20 C 136/2023

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Simetem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 11 249,40 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba o 11 249,40 Kč, o úrok z prodlení ve výši 615,49 Kč, o úrok ve výši 515,81 Kč, o úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 6 328,06 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a o úrok ve výši 18,34 % ročně z částky 6 328,06 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 11 249,40 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že„ Mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této Smlouvy Smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru otištěné na zadní straně Smlouvy (dále jen„ Podmínky“). Právní předchůdce žalobce, jako poskytovatel zápůjčky, posoudil před jejím poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovanou zápůjčku splácet. Zejména provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo]. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané„ Ověřené dokumenty“, mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce předcházející žádosti o poskytnutí zápůjčky a nájemní/podnájemní smlouva. Tato skutečnost je potvrzena i v samotné předmětné Smlouvě, ve které je přímo nad podpisem žalovaného mj. uvedeno, že zákazník potvrzuje, že před uzavřením Smlouvy poskytl [anonymizováno] úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení své schopnosti splácet poskytnutou zápůjčku a je si vědom, že si [anonymizováno] tyto informace ověřil a vyhodnotil, že je schopen [anonymizováno] splatit celkovou dlužnou částku v souladu s podmínkami Smlouvy. Dále je zde uvedeno, že si je zákazník vědom všech rizik se Smlouvou a zápůjčkou spojených, porozuměl jim a nepovažuje vzájemná plnění ze Smlouvy za plnění v hrubém nepoměru; dostalo se mu náležitého vysvětlení zejména Standardních informací a obsahu a dopadů navrhované Smlouvy včetně důsledků případného prodlení, aby byl schopen posoudit, zda návrh Smlouvy odpovídá jeho potřebám a finanční situaci. Právní předchůdce žalobce vycházeje ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, která jsou zaznamenána v zákaznické kartě, a poctivosti jeho jednání. Nadto by se žalovaný, v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů nebo zamlčení podstatných údajů, mohl dopustit trestného činu úvěrového podvodu dle ust. § 211 trestního zákoníku. V důsledku takto učiněného posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, byla teprve s žalovaným uzavřena Smlouva. Pro případ, že by však soud přes výše uvedené shledal, že žalobce dostatečně neprokázal splnění zákonné povinnosti dle ust. § 84 - § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, žalobce si dovoluje upozornit nadepsaný soud, že předmětná smlouva byla uzavřena po datu nabytí účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (tj. 01.12.2016) a neprokázání splnění této povinnosti tak nezpůsobuje absolutní neplatnost předmětné Smlouvy. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 7.000,00 Kč (dále jen„ zápůjčka“ nebo„ jistina“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 5.776,00 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 2.971,00 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 18,34 % ročně sjednanou na straně 2 Smlouvy o spotřebitelském úvěru, a částku za zpracování zápůjčky ve výši 1.500,00 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 1.305,00 Kč (dále jen„ poplatek“). Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku a pojistného (bylo-li sjednáno) se žalovaný ve Smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 45 týdenních (sedmidenních) splátkách po 284,00 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 07.07.2022. Z tohoto smluvního ujednání tak bylo žalovanému známo, že nejpozději tohoto dne je povinen zaplatit celkovou dlužnou částku. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 20.09.2021. Ke dni 12.02.2022 provedl právní předchůdce žalobce vyčíslení a dlužná jistina činila částku 6.328,06 Kč a dlužný poplatek částku 4.921,34 Kč. Po tomto datu do data podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku ničeho uhrazeno. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 6.328,06 Kč dále úrokem ve výši 18,34 % ročně sjednaným na straně 2 Smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to od 08.07.2022, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky dlužné částky, do zaplacení. Právní předchůdce žalobce měl v souladu s čl. 6 Smluvních podmínek současně právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny. Žalovaný od uzavření Smlouvy do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku 1.200,00 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 16.12.2022. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Z této skutečnosti dovozuje žalobce svou procesní legitimaci. Ke dni podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek [datum] činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovaným částku 15.928,26 Kč. Její příslušenství pak tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Součástí částky 15.928,26 Kč je i navýšení účtované původním věřitelem, které však žalobce vůči žalovanému neuplatňuje. Za období od podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Žalobce tedy požaduje po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky ve výši 11.249,40 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 6.328,06 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 4.921,34 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 515,81 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 615,49 Kč, úroků ve výši 18,34 % ročně z dlužné jistiny ve výši 6.328,06 Kč od [datum] do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 11,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 6.328,06 Kč od 15.12.2022 do zaplacení. Ke kapitalizovanému úroku ve výši 515,81 Kč žalobce uvádí, že se jedná o úrok ve výši 18,34 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 6.328,06 Kč od 08.07.2022, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře, do 14.12.2022. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 615,49 Kč žalobce uvádí, že se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 6.328,06 Kč od 20.02.2022, tj. od marného uplynutí týdenní (sedmidenní) lhůty pro úhradu zbývající dlužné částky do 14.12.2022.“.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Ke stavu věci soud zjistil, že žalovaný a společnost [právnická osoba] uzavřeli dne [datum] smlouvu označenou jako Smlouva o spotřebitelskému úvěru [číslo]. V uvedené smlouvě se označená společnost zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč, a to jako spotřebitelský úvěr s tím, že peněžní prostředky se tato společnost zavázala poskytnout do tří pracovních dnů od úspěšného provedení telefonického ověření správnosti osobních údajů, a to převodem na bankovní účet žalovaného, nebylo-li by sjednáno jinak. Žalovaný se zavázal v této smlouvě za poskytnuté peněžní prostředky zaplatit poplatek v částce 5 776 Kč vypočtený jako úrok ve výši 2 971 Kč, částka za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a další poplatky za vymezené služby. Čerpané peněžní prostředky se žalovaný zavázal splatit ve 45 splátkách po 284 Kč, resp. 280 Kč v případě poslední splátky s tím, že úroková sazba činí 86 %, ročně. Soud měl dále od žalobkyně jako důkaz k prokázání shora citovaných skutkových tvrzení k dispozici dokument označení jako Tabulka umoření obsahující výpis plateb týkající se smlouvy [číslo]. Jedná se o výpis vyhotovený dne 19. 12. 2022, jak je přímo v tomto dokumentu uvedeno, a tento dokument obsahuje dále záznamy o platbách, resp. záznam o čerpání úvěru ve výši 7 000 Kč dne [datum]. Uvedený dokument je zjevně interním záznamem, avšak není zjevné, zdali tvrzené právní předchůdkyně žalobkyně, či přímo žalobkyně. Soud dále zjistil, že společnost [právnická osoba] vyhotovila dne 16. 12. 2022 Oznámení o postoupení pohledávky, prostřednictvím kterého žalovaného informovala o postoupení pohledávky ze shora označené smlouvy, přičemž ze žalobkyní předloženého podacího lístku lze dovodit, že tato zásilka byla k poštovní přepravě předána dne 13. 1. 2023. Soud dále zjistil, že společnost [právnická osoba] a žalobkyně uzavřeli dne [datum] Smlouvou o postoupení pohledávek, mezi kterými s ohledem na její přílohu měla být rovněž pohledávka za žalovaným z titulu uvedené smlouvy o úvěru. O zaplacení požadované částky byl žalovaný vyzván přímo žalobkyní ještě prostřednictvím předžalobní upomínky ze dne 1. 6. 2023.

4. Po zhodnocení shora uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že právní jednání společnosti [právnická osoba] a žalovaného spočívající v uzavření shora zmíněné Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] představuje právní jednání, kterým uvedení účastníci zamýšleli uzavřít smlouvu o úvěru podle ustanovení § 2395 obč. zák. S ohledem na postavení žalovaného jako spotřebitele dle ustanovení § 419 obč. zák. je třeba vedle tohoto právního předpisu na daný závazek aplikovat příslušná ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření této smlouvy, tj. ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 307/2018. Pro posouzení toho, zda lze uvedenou smlouvu považovat za platně uzavřenou, se soud zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně před jejím uzavřením posuzovala úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele dle kritérií uvedených v § 86 zmíněného zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně však v tomto směru v žalobě neuvedla dostatečná skutková tvrzení, a vůbec nepředložila žádné důkazy, dle kterých by mohl soud splnění této podmínky posoudit. Důsledky porušení této povinnosti jsou upraveny v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a to tak, že pokud je spotřebitelský úvěr poskytnut v rozporu s podmínkami § 86 odst. 1 věty druhé, tj., že úvěr může být poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, je smlouva neplatná. V tehdy platném a účinném znění zákona o spotřebitelském úvěru bylo v jeho zmíněném ustanovení § 87 odst. 1 dále upraveno, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. S ohledem na stávající judikaturu vrcholných soudů však soud ke splnění této podmínky přihlíží z úřední povinnosti, neboť posledně zmíněná úprava námitky spotřebitele je v rozporu s právem Evropské unie tak, jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu ve věci Pl. ÚS 12/08 a Pl. ÚS 1/10. Případně poskytnuté peněžní prostředky podle neplatné smlouvy by tak v daném případě představovaly bezdůvodné obohacení, a žalovanému by vznikla za této situace jako spotřebiteli povinnost podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Soud se tak zabýval tím, zdali žalobkyně předložila dostatečné důkazy o skutečném poskytnutí tvrzených peněžních prostředků, v daném případě částky 7 000 Kč. Důkazem o poskytnutí této částky není samotná smlouva, byť žalobkyně v žalobě uvedla (viz shora citovaná žalobní tvrzení), že peněžní prostředky byly žalovanému poskytnuty v hotovosti v den uzavření smlouvy, což měl stvrdit svým podpisem. Shora označená Smlouva o spotřebitelském úvěru byla totiž koncipována jako úvěr se závazkem úvěrujícího poskytnout peněžní prostředky bezhotovostním převodem na účet. Žalobkyně však žádný důkaz o převodu těchto peněžních prostředků na účet žalovaného nepředložila. Tímto důkazem nemůže být výpis zřejmě vyhotovený tvrzenou právní předchůdkyní žalobkyně, v němž je pouhá zmínka o tom, že částka 7 000 Kč byla dne 26. 8. 2021 vyčerpána. Z uvedeného dokladu není totiž zjevné, na jaký účet měla být poukázána, a už vůbec se nemůže jednat o důkaz o opravdové transakci této částky, neboť se jedná pouze o interní záznam bez požadované vypovídací hodnoty. Jelikož tedy žalobkyně neprokázala skutečné poskytnutí peněžních prostředků, které by soud s ohledem na závěr o neplatnosti shora uvedené smlouvy mohl případně právně kvalifikovat jako bezdůvodné obohacení, žalobu jako nedůvodnou zamítl. Po provedeném dokazování, vyšla najevo potřeba doplnit potřebná skutková tvrzení o transakci peněžní částky a doplnění potřebných důkazů. Žalobkyně se však ústního jednání, při kterém nedostatek skutkových tvrzení vyšel najevo, neúčastnila, a soud jí tak nemohl k doplnění těchto skutkových tvrzení postupem podle ustanovení § 118a odst. 1 o. s. ř. vyzvat. Nemohl tedy vyhovět jejímu procesnímu návrhu obsaženému v omluvě z nařízeného ústního jednání, ve které žalobkyně navrhla, aby soud jednal v její nepřítomnosti, a pouze pro případ, že by bylo třeba něco pro úspěch sporu doplnit, aby bylo jednání odročeno. Posledně zmíněný postup soud může uplatnit podle ustálené judikatury a zjevného výkladu zmíněno v ustanovení § 118a odst. 1 o. s. ř. pouze za podmínky přítomnosti dotčeného účastníka při ústním jednání.

5. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je odůvodněno ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., na základě kterého by měl právo na náhradu nákladů řízení žalovaný jako úspěšný účastník sporu. Žalovanému však v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly, a soud tak rozhodl, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.