20 C 139/2021

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Simetem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 70 521 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 29 079 Kč s 10 % úrokem z prodlení ročně z částky 29 079 Kč od 23. 7. 2021 do zaplacení, to vše ve třech měsíčních splátkách po 800 Kč a následujících měsíčních splátkách po 1 500 Kč splatných vždy do posledního dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení některé z nich.</b> <b>II. Žaloba o 41 442 Kč s 10 % úrokem z prodlení ročně z částky 51 519 Kč od 25. 2. 2021 do 23. 7. 2021 a z částky 22 440 Kč od 24. 7. 2021 do zaplacení a o úrok ve výši 95,92 % ročně z částky 39 734,46 Kč od 25. 2. 2020 do zaplacení se zamítá</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> <b>IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Sokolově soudní poplatek ve výši 3 527 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 70 521 Kč s příslušenstvím. Požadované plnění blíže vyjádřila v návrhu rozsudečného výroku tak, že se jedná o pohledávku ve výši 51 519 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 51 519 Kč ve výši 10% ročně od 25.02.2020 do zaplacení, pohledávku ve výši 19 002 Kč a o úrok za poskytnutí úvěru ve výši 95,92 % p.a. z částky 39 734,46 Kč od 25.02.2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 188 870 Kč.

2. K odůvodnění žaloby dále uvedla to, že:„ Žalobce je s účinností ode dne 11.5.2018 držitelem povolení [obec] národní banky k poskytování spotřebitelských úvěrů, které bylo vydáno na základě zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění. Také před datem 11.5.2018 žalobce vždy vlastnil veškerá potřebná podnikatelská oprávnění k poskytování spotřebitelských úvěrů. Do nabytí účinnosti nového zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském oprávnění, tj. do 30.11.2016, žalobce v souladu s tehdy platnou právní úpravou poskytoval spotřebitelské úvěry na základě živnostenského oprávnění Poskytování spotřebitelského úvěru (jednalo se o ohlašovací vázanou živnost). Toto lze ověřit nahlédnutím do veřejně přístupného živnostenského rejstříku na internetových stránkách [webová adresa]. V období od 1.12.2016 do 10.5.2018 byl žalobce oprávněn poskytovat spotřebitelské úvěry na základě úpravy v přechodných ustanoveních zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, konkrétně na základě § 169 odst. 1, podle kterého ten, kdo byl přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona oprávněn poskytovat spotřebitelský úvěr na základě živnostenského oprávnění, může provozovat tuto činnost na základě živnostenského oprávnění do doby, než [obec] [anonymizováno] banka rozhodne o žádosti o udělení oprávnění k činnosti, nejdéle však do 18 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, pokud tuto žádost podal do 3 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Žalobce byl před nabytím účinnosti nového zákona o spotřebitelském úvěru držitelem živnostenského oprávnění k poskytování spotřebitelských úvěrů a dne 16.02.2017 podal žádost o udělení oprávnění k poskytování spotřebitelských úvěrů podle nového zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. Žalobce tak byl oprávněn spotřebitelské úvěry poskytovat i v období od 1.12.2016 (datum nabytí účinnosti nového zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru) do 10.5.2018. Mezi žalobcem, jako věřitelem, a žalovaným, jako klientem, byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] (dále též jen„ smlouva“). Žalovaný tuto smlouvu podepsal dne [datum]. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 40 000,00 Kč (dále též jen„ úvěr“). K vyplacení úvěru žalovanému došlo dne [datum]. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 151,62 % p.a. splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 3 607,00 Kč (v těchto splátkách byla zahrnuta i úhrada za pojištění, tak jak je níže uvedeno) splatných vždy k 19. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem červenec 2019, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobce (věřitele) o schválení úvěru. Oznámení o schválení úvěru bylo žalovanému následně zasláno na dodejku. Součástí všech splátek byla vedle splátky jistiny úvěru a úroku za poskytnutí úvěru, i měsíční úhrada za pojištění schopnosti žalovaného splácet úvěr ve výši 328,00 Kč, tak jak bylo sjednáno v příloze č. 1 smlouvy. Žalovaný při podpisu smlouvy podepsal zároveň přihlášku do skupinového pojištění schopnosti splácet úvěry. Pojištění bylo sjednáno na základě Pojistné smlouvy blíže popsané v příloze č. 1 smlouvy. Žalovaný se zavázal, že bude žalobci po dobu trvání tohoto pojištění hradit za toto pojištění své schopnosti splácet úvěr shora uvedenou měsíční úhradu za pojištění, která bude tvořit součást všech splátek dle uzavírané smlouvy a bude tedy splatná ve lhůtách splatnosti těchto splátek. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobce prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného, atd.). Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích [příjmení] a NRKI (Nebankovní registr klientských informací). Na základě výše uvedených údajů, včetně informací z dotazovaných registrů, jakož i na základě provedeného tzv. scoringu klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Z důvodu vyloučení možných komplikací znemožňující řádné čerpání a následné splácení úvěru, bylo dále prověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, žalovaný neměl u žalobce předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník, jednající s žalovaným, doporučil úvěr ke schválení. Žalovaný po uzavření smlouvy požádal v souladu se smlouvou o bezúplatný odklad splátek z důvodu své pracovní neschopnosti/ukončení pracovního poměru. Žádosti žalovaného bylo ze strany žalobce vyhověno. Došlo tak k bezúplatnému odkladu splatnosti původních splátek č. 4, 5, 6. Po dobu odkladu těchto splátek, tedy od 19.09.2019 do 18.12.2019 neběžel sjednaný úrok za poskytnutí úvěru. Provedení odkladu těchto splátek žalobce žalovanému oznámil písemným oznámením, jehož přílohou byl i upravený splátkový kalendář vztahující se ke smlouvě. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru byly žalobci uhrazeny pouze následující částky: Částka ve výši 3 607,00 Kč ze dne 25.06.2019, - Částka ve výši 3 607,00 Kč ze dne 17.07.2019, Částka ve výši 3 607,00 Kč ze dne 13.08.2019, Částka ve výši 100,00 Kč ze dne 19.02.2020. Před níže popsaným zesplatněním celého úvěru v důsledku tohoto prodlení žalovaného vzniklo žalobci právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1. v celkové výši 998,00 Kč (Podle uzavřené smlouvy platí, že žalobci vzniká právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499,00 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Žalobci takto vzniklo právo na zaplacení této smluvní pokuty u splátek č. 7, 8, u kterých se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů, tedy smluvní pokuty v celkové výši 2 x 499,00 Kč). Tato smluvní pokuta je dle uzavřené smlouvy v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobce na její zaplacení. V důsledku tohoto prodlení žalovaného žalobci dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2. v celkové výši 400,00 Kč (Podle uzavřené smlouvy platí, že žalobci vzniká právo na zaplacení této náhrady nákladů ve výši 200,00 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů. Žalobci takto vzniklo právo na zaplacení této náhrady nákladů u splátek č. 7, 8, u kterých se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů, tedy náhrady nákladů v celkové výši 2 x 200,00 Kč). Tato náhrada nákladů je dle uzavřené smlouvy v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobce na její zaplacení. Povinnost hradit náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného byla ve smlouvě sjednána na základě § 122 odst. 1 písm. a) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle kterého platí, že věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat mimo jiné právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele. Shora uvedená částka 200 Kč přitom odpovídá skutečným nákladům žalobce vzniklých v důsledku popsaného prodlení s úhradou každé splátky o délce 15 dnů. V důsledku tohoto prodlení žalovaného následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3., podle kterého platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný se takto dostal do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky č. 7 splatné dne 19.12.2019. K datu 23.02.2020 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4. se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 49 137,03 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobci nejpozději v den zesplatnění úvěru. K výpočtu úroku za poskytnutí úvěru přirostlého do zesplatnění úvěru žalobce uvádí, že úvěr dle uzavřené smlouvy o úvěru se splácí splátkami, jejichž výše se po dobu splácení nemění. V každé splátce je zahrnuta platba jistiny úvěru a platba úroku zaposkytnutí úvěru a v případě sjednání pojištění i úhrada za toto pojištění. Úrok za poskytnutí úvěru zahrnutý do každé splátky odpovídá úroku přirostlému k jistině úvěru k poslednímu dni splatnosti dané splátky. Postupně se tak mění poměr mezi splátkou jistiny a splátkou úroku. Tento poměr je u jednotlivých splátek uveden ve splátkovém kalendáři, který je zasílán společně s oznámením o schválení úvěru. U posledních 3 splátek úvěru před zesplatněním úvěru, pokud je úvěr zesplatněn z důvodu prodlení dlužníka s úhradou splátek, je tak část každé z těchto posledních 3 splátek připadající na úrok připočtena k původní jistině úvěru a stává se součástí shora uvedené nové jistiny úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobce je oprávněn požadovat, aby mu žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platil úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Před zesplatněním úvěru byl přitom žalovaný vyzván k úhradě dané dlužné splátky a byla mu poskytnuta k tomu lhůta alespoň 30 dnů. V bodě 6.5. bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě ode dne [datum], až do jejího úplného zaplacení. V bodě 2.2. bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Na základě uzavřené smlouvy tak žalovaný žalobci k dnešnímu dni dluží následující částky: a) částka odpovídající dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 49 137,03 Kč (odpovídá zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 39 734,46 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 9 402,57 Kč) s příslušenstvím. b) smluvní pokuty dle bodu 6.1., tak jak jsou specifikovány shora, v celkové výši 998,00 Kč s příslušenstvím. c) náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2., tak jak je specifikována shora, v celkové výši 400,00 Kč s příslušenstvím. d) smluvní pokuta dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 49 137,03 Kč za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem 25.02.2020 do zaplacení. Žalobce touto žalobou požaduje tuto smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení této žaloby uvedenému v záhlaví této žaloby, tedy smluvní pokutu ve výši 19 002,00 Kč. e) úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 39 734,46 Kč ode dne 25.02.2020 do zaplacení. Žalobce touto žalobou požaduje tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 95,92 % p.a., která odpovídá efektivní úrokové sazbě úvěru sjednané ve smlouvě. f) úhrady za pojištění schopnosti klienta splácet úvěr dle Přílohy č. 1 smlouvy ve výši celkem 984,00 Kč (Podle přílohy č. 1 smlouvy činila tato úhrada za pojištění částku 328,00 Kč měsíčně a tvořila součást všech splátek úvěru. Do dnešní doby zůstala neuhrazena měsíční úhrada za pojištění obsažená ve splátkách č. 7, 8, 9, tedy úhrada za pojištění v celkové výši 3x 328,00 Kč). Žalovaný tyto částky žalobci neuhradil ani na základě předžalobní výzvy, kterou mu žalobce v této věci zaslal. Žalobce byl z tohoto důvodu nucen podat tuto žalobu, kde se domáhá zaplacení shora uvedených částek uvedených pod písm. a) až e) a f). Žalobce touto žalobou požaduje, aby žalovanému bylo uloženo žalobci tyto shora uvedené částky zaplatit. U dlužných částek uvedených shora pod písm. a), b), c) a f), tedy u částky v celkové výši 51 519,00 Kč, požaduje žalobce s ohledem na prodlení žalovaného s jejich úhradou i zákonný úrok z prodlení. Pro zjednodušení požaduje žalobce u všech dlužných částek uvedených shora pod písm. a), b), c) a f) zákonný úrok z prodlení až od druhého dne následujícího po shora popsaném zesplatnění úvěru. Dle bodu 2.2. je výše úroku uvedeného shora pod písm. e) limitována na 120 % částky, kterou má žalovaný zaplatit dle části A) smlouvy, tedy na částku 188 870,00 Kč. Toto žalobce zohledňuje i níže v petitu. Co se týče požadovaných úroků za poskytnutí úvěru, tak jak již bylo výše uvedeno, ve smlouvě byl tento úrok vyjádřen prostřednictvím tzv. efektivní úrokové sazby. Touto žalobou žalobce požaduje přiznání úroku v nominální úrokové míře odpovídající efektivní úrokové sazbě úvěru sjednané ve smlouvě. Vyjádření úroku v efektivní sazbě tedy odpovídá jeho vyjádření v nominální úrokové sazbě. Jedná se pouze o matematickou operaci. Problematikou efektivní a nominální úrokové míry se zabývá i Mgr. [jméno] [příjmení], Ph.D., [příjmení], znalec v oboru ekonomika, ve svém„ Vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek“ ze dne 25.10.2018, které bylo zpracováno na žádost žalobce. V tomto vyjádření je mj. popisován přesný vztah (matematický vzorec pro přepočet) nominální a úrokové míry. Znalec dále uvádí a vypočítává, jaká je výše nominální a efektivní úrokové míry u totožného úvěru se stejnými parametry (výše úvěru, výše počet splátek, frekvence splácení). Znalec potvrzuje, že pokud je ve smlouvě o úvěru uvedena efektivní úroková míra, lze dopočítat na základě uvedeného vztahu z efektivní úrokové sazby úrokovou sazbu nominální, s tím, že bez ohledu na to, zda je ve smlouvě uvedena nominální úroková sazba či efektivní úroková sazba, absolutní výše celkově zaplacených úroků je v obou případech shodná. Znalec pro zjednodušení ke svému vyjádření připojil i převodní tabulky uvádějící přepočet úrokové sazby z efektivní na nominální. Z těchto tabulek lze ověřit, že úrok v nominální úrokové míře požadovaný touto žalobou odpovídá úroku v efektivní úrokové míře sjednanému ve smlouvě.“.

3. Žalovaný k žalobě uvedl, že uvedenou smlouvu podepsal a 40 000 Kč na svůj účet obdržel. Věděl, že dluh má splácet, ale neuvědomil si, že konečná částka bude tak vysoká. Potvrdil, že uhradil částky uvedené v žalobě, a že jsem přestal poté dluh splácet, neboť ztratil práci. Smlouvu částečně četl, něčemu rozuměl, něčemu nikoliv. Podstatná pro něho byla výše splátek, které si tehdy mohl dovolit. V současné době je opětovně zaměstnán a byl by schopen dluh splácet po 700 – 800 Kč měsíčně. Dále uvedl, že si však hledá jiné zaměstnání, kde by si mohl vydělat více, přičemž uvažuji o práci v zahraničí, kde bych mohl dosáhnout platu i 30 000 Kč měsíčně, a mohl by splátky navýšit na 1 500 Kč. Teprve nyní, co mu soud sdělil, kolik činí dluh podle smlouvy, si uvědomil závažnost situace a není si zcela jist, zdali by dluh dokázal vůbec kdy uhradit, neboť je pravděpodobné, že by dluh při jeho možnostech splácení dosáhl několika set tisíc korun.

4. S ohledem na skutečnost, že žalovaný v rámci své obrany proti žalobě žádné důkazy nenavrhl, hodnotil soud důvodnost uplatněného nároku pouze dle důkazů předložených žalobkyní s přihlédnutím ke shora uvedenému žalobnímu vyjádření. Ke stavu věci soud zjistil, že žalovaný připojil dne 2. 5. 2019 svůj podpis na dokument označený jako Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru opatřeným číslem (VS) [číslo], přičemž tento dokument žalobkyně soudu předložila pro prokázání tvrzení o uzavření shora uvedené smlouvy o úvěru. V uvedené smlouvě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč s tím, že doba splácení úvěru v případě jeho řádného a včasného plnění je 48 měsíců. Úvěrové prostředky měly být splaceny ve splátkách po 3 607 Kč, které měly být hrazeny nejpozději 19. dne každého kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen, a v nichž bylo zahrnuto pojistné ve výši 328 Kč za pojištění schopnosti splácet úvěr. Celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit tak činila 173 136 Kč. Zápůjční úroková sazba podle smlouvy činila 151,62 % ročně a roční procentní sazba nákladů 151,62 s tím, že v této sazbě není zohledněno pojistné. Článek 6 v uvedené smlouvě obsahoval ujednání o důsledcích vyplývajících z prodlení klienta, přičemž z článku 6.1. vyplývá, že ocitne-li se klient v prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku. Po zesplatnění úvěru způsobem sjednaným ve smlouvě již právo na žádnou další smluvní pokutu dle tohoto ustanovení nevzniká a souhrn smluvních pokut byl omezen na maximální částku 2 999 Kč za každý kalendářní rok. Dále bylo v bodu 6.2 upraveno, že poskytovatel má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením žalované, a to částku 200 Kč u každé splátky, z jejíž úhradou je v prodlení o délce 15 dnů. Dále zde bylo v bodu 6.5. sjednáno, že pokud klient po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, a to ode dne následujícího po zesplatnění až do jejího úplného zaplacení. V bodě 6.6. smlouvy bylo dále sjednáno, že při prodlení klienta s plněním závazku dle smlouvy je poskytovatel oprávněn poskytovat náhradu způsobené újmy v plné výši a zaplacení nákladů v řízení spojených s vymáháním pohledávky v nalézacích a případně i exekučních řízeních s tím, že jakákoliv ujednání o smluvní pokutě nemají na právo poškozené strany vliv. V bodě 6.7. bylo sjednáno, že při prodlení klienta s hrazením jakéhokoliv peněžitého dluhu je na něm poskytoval úvěru oprávněn požadovat zaplacení zákonných úroků z prodlení z dlužné částky. V bodě 6.9. bylo mimo jiné uvedeno, že souhrn výše všech ze strany poskytovatelů uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin 0,5 a celkové výše úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. Ve zmíněném článku 6, a to v jeho bodu 6.3. bylo dále sjednáno, jestliže se klient ocitne v prodlení s úhradou jakékoliv splátky nebo její části o délce 65 dnů, automaticky dojde k zesplatnění úvěru, tzn., že se k tomuto dni stávají okamžitě splatnými celá jistina úvěru, veškeré úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, veškeré smluvní pokuty a veškeré náhrady nákladů dle bodu 6.

2. části ve smlouvě. Úročení úvěru bylo upraveno v článku 2 smlouvy, z něhož mimo jiné vyplývá, že sjednaný úrok za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, a tento úrok běží i po zesplatnění úvěru s tím, že žalobkyně je oprávněná požadovat úrok v maximální výši 188 87040 Kč, přičemž tato částka odpovídá 120 % celkové částky, kterou má klient zaplatit (míněno 48 splátek po 2 679 Kč). Soud dále zjistil, že uzavření uvedené smlouvy předcházel podpis žalovaného na dokumentu označeném jako Prohlášení klienta, informace pro klienta poskytované zprostředkovatelem úvěru a dále hodnocení klienta obsahující analýzu jeho bonity. Soud dále zjistil, že peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč byly na účet žalovaného, tj. na účet uvedený ve shora zmíněné smlouvě, tj. na účet č. [bankovní účet] z účtu žalobkyně poskytnuty dne 2. 5. 2019 tak, jak vyplývá z dokumentu o vyplacení úvěru, a to záznamu z elektronického výpisu k účtu [číslo] – [bankovní účet] vedeného [právnická osoba], přičemž soud s ohledem na vyjádření žalovaného, který poskytnutí tohoto plnění nezpochybnil, nemá pochybnosti o původnosti tohoto dokladu. Soud dále zjistil, že k uvedené smlouvě o úvěru byl vypracován splátkový kalendář, v němž je uvedeno, jakým způsobem budou jednotlivé splátky úvěru započítávány na úrok a na jistinu, přičemž z údajů uvedených v tomto splátkovém kalendáři vyplývá, že se jedná o běžné anuitní splácení, kdy se postupně mění poměr splátky úroku a jistiny při totožné výši splátky. Původní splátkový kalendář byl na žádost žalovaného ze dne 15. 9. 2019 upraven tak, že došlo k odkaldu splátek č. 3, 4, 5. V přípisu ze dne 23. 2. 2020 oznámila žalobkyně žalovanému, že se ocitla v prodlení s úhradou splátky úvěru o délce 65 dnů, čímž došlo v souladu se smlouvou k okamžitému zesplatnění všech závazků. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 51 519 Kč sestávající z dlužné jistiny původního úvěru 39 734,46 Kč, úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění ve výši 9 405,57 Kč, neuhrazené smluvní pokuty 998 Kč a nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 400 Kč a úhrady za pojištění ve výši 984 Kč. Na možnost zesplatnění dluhu byla žalovaný dříve upozorněn výzvou ze dne 19.02.2020 a 20.01.2020. Předžalobní výzvou ze dne 7. 7. 2021 byla žalovaný vyzván k úhradě dluhu, přičemž předžalobní výzva obsahovala jeho specifikaci a byla žalovanému zaslána prostřednictvím poštovní přepravy.

5. S ohledem na požadované příslušenství dlužné částky se soud při hodnocení důvodnosti požadavku žalobkyně nejprve zaměřil na zkoumání charakteru závazku účastníků vzniklého uzavřením shora uvedené smlouvy, resp. vyplacením peněžních prostředků ve výši 40 000 Kč. Po zhodnocení shora uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žalobkyně prokázala, že žalovaný spolu s ní projevil vůli zřídit mezi nimi závazek podle ustanovení § 1724 odst. 1 obč. zák., dle kterého smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy, avšak soud dále dospěl k závěru, že zamýšlený závazek v podobě smlouvy o úvěru dle ustanovení § 2395 obč. zák., dle kterého se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky, nevznikl. Soud nemá pochybnosti o tom, že žalovaný přistoupil ke shora označené smlouvě o úvěru, a svým podpisem tedy stvrdil všechna prohlášení ve smlouvě uvedená, mimo jiné to, že bere na vědomí, jakým způsobem budou poskytnuté peněžní prostředky úročeny a jakým způsobem bude případně sankcionována, pokud by nastalo jeho prodlení. Soud však uvedenou smlouvu považuje podle ustanovení § 580 odst. 1 obč. zák. za právní jednání, jež se příčí dobrým mravům, a tudíž za právní jednání neplatné. Absolutní neplatnost uvedené smlouvy jako celku podle přesvědčení soudu způsobuje ujednání o výši úroku a zmíněných sankcí za prodlení žalovaného. Soud na úvod odůvodnění předesílá, že každá smlouva je výsledkem shodného projevu vůle jejích stran, avšak v daném případě je třeba přihlédnout k tomu, že žalovaná na straně úvěrovaného vystupovala jako spotřebitel a smlouva, kterou uzavírala, byla zjevně smlouvou adhezního typu, kde žalovaný měl výrazně omezenou možnost vyjednávání o jejím obsahu. Soud považuje dohodnutou výši úroku za nepřiměřeně vysokou. Soud neupírá žalobkyni právo jako poskytovateli úvěru zvážit rizikovost každé peněžní transakce, a tomu tedy přizpůsobit i výši úroků a zajištění své pohledávky, avšak výše úroků má své limity stanovené ustálenou judikaturou. K této otázce se vyjádřil Nejvyšší soud, např. v rozhodnutí pod sp. zn. 33 Odo 236/2005 a dále např. v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, v němž je vyřčen právní názor ohledně rozporu určité výše úroku v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejího sjednání, tj. s přihlédnutím k výši úrokových sazeb uplatňovaných bankami při poskytování úvěru nebo půjček. Ze zmíněných rozhodnutí NS lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud se zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o úvěru, které by vyšší sazbu úroku připouštěly. Z údajů dostupných na internetových stránkách [anonymizováno] [webová adresa], ARAD-Systém časových řad) vyplývá, že průměrná úroková sazba úvěrů pro domácnost určeného na spotřebu představovala v době uzavření smlouvy, tj. v období května roku 2019 sazbu 8,30 % ročně. Trojnásobek této průměrné úrokové sazby, který by měl být pro soud měřítkem pro hodnocení platnosti, či neplatnosti úvěrové smlouvy tak představuje 24,9 %, a na první pohled je tedy zjevné, že úroková sazba sjednaná ve smlouvě tento limit převyšuje, a to více než 6x. Na závěr o nepřiměřené výši uvedeného úroku nemá vliv ani omezení jeho výše na částku 188 870,40 Kč, neboť tento limit by v případě, že by žalovaný setrvával v prodlení, byl naplněn až 5 let, tedy z pohledu soudu se nejedná o žádné významné omezení horní hranice úroků, které by v případě platnosti smlouvy mohla žalobkyně požadovat, a to navíc za situace, kdy žalobkyně požaduje úroky z prodlení ve výši určené předpisy práva občanského do úplného zaplacení dluhu, tj. obecnou sankci za prodlení s plněním peněžitého dluhu stanovenou v § 1970 obč. zák.. Soud se neopomněl zabývat možnou aplikací ustanovení § 577 obč. zák., dle kterého, je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran. Soud vzal rovněž v úvahu ustanovení § 574, v němž je uvedeno výkladové pravidlo, resp. zásada, že na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné. Podle přesvědčení soudu však aplikace posledně dvou zmíněných ustanovení obč. zák. není na místě, neboť samotnou smlouvu o úvěru soud zhodnotil jako smlouvu, kterou poskytovatel úvěru poškozuje své klienty jako spotřebitele jednak již zmíněnou výší požadovaných úroků, a dále množstvím sankcí, které činí smlouvu částečně nepřehlednou. Na zmíněnou smlouvu lze totiž vztáhnout závěry Ústavního soudu uvedené v jeho nálezu sp. zn. III. ÚS 4084/12, z něhož lze dovodit, že nelze poskytnout právní ochranu takovým věřitelům, kteří poškozují zájmy svých klientů. V případě, který projednával Ústavní soud, se jednalo o úvěr, s nímž byl spojen úrok ve výši 79 % ročně a RPSN 115,32 % ročně, tj. úrok vyšší, než je v projednávaném případu. Pokud Ústavní soud smlouvu obdobného charakteru z již uvedených důvodů vyhodnotil jako absolutně neplatnou, je třeba tak učinit i v případě smlouvy, kde jsou požadované úroky vyšší. Pro posledně zmíněné závěry svědčí rovněž další rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp. zn. 4 Tdo 416/2013, z jehož závěrů, které sice byly přijaty pro účely trestního řízení, ale dle přesvědčení soudu jsou plně aplikovatelné i na daný případ, vyplývá, že půjčka s úrokem přesahujícím 44 % je plněním, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru ve smyslu § 218 odst. 1 trestního zákoníku o [anonymizováno] lichvy. Pokud tedy podle Nejvyššího soudu smluvní úrok v sazbě přesahující 44 % ročně odporuje dobrým mravům v takové intenzitě, že je možné při splnění dalších podmínek uvažovat dokonce o [anonymizováno] lichvy, je závěr o neplatnosti smlouvy pro rozpor s dobrými mravy při sjednání úroku mnohem vyšším logickým závěrem civilního soudu. Zmíněná absolutní neplatnost tedy nemůže být nahrazena postupem podle zmíněného ustanovení § 577 obč. zák., a to ani v případě, že žalobkyně požaduje žalobou pouze úrok ve výši 95,92 % ročně, k němuž uvádí, že se jedná ve skutečnosti o nominální vyjádření úrokové sazby ve smlouvě uvedené jako efektivní úroková míra. Soud se na podkladě žalobkyní předloženého znaleckého vyjádření ze dne 25.10.2018 vyhotovené Mgr. Z. [anonymizováno] charakterem požadovaných úroků nezabýval, neboť za úroky je nutno dle zmíněného ust. § 2395 obč. zákoníku považovat to, co má úvěrovaný vrátit vedle poskytnutých peněžních prostředků. Lze si jen stěží představit, že spotřebitel se ve smlouvě postupem jako jmenovaný znalec zabývá tím, zda úroky jsou vyjádřeny nominálně, či jako efektivní úroková míra. Spotřebitel by měl mít ve smlouvě jasnou informaci podanou způsobem stanoveným zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tedy v podobě roční procentní sazby nákladů. Ta je v daném případě vyjádřena jako 151,62 % (a navíc nezohledňuje shora zmíněné pojistné), a zcela jasně vyjadřuje náklady spojené s úvěrem, tedy to, co by měl úvěrující nad rámce poskytnuté jistiny hradit. Pokud stejnou hodnotou žalobkyně ve smlouvě vyjádřila„ zápůjční úrokovou sazbu“, považuje soud tento údaj za relevantní. Shora uvedené závěry soud stran neplatnosti smlouvy by však byly shodné i při výchozí hodnotě výše úroků 95,92 % ročně, neboť tato sazba přiměřenou výši úroků převyšuje téměř 4x.

6. S ohledem na shora uvedené závěry se tak žalobkyně nemohla z neplatné smlouvy vůči žalovanému domáhat plnění v ní uvedených včetně uplatněných smluvních pokut, k jejichž výši se soud již s ohledem na závěr o absolutní neplatnosti smlouvy více nevyjadřuje. Jelikož však žalobkyně prokázala, že žalovaný od ní obdržel peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, je nutno toto plnění s ohledem na neexistenci jiného právního titulu považovat za bezdůvodné obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 obč. zák., dle kterého se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plnění bez právního důvodu. Poté pak platí ustanovení § 2991 odst. 1 obč. zák., dle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. V daném případě tedy bezdůvodné obohacení představuje právě částku 40 000 Kč. Soud však v rámci spravedlivého uspořádání vztahů účastníků zohlednil při stanovení výše skutečného bezdůvodného obohacení v době vyhlášení rozsudku částečné platby ze strany žalovaného, a to nesporné plnění uvedené v žalobě samotnou žalobkyní, tj. 10 921 Kč, a bezdůvodné obohacení je tak ve výši 29 079 Kč, které je žalovaný povinen žalobkyni vydat a dále je povinen vedle uvedené dlužné částky zaplatit žalobkyní požadované úroky z prodlení ve výši určené předpisy práva občanského, tj. podle ustanovení § 1970 obč. zák., a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to od data 23. 7. 2021, kdy se dostal žalovaný do prodlení. Povinnost vydat bezdůvodné obohacení je závazkem, jehož splatnost z logiky věci nemohla být účastníky dosud ujednána, neboť žalobkyně vycházela, že závazek představuje platná smlouva, a proto je pro stanovení splatnosti tohoto dluhu nutno aplikovat ustanovení § 1958 odst. 2 obč. zák., dle kterého, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned, a dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu. Za výzvu k plnění lze dle soudu považovat v daném případě předžalobní výzvu, neboť u uvedeného dokumentu není mezi účastníky sporné, že byl doručen žalovanému dne 12.7.2021. Shora zmíněné výzvy z roku 2019 nebyly výzvami k úhradě celého dluhu, a navíc žalobkyně nedoložila jejich doručení žalovanému. Žalovaný měl podle předžalobní výzvy plnit ve lhůtě do 15 dnů ode dne jejího odeslání, tj. do 22.7.2021, a jelikož tak neučinil, je ode dne následujícího, tj. od 23. 7. 2021 v prodlení, byť s úhradou dluhu z jiného právního důvodu, avšak částečně shodného obsahu. Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

7. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., na základě kterého by měl právo na poměrnou náhradu nákladů řízení žalovaný jako převážně úspěšnější účastník sporu. Žalovanému však v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly, a soud tak rozhodl, že žádný z účastníků právo na jejich náhradu nemá.

8. O způsobu plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř., na základě kterého podle požadavku žalovaného stanovil k úhradě dluhu včetně jeho příslušenství splátky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Soud vyšel z nezpochybněných osobních a majetkových poměrů žalovaného, a dospěl k přesvědčení, že požadované splátky neznamenají nepřiměřené znevýhodnění žalobkyně jako věřitele, a to s ohledem na výši dlužné částky, a dále s přihlédnutím k tomu, že platební kázeň žalovaného je zajištěná podmínkou ztráty výhody splátek při nezaplacení některé z nich. Uvedené splátky navíc umožní žalovanému řádné vyrovnání dluhu, aniž by se dostala pod finanční tlak, a jsou tedy formou motivace k dobrovolnému splnění povinnosti uložených tímto rozsudkem.

9. Jelikož žalobkyně zároveň s podáním žaloby, tj. v okamžiku vzniku poplatkové povinnosti, tuto povinnost, tj. povinnost zaplatit soudní poplatek nesplnila, a soud na tuto skutečnost nereagoval výzvou k zaplacení soudního poplatku před zahájením jednání ve věci samé, uložil žalobkyni splnění její poplatkové povinnosti v tomto rozsudku. Žalobkyni vznikla povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 3 527 Kč, tj. ve výši určené podle Sazebníku poplatků tvořícího přílohu zákona č. 549/1999 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů a to podle položky 1 bod d). O lhůtě k plnění v tomto případě soud rozhodl rovněž podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. Uvedený soudní poplatek žalobkyně může podle ustanovení § 8 zmíněného zákona zaplatit buď kolkovými známkami, nebo na účet zřízený pro Okresní soud v Sokolově u [obec] národní banky, a to na účet [číslo] tuto platbu identifikovat variabilním symbolem [číslo].