20 C 117/2021

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Simetem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 10 000 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 10 000 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení ročně z částky 10 000 Kč od 9. 2. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba o 8,05 % úrok z prodlení ročně z částky 10 000 Kč od 16. 6. 2017 do 8. 2. 2021 se zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je dále povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč k rukám jejího zástupce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 10 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že:„ Žalobce nabyl pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 1.1.2021 mezi společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], [IČO], zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod sp. zn. B [číslo] (dále jen původní věřitel), jako původním věřitelem a postupitelem a společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO], jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Žalobce je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je kolektivní investování spočívající zejména v investicích do nákupu portfolií pohledávek od bankovních i nebankovních subjektů. Žalovaný je fyzickou osobou nepodnikající. Původní věřitel uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému dne 2017 [číslo] úvěr ve výši 10000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 2017 [číslo]. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 10000 Kč a dále z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 0 Kč a případného poplatku za prodloužení termínu splatnosti ve výši 0 Kč. Původní věřitel poskytoval úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Žalovaný následně odsouhlasil znění Úvěrové smlouvy, jakožto podmiňující krok pro pokračování v registraci na webových stránkách původního věřitele. Žalovaný zaslal původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet, mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění obsaženém v příloze tohoto návrhu s navrhovanou výší úvěru a splatností, jak jsou uvedeny výše. Žalovaný tento návrh smlouvy akceptoval a původní věřitel úvěr žalovanému vyplatil dne 2017 [číslo]. K uživatelskému účtu měl pomocí vlastního hesla přístup jen žalovaný. Úvěr byl převeden z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalobce identifikovala platbu úvěru uvedením variabilního symbolu [číslo]. Jako variabilní symbol si strany zvolily rodné číslo žalovaného. Úvěr byl žalovanému prokazatelně poskytnut, jak je patrno z přiloženého výpisu z bankovního účtu žalobce (nebo potvrzením o provedené platbě), ale přesto nebyl žalovaným do dnešního dne uhrazen v celé výši. Žalovaný nevrátil úvěr v datech splatnosti. Odeslání upomínky předcházel pokus kontaktovat žalovaného telefonicky, avšak bezúspěšně. Upomínka byla právním zástupcem žalobce odeslána dne 2021 -02-02. Poplatek za poskytnutí úvěruje stanoven dle článku I. Smlouvy, a obecně pokrývá veškerou administrativní činnost spojenou s poskytováním úvěrů žalobkyní, dále náklady vznikající žalobkyni v související s hromadným nesplácením úvěrů v ČR, dále náklady na získání finančních prostředků pro poskytování koncových úvěrů úvěrovaným osobám a zamýšlenou drobnou marži pro žalobce. Žalobce dále sděluje, že byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, [příjmení], CRKI, BRKI. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. K tomuto nenavrhuje žalobce žádných dalších důkazů. Pokud by soud neuznal nárok žalobce na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požaduje žalobce, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. K prokázání skutečnosti, že žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky v tvrzené výši, navrhuje žalobce, aby soud učinil dotaz na banku žalovaného [právnická osoba], zda mu byla v březnu 2017 zaslána na účet č. [bankovní účet] částka 10000 Kč pod variabilním symbolem [číslo] a zda je majitelem účtu právě žalovaný. Celková výše nároků žalobce po zohlednění případných dílčích plateb ze strany žalovaného ve výši 0 Kč činí celkem 10000 Kč nejpozději splatných dne 2017 -06-15. Výzva k plnění byla zaslána dne 2021 -02-02.“.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, žádná ze shora citovaných žalobních tvrzení za nesporná tedy neprohlásil, a soud tak důvodnost žaloby posuzoval pouze na základě důkazů předložených žalobkyní.

3. Soud zjistil, že společnost [právnická osoba] nabízela na základě Všeobecných obchodních podmínek pro smlouvy o zápůjčce peněžní prostředky, přičemž soud měl od žalobkyně k dispozici zmíněné Všeobecné podmínky označené jako Verze: [anonymizováno]. Soud dále zjistil, že zmíněná společnost [právnická osoba] vyhotovila dokument označený jako Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, který měl podle jeho obsahu být formulářem obsahujícím údaje o spotřebitelském úvěru, jež je předmětem tohoto řízení. V uvedeném formuláři je uvedena celková výše spotřebitelského úvěru, podmínky čerpání a doba trvání spotřebitelského úvěru včetně uvedení zápůjční úrokové sazby, v daném případě 0 Kč a roční procentní sazby nákladů rovněž v míře 0 %. Uvedený formulář je v jeho závěru opatřen podpisem zapůjčitele, přičemž v rubrice„ klient“ žádný podpis uveden není. Soud měl dále od žalobkyně k dispozici dokument označený jako Smlouva o spotřebitelském úvěru, v níž vystupuje společnost [právnická osoba] jako zapůjčitel a žalovaný jako klient. Předmětem uvedené smlouvy mělo být zapůjčení peněžních prostředků ve výši 10 000 Kč na 91 dnů s nulovou úrokovou sazbou. V uvedené smlouvě se zmíněná společnost zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku formou bezhotovostního převodu zmíněné částky 10 000 Kč na jeho bankovní účet. Smlouvu měl od žalobkyně soud k dispozici v tom stavu, že v jejím závěru je opatřena pouze podpisem zapůjčitele, přičemž v rubrice zjevně určené pro žalovaného jako klienta není žádný podpis vyznačen. Soud dále zjistil, že se společnost [právnická osoba] obrátila na žalovaného s přípisem ze dne 2. 2. 2021, v němž mu oznámila postoupení pohledávky z titulu neuhrazeného spotřebitelského úvěru ze smlouvy [číslo] skládající se z neuhrazené jistiny, poplatku za zápůjčku, smluvní pokuty, úroku z prodlení a účelně vynaložených nákladů na vymáhání v celkové výši 20 145,28 Kč. Uvedené oznámení zjevně následovalo poté, co společnost [právnická osoba] a žalobkyně uzavřely smlouvu označenou jako Smlouva o postoupení pohledávek, jejíž přílohou byla mj. pohledávka ze shora zmíněné smlouvy o zápůjčce. Uvedené oznámení bylo k poštovní přepravě předáno dne 2. 2. 2021, jak vyplývá z příslušného podacího lístku, bylo zasláno žalovanému na adresu jeho trvalého pobytu. Soud dále ze sdělení [právnická osoba] ze dne 5. 8. 2021 zjistil, že žalovanému byla na jeho účet vedený právě u Komerční banky pod [číslo] poukázána dne [datum] částka 10 000 Kč pod variabilním symbolem [číslo], a to z účtu společnosti [právnická osoba].

4. Po zhodnocení shora uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žalobkyně nepřeložila dostatečné důkazy ke svému tvrzení, že společnost [právnická osoba] a žalovaný projevili vůli zřídit mezi sebou závazek, tj. uzavřít smlouvy o shora tvrzeném obsahu. Žalobkyně sice v žalobě popsala kontraktační proces uzavírání smluv na dálku prostřednictvím internetu, avšak soudu předložila pouze dokumenty, a to především zmíněnou smlouvu o zápůjčce, z níž není patrno, jakým způsobem k ní žalovaný přistoupil. Samotné tvrzení v žalobě je tedy zcela nedostačující. Soud má tak za to, že mezi zmíněnými účastníky nebyla uzavřena smlouva podle ustanovení § 1725 obč. zák., dle kterého je smlouva uzavřena, jakmile strany ujednali její obsah. S ohledem na uvedený závěr je tak zjevné, že soud nemá na prokázané, že mezi žalovaným a zmíněnou společností vznikl závazek v podobě smlouvy o zápůjčce podle ustanovení § 2390 obč. zák., dle kterého, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby jí užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. S ohledem na procesní pasivitu žalovaného, který se tedy k přijatému plnění ve výši 10 000 Kč nevyjádřil, dospěl soud k závěru, že je nutno toto plnění s ohledem na neexistenci jiného právního titulu považovat za bezdůvodné obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 obč. zák., dle kterého se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Poté pak platí ustanovení § 2991 odst. 1 obč. zák., dle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. V daném případě tedy bezdůvodné obohacení představuje zmíněnou částku 10 000 Kč, kterou je žalovaný povinen vydat a zaplatit žalobkyni požadované úroky z prodlení ve výši určené předpisy práva občanského, tj. podle ustanovení § 1970 obč. zák. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to od 9. 2. 2021, kdy se žalovaný dostal do prodlení. Povinnost vydat bezdůvodné obohacení je závazkem, jehož splatnost z logiky věci nemohla být účastníky dosud ujednána, a proto je pro stanovení splatnosti tohoto dluhu nutno aplikovat ustanovení § 1958 odst. 2 obč. zák., dle kterého, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned, a dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu. Za výzvu k plnění je v daném případě možno považovat teprve předžalobní výzvu ze dne 2. 2. 2021, v níž byl žalovaný vyzván mj. k zaplacení jistiny dluhu, tj. zmíněných 10 000 Kč. S ohledem na to, že tato výzva byla k poštovní přepravě předána 2. 2. 2021, byla podle domněnky dle ustanovení § 573 obč. zák. doručena do sféry dispozice žalovaného třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 5. 2. 2021, a žalovaný měl tak plnit následující pracovní den dle ustanovení § 607 obč. zák., tj. dne 8. 2. 2021 a v prodlení je tedy od zmíněného data 9. 2. 2021. Úrok z prodlení požadovaný za období od 16. 6. 2017 do 8. 2. 2021 soud jako bezdůvodný zamítl. Povinnost uloženou tímto rozsudkem je žalovaný povinen splnit ve prospěch žalobkyně, neboť soud dospěl k závěru, že došlo ke změně věřitele uvedené pohledávky, a to na základě zmíněné Smlouvy o postoupení pohledávek. Předmětem zmíněné smlouvy byla sice pohledávka označená jako zápůjčka, avšak dospěl k závěru, že uzavřením této smlouvy přechozí věřitel a žalobkyně projevili vůli postoupit pohledávku založenou předáním částky 10 000 Kč, tj. bez ohledu na její právní kvalifikaci.

5. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je odůvodněno ustanovením § 142 odst. 3 o. s. ř., na základě kterého byla náhrada nákladů řízení přiznána žalobkyni jako převážně úspěšnější účastnici sporu. Tyto náklady tvoří soudní poplatek ve výši 400 Kč a dále odměna advokáta podle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, určená podle ustanovení § 14b odst. 1 tohoto právního předpisu, a to odměna za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, předžalobní upomínka) po 200 Kč spolu s paušální náhradou hotových výdajů po 100 Kč ke každému z uvedených úkonů právní služby rovněž podle zmíněného §14b odst. 2, advokátního tarifu a příslušná DPH, kterou je zástupce žalobkyně povinen odvést podle zvláštního právního předpisu. Náklady řízení ve výši 1 489 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce podle § 149 odst. 1 o.s.ř. Při stanovení výše odměny advokáta soud dospěl k závěru, že je namístě aplikovat zmíněné zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení, neboť byly splněny podmínky stanovené v ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, tedy že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení bylo peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšovala 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Soudu je totiž známo, že obdobných nároků na obdobném skutkovém základu se žalobkyně domáhá více a vždy se jedná o požadavek na zaplacení dluhu na základě peněžního produktu, který v této podobě nabízí právní předchůdce žalobkyně neomezenému počtu zájemců, a typický finanční produkt je tedy základem pro typické žalobní návrhy, bez ohledu na jeho následnou právní kvalifikaci provedou soudem.

6. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř., přičemž neshledal důvody pro stanovení lhůty pro žalovaného příznivější, než zákonem určené třídenní.