20 C 137/2024

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Simetem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 94 337 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 55 636 Kč se 14,75% úrokem z prodlení ročně z částky 55 636 Kč od 8. 2. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o 22 771 Kč se 14,75% úrokem z prodlení ročně z částky 22 771 Kč od 8.2.2024 do zaplacení, o 15 930,60 Kč a o úrok ve výši 71,04 % ročně z částky 64 465,04 Kč od 8. 2. 2024 do zaplacení se zamítáIII. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit jí 94 337 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela prostřednictvím dálkové komunikace (e-mailové komunikace) dne , datum, Smlouvu o úvěru č. , číslo, , na základě které žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 65 000 Kč, které byly vyplaceny dne , datum, . Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši nominální úrokové sazby 71,04 % ročně, a to ve 48 měsíčních splátkách po 4 682 Kč, v níž byla zahrnuta i úhrada pojištění, splatná vždy k třetímu dni každého kalendářního měsíce počínaje srpnem 2023. Součástí všech splátek byla vedle jistiny úvěru a úroku za poskytnutí úvěru i měsíční úhrada již zmíněného pojištění schopnosti žalovaného splácet úvěr ve výši 574 Kč, přičemž žalovaný při podpisu smlouvy podepsal zároveň přihlášku do skupinového pojištění. Žalobkyně dále uvedla, že prověřila schopnost žalovaného úvěrové prostředky splácet, tedy jeho úvěruschopnost. Žalovaný neplnil řádně podniky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek, a to poté, co došlo na jeho žádost k bezúplatnému odkladu splatností původních splátek, č. 3 a 4, kdy od 3. 10. 2023 do 2. 12. 2023 neběžel sjednaný úrok za poskytnutí úvěru. Žalovaný do data zesplatnění celého úvěru uhradil pouze dvě částky po 4 682 Kč, a to dne 31. 7. 2023 a 4. 9. 2023. V důsledku prodlení žalovaného došlo v souladu se smlouvou k automatickému zesplatnění celého úvěru, neboť byla splněna podmínka dle smlouvy, a to že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 65 dnů, čímž tímto dnem bez dalšího došlo k zesplatnění celého úvěru. Ještě před zmíněným zesplatněním vzniklo žalobkyni v důsledku prodlení žalovaného právo na zaplacení smluvních pokut ve výši 998 Kč (2x 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů) a dále nárok na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč, rovněž podle smlouvy, a to 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů. Podle žalobkyně tak žalovaný na základě uzavřené smlouvy dluží následující částky: částka odpovídající dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 75 861,86 Kč (odpovídá zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 64 465,04 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 11 396,82 Kč) s příslušenstvím.; smluvní pokuty dle bodu 6.1.smlouvy, tak jak jsou specifikovány shora, v celkové výši 998,00 Kč s příslušenstvím; náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2.smlouvy, tak jak je specifikována shora, v celkové výši 400,00 Kč s příslušenstvím; smluvní pokuta dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 75 861,86 Kč za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem 08.02.2024 do zaplacení. Žalobce touto žalobou požaduje tuto smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení této žaloby uvedenému v záhlaví této žaloby, tedy smluvní pokutu ve výši 15 930,60 Kč; úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 64 465,04 Kč ode dne 08.02.2024 do zaplacení. Žalobce touto žalobou požaduje tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 71,04 % p.a.. Za dobu od 91. dne prodlení žalovaného (tedy za dobu od 03.03.2024) žalobce v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru tento úrok uplatňuje v zápůjční úrokové sazbě ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů, tj. v nominální úrokové sazbě 15.00 % p.a; úhrady za pojištění schopnosti klienta splácet úvěr dle Přílohy č. 1 smlouvy ve výši celkem 1 148,00 Kč (Podle přílohy č. 1 smlouvy činila tato úhrada za pojištění částku 574,00 Kč měsíčně a tvořila součást všech splátek úvěru. Do dnešní doby zůstala neuhrazena měsíční úhrada za pojištění obsažená ve splátkách č. 5, 6, tedy úhrada za pojištění v celkové výši 2x 574,00 Kč).

2. Žalovaný tyto částky žalobci neuhradil ani na základě předžalobní výzvy, kterou mu žalobce v této věci zaslal.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Ke stavu věci soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli za použití prostředků dálkové komunikace (internetu) smlouvu označenou jako Smlouva o úvěru č. , číslo, , a to dne , datum, . Žalobkyně při ověřování totožnosti žalovaného měla k dispozici náhled jeho občanského průkazu. V uvedené smlouvě se zavázala žalobkyně poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 65 000 Kč, které mohl čerpat z přislíbeného úvěru. Čerpané peněžní prostředky se zavázal žalovaný splatit ve 48 měsíčních splátkách po 4 682 Kč nejpozději do třetího dne každého kalendářního měsíce, a to počínaje kalendářním měsícem v následujícím půl měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen. Splátka zahrnovala splátku jistiny, úroku za poskytnutí úvěru a sjednaného pojištění. Zápůjční úroková sazba dle smlouvy činila 71,04 % a tzv. RPSN 99,41 % bez zahrnutí pojištění. Smlouva dále obsahovala ujednání o způsobu úročení úvěru s tím, že sjednané úroky běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny, a to i po zesplatnění úvěru dle smlouvy s tím, že poskytovatel je oprávněn na úrocích za poskytnutí úvěru, které přirostou, požadovat částku v maximální výši 236 620,80 Kč odpovídající 120 % z celkové částky, kterou měl žalovaný zaplatit. Smlouva dále obsahovala důsledky vyplývající z prodlení žalovaného, a to povinnost zaplatit v případě prodlení splátky o délce 30 dnů smluvní pokutu ve výši 499 Kč, maximálně však 2 999 Kč za kalendářní rok, dále 200 Kč jako účelně vynaložené náklady za každou splátku v prodlení o délce 15 dnů a smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. Soud dále zjistil, že žalovaný rovněž dne , datum, podepsal přihlášku do skupinového pojištění schopnosti splácet úvěry, a to stejným způsobem jako smlouvu, tj. za pomoci prostředků dálkové komunikace. Soud dále zjistil, že žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného, k čemuž měla k dispozici jeho výplatní lístky, zúčtování mzdy za červen roku 2023, a dále nahlédla do historie žalovaného v nebankovním registru klientských informací, což se projevilo v písemném hodnocení klienta, které žalobkyně učinila před uzavřením smlouvy. Soud dále zjistil, že žalobkyně dne , datum, na účet žalovaného uvedený v záhlaví smlouvy, tj. na účet č. , č. účtu, , poukázala částku 65 000 Kč, což vyplývá z dokladu o vyplacení této částky z účtu č. , č. účtu, . Dále bylo zjištěno, že žalovaný se den předtím, tj. dne , datum, identifikoval zasláním částky 1 Kč ze svého účtu. Soud dále zjistil, že žalobkyně na základě žádosti žalovaného opravila splátkový kalendář původní smlouvy, a to dne 10. 10. 2023, kdy došlo k odkladu předpokládané třetí a čtvrté splátky splatné 3. 10. 2023, resp. 3. 11. 2023. Soud dále zjistil, že žalobkyně se na žalovaného obrátila prostřednictvím výzev ze dne 3. 1. 2024 a 5. 2. 2024, ve kterých jej upozornila na prodlení se splácením příslušných splátek a zároveň na možnost zesplatnění celého úvěru. Oznámením ze dne 6. 2. 2024 posléze žalobkyně žalovanému sdělila, že s ohledem na jeho prodlení s úhradou splátky o délce 65 dnů došlo v souladu se smlouvou k okamžitému zesplatnění všech závazků vyplývající z uvedené smlouvy, a zároveň žalovaného vyzvala k okamžité úhradě dosud nesplacených částí úvěrů, běžných úroků, smluvních pokut a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s jeho prodlením. K úhradě dlužné částky byl žalovaný vyzván ještě prostřednictvím předžalobní výzvy ze dne 12. 7. 2024, ve které byla skladba dluhu rovněž uvedena.

5. Po zhodnocení shora uvedený zjištění dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným nevznikl uzavřením shora uvedené smlouvy ze dne , datum, , č. , číslo, , zamýšlený závazek v podobě smlouvy o úvěru podle ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, dle kterého smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání, a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky poskytne a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Uvedenou smlouvu, resp. jednání žalobkyně v rámci jejího podnikání, kdy určitému okruhu zájemců nabízí peněžní prostředky za podmínek podle vzorové smlouvy, považuje za jednání neplatné, neboť se podle ustanovení § 580 občanského zákoníku příčí dobrým mravům. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí v případě, že právní jednání zavazuje plnění od počátku k nemožnému. Soud dospěl k závěru, že smlouva se jako celek příčí dobrým mravům s ohledem na peněžní plnění požadovaná v důsledku prodlení žalovaného, která představují nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran, kdy žalovaný na straně úvěrovaného vystupuje jako spotřebitel. Daná smlouva představuje zjevně smlouvu formulářovou, kdy žalovaný neměl možnost vyjednávat o jejím obsahu, a to v části týkající se úročení úvěrů a plněních spojených s tímto úvěrem, a to i v souvislosti s jeho nastalým prodlením. Náklady daného spotřebitelského úvěru byly ve smlouvě vyjádřeny tzv. roční procentní sazbou nákladů (RPSN) ve výši 99,41 %, přičemž úrok byl sjednán ve výši 71,04 %. Uvedené úroky a další náklady spojené s úvěrem, včetně požadovaných platebních povinností v důsledku prodlení žalovaného soud považuje za plnění, která jsou v hrubém nepoměru k poskytnuté jistině úvěru, a jedná se tak podle soudu v daném případě o lichvu dle § 1796 občanského zákoníku, která způsobuje neplatnost smlouvy. Takové jednání je rovněž zakázáno podle ustanovení § 1813 občanského zákoníku jako jednání, která jsou v rozporu s požadavkem přiměřenosti a představují významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. Soud má zároveň za to, že množství platebních povinností uvedených ve smlouvě tak, jak je shora popsáno, nepředstavuje předmět plnění, který byl spotřebiteli představen jasným a srozumitelným způsobem. Smlouva s ohledem na její rozsah a odkaz na další dokumenty smlouvu rozvádějící, činí toto právní jednání značně nepřehledné. V daném případě se jedná o neplatnost tzv. absolutní, k níž musí soud přihlížet od počátku. Veškeré platební povinnosti nad rámec vrácení jistiny peněžních prostředků tak soud tedy považuje za povinnosti, které ve svém důsledku způsobují zmíněný rozpor s dobrými mravy. Soud v daném případě odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ve věci 21 Cdo 1484/2004, v němž je vyřčen právní názor, že za přiměřený úrok je možné považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytnutého bankami, a pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy. V daném případě lze pro tyto účely použít již zmíněný údaj o tzv. roční procentní sazbě nákladů, která sice není shodná s výší úrokové sazby, avšak případný rozdíl by byl dán pouze časovou hodnotou peněz. V době uzavření smlouvy, tj. v červenci roku 2023, byla podle údajů dostupných na internetových stránkách ČNB (www.cnb.cz) roční procentní sazba náklad korunových úvěrů na úrovni 10,04 %, což znamená, že RPSN v dané smlouvě celorepublikový průměr přesahovala více než 9x. S ohledem na uvedené závěry o neplatnosti smlouvy je nutno na poskytnuté peněžní prostředky nahlížet jako na bezdůvodné obohacení podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, které se žalovanému na úkor žalobkyně dostalo. Soud má totiž dále za to, že podle zmíněného rozhodnutí NS ve věci 21 Cdo 1484/2004, jednání o platbách nad rámec poskytnuté jistiny nelze od ostatního obsahu smlouvy oddělit, neboť v případě daného úvěru bylo záměrem žalobkyně získat z poskytnutých peněžních prostředků jistý výnos, a úvěr je dle shora uvedené zákonné definice spojen s povinností platit úroky. Smlouva, jak je již zmíněno, je tak neplatná jako celek. Právní závěry vyplývající z rozhodnutí NS sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 byly zopakovány v rozhodnutí NS 33 Odo 236/2005 a žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelských úvěrů tak měla ustálenou judikaturu v tomto směru vzít v rámci svého podnikání v úvahu, neučinila tak, a po svých dlužnících tudíž požadovala plnění v rozporu s právním řádem. Přestože žalovaný neměl povinnost peněžní prostředky vrátit způsobem sjednaným ve smlouvě, měl s ohledem na její neplatnost poskytnuté peněžní prostředky ve výši 65 000 Kč vrátit z titulu zmíněného bezdůvodného obohacení, neboť dle ustanovení § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Jelikož žalovaný žalobkyni uhradil dvě splátky po 4 682 Kč, jeho bezdůvodné obohacení představuje 55 636 Kč, které je povinen žalobkyně vrátit spolu s úrokem z prodlení ve výši určené předpisy práva občanského, tj. dle ustanovení § 517 občanského zákoníku, a to ode dne 8. 2. 2024, tedy ode dne, kdy již byl žalovaný v prodlení s úhradu svého dluhu. Uvedený úrok z prodlení je tedy žalovaný povinen zaplatit až poté, co byl k vydání uvedeného bezdůvodného obohacení vyzván, neboť bezdůvodné obohacení představuje pohledávku splatnou na výzvu. Podle ust. § 1958 odst. 2 obč. zák. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. V daném případě žalobkyně žalovanou podle zjištění soudu řádně vyzvala k plnění zahrnující celé bezdůvodné obohacení teprve prostřednictvím předžalobní výzvy ze dne 12. 7. 2024, u které měl soud na rozdíl od předcházejícího oznámení ze dne 6. 2. 2024 od žalobkyně navíc doklad o jejím předání k poštovní přepravě dne 12. 7.2024, a podle domněnky dle ustanovení § 573 obč. zák. se má za to, že tato výzva došla do sféry dispozice žalovaného třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 15. 7. 2024. Žalovaná tak měla plnit ihned, tj. následujícího dne, tj. 16. 7. 2024, a jelikož neplnila, je v prodlení od 17. 7. 2024. Jelikož žalobkyně požadovala úrok z prodlení od data pozdějšího, uložil soud žalovanému platit tento úrok z prodlení v souladu s návrhem žalobkyně Ve zbývající části tak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

6. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je odůvodněno ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., na základě kterého soud rozhodl, že žádný z účastníků právo na jejich náhradu nemá, a to s ohledem na jejich přibližně shodný poměr úspěchu a neúspěchu ve sporu.