20 C 165/2021

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Simetem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 4 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 4 000 Kč s 8,5 % úrokem z prodlení ročně z částky 4 000 Kč od 9. 2. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o 8,5 % úrok ročně z částky 4 000 Kč od 29. 1. 2018 do 8. 2. 2021 se zamítá.

III. Žalovaný je dále povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč k rukám jejího zástupce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 4 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že:„ Žalobce nabyl pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne datum mezi společností právnická osoba, se sídlem adresa, PSČ obec a číslo, IČO, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném název soudu pod sp. zn. anonymizováno číslo (dále jen původní věřitel), jako původním věřitelem a postupitelem a společností právnická osoba, se sídlem adresa, IČO, jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Žalobce je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je kolektivní investování spočívající zejména v investicích do nákupu portfolií pohledávek od bankovních i nebankovních subjektů. Žalovaný je fyzickou osobou nepodnikající. Původní věřitel uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému dne rok číslo úvěr ve výši 4000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 2018 -01-28. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 4000 Kč a dále z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 0 Kč a případného poplatku za prodloužení termínu splatnosti ve výši 0 Kč. Původní věřitel poskytoval úvěry prostřednictvím své webové stránky webová adresa, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Žalovaný následně odsouhlasil znění Úvěrové smlouvy, jakožto podmiňující krok pro pokračování v registraci na webových stránkách původního věřitele. Žalovaný zaslal původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet, mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění obsaženém v příloze tohoto návrhu s navrhovanou výší úvěru a splatností, jak jsou uvedeny výše. Žalovaný tento návrh smlouvy akceptoval a původní věřitel úvěr žalovanému vyplatil dne rok číslo. K uživatelskému účtu měl pomocí vlastního hesla přístup jen žalovaný. Úvěr byl převeden z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. bankovní účet. Žalobce identifikoval platbu úvěru uvedením variabilního symbolu číslo. Jako variabilní symbol si strany zvolily rodné číslo žalovaného. Úvěr byl žalovanému prokazatelně poskytnut, jak je patrno z přiloženého výpisu z bankovního účtu žalobce (nebo potvrzením o provedené platbě), ale přesto nebyl žalovaným do dnešního dne uhrazen v celé výši. Žalovaný nevrátil úvěr v datech splatnosti. Odeslání upomínky předcházel pokus kontaktovat žalovaného telefonicky, avšak bezúspěšně. Upomínka byla právním zástupcem žalobce odeslána dne 2021 -02-02. Poplatek za poskytnutí úvěruje stanoven dle článku I. Smlouvy, a obecně pokrývá veškerou administrativní činnost spojenou s poskytováním úvěrů žalobkyní, dále náklady vznikající žalobkyni v související s hromadným nesplácením úvěrů v ČR, dále náklady na získání finančních prostředků pro poskytování koncových úvěrů úvěrovaným osobám a zamýšlenou drobnou marži pro žalobce. Žalobce dále sděluje, že byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, BRKI. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. Celková výše nároků žalobce po zohlednění případných dílčích plateb ze strany žalovaného ve výši 0 Kč činí celkem 4000 Kč nejpozději splatných dne 2018 -01-28. Výzva k plnění byla zaslána dne 2021 -02-02.“.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, žádná ze shora citovaných žalobních tvrzení za nesporná tedy neprohlásil, a soud tak důvodnost žaloby posuzoval pouze na základě důkazů předložených žalobkyní.

3. Soud zjistil, že společnost právnická osoba nabízela na základě Všeobecných obchodních podmínek pro smlouvy o zápůjčce peněžní prostředky, přičemž soud měl od žalobkyně k dispozici zmíněné Všeobecné podmínky označené jako Verze: anonymizováno. Soud dále zjistil, že zmíněná společnost právnická osoba vyhotovila dokument označený jako Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, který měl podle jeho obsahu být formulářem obsahujícím údaje o spotřebitelském úvěru, jež je předmětem tohoto řízení. V uvedeném formuláři je uvedena celková výše spotřebitelského úvěru, podmínky čerpání a doba trvání spotřebitelského úvěru včetně uvedení zápůjční úrokové sazby, v daném případě 0 Kč a roční procentní sazby nákladů rovněž v míře 0 %. Uvedený formulář je v jeho závěru opatřen podpisem zapůjčitele, přičemž v rubrice„ klient“ žádný podpis uveden není. Soud měl dále od žalobkyně k dispozici dokument označený jako Smlouva o spotřebitelském úvěru, v níž vystupuje společnost právnická osoba jako zapůjčitel a žalovaný jako klient. Předmětem uvedené smlouvy mělo být zapůjčení peněžních prostředků ve výši 4 000 Kč na 30 dnů s nulovou úrokovou sazbou. V uvedené smlouvě se zmíněná společnost zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku formou bezhotovostního převodu zmíněné částky 4 000 Kč na jeho bankovní účet. Smlouvu měl od žalobkyně soud k dispozici v tom stavu, že v jejím závěru je opatřena pouze podpisem zapůjčitele, přičemž v rubrice zjevně určené pro žalovaného jako klienta není žádný podpis vyznačen. Soud dále zjistil, že se společnost právnická osoba obrátila na žalovaného s přípisem ze dne 2. 2. 2021, v němž mu oznámila postoupení pohledávky z titulu neuhrazeného spotřebitelského úvěru ze smlouvy číslo skládající se z neuhrazené jistiny, poplatku za zápůjčku, smluvní pokuty, úroku z prodlení a účelně vynaložených nákladů na vymáhání v celkové výši 9 074,75 Kč. Uvedené oznámení zjevně následovalo poté, co společnost právnická osoba a žalobkyně uzavřely dne datum smlouvu označenou jako Smlouva o postoupení pohledávek, jejíž přílohou byla mj. pohledávka ze shora zmíněné smlouvy o zápůjčce. Uvedené oznámení bylo k poštovní přepravě předáno dne 2. 2. 2021, jak vyplývá z příslušného podacího lístku, bylo zasláno žalovanému na adresu jeho trvalého pobytu. Soud dále z žalobkyní předloženého záznamu o transakci částky 4 000 Kč zjistil, že tato platba označena jako půjčka číslo byla převedena ve prospěch žalovaného dne datum na účet č. bankovní účet pod variabilním symbolem číslo.

4. Po zhodnocení shora uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žalobkyně nepřeložila dostatečné důkazy ke svému tvrzení, že společnost právnická osoba a žalovaný projevili vůli zřídit mezi sebou závazek, tj. uzavřít smlouvy o shora tvrzeném obsahu. Žalobkyně sice v žalobě popsala kontraktační proces uzavírání smluv na dálku prostřednictvím internetu, avšak soudu předložila pouze dokumenty, a to především zmíněnou smlouvu o zápůjčce, z níž není patrno, jakým způsobem k ní žalovaný přistoupil. Samotná tvrzení v žalobě jsou tedy zcela nedostačující. Soud má tak za to, že nebylo prokázáno, že mezi zmíněnými účastníky byla uzavřena smlouva podle ustanovení § 1725 obč. zák., dle kterého je smlouva uzavřena, jakmile strany ujednali její obsah. S ohledem na uvedený závěr je tak zjevné, že soud nemá na prokázané, že mezi žalovaným a zmíněnou společností vznikl závazek v podobě smlouvy o zápůjčce podle ustanovení § 2390 obč. zák., dle kterého, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby jí užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. S ohledem na procesní pasivitu žalovaného, který se tedy k přijatému plnění ve výši 4 000 Kč nevyjádřil, dospěl soud k závěru, že je nutno toto plnění s ohledem na neexistenci jiného právního titulu považovat za bezdůvodné obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 obč. zák., dle kterého se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Poté pak platí ustanovení § 2991 odst. 1 obč. zák., dle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. V daném případě tedy bezdůvodné obohacení představuje zmíněnou částku 4 000 Kč, kterou je žalovaný povinen vydat a zaplatit žalobkyni požadované úroky z prodlení ve výši určené předpisy práva občanského, tj. podle ustanovení § 1970 obč. zák. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to od 8. 2. 2021, kdy se žalovaný dostal do prodlení. Povinnost vydat bezdůvodné obohacení je závazkem, jehož splatnost z logiky věci nemohla být účastníky za daného stavu dosud ujednána, a proto je pro stanovení splatnosti tohoto dluhu nutno aplikovat ustanovení § 1958 odst. 2 obč. zák., dle kterého, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned, a dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu. Za výzvu k plnění je v daném případě možno považovat teprve předžalobní výzvu ze dne datum, v níž byl žalovaný vyzván mj. k zaplacení jistiny dluhu, tj. zmíněných 4 000 Kč. S ohledem na to, že tato výzva byla k poštovní přepravě předána 2. 2. 2021, byla podle domněnky dle ustanovení § 573 obč. zák. doručena do sféry dispozice žalovaného třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 5. 2. 2021, a žalovaný měl tak plnit následující pracovní den dle ustanovení § 607 obč. zák., tj. dne 8. 2. 2021 a v prodlení je tedy od zmíněného data 9. 2. 2021. Úrok z prodlení požadovaný za období od 29. 1. 2018 do 8. 2. 2021 soud jako bezdůvodný zamítl. Povinnost uloženou tímto rozsudkem je žalovaný povinen splnit ve prospěch žalobkyně, neboť soud dospěl k závěru, že došlo ke změně věřitele uvedené pohledávky, a to na základě zmíněné Smlouvy o postoupení pohledávek. Předmětem této smlouvy byla sice pohledávka označená jako zápůjčka, avšak soud dospěl k závěru, že uzavřením této smlouvy přechozí věřitel a žalobkyně projevili vůli postoupit pohledávku založenou předáním částky 10 000 Kč, tj. bez ohledu na její právní kvalifikaci.

5. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je odůvodněno ustanovením § 142 odst. 3 o. s. ř., na základě kterého byla náhrada nákladů řízení přiznána žalobkyni jako převážně úspěšnějšímu účastníku sporu. Tyto náklady tvoří soudní poplatek ve výši 400 Kč a dále odměna advokáta podle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, určená podle ustanovení § 14b odst. 1 tohoto právního předpisu, a to odměna za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, předžalobní upomínka) po 200 Kč spolu s paušální náhradou hotových výdajů po 100 Kč ke každému z uvedených úkonů právní služby rovněž podle zmíněného §14b odst. 2, advokátního tarifu a příslušná DPH, kterou je zástupce žalobkyně povinen odvést podle zvláštního právního předpisu. Náklady řízení ve výši 1 489 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce podle § 149 odst. 1 o.s.ř. Při stanovení výše odměny advokáta soud dospěl k závěru, že je namístě aplikovat zmíněné zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení, neboť byly splněny podmínky stanovené v ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, tedy že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení bylo peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšovala 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Soudu je totiž známo, že obdobných nároků na obdobném skutkovém základu se žalobkyně domáhá více a vždy se jedná o požadavek na zaplacení dluhu na základě peněžního produktu, který v této podobě nabízí právní předchůdce žalobkyně neomezenému počtu zájemců, a typický finanční produkt je tedy základem pro typické žalobní návrhy, bez ohledu na jeho následnou právní kvalifikaci provedou soudem.

6. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř., přičemž neshledal důvody pro stanovení lhůty pro žalovaného příznivější, než zákonem určené třídenní. Proti tomuto není odvolání přípustné. Nebude-li povinnost stanovena tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se domáhat výkonu rozhodnutí.