20 C 16/2026

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Simetem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 18 720 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 18 720 Kč s 11,5% úrokem z prodlení ročně z částky 18 720 Kč od 2. 12. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 18 720 Kč od 8. 8. 2024 do 1. 12. 2025 a ve výši 1,25 % ročně z částky 18 720 Kč od 2. 12. 2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je dále povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 815 Kč k rukám jejího zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, a to na účet č. , č. účtu, vedený u České národní banky, variabilní symbol , var. symbol, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně vůči žalovanému uplatnila nárok na zaplacení pohledávky vzniklé ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 13. 5. 2024, uzavřené mezi žalovaným a původním věřitelem , právnická osoba, ., IČ , IČO, . Pohledávku specifikovala tak, že se skládá z jistiny ve výši 18 720 Kč, splatné nejpozději dne 7. 8. 2024, a zákonného úroku z prodlení od 8. 8. 2024 do zaplacení. Na základě uvedené smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 18 720 Kč, který žalovaný čerpal dne 13. 5. 2024 převodem na účet č. , č. účtu, , avšak nesplnil svou povinnost jej vrátit. Úvěr byl zesplatněn dne 7. 8. 2024, přičemž žalovaný se dostal do prodlení dne 8. 8. 2024. Předmětná pohledávka přešla na žalobkyni postupně nejprve ze společnosti , právnická osoba, na společnost , právnická osoba, , IČ , IČO, , na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 11. 2025, a následně ze společnosti , právnická osoba, na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 11. 2025. Pro případ neprokázání nároku ze smlouvy žalobkyně uplatňuje tento nárok subsidiárně jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, spočívajícího v přijetí částky 18 720 Kč žalovaným bez právního důvodu.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Ke stavu věci soud zjistil, že žalovaný a společnost , právnická osoba, . uzavřeli dne 13. 5. 2024 smlouvu označenou jako Smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, , podle které se označená společnost zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky do úvěrového limitu ve výši 18 720 Kč označené jako spotřebitelský úvěr se stanovenou roční úrokovou sazbou 457,50 % s tím, že čerpané peněnžní prostředky měl žalovaný splácet způsoben ve smlouvě dále sjednaným. Jako účet pro čerpání úvěru byl ve smlouvě uveden účet č. , č. účtu, . Soud dále ze sdělení České spořtelny, a.s. ze dne 12. 3. 2026 zjistil že žalovaný byl majitelem uvedeného účtu č. , č. účtu, a dále, že na tento účet byla dne 13. 5. 2024 připsána částka ve výši 18 720 Kč z účtu společnosti , právnická osoba, č. , č. účtu, . Z potvrzení společnosti , právnická osoba, ze dne 13. 5. 2024 soud zjistil, že tuto částku uvedená společnost odeslala z účtu společnosti , právnická osoba, . vedeného u platební brány ThePay. Soud dále zjistil, že pohledávka z uvedené smlouvy byla původním věřitelem postoupená na společnost De Vries , právnická osoba, ., a z této společnosti na žalobkyni, jak vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 11. 2025, resp. 6. 11. 2025 a seznamu postoupených pohledávek tvořícího přílohu smluv. Soud dále zjistil, že žalovaný byl o postoupení pohledávky informován sdělením ze dne 21. 11. 2025, v němž byl rovněž vyzván k úhradě dluhu v celkové výši 41 455,26 Kč s tím, že pohledávka v uvedené výši vznikla z titulu neuhrazeného spotřebitelského úvěru ze smlouvy číslo , hodnota, a skládá se z neuhrazené jistiny, poplatku za zápůjčku, smluvní pokuty, úroku z prodlení, a účelně vynaložených nákladů na vymáhání. Žalovaný byl zároveň vyzván prostřednictvím zástupkyně žalobkyně přípisem označeným jako výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 21. 11. 2025 k úhradě dluhu tentokráte vyčísleného částkou 47 615,26 Kč do tří dnů specifikovaného jako pohledávka ze shora označené smlouvy, jež byla postupně postoupena na žalobkyni a skládá se z neuhrazené jistiny 41 455,26 Kč a nákladů právního zastoupení 6 160 Kč a je zde zmínka o původní poskytnuté částce 18 720 Kč. Podle podacího dokladu bylo oznámení s výzvou k poštovní přepravě podáno dne 25. 11. 2025.

4. Po zhodnocení shora uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že právní jednání společnosti , právnická osoba, . a žalovaného spočívající v uzavření shora zmíněné Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 13. 5. 2024 představuje právní jednání, kterým uvedení účastníci zamýšleli uzavřít smlouvu o úvěru podle ustanovení § 2395 obč. zák. S ohledem na postavení žalovaného jako spotřebitele dle ustanovení § 419 obč. zák. je třeba vedle tohoto právního předpisu na daný závazek aplikovat příslušná ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v době uzavření této smlouvy, tj. ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 462/2023 , právnická osoba, posouzení toho, zda lze uvedenou smlouvu považovat za platně uzavřenou, se soud zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně před jejím uzavřením posuzovala úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele dle kritérií uvedených v § 86 zmíněného zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně však v tomto směru žádná skutková tvrzení neuvedla, a ani nepředložila žádné konkrétní důkazy, ze kterých by bylo možné ověřit, zda a jakým způsobem bylo posouzení úvěruschopnosti žalovaného provedeno. Důsledky porušení této povinnosti jsou upraveny v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a to tak, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Poskytnuté peněžní prostředky z důvodu neplatné smlouvy tak představují bezdůvodné obohacení, o jehož vydání byl podle názoru soudu žalovaný řádně vyzván přinejmenším prostřednictvím předžalobní upomínky, o jejímž odeslání má soud důkaz, byť v této upomínce byl požadavek žalobkyně kvalifikován jako požadavek na vrácení jistiny úvěru spolu se zmíněnými sankcemi a náklady. Soud je přesvědčen, že na základě uvedené výzvy mohl žalovaný přinejmenším poskytnutou jistinu vrátit, což neučinil. Za dané situace tak platí ustanovení § 2991 odst. 1 obč. zák., dle kterého, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. V daném případě bezdůvodné obohacení představuje dlužná jistina ve výši 18 720 Kč, které je tedy žalovaný povinen vydat a zaplatit žalobkyni požadované úroky z prodlení ve výši určené předpisy práva občanského, tj. podle ustanovení § 1970 obč. zák. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to za dobu od 2. 12. 2025. Povinnost vydat bezdůvodné obohacení je závazkem, na jehož splatnost, pokud nebyla účastníky dosud ujednána jinak, je třeba aplikovat ustanovení § 1958 odst. 2 obč. zák., dle kterého, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned, a dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu. Jak již soud naznačil, za výzvu k plnění považuje shora zmíněnou předžalobní upomínku, která byla k poštovní přepravě podána dne 25. 11. 2025, a podle domněnky dle ustanovení § 573 obč. zák. došla do sféry dispozice žalované třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 28. 11. 2025, a žalovaný tak měl plnit dne 29. 11. 2025, a ode dne 30. 11. 2025 by tak byl v prodlení, pokud by však ve zmíněné upomínce nebyla stanovena lhůta delší, a to tří dnů, což znamená možnost plnění do 1. 12. 2025, a v prodlení je až od 2. 12. 2025. Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Povinnost uloženou tímto rozsudkem je žalovaný povinna splnit ve prospěch žalobkyně, neboť soud dále dospěl k závěru, že došlo ke změně věřitele uvedené pohledávky, a to na základě shora uvedených smluv o postoupení pohledávek. Předmětem zmíněných smluv byla sice pohledávka identifikována jako pohledávka ze spotřebitelského úvěru, avšak soud dospěl k závěru, že uzavřením těchto smluv původní věřitel, postupník a žalobkyně projevili vůli postupovat pohledávky založené poskytnutím peněžních prostředků, v daném případě prostředků ve výši 18 720 Kč, tj. bez ohledu na právní kvalifikaci smlouvy, čímž došlo tedy k postupné změně osoby věřitele uvedené pohledávky dle ustanovení § 1879 obč. zák.

5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že tyto náklady v plné výši přiznal žalobkyni, která měla ve věci úspěch jen částečný, avšak neúspěch měla pouze v poměrně nepatrné části. Žalobkyni v souvislosti s tímto řízením vznikly náklady v částce 2 815 Kč, a tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč, resp. 1 000 Kč, neboť doplacení soudního poplatku ve výši 200 Kč je žalobkyně vyzvána tímto rozsudkem, a soud jej tak mohl do nákladů zahrnout; dále z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 18 720 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Soud v daném případě dospěl k závěru, že je namístě aplikovat zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení s ohledem na formulářový charakter žaloby, neboť soudu je z jeho praxe známo, že žalobkyně uplatňuje obdobné nároky, tj. nároky na obdobném skutkovém základu opakovaně. Jedná se o nároky vyplývající z typizovaných peněžních produktů, které její právní předchůdkyně nabízí neomezenému počtu zájemců. Samotná žaloba poté představuje z velké části přepis údajů, které má žalobkyně k dispozici bez ohledu na to, zda by žalobu podávala, či nikoliv. Při podání žaloby se tedy jedná z velké části o přenesení již existujících údajů do příslušné procesní formy, a žalobkyně tak může za pomoci svého zástupce využívat jednotné žalobní vzory.

6. Soud dále rozhodl o doměření soudního poplatku za žalobu, jelikož v dané věci nevydal požadovaný elektronický platební rozkaz. Poplatek byl doměřen postupem upraveným v položce 2, bodu 2 Sazebníku soudních poplatků tvořícího přílohu zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Soudní poplatek za žalobu činí podle položky č. 1, bodu 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků 1 000 Kč, žalobkyně jako poplatník na tomto poplatku dosud zaplatila 800 Kč, a zbývá tak doplatit ve výroku tohoto usnesení zmíněnou částku 200 Kč. Soud tak učinil z toho důvodu, že žalobkyně nereagovala na předcházející výzvu k doplatku v podobě usnesení ze dne 18. 2. 2026, č.j. 20 C 16/2026-9, kde soud tento postup odůvodnil, a proto pouze opakuje, že po zhodnocení obsahu žaloby, resp. návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, tzv. na první pohled, tj. bez hodnocení důkazů, soud dospěl k závěru, že bylo na místě věcně projednat a zhodnotit žalobkyní předložené důkazy ve vztahu k uplatněným požadavkům, především z hlediska řádného posouzení tzv. úvěruschopnosti žalovaného, tedy že nebylo možné jen na základě skutkových tvrzení vyhovět požadavku žalobkyně, a bez dalšího vydat požadovaný elektronický platební rozkaz.

7. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř., přičemž s ohledem na procesní pasivitu žalovaného neměl příležitost zkoumat jeho možnosti pro úhradu dlužné částky ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zmíněného zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterého je spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem., a tudíž neshledal důvody pro stanovení lhůty pro žalovaného příznivější než zákonem podpůrně v ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovené lhůty třídenní.