20 C 116/2023

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Simetem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 20 841 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 16 828 Kč s 11,75% úrokem z prodlení ročně z částky 16 828 Kč od 16. 6. 2022 do zaplacení a dále 500 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba o 4 013 Kč a 2 000 Kč se zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je dále povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 083,72 Kč k rukám její zástupkyně, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 20 841 Kč s příslušenstvím, žalobu odůvodnila tak, že:„ Žalovaný uzavřel dne [datum] s žalobcem smlouvu o zápůjčce (Smlouva). Na základě Smlouvy poskytl žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 700 Kč (Jistina), které byly žalovanému zaslány na účet č. [bankovní účet] dne [datum]. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 4 128 Kč (Poplatek). Jistina a Poplatek byly splatné dne 15.06.2022, žalovaný však své smluvní závazky neuhradil řádně a včas. Zápůjčka byla žalovanému prokazatelně poskytnuta, jak je patrno z přiloženého potvrzení o provedené platbě, ale přesto nebyla žalovaným do dnešního dne vrácena v celé výši. Ke dni podání návrhu na vydání EPR žalovaný na svůj dluh uhradil 0 Kč. Žalobce poskytl zápůjčku prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které si žalovaný nejprve přečetl nabídku na uzavření smlouvy, nastavil si dle vlastní volby dostupné parametry – splatnost a výši zápůjčky. Poté žalovaný vyplnil na webové stránce žalobce formulář – Žádost o poskytnutí zápůjčky, kde zadal své osobní údaje, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný učinil návrh na uzavření konkrétní smlouvy o zápůjčce vůči žalobci. Žalovaný zaškrtl řádek s tímto textem:„ Potvrzuji, že jsem se seznámil se zněním Smlouvy o zápůjčce a zněním Všeobecných obchodních podmínek, které jsou její součástí, těmto dokumentům porozuměl a souhlasím s jejich zněním“. Tím žalovaný zároveň odsouhlasil znění Obchodních podmínek žalobce. Žalobce před uzavřením smlouvy ověřil totožnost klienta, a to tak, že klient je povinen žalobci v rámci žádosti o uzavření smlouvy poskytnout sken dokladu totožnosti se svou fotografií a dále pomocí ověřovací korunové bezhotovostní platby, jejíž součástí je rovněž informace o jméně a příjmení majitele tohoto účtu, na nějž je následně zápůjčka vyplacena (podmínkou pro výplatu je, že jméno a příjmení majitele účtu je shodné se jménem a příjmením klienta). Smlouva o zápůjčce je klientem podepsána elektronicky, a to PINem, který žalobce zasílá na klientem uvedené telefonní číslo. Dle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, ve znění pozdějších předpisů („ ZSVD“):„ K podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5.“ Vzhledem k tomu, že v soudu předkládané záležitosti se jedná o soukromoprávní vztah, § 5 ZSVD se nepoužije. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že v předkládané záležitosti ZSVD připouští podpis smlouvy elektronickým podpisem jiným, než je zaručený elektronický nebo uznávaný elektronický podpis, kdy touto zbytkovou kategorií je tzv. elektronický podpis prostý. Výše popsaný postup podpisu prostřednictvím PINu zaslaného žalobcem na klientem uvedené telefonní číslo a následné zadání PINu klientem na webových stránkách žalobce představuje právě tento tzv. prostý elektronický podpis. S ohledem na tuto skutečnost byla smlouva o zápůjčce uzavřena mezi žalobcem a žalovaným v písemné podobě. Upozorňujeme, že tento závěr je rovněž v souladu se stanoviskem ČNB ve vztahu k uzavírání smluv podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů („ ZSÚ“), na dálku, když ČNB k této otázce publikovala následující stanovisko:„ Obecně z pohledu výkonu dohledu nad ochranou spotřebitele ČNB nepovažuje za nezbytné, aby za účelem dodržení písemné formy byla v soukromoprávních vztazích právní jednání učiněná elektronickými prostředky vždy podepsána zaručeným elektronickým podpisem ve smyslu článku 3 bod 11) nařízení eIDAS, resp. dříve § 2 písm. b) ZEP, a to proto, že požadavek písemné formy vyplývá podle důvodové zprávy k ZSÚ z nutnosti nastolení právní jistoty v těchto smluvních vztazích a z nutnosti zajištění důkazů pro případné právní spory a podle ČNB pak především ze snahy zabránit v současné době mnohdy uplatňovaným praktikám, kdy spotřebitel uzavírá závazky, aniž by se předem mohl seznámit s jejich podmínkami a veškerými důsledky. Těmto záměrům může podle ČNB často vyhovět i (prostý) elektronický podpis.“ (Stanovisko ČNB K některým ustanovením zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, soubor otázek a odpovědí). Konečně žalobce závěrem podotýká, že v rámci procesu kontraktace je třeba odlišit ověření totožnosti (které bylo žalobcem provedeno postupem v souladu s § 11 odst. 7 a § 12 odst. 6 zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, ve znění pozdějších předpisů, jak je popsáno v předchozím odstavci), a podpis samotný, který neslouží k ověření totožnosti, nýbrž ke stvrzení konečnosti dohody a vážnosti vůle (obdobně jako v případě vlastnoručního podpisu, kdy totožnost také není ověřována prostřednictvím podpisu, ale předložením průkazu totožnosti). Smlouva o zápůjčce včetně Všeobecných obchodních podmínek žalobce byla neprodleně po potvrzení žalovaným žalovanému odeslána e-mailem na jím zadanou e-mailovou adresu, kdy tento způsob splňuje definici trvalého nosiče dat dle § 3 odst. 2 písm. k ) ZSÚ a Žalobce tedy splnil svou povinnost dle § 105 odst. 1 ZSÚ. Před uzavřením smlouvy si žalobce od žalovaného vyžádal informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřil na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného (kdy žalovaný je dle § 84 odst. 2 ZSÚ povinen poskytnout žalobci úplné a pravdivé informace), resp. případně nahlédnutím do relevantních databází. Poskytnuté informace a dokumenty byly žalobcem vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalovaného. Žalobce tedy splnil svou povinnost dle § 86 ZSÚ, když řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného. Na základě tohoto prověření žalobce dospěl k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet a v návaznosti na toto prověření byla s žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce. V důsledku prodlení žalovanému vznikla povinnost uhradit též úroky z prodlení ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením (písemné výzvy) v celkové výši 2 500 Kč (čl. 2 Smlouvy) (písemné výzvy odeslány dne: 22.06.2022, 29.06.2022, 06.07.2022, 15.07.2022, 30.07.2022). K částce požadované za výzvy k úhradě odeslané dlužníkovi uvádíme, že důvodová zpráva k ZSÚ uvádí, že za účelně vynaložené náklady nelze považovat zasílání upomínek několikrát denně, kdy takové jednání důvodová zpráva označuje za šikanózní vůči dlužníkovi. Žalobce Žalovanému odeslal upomínky s odstupem několika dnů (viz výše). Jednání Žalobce je tedy v souladu s výše uvedeným požadavkem dle důvodové zprávy. Pokud snad zákonodárce zamýšlel odesílání upomínek omezit restriktivněji, měl tak učinit přímo ustanovením v zákoně, nebo případně vyjádřením takové myšlenky v důvodové zprávě, což ale neučinil. Pokud přihlédneme k praxi veřejnoprávních institucí, tak např. centrální depozitář cenných papírů na základě vyhlášky Ministerstva financí č. 212/2010 Sb., požaduje za poskytnutí údajů na základě strukturovaného dotazu úhradu včetně účelně vynaložených nákladů ve výši 290 Kč a v případě poskytnutí údajů na základě nestrukturovaného dotazu 820 Kč. Přičemž autoři výslovně dovozují, že účelně vynaloženými náklady jsou nejen náklady na poštovné a tisk dokumentu, ale i na přípravu vzorových dokumentů, úpravy informačního systému poskytovatele apod. Výše poplatku za upomínky účtovaná Žalobcem ve výši 500 Kč rovněž odpovídá tržnímu standardu (např. společnost [právnická osoba] účtuje za každou upomínku 600 Kč, [právnická osoba] 500 Kč za každou upomínku – výzvu k vyrovnání nepovoleného debetu, u úvěrů pak 350 Kč za první upomínku a 500 Kč za každou další upomínku – informace vyplývající z jejich ceníků dostupných na jejich webových stránkách). V žádném případě se tedy nedá u Žalobce hovořit o neúčelně vynaložených nákladech, resp. nákladech neodpovídajících tržnímu standardu, nadto v situaci, kdy Žalobce se Žalovaným se na výši nákladů domluvili předem ve smlouvě o zápůjčce. Výše nákladů na zasílání upomínek je tedy zcela v mezích a po právu. Celková výše dluhu žalovaného, ke dni podání návrhu, kterou žalobce požaduje činí 19 328 Kč. Jistina + poplatek ve výši 16 828 Kč Náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč Smluvní pokuta dle čl. 2 smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] ve výši 0,10 % denně z dlužné částky ve výši 12 700 Kč (viz nárok 1), a to konkrétně ode dne [datum] (den následující po splatnosti zápůjčky, viz nárok 1) do dne 28.04.2023, kdy žalobce vyhotovuje tento návrh. Ke dni vyhotovení tohoto návrhu se tak po zaokrouhlení na celé koruny jedná o částku 4 013 Kč“.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a soud tak neměl k dispozici žádná shodná tvrzení účastníků, a pravdivost shora citovaných žalobních tvrzení zjišťoval pouze ze žalobkyní předložených důkazů.

3. Ke stavu věci soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu označenou jako Smlouva o zápůjčce, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 12 700 Kč, a to převodem na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet] a žalovaný se zavázal uvedené peněžní prostředky vrátit společně s poplatkem za její poskytnutí ve výši 4 128 Kč nejpozději do 15. 6. 2022. Ve smlouvě bylo dále sjednáno, že za den poskytnutí zápůjčky se považuje den, kdy byly peněžní prostředky odepsány z účtu věřitele. Smlouva dále obsahovala ujednání o nákladech, která byla žalobkyně jako věřitel oprávněna požadovat za vymezené úkony, mezi které patřila písemná listinná upomínka ve výši 500 Kč, emailová upomínka v ceně 100 Kč, telefonická upomínka za cenu 50 Kč, SMS upomínka za 30 Kč atd. Smlouva dále obsahovala ujednání o smluvní pokutě pro případ prodlení žalovaného se splacením zápůjčky, a to smluvní pokutu ve výši 0,1% dlužné částky za každý den prodlení s tím, že vedle této smluvní pokuty může žalobkyně požadovat ještě tzv. zákonný úrok z prodlení. Smlouva dále odkazovala na všeobecné obchodní podmínky žalobkyně upravujícím postup při uzavření smlouvy, splácení zápůjčky, prodloužení splatnosti a další práva a povinnosti. Soud dále zjistil, že se žalobkyně na žalovaného obrátila prostřednictvím upomínky ze dne 22. 6. 2022, ve které vyčíslila dlužnou částku včetně nákladů za upomínání ve výši 500 Kč, které se podle smlouvy staly součástí dluhu, a požádala o vyrovnání dluhu ve výši 17 751. Soud dále zjistil, že obdobnou upomínku zaslala žalobkyně žalovanému ještě v podobě přípisu ze dne 29. 6. 2022, 6. 7. 2022, 15. 7. 2022 a 30. 7. 2022 a vždy uplatnila požadavek na zaplacení nákladů za tuto upomínku ve výši 500 Kč. Výzva k úhradě byla žalovanému zaslána ještě v podobě předžalobní upomínky ze dne 3. 4. 2023. Soud dále z výpisu z účtu žalobkyně [bankovní účet] zjistil, že dne [datum] byla na účet č. [bankovní účet], tj. na účet žalovaného, převedena částka 12 700 Kč označena variabilním symbolem [číslo], tj. rodným číslem žalovaného.

4. Shora zjištěný skutkový stav představoval dostatečný základ pro rozhodnutí sporu, a soud po jeho zhodnocení dospěl k závěru, že mezi účastníky vznikl uzavřením uvedené smlouvy závazek v podobě smlouvy o zápůjčce dle ust. §2390 občanského zákoníku, dle kterého přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. V daném případě se jednalo o úročnou zápůjčku podle ust. §2392 odst. 1 občanského zákoníku, dle kterého lze při peněžité zápůjčce sjednat úroky, přičemž soud v daném případě za úroky považuje sjednanou platbu označenou jako poplatek ve výši 4 128 Kč. Zápůjčka byla v daném případě uzavřena v okamžiku, kdy žalovaný skutečně obdržel peněžní prostředky, tj. nikoli okamžikem podpisu uvedené smlouvy. Žalovaný v průběhu řízení nevyvrátil, že poskytnutou peněžitou zápůjčku spolu se smluveným úrokem ve sjednané lhůtě, tj. do 15. 6. 2022 nevrátil, a soud mu tak splnění této povinnosti uložil v tomto rozsudku s tím, že z dlužné částky představující zmíněnou zápůjčku, k níž podle smlouvy přirostly dohodnuté úroky povinen ode dne následujícího po jejich splatnosti, tj. od 16. 6. 2022 zaplatit úrok z prodlení ve výši určené předpisy práva občanského, tedy dle ust. §1970 občanského zákoníku.

5. Soud však neshledal důvodnou žalobu týkajících se požadavku na zaplacení poplatku za upomínky ve výši 2 000 Kč. Soud na jedné straně připouští, že platba za upomínku představuje platbu za určitý typ služby, která může zabránit případnému sporu za situace, kdy se žalovaný, bez ohledu na důvod, dostane do prodlení, na který jej právě upomínka může upozornit. V daném případě však soud ujednání o poplatcích za upomínky považuje nikoli jako ujednání o nákladech o paušální náhradě nákladů účelně vynaložených v souvislosti s prodlením žalovaného, nýbrž jak ujednání, které má v případě prodlení žalovaného navýšit jeho platební povinnosti. O účelovosti uvedeného ujednání svědčí jednak výše těchto nákladů, přičemž soudu je známo, že jiní věřitele v obdobném postavení jako žalobkyně sjednávají poplatky za služby obdobného obsahu násobně nižší, např. ve výši 50 Kč, avšak o zmíněné účelovosti svědčí především množství opakovaných upomínek, které žalobkyně žalovanému zaslala za situace, kdy již zjevně ztratily svůj smysl. Za zcela oprávněnou tak soud považuje pouze první upomínku, za níž tak žalobkyni přísluší smluvený paušální poplatek, neboť na základě této upomínky mohl žalovaný ještě např. zabránit soudnímu řízení. Náklady za zaslané upomínky v daném případě dosáhly téměř pětiny jistiny dluhu, což již na první pohled svědčí o jejich částečné účelovosti, a tudíž nemravnosti ve smyslu ust. §580 občanského zákoníku, které tak ujednání o těchto poplatcích činí pro rozpor s dobrými mravy neplatným. Přestože může věřitel podle ust. §122 odst. 1 písm. a) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů sjednat právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele, musí být tato ujednání v rámci zmíněných dobrých mravů. Soud dále neshledal důvodným požadavek žalobkyně na smluvní pokutu ve výši 4 013 Kč. Uvedená smluvní pokuta byla sice co do její výše požadována v souladu s ustanovením § 122 odst. 2 zmíněného zákona o spotřebitelském úvěru, neboť dle zmíněného ustanovení § 122 odst. 2 nesmí smluvní pokuta přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení. Podle ustanovení § 122 odst. 3 zák. o spotřebitelském úvěru souhrn výše uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. Žalobkyně sice požaduje smluvní pokutu v uvedených mezích, ale soud má za to, že uvedená informace o omezení výše smluvní pokuty měla být uvedená přímo ve smlouvě tak, aby žalovaný měl vědomost o tom, do jaké výše může být vůči ní smluvní pokuta uplatněna. Jinými slovy, pouze skutečnost, že žalobkyně smluvní pokutu nad uvedený rámec neuplatňuje, neznamená, že uvedené ujednání ve smlouvě je dostatečně pro žalovaného jako spotřebitele srozumitelné. Uvedené ujednání totiž nebrání žalobkyni uplatnit smluvní pokutu v samostatném řízení, a právě pro tento krajní případ by žalovaný informaci o zákonném omezení smluvní pokuty měl mít k dispozici již od počátku, tj. v době uzavření smlouvy. Uvedené ujednání o smluvní pokutě v podobě formulované ve smlouvě tak soud považuje za ujednání, které se zjevně příčí dobrým mravům dle ustanovení § 588 obč. zák., dle kterého soud k jeho neplatnosti přihlédl i bez návrhu. Uvedené ujednání o smluvní pokutě a poplatcích za upomínky lze od ostatního ujednání spotřebitelské smlouvy oddělit, a soud považuje za neplatné pouze tyto části smlouvy podle ustanovení § 576 obč. zák., a žalobu tedy zamítl pouze co do požadavku na zmíněnou smluvní pokutu a část poplatků za upomínky.

6. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je odůvodněno ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., na základě kterého soud náhradu nákladů řízení rozdělil dle poměru úspěchu a neúspěchu žalobkyně ve věci. Žalobkyně byla ve věci úspěšná co do 76,64 %, a po odečtení procentuálně vyjádřeného neúspěchu ve věci jí tak přísluší 53,28 % nákladů, jež jí v souvislosti s tímto řízením vznikly. Tyto náklady tvoří žalobkyní zaplacený soudní poplatek ve výši 834 Kč a dále odměna advokáta za její zastupování v řízení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, za tři úkony právní služby po 300 Kč dle § 14b odst. 1 zmíněného advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a předžalobní výzva), spolu s paušální náhradou hotových výdajů po 100 Kč ke každému z uvedených úkonů právní služby dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, tj. náklady řízení ve výši 2 034 Kč, přičemž 53,28 % z těchto nákladů tvoří 1 083,72 Kč, a žalovaný je povinen tyto náklady zaplatit žalobkyni k rukám její zástupkyně podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. Za věc je nutno vzít plnění, o němž soud rozhodl podle stavu ke dni vyhlášení rozsudku, tj. plnění v podobě jistiny dluhu 12 700 Kč, poplatku (úroku) ve výši 4 128 Kč, nákladů za upomínky ve výši 2 500 Kč, smluvní pokutě ve výši 4 013 Kč a úroků z prodlení vyčíslených k 1. 9. 2023 na částku 2 399,83 Kč, tj částku 25 740,83 Kč.

7. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., přičemž neshledal důvody pro stanovení lhůty pro žalovaného příznivější, než zákonem určené třídenní.