20 C 151/2024

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Simetem ve věci manželky: Jméno manželky , narozená Datum narození manželky bytem Adresa manželky a manžela: Jméno manžela , narozený Datum narození manžela bytem Adresa manžela pro rozvod manželství

I. Manželství , Jméno manželky, , rozené , rodné přijmení, , a , Jméno manžela, , uzavřené před Městským úřadem , adresa, dne 15. 7. 2000 se rozvádí.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Návrhem uplatněným u zdejšího soudu dne 25. 9. 2024 zahájila manželka řízení o rozvod jejího manželství uzavřené s , Jméno manžela, dne 15. 7. 2020. Návrh odůvodnila tím, že v zpočátku bezproblémovém soužití se postupně začaly objevovat názorové neshody, a to zejména po narození dětí co se týká jejich výchovy a rozdílné názory na společné vedení domácnosti. Manželka dále uvedla, že manžel začal být agresivní a slovně ji urážel i za přítomností dětí, a dokonce se uchýlil i k fyzickému napadení. Z její strany tak došlo k absolutnímu citovému odcizení a mezi ní a manželem již déle, než jeden rok neexistuje intimní vztah. Současná situace je podle manželky neúnosná, neboť ze strany manžela dochází denně k psychickému týrání, jeho agresivita se stupňuje a na její obranu musel dokonce zasáhnout její syn. Manželka na pomoc volala i tísňovou linku policie a jednou musela dokonce vyhledat útočiště u známých. Podle manželky je manžel chorobně žárlivý, a to na kohokoliv s kým promluví, vulgárně ji uráží a ponižuje na veřejnosti. Situace se pro ni stala neúnosnou, a je tudíž přesvědčena, že manželství je v hlubokém, trvalém a nenapravitelném rozvratu, a je zcela vyloučené jeho obnovení.Ke stavu věci soud z oddacího listu vedeného v knize manželství – v oddací matrice Městského úřadu v , město, zjistil, že účastníci uzavřeli manželství dne 15. 7. 2000 před Městským úřadem , adresa, . Soud dále zjistil, že manželé jsou rodiči tří dětí, , jméno FO, a , jméno FO, , přičemž všechny tyto děti jsou již zletilé, jak vyplývá z jejich rodných listů, které měl soud k dispozici. Stav manželství, respektive soužití účastníků tak, jak je popsáno v odůvodnění návrhu, soud ověřil při ústním jednání z výslechu manželky. Soud byl připraven postupem podle ustanovení § 389 odst. 1 z. ř. s. vyslechnout rovněž manžela jako účastníka řízení. Manžel, ač řádně předvolán, se však k nařízenému ústnímu jednání bez omluvy nedostavil, a soud tak zvažoval, zdali je možno od jeho výslechu upustit, což je možné podle zmíněného ustanovení § 389 odst. 1 z. ř. s. v případě, že by jeho provedení bylo spojeno s velkými obtížemi. Soud manžela telefonicky kontaktoval, ten však odmítl se soudem komunikovat, přestože k tomu měl zjevně příležitost a soud byl připraven případně nařídit ve věci další ústní jednání, při kterém by se manžel mohl k návrhu manželky řádně vyjádřit, manžel však této příležitosti nevyužil. Za daného procesního stavu soud považuje za věrohodné tvrzení manželky, a to, že manžel se snaží řízení o rozvod, resp. konečné rozhodnutí v této věci co nejvíce oddálit. Soud dospěl k závěru, že je právem účastníka vyjádřit se v řízení o rozvod k návrhu druhého z manželů, avšak pokud nemá zájem se jednání účastnit, není možné ho k tomuto nutit.Po zhodnocení uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že jsou v daném případě splněny podmínky podle ustanovení § 755 odst. 1 obč. zák., dle kterého manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení.Z vyjádření manželky, které druhý účastník, tj. manžel, ačkoliv měl k tomu příležitost, nezpochybnil, je zjevné, že manželka při podání návrhu nejednala unáhleně, nýbrž se jednalo o promyšlené rozhodnutí vycházející ze stavu manželství. Na manželce nelze spravedlivě požadovat, aby v manželství setrvala za daného stavu tohoto svazku, v němž je nespokojená a žije s obavami. Její snaha o rozvod je v daném případě projevem jejího práva zmíněného v ust. § 3 odst. 1 obč. zákoníku brát se o vlastní štěstí, přičemž způsob, jakým tak činí, tedy snahou o rozvod, nelze považovat za daného stavu za újmu manžela. Soud má tak za to, že jsou zde splněny podmínky podle citovaného ustanovení § 755 odst. 1 obč. zák. Soud dále dospěl k závěru, že zde není překážka pro rozvod manželství dle ustanovení § 755 odst. 2 obč. zák., dle kterého, přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu se zájmem nezletilých dětí manželů, které nenabyly plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody. Děti manželů jsou již, jak je shora uvedeno, zletilé.S ohledem na uvedené závěry tak soud rozhodl o rozvodu manželství účastníků.Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je odůvodněno ustanovením § 23 z. ř. s., dle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku mj. ve statusových věcech manželských a zároveň zde nebyly žádné okolnosti, které by odůvodnily přiznání této náhrady, neboť žádný z účastníků o náhradu nákladů řízení nepožádal.