20 C 139/2024

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Simetem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 9 333,13 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 8 780 Kč s 15% úrokem z prodlení ročně z částky 8 780 Kč od 5. 8. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o 553,13 Kč se zamítá.

III. Žalovaný je dále povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 310 Kč k rukám jejího zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 9 333,13 Kč s příslušenstvím jako nesplacených úvěrových prostředků ve výši 6 800 Kč spolu se smluveným poplatkem 1 980 Kč a smluvní pokuty ve výši 553,13 Kč. Žalobu dále odůvodnila tím, že: „Pohledávka vznikla na základě Smlouvy o úvěru č. , číslo, mezi Žalobcem a Žalovaným uzavřené dne , datum, distančním způsobem na adrese , e-mail, (dále jen „Smlouva“), na základě které se Žalobce zavázal poskytnout Žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 6800 Kč s možností postupného čerpání a Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit Žalobci spolu s příslušenstvím dle čl. IV a čl. IX Smlouvy, a to k datu splatnosti dle čl. IX Smlouvy. Nedílnou součástí Smlouvy je dle čl. I, odst. 2 a čl. VIII Smlouvy mimo jiné Sazebník a Všeobecné obchodní podmínky Žalobce, s nimiž byl Žalovaný v souladu s čl. VIII před podpisem Smlouvy seznámen, tyto si přečetl, s jejich obsahem vyslovil souhlas a výslovně přijal zejména následky porušení Smlouvy a sankce, jak jsou ve Všeobecných podmínkách Žalobce a Sazebníku stanoveny. Žalovaný se zavázal, že poskytnuté peněžní prostředky vrátí a zaplatí Žalobci poplatek za poskytnutí úvěru a další poplatky za Žalovaným objednané volitelné služby, a to všechno za podmínek uvedených v čl. II, odst. 5 Smlouvy a čl. 2 Sazebníku. Žalovaný požádal o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky , e-mail, vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru a poskytl údaje, na základě kterých Žalobce posoudil jeho úvěruschopnost a to následujícím způsobem. Žalobce při ověřování úvěruschopnosti nejprve zjistil u žalovaného následující informace: celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Tyto informace žalovaný sdělil žalobci, což vyplývá ze PDF souboru „uveruschopnost“ či „creditworthiness“, který byl soudu zaslán v příloze žalobního návrhu. Dále žalobce ověřil, zda se žalovaný nenachází v následujících registrech: výpis z centrální evidence exekucí, výpis z insolvenčního rejstříku, výpis z registru neplatných dokladů, výpis z registru PČR hledaných osob, výpis z registru politicky aktivních osob (registr Starostové), výpis katastrálního rejstříku – kontrola platnosti adresy, výpis z registru „sankční seznamy“ a interní registry historie klienta. Po vyplnění žádosti o poskytnutí úvěru žalovaným a před poskytnutím úvěru žalobce shromáždil a zkontroloval informace uvedené žalovaným, jakož i jakékoliv jiné informace s ním související, včetně osobních informací, a to včetně informací získávaných prostřednictvím databází příslušných rejstříků, komerčních služeb a případně získaných prostřednictvím sociálních sítí, k čemuž žalovaný dal svůj souhlas. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného provedl žalobce podle interní metodiky schválené ČNB (doložený soubor s názvem „jine_CreditworthinessMethodology.pdf“) a zcela v souladu se zákonnými požadavky vymezenými v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, především s pak požadavky stanovenými v § 86 odst. 1 a 2. Žalobce nejprve nahlédl do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti dlužníka – spotřebitele, konkrétně do databází vedených spol. CNCB – Czech Non- Banking Credit Bureau, která provozuje a spravuje registr bankovních a nebankovních klientských informací (NRKI a BRKI registry), dále insolvenčního rejstříku, do centrální evidence exekucí, a to se závěrem, že dlužník byl a je schopen své závazky splácet, nebyl veden ani v insolvenčním rejstříku a ani v evidenci exekucí. Následně žalobce vycházel z informací získaných od dlužníka získaných prostřednictvím licence AISP – Account Information Service Provider (Poskytovatel služby informování o platebním účtu) v souladu s tzv. druhou směrnicí Evropské unie o platebních službách (PSD2) – Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2366 ze dne 25. listopadu 2015 o platebních službách na vnitřním trhu (EU) 2015/2366, kdy na základě souhlasu žalovaného poskytuje třetí strana (banka či jiná finanční instituce) informace o platebním účtu a transakcích, které jsou vykonané na účtech žalovaného. Případně žalobce vycházel z žalovaným předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek prokazujících jeho pravidelný příjem. Žalobcem ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 21633 Kč, která umožňuje bezproblémové splácení úvěru ve výši poskytnuté žalovanému, což žalobce dokládá výpisem o posouzení úvěruschopnosti (soubor s názvem „jine_creditworthiness.pdf“). Žalovaný dále provedl lustraci dokladu předloženého dlužníkem v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra ČR. Dotazy do jednotlivých registrů proběhly před vyhodnocením úvěruschopnosti Žalovaného a to dne: Bankovní a Nebankovní registr klientských informací: , datum, Centrální evidence exekucí: 2023-02-20, ISIR: 2023-04-27, Neplatné doklady MV ČR: 2023-04-30. Žalovaný následně správnost svých identifikačních údajů, (jméno a příjmení, trvalý pobyt, e-mail, telefonní číslo a číslo bankovního účtu) Žalobci potvrdil ve Smlouvě. Nadto se Žalovaný sekundárně jednoznačně identifikoval (potvrdil správnost čísla účtu, vlastníka účtu, jméno a příjmení) prostřednictvím služby společnosti Kontomatik UAB (sídlem ul. Upes 23, LT-08128 Vilnius, Litva, registrované pod číslem , číslo, ), tím, že výše uvedené společnosti Kontomatik zpřístupnil svůj bankovního účet za účelem získání informací o bankovním účtu a jeho majiteli. Smlouva o spotřebitelském úvěru byla se žalovaným uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu, do kterého se Žalovaný přihlásil pomocí dvou faktorového ověření. V prostoru klientského profilu byl Žalovanému nejprve zpřístupněn formulář SECCI (Standard European Consumer Credit Information, tj. standardní předsmluvní informace o spotřebitelském úvěru), který odsouhlasil a poté návrh smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterou žalovaný odsouhlasil kliknutím na opt-in volbu „Podepisuji“. Žalovanému byla posléze smlouva o spotřebitelském úvěru a formulář SECCI automaticky zaslán na jím uvedenou emailovou adresu. Úvěr byl Žalovanému vyplacen na účet , č. účtu, prostřednictvím bankovního převodu z bankovního účtu Žalobce společnosti , Jméno žalobkyně, . takto: Dne , datum, částce 6800 Kč. Žalovaný požádal 1 krát o odklad splatnosti úvěru celkově o 30 dní a splatnost úvěru nastala tedy dne 2023-08-04. Žalovaný neuhradil ničeho a dostal se do prodlení s úhradou dne. Částky zaplacené Žalovaným jsou použity nejprve na úhradu výdajů, které je třeba nahradit, dále na úhradu úroků z prodlení, pak smluvních pokut, poté poplatků za doplňkové služby a nakonec na zaplacení jistiny úvěru. Žalobce dále v důsledku prodlení Žalovaného se splacením úvěru vznikl nárok na úhradu zákonných úroků z prodlení a smluvní pokuty v souladu s čl. 6.4 Všeobecných obchodních podmínek Žalobce. Žalovaný má k dnešnímu dni ve vztahu k Žalobci nesplacenou pohledávku ve výši: 8780 Kč. Jistina: 6800 Kč, Poplatek za poskytnutí úvěru: 1980 Kč, Poplatek za poskytnutí úvěru, Poplatek za sjednání úvěru v původní výši 1980 Kč sjednaný v souladu s čl. IV Smlouvy a čl. 1 Sazebníku. Žalobce je oprávněn v souladu s čl. 6.4 VOP a čl. 3 Sazebníku požadovat v případě prodlení Žalovaného úhradu aktuálního zůstatku smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení stávajícího dluhu. Žalobce se rozhodl, že smluvní pokutu počítá pouze za prvních 90 dnů prodlení. Žalovaný se do prodlení dostal následující den po dni splatnosti, který nastal dne 2023-08-04. Žalobce proto požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně, kterou počítá ze zůstatku na úvěru v každém kalendářním dni v určeném období od 2023-08-05 do 2023-11-03.“.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, žádné ze shora citovaných žalobních tvrzení za nesporné neprohlásil, a soud tudíž důvodnost žalobkyní uplatněných nároků hodnotil pouze na základě skutkového stavu zjištěného z důkazů předložených žalobkyní.

3. Ke stavu věci soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu označenou jako Smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním, na základě které se uvedená společnost zavázala poskytnout žalovanému úvěr s poukazem na zákon o spotřebitelském úvěru a občanský zákoník s tím, že za nedílnou součást smlouvy byly prohlášeny Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Souhlas se zpracováním a uchováním osobních údajů, Všeobecné obchodní podmínky a Sazebník. Při uzavírání smlouvy se žalovaný prokázal náhledem svého občanského průkazu, který tedy měla žalobkyně při uzavírání smlouvy k dispozici. Žalující společnost se jako věřitel zavázala poskytnout dlužníkovi peněžní prostředky ve výši 6 800 Kč v podobě zmíněného spotřebitelského úvěru, a to převodem na bankovní účet žalovaného uvedený ve smlouvě, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 890 Kč. Smlouva dále obsahovala ustanovení o vlastnostech poskytovaného úvěru, který byl v této části smlouvy charakterizován tak, že celková výše úvěru 22 500 Kč je poskytovaná za úrokovou sazbu 0 % ročně s tím, že tzv. roční procentní sazba nákladů (RPSN) je 2140,40 a úvěr bude splacen jednorázově, tj. prostřednictvím jedné splátky ve výši 8 780 Kč ke dni 5. 7. 2023. Pro ověření totožnosti žalovaného měla žalobkyně k dispozici náhled na jeho bankovní účet č. , č. účtu, , přičemž ze záznamu ze dne , datum, o transakci z účtu žalobkyně vedeného u Banky Creditas, a.s. je zřejmé, že žalobkyně na účet žalovaného uvedeného dne poukázala prostředky právě ve výši 6 800 Kč. Ze Všeobecných obchodních podmínek, na které mj. odkazovala Smlouva o úvěru, a to Všeobecných obchodních podmínek platných ode dne 1. 8. 2020 soud mimo jiné zjistil, že poplatek, který měla žalovaná vedle poskytnutých peněžních prostředků uvedené společnosti zaplatit, je v těchto podmínkách definován jako odměna za poskytnutí úvěru, která musí být zaplacena dlužníkem společně s jistinou. Ve zmíněných podmínkách je dále v rubrice označené jako Odpovědnost, a to v článku 6.4 uvedeno, že ocitne-li se dlužník v prodlení s úhradou dlužné částky, má věřitel vůči dlužníkovi nárok na úrok z prodlení v zákonné výši a dále na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky až do zaplacení, kdy uplatněná smluvní pokuta však nesmí přesáhnout uvedený limit 0,1 % z částky, ohledně níž je dlužník v prodlení, a dále je zde mimo jiné uvedeno omezení, že věřiteli náleží smluvní pokuta, která však nesmí přesáhnout součin 0,5 a celkové částky úvěru.

4. Po zhodnocení shora uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že uzavřením shora zmíněné smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, vznikl mezi žalobkyní jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným závazek v podobě Smlouvy o úvěru podle ustanovení § 2395 a násl. obč. zák. Žalobkyně popsala v žalobě postup a způsob uzavření zmíněné smlouvy, a soud s ohledem na absenci jakékoliv obrany ze strany žalovaného nemá pochybnosti o tom, že žalovaný projevil svoji vůli přistoupit k uvedené smlouvě. Soud má dále za prokázané, že žalovaný byl majitelem účtu, na který byly poskytnuty přislíbené peněžní prostředky, což vyplývá z náhledu na tento účet poskytnutý žalobkyni. Jelikož žalobkyně prokázala, že splnila svůj závazek úvěrujícího poskytnout přislíbené peněžní prostředky, má soud za to, že žalovanému tedy vznikla povinnost uvedené úvěrové prostředky vrátit spolu s plněním ve výši 1 890 Kč označené jako poplatek za poskytnutí půjčky. Uvedený poplatek soud právně kvalifikoval jako úrok podle zmíněného ustanovení § 2395 obč. zák., tedy odměnu za poskytnuté peněžní prostředky, bez ohledu na to, jak je uvedená částka ve smlouvě označená, a bez ohledu na to, že v parametrech úvěru ve zmíněné smlouvě je uvedeno, že uvedené peněžní prostředky jsou poskytovány za úrok v sazbě 0 %. Soud dále žalovanému uložil povinnost zaplatit z dlužných částek, tj. jistiny úvěrových prostředků a úroku, jež se stal její součástí, úrok z prodlení ve výši určené předpisy práva občanského, tj. dle ustanovení § 1970 obč. zák. a to ode dne určeného žalobkyní, neboť se jednalo o den, kdy již byla žalovaná v prodlení s ohledem na dohodnutý den splatnosti jejího závazku.

5. Na druhé straně soud došel k závěru, že žaloba není důvodná v části požadavku týkajícího se požadované smluvní pokuty. Z ustálené judikatury je zřejmé, že smluvní pokuta je považována za zásadní ujednání smlouvy o spotřebitelském úvěru, a toto ujednání by mělo být součástí smlouvy samotné tak, aby věřitel byl na první pohled srozumitelně informován o případném plnění, které mu hrozí pro případ porušení určité smluvní povinnosti, což se v daném případě nestalo, neboť smluvní pokuta byla uvedená pouze ve Všeobecných podmínkách, na které smlouva odkazovala. Takto sjednaná smluvní pokuta mohla uniknout běžné opatrnosti žalovaného jako spotřebitele, a soud má za to, že smluvní pokuta byla v daném případě sjednána nemravně, a je jí tudíž třeba podle ustanovení § 580 odst. 1 obč. zák. považovat za neplatné ujednání smlouvy, které lze však oddělit od jejího obsahu podle ustanovení § 576 obč. zák., neboť je zřejmé, že by k právnímu jednání, tedy k uzavření smlouvy došlo i bez této neplatné části. V této části, tj. co do částky 553,13 Kč tak soud žalobu zamítl.

6. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je odůvodněno ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., na základě kterého soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil s ohledem pouze na částečný úspěch žalobkyně ve sporu. Žalobkyni v souvislosti s tímto řízením vznikly náklady v podobě zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a dále odměna za její zastupování advokátem podle ustanovení § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, a to odměna za 3 úkony právní služby v podobě převzetí a přípravy zastoupení, předžalobní výzvy k plnění a písemného podání ve věci samé po 200 Kč spolu s paušální náhradou hotových výdajů po 100 Kč ke každému z uvedených úkonů právní služby dle ustanovení § 14b odst. 5 advokátního tarifu a příslušná DPH, kterou je zástupce žalobkyně povinen odvést podle zvláštního právního předpisu. Tyto náklady tak představují částku 1 489 Kč, a jelikož žalobkyně byla ve sporu úspěšná pouze co do 94 % předmětu řízení a žalovaný co do 6 % předmětu řízení, přísluší žalobkyni náhrada jejích nákladů v rozsahu 88 %, tj. částka 1 310 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce dle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. Při stanovení výše odměny advokáta soud dospěl k závěru, že je namístě aplikovat zmíněné zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení, neboť byly splněny podmínky stanovené v ustanovení § 14b odst. 1, advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, tedy že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně tou samou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení bylo peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšovala 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Soudu je z jeho činnosti známo, že žalobkyně uplatňuje obdobné nároky, tj. nároky na obdobném skutkovém základu, opakovaně. Jedná se o nároky vyplývající z typizovaných peněžních produktů, které žalobkyně nabízela neomezenému počtu zájemců. Samotná žaloba poté představuje z velké části přepis údajů, které má žalobkyně v rámci správy svých pohledávek a plnění zákonných povinností jistě k dispozici bez ohledu na to, zda by žalobu podávala, či nikoliv. Při podání žaloby se tedy jedná z velké části o přenesení již existujících údajů do příslušné procesní formy, a žalobkyně tak může za pomoci svého zástupce využívat jednotné žalobní vzory.

7. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř, přičemž neshledal důvody pro stanovení lhůty pro žalovaného příznivější než zákonem určené třídenní.