20 C 170/2020

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem JUDr Jaroslavem Simetem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 14 843 Kč s příslušenstvím <b>I. Řízení o úrok ve výši 29 % ročně z částky 8 557,80 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení a o 3 142,60 Kč se zastavuje.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 6 768 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení ročně z částky 6 768 Kč od 18. 3. 2020, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Žaloba se ve zbytku zamítá.</b> <b>IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 14 843 Kč s příslušenstvím. Zmíněnou jistinu žalobkyně požadovala s příslušenstvím, jež vymezila jako kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1421,82 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2343,89 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 8557,8 Kč od 25.6.2019 do zaplacení ve výši 8,05 % a úrok 29 % ročně z částky 8557,8 KČ od 25.6.2019 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že:„ Mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření Smlouvy o zápůjčce [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této Smlouvy Smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce otištěné na zadní straně Smlouvy (dále jen„ Podmínky“). Dle dikce ustanovení § 84 - § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr probíhá na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Spotřebitel je povinen poskytnout věřiteli na jeho žádost úplné a pravdivé informace nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Tyto informace je spotřebitel povinen na žádost věřitele vysvětlit a doplnit. Žalobce, resp. jeho právní předchůdce, [právnická osoba], jako poskytovatel zápůjčky, splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu § 84 – § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (resp. zápůjčku), a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné Smlouvy o zápůjčce [číslo]. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady uvedenými v části„ Ověřené dokumenty“, mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce předcházející žádosti o poskytnutí zápůjčky a nájemní/podnájemní smlouva. Tuto skutečnost potvrzuje i předmětná Smlouva, ve které je přímo uvedeno:„ Zákazník potvrzuje, že mu byly s dostatečným předstihem před uzavřením smlouvy poskytnuty standardní informace o spotřebitelském úvěru, že byl seznámen s návrhem textu této smlouvy a bylo mu poskytnuto náležité vysvětlení, tak aby byl schopen posoudit, zda navrhovaná smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci. Náležitým vysvětlením se rozumí především vysvětlení předsmluvních informací poskytnutých ve standardních informacích o spotřebitelském úvěru, včetně důsledků prodlení a základních informací o jednotlivých nabízených produktech a jejich dopadech na zákazníka.“ Z čl. 13 Smluvních podmínek pak dále plyne, že:„ Zákazník tímto prohlašuje, že poskytl úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti zákazníka splácet poskytnutou zápůjčku. Dále zákazník prohlašuje, že je schopen [právnická osoba] splatit celkovou dlužnou částku v souladu s touto smlouvou.“ Na základě odborného posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na základě tohoto odborného vyhodnocení věřitele byla teprve s žalovaným uzavřena Smlouva o zápůjčce. Právní předchůdce žalobce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, které uvedl v zákaznické kartě. Žalobce si navíc dovoluje zdůraznit, že žalovaný by se v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů nebo zamlčení podstatných údajů, mohl dopustit [anonymizováno] činu úvěrového podvodu dle ust. § 211 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, v pozdějším znění. Nepochybně pak není povinností úvěrující instituce prověřovat, zda se osoba žádající o úvěr nedopouští pokusu o úvěrový podvod a zda jedná poctivě. V tomto směru žalobce poukazuje na ustanovení § 6 odst. 1 a § 7 nového občanského zákoníku (které se s ohledem na § 3030 stejného zákona aplikuje i na tento případ), a která říkají, že každý má povinnost jednat v právním styku poctivě a že se má za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře. Jedná se o principy, které zná již starší judikatura a ze kterých plyne, že není povinností jedné strany a priory nedůvěřovat straně druhé, nýbrž naopak, vychází se ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta. Pro případ, že by však soud přes výše uvedené shledal, že žalobce dostatečně neprokázal splnění zákonné povinnosti dle ust. § 84 - § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, žalobce si dovoluje upozornit nadepsaný soud, že předmětná smlouva byla uzavřena po datu nabytí účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (tj. 01.12.2016) a uneprokázání splnění této povinnosti tak nezpůsobuje absolutní neplatnost předmětné Smlouvy. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 9.000,00 Kč (dále jen„ zápůjčka“ nebo„ jistina“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 8.075,00 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 1.610,00 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29,00 % ročně sjednanou na straně 2 Smlouvy o zápůjčce, odměny za zpracování a doručení ve výši 2.498,00 Kč a částku za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 3.967,00 Kč, (dále jen„ poplatek“). Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaný ve Smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních (sedmidenních) splátkách po 285,00 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 19.07.2018. Z tohoto smluvního ujednání tak bylo žalovanému známo, že nejpozději tohoto dne je povinen zaplatit celkovou dlužnou částku. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 04.06.2017. Ke dni 15.10.2017 činila dlužná jistina částku 8.557,80 Kč a dlužný poplatek částku 6.285,20 Kč. Po tomto datu do data postoupení nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku ničeho uhrazeno. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 8.557,80 Kč dále úrokem ve výši 29,00 % ročně sjednané na straně 2 Smlouvy o zápůjčce, a to od 20.07.2018, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru (tzn. pro úhradu celého úvěru), do zaplacení. Právní předchůdce žalobce měl v souladu s čl. 16 Smluvních podmínek současně právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny. Žalovaný do postoupení pohledávky uhradil celkem částku 600,00 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24.06.2019 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 24.06.2019. Z této skutečnosti dovozuje žalobce svou procesní legitimaci. Ke dni postoupení 24.06.2019 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovaným částku 20.543,00 Kč. Její příslušenství pak tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Součástí částky 20.543,00 Kč je i navýšení účtované původním věřitelem, které však žalobce vůči žalovanému neuplatňuje. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Žalobce tedy požaduje po žalovaném zaplacení: celkové dlužné částky ve výši 14.843,00 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 8.557,80 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 6.285,20 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 2.343,89 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1.421,82 Kč, úroků ve výši 29,00 % ročně z dlužné jistiny ve výši 8.557,80 Kč od 25.06.2019 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 8.557,80 Kč od 25.06.2019 do zaplacení. Ke kapitalizovanému úroku ve výši 2.343,89 Kč žalobce uvádí, že se jedná o úrok ve výši 29,00 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 8.557,80 Kč od 20.07.2018, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře, do data postoupení 24.06.2019. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 1.421,82 Kč žalobce uvádí, že se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 8.557,80 Kč od 12.06.2017, tj. od marného uplynutí týdenní (sedmidenní) lhůty po úhradě poslední splátky žalovaným do data postoupení 24.06.2019.“.

2. Před zahájením jednání ve věci samé vzala žalobkyně žalobu zpět o úrok ve výši 29 % ročně z částky 8 557,80 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení a o 3 142,60 Kč, a soud tak postupem dle ust. § 96 odst. 2 o.s.ř. rozhodl o částečném zastavení řízení.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Ke stavu věci soud zjistil, že žalovaný v dokumentu označeném jako smlouva o zápůjčce – zelená v hotovosti svým podpisem dne [datum] potvrdil, že od společnosti [právnická osoba] převzal v hotovosti od obchodního zástupce této společnosti prostředky ve výši 9 000 Kč. K této smlouvě týž den přistoupila uvedená společnost prostřednictvím svého zástupce. Ve smlouvě se žalovaný zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s částkou 8 075 Kč označenou ve smlouvě jako poplatek za zápůjčku vypočtený jako součet a) úroku ve výši 1 610 Kč, b) poplatku za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 2 498 Kč a za c) částky za administrativní činnost a komfortní splácení 3 976 Kč. Hotovostní režim splácení poskytnutých peněžních prostředků byl ve smlouvě sjednán tak, že se žalovaný zavázal celkovou částku 17 075 Kč uhradit v 60 týdenních splátkách po 285 Kč, přičemž první splátku se žalovaný zavázal zaplatit nejpozději 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující do konce následujícího týdenního (sedmidenního) období a poslední splátka činila 260 Kč. Tzv. RPSN dle smlouvy činí 243,85 % a zápůjční úroková sazba 29 % ročně. Za nedílnou součást uvedené smlouvy byly prohlášeny její smluvní podmínky, v nichž je mj. definovaná administrativní činnost a komfortní splácení, což dle uvedených podmínek zahrnuje zpracování splátek zákazníka a aktualizace účtu, činnost prevence kumulace neuhrazených splátek, podporu prostřednictvím zákaznické linky, vyhotovení kopie smluvní dokumentace, mimořádné přijetí a zpracování splátky na pobočce [anonymizováno] a dále je zde definován hotovostní režim splátek jako činnost související se splácením zápůjčky. Soud dále zjistil, že společnost [právnická osoba] a žalobkyně uzavřely dne 24.06.2019 Smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem byla podle přílohy k této smlouvě obsahující seznam postoupených pohledávek rovněž pohledávka za žalovaným vyplývající z uvedené smlouvy o zápůjčce. Oznámení o postoupení pohledávek bylo žalovanému zasláno prostřednictvím přípisu ze dne 24.06.2019 ze strany společnosti [právnická osoba] a sama žalobkyně žalovaného k plnění dále vyzvala prostřednictvím předžalobní upomínky ze dne 12.03.2020 podané k poštovní přepravě dne 13.03.2020, jak vyplývá z příslušného podacího lístku.

5. Po zhodnocení uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nevznikl zamýšlený závazek v podobě smlouvy o zápůjčce podle ust. § 2390 obč. zák., dle kterého přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby jí užil podle libosti a po čase vrátit věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce; natož o úročné zápůjčce dle ust. § 2392 odst. 1 obč. zák., dle kterého při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky, a to v případě obou shora označených smluv. Právní jednání právní předchůdkyně žalobkyně spočívající v předložení nabídky formulářové smlouvy a následné přistoupení žalovaného ke smlouvě bez zjevné možnosti vyjednávání o jejím obsahu soud považuje za jednání, které nevyvolalo zamýšlený právní následek, a to vznik smlouvy, neboť se podle ust. § 580 obč. zák. příčí dobrým mravům, a je tak neplatné. Uvedený rozpor s dobrými mravy soud v případě dané smlouvy shledává v části ujednání týkající se plnění nad rámec poskytnutých peněžních prostředků. Soud totiž ujednání o poplatcích vedle sjednaného úroku považuje za ustanovení smlouvy, které obchází standardní a spravedlivé ujednání o ceně poskytnutých peněžních prostředků, za které je všeobecně považován úrok. Ujednání o úroku je doplněno o poplatek za administrativní činnost, jejíž cena přesahuje výši úroků, a která dle smluvních podmínek zahrnovala činnost, kterou je dle přesvědčení soudu při správě svých pohledávek nucen vykonávat každý věřitel, a soud tak sjednaný poplatek za tuto službu považuje pouze za snahu původního věřitele rozdělit požadovaného plnění nad rámec poskytnutých peněžních prostředků tak, aby se samotné ujednání o výši úroků tvářilo na první pohled spotřebitelsky přijatelněji. Soud nepochybuje o tom, že poskytovatel peněžních prostředků má se správou svých pohledávek spojenou určitou administrativní činnost. Pokud však požaduje za tuto činnost zvláštní náhradu, musí se jednat o činnost, která je pro dlužníka přínosná a výhodná. Rozdělení požadovaného plnění nad rámec poskytnutých peněžních prostředků tak soud považuje za ryze formální a dále za snahu, jak je již zmíněno, učinit tato plnění tzv. na první pohled spotřebitelsky přijatelnější. Veškerá tato plnění tak soud s ohledem na absenci dalších skutkových tvrzení považuje za úplatu za poskytnuté peněžní prostředky, která ve svém důsledku způsobuje zmíněný rozpor s dobrými mravy. V případě poplatku za zpracování doručení a flexibilní splácení, tj. poplatku za hotovostní inkasou, soud dospěl k podobnému závěru. V uvedené smlouvě je totiž souhrnná částka, představující součet úroků, poplatku za administrativní činnost a poplatku za splácení, označená jako poplatek za zápůjčku, z čehož je zřejmé, že poskytovatel peněžních prostředků jejich účel ani nezastírá. Soud opět uvádí, že nepochybuje o tom, že s inkasem sjednaných splátek úvěru jsou spojeny náklady. Pokud však je v žalobě požadováno uvedené plnění, je třeba tvrdit a prokázat, že služba, za kterou je tato částka požadována, byla skutečně poskytnuta. Tuto skutečnost žalobkyně v žalobě však ani netvrdí, natož prokazuje, a pouze žádá paušálně sjednaný poplatek, který tedy soud z tohoto důvodu nepovažuje za poplatek za službu v podobě výběru splátek, ale pouze za poplatek, který zvyšuje platební povinnost žalovaného, tedy cenu poskytnutých peněžních prostředků. Veškerá plnění nad rámec poskytnutých peněžních prostředků tak soud s ohledem na absenci dalších skutkových tvrzení považuje za úplatu za poskytnuté peněžní prostředky, která ve svém důsledku způsobuje zmíněný rozpor s dobrými mravy. S ohledem na uvedené závěry o neplatnosti smlouvy tak soud žalovanému uložil povinnost vrátit peněžní prostředky ve výši 6 768 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení podle ust. § 2991 odst. 1, obč. zák., které získal bez spravedlivého důvodu, neboť žalovaný nepřednesl soudu žádná tvrzení, z nichž by vyplynulo, že si uvedenou částku může ponechat. Soud má totiž dále za to, že ujednání o platbách nad rámec poskytnuté jistiny nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, neboť v případě dané zápůjčky, by tuto zápůjčku nebylo možno s ohledem na záměr vydlužitele získat z poskytnutí peněžních prostředků určitý výnos, posoudit jako zápůjčku bezúročnou. Smlouva je tak neplatná jako celek. Přestože žalovaný neměl povinnost peněžní prostředky vrátit způsobem sjednaným ve smlouvě, s ohledem na její neplatnost mohl uvedené peněžní prostředky vrátit na základě výzvy k úhradě dlužné částky, a soud tak dospěl k závěru, že je v prodlení. Vedle uvedených částek je tedy žalovaný povinen žalobkyni zaplatit úrok z prodlení ve výši určené předpisy práva občanského, tj. úrok z prodlení dle ust. § 1970 obč. zák., jdoucí od splatnosti, kterou soud určil podle ust. § 1958 odst. 2 obč. zák., dle kterého neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned, a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Pohledávka z titulu bezdůvodného obohacení je totiž pohledávkou splatnou na výzvu, neboť den splatnosti nebyl smluven. Za řádnou výzvu k plnění považuje soud v daném případě předžalobní upomínku ze dne 12.3.2020, kterou odeslal zástupce žalobkyně žalovanému prostřednictvím poštovní přepravy dne 13.3.2020 tak, jak vyplývá z příslušného podacího archu a za využití domněnky stanovené v ust. § 573 obč. zák. vychází soud z toho, že tato výzva došla žalovanému třetí pracovní den po odeslání, v daném případě tedy dne 16.3.2020, a žalovaný měl plnit den následující, a v prodlení je tak od 18.3.2020. V rámci spravedlivého uspořádání vztahu soud do dlužné částky představující bezdůvodné obohacení v původní výši 9 000 Kč zahrnul částečné platby, které žalobkyně jako plnění na domnělou zápůjčku přijala, tj. platby ve výši 2 232 Kč, jejichž přijetí potvrdila při ústním jednání, resp. které lze dovodit ze samotných žalobních tvrzení jako rozdíl původního a aktuálního dluhu uvedeného v žalobě. Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Jelikož soud dále dospěl k závěru, že z žalobkyní předložené smlouvy o postoupení pohledávek lze dovodit vůli společnosti [právnická osoba] a žalobkyně postoupit pohledávku z právního jednání založeného předáním částky 9 000 Kč, byť na základě neplatné smlouvy, posoudil soud zmíněnou smlouvu o postoupení pohledávek jako smlouvu podle ust. § 1879 obč. zák., na základě které došlo ke změně v osobě věřitele uvedené pohledávky z bezdůvodného obohacení, a soud tedy povinnost vydat bezdůvodné obohacení uložil žalovanému ve prospěch žalobkyně jako nového věřitele. Na okraj odůvodnění soud k procesnímu postupu uvádí, že žalobkyni nevyzval k doplnění chybějících skutkových tvrzení a důkazů, a to pro nadbytečnost takového postupu, neboť sama žalobkyně navrhla, aby soud rozhodl pouze na základě skutkového stavu zjištěného z důkazů přiložených k žalobě, neboť není připravena na případné procesní poučení v uvedeném směru reagovat.

6. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je odůvodněno ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., na základě kterého by měl právo na náhradu nákladů řízení žalovaný jako převážně úspěšnější účastník sporu. Žalovanému však žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly, a soud tak rozhodl, že žádný z nich právo na náhradu nákladů řízení nemá.

7. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř., na základě kterého určil soud k plnění uložených povinností zákonem stanovenou třídenní lhůtu, neboť neshledal důvody pro stanovení lhůty příznivější.