20 C 154/2022

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Simetem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 8 845,63 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba o 8 845,63 Kč s příslušenstvím se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení</b> 1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení 22 353,73 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že„ Dne [datum] uzavřel žalovaný se společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ původní věřitel“), v písemné formě Smlouvu o úvěru [číslo] jejíž přílohu č. 1 tvořil Předpis splátek pro žalovaným zvolenou variantu úvěru (dále jen jako„ smlouva“). Na základě uzavřené smlouvy žalovaný obdržel finanční hotovost ve výši 15 000 Kč, kterou převzal v místě svého bydliště, což stvrdil vlastnoručním podpisem smlouvy, k tomu prosím vizte poslední větu 2. odstavce na 1. straně smlouvy pod rekapitulací závazku. Spolu s jistinou úvěru se žalovaný zavázal uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 12 888 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkově se tak žalovaný zavázal původnímu věřiteli uhradit částku ve výši 27 888 Kč. Žalovaný se v uzavřené smlouvě zavázal poskytnutou částku původnímu věřiteli splatit ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1 992 Kč, přičemž splatnost první splátky nastala do měsíce od podpisu smlouvy a splatnost následujících splátek byla sjednána vždy v 1. odstavci 1. strany smlouvy pod rekapitulací závazku. Splatnost poslední splátky a zároveň celková splatnost závazku pak připadala na den 15.07.2020. Ke sjednané odměně za inkaso splátek žalobce doplňuje, že civilní kolegium Nejvyššího soudu České republiky ve svém stanovisku sp. zn. Cpjn 203/2013 ze dne 23.04.2014 zaujalo názor, že ujednání o poplatku za správu úvěru není neurčité jen proto, že neobsahuje výčet činností, za něž je poplatek sjednán a že na ujednání o poplatku se nevztahuje zákaz těch ujednání ve spotřebitelských smlouvách, které v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Rovněž uvedl, že je nerozhodné, zda předmětný poplatek kryje též náklady na vnitřní činnost úvěrového věřitele, zda úvěrový věřitel poskytl úvěrovému dlužníku konkrétní protiplnění, nebo zda správu úvěru vykonává převážně ve svém zájmu a že na správě úvěru má zájem nejen sám věřitel, ale rovněž spotřebitel. Také Ústavní soud České republiky ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 3725/13 ze dne 10.04.2014 neshledal poplatek za sjednání úvěru protiústavním, když obecný soud dospěl k závěru, že jde o běžný paušální poplatek hrazený vedle sjednaných úroků v rámci komplexního právního vztahu a že není možné požadovat, aby ke každé jednotlivé povinnosti byla synallagmaticky navázána povinnost druhé smluvní strany, a konstatoval, že smyslem ochrany spotřebitele je zejména chránit spotřebitele před skrytým ujednáním, přičemž je potřeba respektovat smluvní volnost stran. Na základě tohoto tedy soud přiznal žalobci právo na zaplacení poplatku za správu úvěru. Výše uvedené je dle právního názoru žalobce možno aplikovat i ohledně sjednané odměny za inkaso splátek, která je svojí podstatou obdobou poplatku za správu úvěru či poplatku za sjednání úvěru a představuje náklady, tj. příslušenství, původního věřitele související s výběrem každé jednotlivé splátky, řádnou péčí dobrého hospodáře o závazkový vztah, jakož i se zajištěním podnikatelské činnosti původního věřitele. Žalobce doplňuje, že smlouva byla uzavřena na základě žalovaným vyplněné Žádosti o úvěr, do které uvedl základní údaje o své osobě a dále pak okolnosti vypovídající o jeho finanční situaci, jakými jsou údaje o zaměstnání, ostatních finančních závazcích, výši měsíčních příjmů, výši měsíčních výdajů a požadovanou výši úvěru. Na dokumentu jsou rovněž vyznačeny listiny či doklady, které byly žalovaným předloženy k posouzení jeho bonity a úvěruschopnosti. Správnost poskytnutých a vyplněných údajů žalovaný stvrdil svým vlastnoručním podpisem Žádosti o úvěr. Na základě žádosti byla s odbornou způsobilostí posuzovaná schopnost žalovaného splácet úvěr a možnost dostát svému závazku. S ohledem na výši příjmů a výši požadovaného úvěru původní věřitel vyhodnotil žalovaného jako způsobilého ke splácení úvěru takové výše, jaká mu byla poskytnuta. Veškeré relevantní informace o obsahu závazku a povinností plynoucích z uzavřené smlouvy žalovaný získal z dokumentu„ Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru“, kdy seznámení se s obsahem tohoto dokumentu žalovaný potvrdil připojením vlastnoručního podpisu na uvedený dokument. Žalovaný však sjednanou částku neuhradil řádně a včas, a to tím, že do sjednané doby splatnosti úvěru svůj závazek nesplatil. Žalovaný uhradil částku ve výši 17 500 Kč, která odpovídá 8 řádně uhrazeným splátkám. Jednotlivé úhrady splátek byly původním věřitelem alokovány poměrně na jistinu a smluvně sjednané příslušenství pohledávky, a to dle Předpisu splátek tvořícího přílohu č. 1 smlouvy o úvěru. Na poskytnutou jistinu úvěru tak byla alokována částka ve výši 9 106,84 Kč a na smluvně sjednané příslušenství pohledávky byla alokována částka ve výši 8 393,16 Kč. Žalovaný se tak dostal do prodlení s úhradou částky 10 388 Kč, kterou představoval součet zůstatku jistiny ve výši 5 893,16 Kč a zůstatku smluvního příslušenství pohledávky ve výši 4 494,84 Kč. Závazek ze smlouvy o úvěru nebyl původním věřitelem zesplatněn, jeho splatnost tak nastala nejpozději ke dni splatnosti poslední předepsané splátky, tj. ke dni 15.07.2020. Ode dne 16.07.2020 je tedy žalovaný v prodlení s úhradou shora uvedené částky. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo původnímu věřiteli právo na zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny a v souladu se 4. odstavcem 1. strany smlouvy pod rekapitulací závazku i právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Z původního věřitele byla pohledávka za žalovaným následně postoupena na žalobce, a to na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností k témuž dni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem původního věřitele ze dne 11.01.2022. Z výše uvedeného dovozuje žalobce svou aktivní procesní legitimaci. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 21 329,15 Kč a skládala se z: nesplacené jistiny ve výši 5 893,16 Kč, nesplaceného smluvního úroku 232,09 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru 2 737,80 Kč, nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru 519,22 Kč, nesplaceného inkasního poplatku 1 005,73 Kč, postoupeného sankčního poplatku 2 250 Kč, postoupených paušálních nákladů na vymáhání pohledávky 500 Kč, postoupeného smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků ve výši 1 372,17 Kč po celkové splatnosti závazku, postoupeného kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 924,03 Kč, postoupené smluvní pokuty ve výši 5 894,95 Kč. Po zvážení všech okolností vzniku pohledávky a s ohledem na osobu žalovaného, žalobce učinil rozhodnutí v soudním řízení ku prospěchu žalovaného neuplatnit postoupené sankční poplatky, paušální náklady na vymáhání pohledávky, část smluvní pokuty, postoupeného smluvního úroku po splatnosti úvěru jakož i kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení. Rozklad žalované pohledávky za žalovaným tak bude následující: nesplacená jistina 5 893,16 Kč, nesplacený kapitalizovaný smluvní úrok 232,09 Kč, nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru 2 737,80 Kč, nesplacené náklady na vyhodnocení úvěru 519,22 Kč, nesplacený inkasní poplatek 1 005,73 Kč, postoupený smluvní úrok za poskytnutí finančních prostředků po revizním přepočtu ve výši 1 213,35 Kč, za období od 1. dne prodlení po celkové splatnosti závazku (splatnost poslední splátky), tj. od 16.07.2020 do 29.11.2021, kdy základem pro výpočet úroku byla postoupená jistina pohledávky ve výši 5 893,16 Kč, která byla v uvedeném období úročena smluvní úrokovou sazbou ve výši 0,15 % ročně. K uvedenému prosím vizte prostřední sloupec textu na 2. straně smlouvy pod nadpisem„ Splatnost, úrok a RPSN úvěru“, příp.„ Splatnost úvěru a výše úroku“, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 667,34 Kč, po revizním přepočtu za období od 1. dne prodlení po splatnosti poslední splátky úvěru, tj. od [datum] do [datum], kdy základem pro výpočet zákonného úroku z prodlení byla postoupená jistina pohledávky ve výši 5 893,16 Kč, účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání spojené s uplatněním pohledávky ve výši 361 Kč, - smluvní pokuta ve výši 2 952,47 Kč. K úročení jistiny půjčky i po datu konečné splatnosti úvěru žalobce uvádí, že kupříkladu komentář C. H. Beck k ust. § 2392 odst.1 jenž upravuje úročení zápůjčky uvádí, že úroky se platí za dobu od přenechání peněžních prostředků zapůjčitelem do vrácení půjčených peněžních prostředků. Není-li však doba, za kterou se mají platit úroky, smluvně upravena, vydlužitel je povinen platit úroky do doby skutečného splacení zápůjčky; je povinen platit úroky i za dobu, ve které je v prodlení s vrácením zápůjčky (viz [příjmení], [jméno]. Občanský zákoník: komentář. Praha: C.H. Beck, 2015. Velké komentáře. ISBN 978-80-7400 -287-8). Žalobce dále podpůrně odkazuje na § 11 odst. 3 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinný do 30.11.2016 v němž je uvedeno, že došlo-li k odstoupení podle odstavce 1, je spotřebitel povinen věřiteli bez zbytečného odkladu, nejpozději do 30 dnů ode dne odeslání odstoupení, zaplatit jistinu. V tomto případě je spotřebitel povinen zaplatit věřiteli úrok ve výši, na kterou by věřiteli vznikl nárok, pokud by k odstoupení od smlouvy nedošlo, a to za období ode dne, kdy byl spotřebitelský úvěr čerpán, do dne, kdy je jistina splacena. Dále pak žalobce odkazuje na zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který nahradil zákon č. 14 /2010 Sb., který rovněž upravuje ročení jistiny pohledávky až do jejího splacení. K uvedenému prosím vizte § 118 odst. 4 písm. b):„ Došlo-li k odstoupení od smlouvy o spotřebitelském úvěru, je spotřebitel povinen poskytovateli bez zbytečného odkladu, nejpozději do 30 dnů ode dne odeslání odstoupení, zaplatit úrok ve výši, na kterou by poskytovateli vznikl nárok, pokud by k odstoupení od smlouvy nedošlo, a to za období ode dne, kdy byl spotřebitelský úvěr čerpán, do dne, kdy je jistina splacena“. Zákon sice řeší situaci, kdy došlo k odstoupení od smlouvy, avšak žalobce má za to, že v kombinaci s výkladem v komentáři a v souladu s principem per analogiam legis se uvedená formulace dá aplikovat i na období prodlení dlužníka. Vzhledem k tomu, že smluvně sjednané příslušenství pohledávky bylo žalobci postoupeno v kapitalizované výši, je v žalobním návrhu uplatněno jako Kapitalizovaný úrok. Výše požadovaného kapitalizovaného úroku 5 708,19 Kč je tak tvořena součtem nesplaceného úroku 232,09 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru 2 737,80 Kč, nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru 519,22 Kč, nesplaceného inkasního poplatku 1 005,73 Kč a postoupeného smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků po revizním přepočtu za období po konečné splatnosti ve výši 1 213,35 Kč. Vzhledem k tomu, že zákonný úrok z prodlení byl žalobci postoupen kapitalizovanou částkou, představuje tento v žalobním návrhu Kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši po revizním přepočtu viz výše. Žalobce dále požaduje zákonný úrok z prodlení ve výši určené datem zesplatnění závazku, a to od následujícího dne po účinnosti postoupení pohledávky, tj. od 23.12.2021 z jistiny ve výši 5 893,16 Kč. K nárokovaným účelně vynaloženým nákladům mimosoudního vymáhání spojeným s uplatněním pohledávky za žalovaným žalobce uvádí, že nejprve vyvíjel snahu vyřešit celou záležitost mimosoudně, kdy v dopise ze dne 01.02.2022 vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky či ke kontaktování žalobce na sděleném telefonním čísle. Zároveň byl žalovaný informován o tom, že v případě jeho nesoučinnosti bude žalobce nárokovat úhradu účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání pohledávky, o jejichž výši byl žalovaný v dopise informován. Odchozí dopis 39 Kč, Odchozí dopis doporučeně 50 Kč, Odchozí telefonický hovor 72 Kč, Osobní návštěva 217 Kč. Žalobce nárokuje přiznání nákladů mimosoudního vymáhání pohledávky v celkové výši 361 Kč, za odeslaný obyčejný dopis v počtu 0, za odeslaný doporučený dopis v počtu 0, za odchozí (spojené) telefonické hovory v počtu 2 a cestu pověřeného terénního pracovníka věřitele na kontaktní adresu dlužníka z důvodu osobní návštěvy v počtu 1. Žalobce doplňuje, že kopie obyčejně zaslaných dopisů jsou přílohou tohoto návrhu, dále pak, že žalobce může na vyžádání soudu poskytnout soubor se zvukovým záznamem hovoru se žalovaným, jsou-li náklady za takový úkon tímto žalobním návrhem nárokovány.“.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a soud tudíž skutkový stav věci zjišťoval pouze ze žalobkyní předložených důkazů.

3. Ke stavu věci tak soud zjistil, že se žalovaná na formuláři společnosti [právnická osoba], na tuto společnost obrátil se žádostí ze dne 15.05.2019 o úvěr ve výši 15 000 Kč na dobu čtrnácti měsíců, a dále, že žalovaná označená jako úvěrovaný a společnost [právnická osoba], označená jako úvěrující, uzavřely dne [datum] smlouvu označenou jako Smlouva o úvěru [číslo] rovněž na formuláři uvedené společnosti, podle které se úvěrující zavázal poskytnout žalované jako úvěrovanému (dlužníkovi) peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč označené jako spotřebitelský úvěr a dále jako neúčelový hotovostní úvěr s pevně stanovenou výpůjční úrokovou sazbou sjednaný na dobu určitou. Uvedené peněžní prostředky se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 1 444 Kč, úplatou ve výši 7 350 Kč označenou jako úplata za poskytnutí úvěru, dále s náklady za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 394 Kč a dále s částkou 2 700 Kč za inkaso plateb v hotovosti přímo v bydlišti žalované (inkasní poplatek). Celková dlužná částka splatná žalovanou jako dlužníkem byla tedy vyčíslena na 27 888 Kč s tím, že celkové náklady spotřebitelského úvěru představují 12 888 Kč. Žalovaná se zavázala celkovou dlužnou částku uhradit ve čtrnácti splátkách po 1 992 Kč s prvním datem splátky do měsíce od podpisu smlouvy a každou další splátkou, až do úplného zaplacení se splatností do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Ve smlouvě je dále uvedeno, že nezaplacením jakékoliv splátky řádně a včas se stává okamžitě splatnou dosud neuhrazená část celkové dlužné částky, nedohodnou-li se dlužník a věřitel jinak. Součástí smluvních ujednání bylo dále ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky, a to za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta je splatná dne následujícího po dni takového prodlení, a dále náklady spojené s upomínáním po prodlení a možnost tzv. zesplatnění úvěru. V podmínkách smlouvy byla dále vyjádřena roční procentní sazba nákladů, která v případě úvěru splatného ve čtrnácti měsících představovala 272,44 a roční úrok byl vyjádřen v sazbě 15 %. Z listiny označené jako standardní informace o spotřebitelském úvěru, kterou žalovaná podepsala dne [datum] mj. vyplývá, že peněžní prostředky byly poskytnuty žalované podle uvedené smlouvy v hotovosti v den jejího uzavření, a dále zde žalovaná obdržela informace o platbách spojených s úvěrem, způsobu výpočtu RPSN. Soud dále zjistil, že pohledávka z uvedené smlouvy byla původním věřitelem postoupená na žalobkyni, jak vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Soud dále zjistil, že žalovaná byl o zaplacení dlužné částky vyčíslené na 21 382,43 Kč specifikované jako závazek žalovaného vyplývající ze smlouvy [číslo] uzavřené se společností [právnická osoba], prostřednictvím upomínky (výzvou před podáním žaloby) ze dne 11.01.2022, která byla žalované zasílána prostřednictvím pošty tak, jak vyplývá z příslušného podacího archu a představovala zároveň oznámení o postoupení pohledávky na žalobkyni. K zaplacení byla žalovaná ze strany žalobkyně vyzvána předžalobní výzvou ze dne 01.02.2022.

4. Po zhodnocení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že mezi žalovanou a společností [právnická osoba], nevznikl uzavřením smlouvy ze dne [datum] závazek v podobě smlouvy o úvěru tak, jak bylo samotnou smlouvou předjímáno a jak tento závazek hodnotí rovně žalobkyně. Uvedená smlouva ve svém záhlaví sice odkazuje na ust. § 2395 obč. zák., dle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytuje na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Za uvedenou žádost totiž nelze požadovat formulář, kterým se žalovaná na uvedenou společnost obrátila, neboť tento formulář soud s ohledem na podnikání společnosti [právnická osoba], která nabízí peněžní prostředky, a na postavení žalovaného jako spotřebitele, posoudil pouze jako projevení zájmu žalované o peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, neboť ze samotné smlouvy vyplývá, že společnost [právnická osoba], tuto žádost zpracovávala, za což dokonce ve Smlouvě o úvěru účtuje poplatky v podobě nákladů za vyhodnocení úvěrového případu a poplatek za poskytnutí úvěru. Obraz o skutečném závazku tedy podává žalobkyní předložená Smlouva o úvěru [číslo] kterou však soud, jak je již zmíněno, jako úvěrový závazek neposoudil, neboť uvedená smlouva nepředstavuje smlouvu dle citovaného ust. § 2395 obč. zák. Smlouva o úvěru představuje tzv. konsensuální závazek, a pro její vznik tedy stačí dohoda o podstatných náležitostech a nevyžaduje se tudíž, aby fakticky došlo k poskytnutí peněžních prostředků. V daném případě žalovaná projevila zájem o okamžité, hotovostní, poskytnutí peněžních prostředků, což rovněž v žádosti o tyto peněžní prostředky deklarovala a smlouva byla rovněž v tomto duchu uzavřena. S ohledem na skutečný průběh vzniku závazku mezi uvedenými účastníky by soud v případě platnosti smlouvy tuto smlouvu hodnotil jako smlouvu o zápůjčce dle ust. § 2390 a nás. obč. zák., dle kterého přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby jí užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce, přičemž v daném případě by se mohlo jednat o tzv. úročnou zápůjčku podle ust. § 2392 odst. 1 obč. zák., dle kterého lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Soud však má za to, že mezi účastníky platný a závazek ani v podobě smlouvy o úvěru, ani v podobě smlouvy o zápůjčce nevznikl. Soud totiž dospěl k závěru, že poskytovatel peněžních prostředků, společnost [právnická osoba], rozdělením plnění, která měla žalovaná vedle poskytnuté jistiny 15 000 Kč vrátit, do shora uvedených položek zastřela svůj skutečný úmysl požadovat po žalovaném úroky vyšší, než ve smlouvě uvedených 1 444 Kč. V daném případě má totiž soud za to, že je zcela absurdní, aby cena peněžních prostředků byla násobně nižší, než náklady na samotný poskytnutý úvěr, a soud má tedy dále za to, že společnost [právnická osoba], měla zájem primárně těžit nikoli z úroku, který měla žalovaná zaplatit, ale z vedlejších poplatků ve skladbě shora uvedené. S ohledem na formulářový charakter smlouvy je zřejmé, že žalovaná neměla možnost o obsahu uvedené smlouvy vyjednávat, a soud tudíž plnění nad rámec uvedené jistiny podle jeho skutečného charakteru posoudil jako úroky, neboť podle ust. § 555 odst. 1 obč. zák., se právní jednání posuzuje podle svého obsahu a podle ust. § 555 odst. 2 obč. zák., má-li být určitým právním jednáním zastřeno jiné právní jednání, posoudí se podle jeho pravé povahy. Z tohoto pohledu tak soud při posuzování zmíněné platnosti uvedeného závazku vzal v úvahu, že skutečné úroky představují částky 12 888 Kč a spolu s jistinou 15 000 Kč měla tedy žalovaná úvěrujícímu vrátit částku 27 888 Kč ve čtrnácti měsíčních splátkách po 3 984 Kč. Z těchto údajů lze stanovit, že roční úroková sazba představuje 115,20 %. Soud dále vzal v úvahu veřejně přístupné údaje o průměrné sazbě spotřebitelských úvěrů poskytovaných v době sjednávání zmíněné smlouvy o úvěru, tj. v květnu roku 2019, přístupné na stránkách České národní banky (www.cnb.cz), a zjistil, že v uvedeném období tato průměrná sazba spotřebitelských úvěrů představovala 8,30 % ročně. Reálně sjednaný úrok ve Smlouvě o úvěru je tedy více než 13x vyšší. Uvedená smlouva se tedy podle přesvědčení soudu svým obsahem příčí dobrým mravům, a soud tak postupem podle ust. § 588 obč. zák., i bez návrhu přihlédl k neplatnosti zmíněného právního jednání (Smlouvy o úvěru, která se svým obsahem příčí dobrým mravům). Závěry ohledně neplatnosti zmíněného právního jednání vycházejí rovněž z ustálené judikatury, přičemž např. z rozhodnutí Nejvyššího soudu 21 Cdo 1484/2004 vyplývá právní názor týkající se rozporu určité výše úroků sjednaných a úroků obvyklých sjednaných v době jejich sjednání. Ze zmíněného rozhodnutí Nejvyššího soudu lze tedy dovodit, že za přiměřený úrok je možno považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroků poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době vzniku závazku, které nalézací soud v daném případě neshledal. Soud se dále v duchu zmíněného judikátu zabýval tím, zda by ujednání o platbách nad rámec poskytnuté jistiny bylo možno oddělit od ostatního ujednání obsahu smlouvy, neboť v případě, že by uvedený závazek soud hodnotil jako zápůjčku, bylo by tento závazek možno sjednat jako bezúročný. Soud má však v daném případě za to, že společnost [právnická osoba], by nikdy žalovanému uvedené prostředky jako bezúročnou zápůjčku neposkytla a ujednání o plnění nad rámec uvedené jistiny tak od ostatního obsahu smlouvy oddělit nelze.

5. S ohledem na shora uvedené právní závěry má však soud za to, že s ohledem na prokázanou skutečnost, že žalovaná skutečně obdržela peněžité plnění ve výši 15 000 Kč, lze toto plnění v dané situaci kvalifikovat jako bezdůvodné obohacení dle ust. § 2991 odst. 2 obč. zák., dle kterého se bezdůvodně obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plnění bez právního důvodu. Podle ust. § 2991 odst. 1 obč. zák., se ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Z žalobních tvrzení však vyplývá, že žalovaná na svůj dluh zaplatila již částku 17 500 Kč, tedy více, než to, oč se obohatila, a soud tak žalobu pro nedůvodnost uplatněného požadavku zamítl.

6. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je odůvodněno ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., na základě kterého by měla právo na náhradu nákladů řízení žalovaná jako úspěšný účastník sporu. Žalované však žádné náklady nevznikly, a soud tak rozhodl, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.