20 C 154/2024

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Simetem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro zaplacení 44 372,25 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 37 500 Kč s 15% úrokem z prodlení ročně z částky 37 500 Kč od 30. 11. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o 3 400 Kč s 15% úrokem z prodlení ročně z částky 3 400 Kč od 30. 11. 2023 do zaplacení a o 3 472,25 Kč se zamítá.

III. Žalovaná je dále povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 728,26 Kč k rukám jejího zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení 44 372,25 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že: „Pohledávka vznikla na základě Smlouvy o úvěru č. , číslo, mezi Žalobcem a Žalovaným uzavřené dne , datum, distančním způsobem na adrese www., e-mail, (dále jen „Smlouva“), na základě které se Žalobce zavázal poskytnout Žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 30000 Kč s možností postupného čerpání a Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit Žalobci spolu s příslušenstvím dle čl. IV a čl. IX Smlouvy, a to k datu splatnosti dle čl. IX Smlouvy. Nedílnou součástí Smlouvy je dle čl. I, odst. 2 a čl. VIII Smlouvy mimo jiné Sazebník a Všeobecné obchodní podmínky Žalobce, s nimiž byl Žalovaný v souladu s čl. VIII před podpisem Smlouvy seznámen, tyto si přečetl, s jejich obsahem vyslovil souhlas a výslovně přijal zejména následky porušení Smlouvy a sankce, jak jsou ve Všeobecných podmínkách Žalobce a Sazebníku stanoveny. Žalovaný se zavázal, že poskytnuté peněžní prostředky vrátí a zaplatí Žalobci poplatek za poskytnutí úvěru a další poplatky za Žalovaným objednané volitelné služby, a to všechno za podmínek uvedených v čl. II, odst. 5 Smlouvy a čl. 2 Sazebníku. Žalovaný požádal o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky www., e-mail, vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru a poskytl údaje, na základě kterých Žalobce posoudil jeho úvěruschopnost a to následujícím způsobem. Žalobce při ověřování úvěruschopnosti nejprve zjistil u žalovaného následující informace: celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Tyto informace žalovaný sdělil žalobci, což vyplývá ze PDF souboru „uveruschopnost“ či „creditworthiness“, který byl soudu zaslán v příloze žalobního návrhu. Dále žalobce ověřil, zda se žalovaný nenachází v následujících registrech: výpis z centrální evidence exekucí, výpis z insolvenčního rejstříku, výpis z registru neplatných dokladů, výpis z registru PČR hledaných osob, výpis z registru politicky aktivních osob (registr Starostové), výpis katastrálního rejstříku – kontrola platnosti adresy, výpis z registru „sankční seznamy“ a interní registry historie klienta. Po vyplnění žádosti o poskytnutí úvěru žalovaným a před poskytnutím úvěru žalobce shromáždil a zkontroloval informace uvedené žalovaným, jakož i jakékoliv jiné informace s ním související, včetně osobních informací, a to včetně informací získávaných prostřednictvím databází příslušných rejstříků, komerčních služeb a případně získaných prostřednictvím sociálních sítí, k čemuž žalovaný dal svůj souhlas. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného provedl žalobce podle interní metodiky schválené ČNB (doložený soubor s názvem „jine_CreditworthinessMethodology.pdf“) a zcela v souladu se zákonnými požadavky vymezenými v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, především s pak požadavky stanovenými v § 86 odst. 1 a 2. Žalobce nejprve nahlédl do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti dlužníka – spotřebitele, konkrétně do databází vedených spol. CNCB – Czech Non- Banking Credit Bureau, která provozuje a spravuje registr bankovních a nebankovních klientských informací (NRKI a BRKI registry), dále insolvenčního rejstříku, do centrální evidence exekucí, a to se závěrem, že dlužník byl a je schopen své závazky splácet, nebyl veden ani v insolvenčním rejstříku a ani v evidenci exekucí. Následně žalobce vycházel z informací získaných od dlužníka získaných prostřednictvím licence AISP – Account Information Service Provider (Poskytovatel služby informování o platebním účtu) v souladu s tzv. druhou směrnicí Evropské unie o platebních službách (PSD2) – Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2366 ze dne 25. listopadu 2015 o platebních službách na vnitřním trhu (EU) 2015/2366, kdy na základě souhlasu žalovaného poskytuje třetí strana (banka či jiná finanční instituce) informace o platebním účtu a transakcích, které jsou vykonané na účtech žalovaného. Případně žalobce vycházel z žalovaným předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek prokazujících jeho pravidelný příjem. Žalobcem ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 30424 Kč, která umožňuje bezproblémové splácení úvěru ve výši poskytnuté žalovanému, což žalobce dokládá výpisem o posouzení úvěruschopnosti (soubor s názvem „jine_creditworthiness.pdf“). Žalovaný dále provedl lustraci dokladu předloženého dlužníkem v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra ČR. Dotazy do jednotlivých registrů proběhly před vyhodnocením úvěruschopnosti Žalovaného a to dne: Bankovní a Nebankovní registr klientských informací: , datum, Centrální evidence exekucí: 2023-08-29, ISIR: 2023-08-29, Neplatné doklady MV ČR: 2023-08-29. Žalovaný následně správnost svých identifikačních údajů, (jméno a příjmení, trvalý pobyt, e-mail, telefonní číslo , tel. číslo, číslo bankovního účtu) Žalobci potvrdil ve Smlouvě. Nadto se Žalovaný sekundárně jednoznačně identifikoval (potvrdil správnost čísla účtu, vlastníka účtu, jméno a příjmení) prostřednictvím služby společnosti Kontomatik UAB (sídlem ul. Upes 23, LT-08128 Vilnius, Litva, registrované pod číslem 304852516), tím, že výše uvedené společnosti Kontomatik zpřístupnil svůj bankovního účet za účelem získání informací o bankovním účtu a jeho majiteli. Smlouva o spotřebitelském úvěru byla se žalovaným uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu, do kterého se Žalovaný přihlásil pomocí dvou faktorového ověření. V prostoru klientského profilu byl Žalovanému nejprve zpřístupněn formulář SECCI (Standard European Consumer Credit Information, tj. standardní předsmluvní informace o spotřebitelském úvěru), který odsouhlasil a poté návrh smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterou žalovaný odsouhlasil kliknutím na opt-in volbu „Podepisuji“. Žalovanému byla posléze smlouva o spotřebitelském úvěru a formulář SECCI automaticky zaslán na jím uvedenou emailovou adresu. Úvěr byl Žalovanému vyplacen na účet , č. účtu, prostřednictvím bankovního převodu z bankovního účtu Žalobce společnosti , Jméno žalobkyně, . takto: Dne , datum, , v částce 3000 Kč, Dne , datum, , v částce 1600 Kč, Dne , datum, , v částce 1000 Kč, Dne , datum, částce 4900 Kč, Dne , datum, , v částce 1000 Kč, Dne , datum, , v částce 4100 Kč, Dne , datum, , v částce 5800 Kč, Dne , datum, v částce 4900 Kč, Dne , datum, v částce 1700 Kč, Dne , datum, , v částce 2000 Kč. Žalovaný si při sjednávání Smlouvy zvolil následující volitelné služby, v souladu s čl. II Smlouvy a čl. 2 Sazebníku: služba “Presto” za poplatek ve výši 1650 Kč. Žalovaný požádal 2krát o odklad splatnosti úvěru celkově o 60 dní a splatnost úvěru nastala tedy dne 2023-11-29. Žalovaný neuhradil ničeho a dostal se do prodlení s úhradou dne. Částky zaplacené Žalovaným jsou použity nejprve na úhradu výdajů, které je třeba nahradit, dále na úhradu úroků z prodlení, pak smluvních pokut, poté poplatků za doplňkové služby a nakonec na zaplacení jistiny úvěru. Žalobce dále v důsledku prodlení Žalovaného se splacením úvěru vznikl nárok na úhradu zákonných úroků z prodlení a smluvní pokuty v souladu s čl. 6.4 Všeobecných obchodních podmínek Žalobce. Žalovaný má k dnešnímu dni ve vztahu k Žalobci nesplacenou pohledávku ve výši: 40900 Kč, Jistina: 30000 Kč, Poplatek za poskytnutí úvěru: 9250 Kč, Poplatek za službu „Presto“: 1650 Kč, Poplatek za poskytnutí úvěru, Poplatek za sjednání úvěru v původní výši 9250 Kč sjednaný v souladu s čl. IV Smlouvy a čl. 1 Sazebníku. Poplatek za expresní vyplacení úvěru – služba „Presto“. Žalovaný si při sjednávání Smlouvy zvolil v souladu s čl. 2 Sazebníku a čl. II Smlouvy službu “Presto”, v původní výši 1650 Kč sjednaný v souladu s čl. IV Smlouvy a s čl. 1 Sazebníku. Pokud by soud nárok žalobce na zaplacení dlužné částky z titulu uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru neměl za prokázaný, požaduje žalobce, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, na jehož bankovní účet byla žalobcem dlužná částka převedena a žalovaný se takto bezdůvodně na úkor žalobce obohatil. Žalobce navrhuje, aby soud provedl k důkazu předkládané potvrzení o provedených transakcí z účtu žalobce, svědčící o zaslání čerpání úvěru žalovanému a dále učinil dotaz na banku žalovaného , právnická osoba, . zda byla v období od , datum, do 2023-11-30 převedena nárokovaná částka jistiny na bankovní účet č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, a zda je tento bankovní účet žalovaného, resp. zda má žalovaný k účtu dispoziční oprávnění. Tyto důkazy prokazují, že žalovanému v daném období poskytnuta ze strany žalobce uvedená částka, a o tuto částku se žalovaný bezdůvodně obohatil. Žalobce je oprávněn v souladu s čl. 6.4 VOP a čl. 3 Sazebníku požadovat v případě prodlení Žalovaného úhradu aktuálního zůstatku smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení stávajícího dluhu. Žalobce se rozhodl, že smluvní pokutu počítá pouze za prvních 90 dnů prodlení. Žalovaný se do prodlení dostal následující den po dni splatnosti, který nastal dne 2023-11-29. Žalobce proto požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně, kterou počítá ze zůstatku na úvěru v každém kalendářním dni v určeném období od 2023-11-30 do 2024-02-28.“.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, žádné ze shora citovaných žalobních tvrzení za nesporné neprohlásila, a soud tudíž důvodnost žalobkyní uplatněných nároků hodnotil pouze na základě skutkového stavu zjištěného z důkazů předložených žalobkyní.

3. Ke stavu věci soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne , datum, smlouvu označenou jako Smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním, na základě které se uvedená společnost zavázala poskytnout žalované úvěr s poukazem na zákon o spotřebitelském úvěru a občanský zákoník s tím, že za nedílnou součást smlouvy byly prohlášeny Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Souhlas se zpracováním a uchováním osobních údajů, Všeobecné obchodní podmínky a Sazebník. Žalující společnost se jako věřitel zavázala poskytnout dlužníkovi peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč v podobě zmíněného spotřebitelského úvěru, a to převodem na bankovní účet žalované uvedený ve smlouvě, a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 7 500 Kč a dále s poplatky za volitelné služby ve výši 165 Kč, přičemž z obsahu smlouvy vyplývá, že se jedná o službu označenou jako ,,Presto“ ve výši 165 Kč. Smlouva dále obsahovala ustanovení o vlastnostech poskytovaného úvěru, který byl v této části smlouvy charakterizován tak, že celková výše úvěru 30 000 Kč je poskytovaná za úrokovou sazbu 0 % ročně s tím, že tzv. roční procentní sazba nákladů (RPSN) je 1410,33 a úvěr bude splacen jednorázově, tj. prostřednictvím jedné splátky ve výši 37 665 Kč ke dni 30. 9. 2023. Smlouva byla ze strany žalované podepsána elektronicky. Pro ověření totožnosti žalované měla žalobkyně k dispozici kopii jejího občanského průkazu a dále její totožnost ověřila prostřednictvím přímého náhledu na bankovní účet žalované č. , č. účtu, dne , datum, Soud dále zjistil, a to z přehledu bankovních transakcí z účtu žalobkyně vedeného Bankou Creditas, a. s., že na účet žalované byly postupně v období od , datum, do 3. 10. 2023 poukázány platby v celkové výši 30 000 Kč označené variabilním symbolem , var. symbol, , tj. číslem smlouvy, a to v deseti platbách. Ze shora zmíněných Všeobecných obchodních podmínek, na které mj. odkazovala Smlouva o úvěru, a to všeobecných obchodních podmínek platných ode dne 1. 8. 2020 soud mimo jiné zjistil, že poplatek, který měla žalovaná vedle poskytnutých peněžních prostředků uvedené společnosti zaplatit, je v těchto podmínkách definován jako odměna za poskytnutí úvěru, která musí být zaplacena dlužníkem společně s jistinou. Ve zmíněných podmínkách je dále v rubrice označené jako Odpovědnost, a to v článku 6.4 uvedeno, že ocitne-li se dlužník v prodlení s úhradou dlužné částky, má věřitel vůči dlužníkovi nárok na úrok z prodlení v zákonné výši a dále na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky až do zaplacení, kdy uplatněná smluvní pokuta však nesmí přesáhnout uvedený limit 0,1 % z částky, ohledně níž je dlužník v prodlení, a dále je zde mimo jiné uvedeno omezení, že věřiteli náleží smluvní pokuta, která však nesmí přesáhnout součin 0,5 a celkové částky úvěru. Ze sazebníku žalobkyně, na který smlouva odkazovala, a to ze sazebníku účinného od 1.9.2020 vyplývá, že služba označená jako „Presto“ je koncipovaná jako možnost požádat o vyplacení peněz skoro ihned po uzavření smlouvy, a to do tří minut.

4. Po zhodnocení shora uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že uzavřením shora zmíněné smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, vznikl mezi žalobkyní jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovaným závazek v podobě Smlouvy o úvěru podle ustanovení § 2395 a násl. obč. zák. Žalobkyně popsala v žalobě postup a způsob uzavření zmíněné smlouvy, a soud s ohledem na absenci jakékoliv obrany ze strany žalované nemá pochybnosti o tom, že žalovaná za použití prostředků dálkové komunikace projevila svoji vůli přistoupit k uvedené smlouvě prostřednictvím, čímž byla zachována písemná forma smlouvy jak předpokládá ust. § 562 odst. obč. zák. Soud má dále za prokázané, že žalovaná byla majitelkou účtu, na který byly poskytnuty přislíbené peněžní prostředky. Soud opětovně poukazuje na to, že žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a soud nemá tudíž žádnou pochybnost o vypovídací hodnotě důkazu představujícího přímý náhled na účet, jehož byla žalovaná majitelkou. Jelikož žalobkyně prokázala, že splnila svůj závazek úvěrujícího poskytnout přislíbené peněžní prostředky ve výši 30 000, má soud za to, že žalované tedy vznikla povinnost uvedené úvěrové prostředky vrátit spolu s plněním ve výši 7 500 Kč označené jako poplatek za poskytnutí půjčky. Uvedený poplatek soud právně kvalifikoval jako úrok podle zmíněného ustanovení § 2395 obč. zák., tedy odměnu za poskytnuté peněžní prostředky, bez ohledu na to, jak je uvedená částka ve smlouvě označená, a bez ohledu na to, že v parametrech úvěru ve zmíněné smlouvě je uvedeno, že uvedené peněžní prostředky jsou poskytovány za úrok v sazbě 0 %. Soud dále žalované uložil povinnost z dlužných částek, tj. jistiny úvěrových prostředků a úroku, jež se stal součástí jistiny v době splatnosti dluhu, úrok z prodlení ve výši určené předpisy práva občanského, tj. dle ustanovení § 1970 obč. zák. a to ode dne následujícího po splatnosti dluhu, tj. ode dne, kdy se žalovaná dostala do prodlení s plněním svého závazku, resp. od data 30. 11. 2023, byť žalobkyně odklad původně sjednané splatnosti pouze tvrdila, aniž by jej prokázala, avšak toto tvrzení bylo ve prospěch žalované, a soud navíc nemůže přiznat žalobkyni více, než se domáhala.

5. Na druhé straně soud však neshledal důvodným požadavek žalobkyně na zaplacení poplatků za volitelnou službu označenou jako ,,Presto“ ve výši 165 Kč za každou platbu části přislíbených úvěrových prostředků, tj. celkem 1 650 Kč. Sjednaná služba označená, „Presto“ byla vymezena v sazebníku žalobkyně účinného od 1.9.2020, na který smlouva odkazovala a byla definována jako volitelná služba pro požadavek na zaslání peněžních prostředků do tří minut od schválení poskytnutí úvěru. Žalobkyně však poskytnutí těchto služeb v žalobě přímo netvrdila, natož aby jejich poskytnutí prokázala, a soud tak v této části žalobu zamítl. Podle názoru soudu se totiž nejedná o paušální platby placené bez ohledu na čerpání těchto služeb, a břemeno tvrzení a důkazní stran skutečného poskytnutí služeb bylo na žalobkyni. Navíc s ohledem na postupné čerpání úvěru a následné opakované účtování poplatku 165 Kč v deseti případech považuje soud za nemravnou aplikaci tohoto smluvního ujednání, tedy za jednání v rozporu s ust. § 580 obč. zák., neboť tímto poplatkem by došlo k neúměrnému navýšení platební povinnosti žalované ve vztahu k poskytnutým peněžním prostředkům. Navíc okamžité platby jsou dne již standardem při bankovních transakcích, a vyžadování zvláštního poplatku je nemravné. Soud dále došel k závěru, že žaloba není důvodná v části požadavku týkajícího se požadované smluvní pokuty. Z ustálené judikatury je zřejmé, že smluvní pokuta je považována za zásadní ujednání smlouvy o spotřebitelském úvěru, a toto ujednání by mělo být součástí smlouvy samotné tak, aby věřitel byl na první pohled srozumitelně informován o případném plnění, které mu hrozí pro případ porušení určité smluvní povinnosti, což se v daném případě nestalo, neboť smluvní pokuta byla uvedená pouze ve Všeobecných podmínkách, na které smlouva odkazovala. Takto sjednaná smluvní pokuta mohla uniknout běžné opatrnosti žalované jako spotřebitele, a soud má za to, že smluvní pokuta byla v daném případě sjednána nemravně, a je jí tudíž třeba podle ustanovení § 580 odst. 1 obč. zák. považovat za neplatné ujednání smlouvy, které lze však oddělit od jejího obsahu podle ustanovení § 576 obč. zák., neboť je zřejmé, že by k právnímu jednání, tedy k uzavření smlouvy došlo i bez této neplatné části. Rovněž v této části, tj. co do částky 3 472,25 Kč s příslušenstvím, tak soud žalobu zamítl. Žalobu soud zamítl rovněž co do částky 1 700 Kč jako části z požadovaného poplatku 9 250 Kč, neboť ze smlouvy vyplývá, že byl sjednán poplatek ve výši 7 500 Kč, přičemž zmíněný rozdíl žalobkyně nevysvětlila, as ohledem na její nepřítomnost při jednání nemohla být soudem vyzvána k doplnění příslušných skutkových tvrzení a případně důkazů.

6. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je odůvodněno ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., na základě kterého soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil s ohledem pouze na částečný úspěch žalobkyně ve sporu. Žalobkyni v souvislosti s tímto řízením vznikly náklady v podobě zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 776 Kč a dále odměna za její zastupování advokátem podle ustanovení § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, a to odměna za 3 úkony právní služby v podobě převzetí a přípravy zastoupení, předžalobní výzvy k plnění a písemného podání ve věci samé po 500 Kč spolu s paušální náhradou hotových výdajů po 100 Kč ke každému z uvedených úkonů právní služby dle ustanovení § 14b odst. 5 advokátního tarifu a příslušná DPH, kterou je zástupce žalobkyně povinen odvést podle zvláštního právního předpisu. Tyto náklady tak představují částku 3 954 Kč, a jelikož žalobkyně byla ve sporu úspěšná pouze co do 84,5 % předmětu řízení a žalovaná co do 15,5 % předmětu řízení, přísluší žalobkyni náhrada jejích nákladů v rozsahu 69 %, tj. částka 2 728,26 Kč, kterou je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce dle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. Při stanovení výše odměny advokáta soud dospěl k závěru, že je namístě aplikovat zmíněné zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení, neboť byly splněny podmínky stanovené v ustanovení § 14b odst. 1, advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, tedy že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně tou samou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení bylo peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšovala 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Soudu je z jeho činnosti známo, že žalobkyně uplatňuje obdobné nároky, tj. nároky na obdobném skutkovém základu, opakovaně. Jedná se o nároky vyplývající z typizovaných peněžních produktů, které žalobkyně nabízela neomezenému počtu zájemců. Samotná žaloba poté představuje z velké části přepis údajů, které má žalobkyně v rámci správy svých pohledávek a plnění zákonných povinností jistě k dispozici bez ohledu na to, zda by žalobu podávala, či nikoliv. Při podání žaloby se tedy jedná z velké části o přenesení již existujících údajů do příslušné procesní formy, a žalobkyně tak může za pomoci svého zástupce využívat jednotné žalobní vzory.

7. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř, přičemž neshledal důvody pro stanovení lhůty pro žalovaného příznivější než zákonem určené třídenní.