvěru, avšak soud dospěl k závěru, že uzavřením této smlouvy původní věřitel a žalobkyně projevili vůli postoupit pohledávku založenou poskytnutím peněžních prostředků ve výši 2 000 Kč, tj. bez ohledu na její právní kvalifikaci, čímž došlo tedy ke změně osoby věřitele uvedené pohledávky dle ustanovení § 1879 obč. zák.

5. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je odůvodněno ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., na základě kterého soud s ohledem na částečný úspěch žalobkyně náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil, a právo na náhradu nákladů řízení částečně přiznal žalobkyni jako úspěšnějšímu účastníku sporu. Žalobkyni v souvislosti s tímto řízením vznikly náklady v podobě zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a dále odměna advokáta podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, určená podle ustanovení § 14b odst. 1 tohoto předpisu, a to odměna za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a sepis žaloby) po 300 Kč spolu s paušální náhradou hotových výdajů po 100 Kč ke každému z uvedených úkonů právní služby podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a příslušná DPH, kterou je zástupce žalobkyně povinen odvést podle zvláštního právního předpisu, tj., náklady ve výši 1 489 Kč.

6. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř., přičemž s ohledem na procesní pasivitu žalované neměl možnost zkoumat možnosti žalované pro úhradu dlužné částky, a tudíž neshledal důvody pro stanovení lhůty pro žalovanou příznivější, než zákonem podpůrně v ustanovení 160 odst. 1 o. s. ř. stanovené lhůty třídenní. Proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání. Nebude-li povinnost stanovena tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se domáhat výkonu rozhodnutí.