20 C 179/2022

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Simetem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 17 966 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 12 766 Kč s 8,25 % úrokem z prodlení ročně z částky 12 766 Kč od 4. 1. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba o 2 500 Kč a 5 200 Kč se zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je dále povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 840 Kč k rukám jejího zástupce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 3 650 Kč s příslušenstvím, žalobu odůvodnila tak, že:„ Žalovaný uzavřel dne [datum] s žalobcem smlouvu o zápůjčce (Smlouva). Na základě Smlouvy poskytl žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 400 Kč (Jistina), které byly žalovanému zaslány na účet č. [bankovní účet] dne [datum]. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 2 366 Kč (Poplatek). Jistina a Poplatek byly splatné dne 03.01.2021, žalovaný však své smluvní závazky neuhradil řádně a včas. Zápůjčka byla žalovanému prokazatelně poskytnuta, jak je patrno z přiloženého potvrzení o provedené platbě, ale přesto nebyla žalovaným do dnešního dne vrácena v celé výši. Žalobce poskytl zápůjčku prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které si žalovaný nejprve přečetl nabídku na uzavření smlouvy, nastavil si dle vlastní volby dostupné parametry – splatnost a výši zápůjčky. Poté žalovaný vyplnil na webové stránce žalobce formulář – Žádost o poskytnutí zápůjčky, kde zadal své osobní údaje, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný učinil návrh na uzavření konkrétní smlouvy o zápůjčce vůči žalobci. Žalovaný zaškrtl řádek s tímto textem:„ Potvrzuji, že jsem se seznámil se zněním Smlouvy o zápůjčce a zněním Všeobecných obchodních podmínek, které jsou její součástí, těmto dokumentům porozuměl a souhlasím s jejich zněním“. Tím žalovaný zároveň odsouhlasil znění Obchodních podmínek žalobce. Žalobce před uzavřením smlouvy ověřil totožnost klienta, a to tak, že klient je povinen žalobci v rámci žádosti o uzavření smlouvy poskytnout sken dokladu totožnosti se svou fotografií a dále pomocí ověřovací korunové bezhotovostní platby, jejíž součástí je rovněž informace o jméně a příjmení majitele tohoto účtu, na nějž je následně zápůjčka vyplacena (podmínkou pro výplatu je, že jméno a příjmení majitele účtu je shodné se jménem a příjmením klienta). Smlouva o zápůjčce je klientem podepsána elektronicky, a to PINem, který žalobce zasílá na klientem uvedené telefonní číslo. Žalobce má za to, že tento PIN je tzv. prostým elektronickým podpisem, který splňuje požadavky § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. S ohledem na tuto skutečnost je třeba na smlouvu o zápůjčce uzavřenou mezi žalobcem a žalovaným považovat za smlouvu uzavřenou v písemné podobě. Smlouva o zápůjčce včetně Všeobecných obchodních podmínek žalobce byla neprodleně po potvrzení žalovaným žalovanému odeslána e-mailem na jím zadanou e-mailovou adresu, kdy tento způsob splňuje definici trvalého nosiče dat dle § 3 odst. 2 písm. k) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů („ ZSÚ“) a Žalobce tedy splnil svou povinnost dle § 105 odst. 1 ZSÚ. Před uzavřením smlouvy si žalobce od žalovaného vyžádal informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřil na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného (kdy žalovaný je dle § 84 odst. 2 ZSÚ povinen poskytnout žalobci úplné a pravdivé informace), resp. případně nahlédnutím do relevantních databází. Poskytnuté informace a dokumenty byly žalobcem vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalovaného. Žalobce tedy splnil svou povinnost dle § 86 ZSÚ, když řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného. Na základě tohoto prověření žalobce dospěl k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet a v návaznosti na toto prověření byla s žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce. V důsledku prodlení žalovanému vznikla povinnost uhradit též úroky z prodlení ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením (písemné výzvy) v celkové výši 2 500 Kč (čl. 2 Smlouvy) (písemné výzvy odeslány dne: 10.01.2021, 17.01.2021, 24.01.2021, 02.02.2021, 17.02.2021). K částce požadované za výzvy k úhradě odeslané dlužníkovi uvádíme, že důvodová zpráva k ZSÚ uvádí, že za účelně vynaložené náklady nelze považovat zasílání upomínek několikrát denně, kdy takové jednání důvodová zpráva označuje za šikanózní vůči dlužníkovi. Žalobce Žalovanému odeslal upomínky s odstupem několika dnů (viz výše). Jednání Žalobce je tedy v souladu s výše uvedeným požadavkem dle důvodové zprávy. Pokud snad zákonodárce zamýšlel odesílání upomínek omezit restriktivněji, měl tak učinit přímo ustanovením v zákoně, nebo případně vyjádřením takové myšlenky v důvodové zprávě, což ale neučinil. Pokud přihlédneme k praxi veřejnoprávních institucí, tak např. centrální depozitář cenných papírů na základě vyhlášky Ministerstva financí č. 212/2010 Sb., požaduje za poskytnutí údajů na základě strukturovaného dotazu úhradu včetně účelně vynaložených nákladů ve výši 290 Kč a v případě poskytnutí údajů na základě nestrukturovaného dotazu 820 Kč. Přičemž autoři výslovně dovozují, že účelně vynaloženými náklady jsou nejen náklady na poštovné a tisk dokumentu, ale i na přípravu vzorových dokumentů, úpravy informačního systému poskytovatele apod. Výše poplatku za upomínky účtovaná Žalobcem ve výši 500 Kč rovněž odpovídá tržnímu standardu (např. společnost [právnická osoba] účtuje za každou upomínku 600 Kč, [právnická osoba] 500 Kč za každou upomínku – výzvu k vyrovnání nepovoleného debetu, u úvěrů pak 350 Kč za první upomínku a 500 Kč za každou další upomínku – informace vyplývající z jejich ceníků dostupných na jejich webových stránkách). V žádném případě se tedy nedá u Žalobce hovořit o neúčelně vynaložených nákladech, resp. nákladech neodpovídajících tržnímu standardu, nadto v situaci, kdy Žalobce se Žalovaným se na výši nákladů domluvili předem ve smlouvě o zápůjčce. Výše nákladů na zasílání upomínek je tedy zcela v mezích a po právu. Celková výše dluhu žalovaného, ke dni podání návrhu na vydání EPR, kterou žalobce požaduje, činí 15 266 Kč. Jistina + poplatek ve výši 12 766 Kč Náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč“.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a soud tak neměl k dispozici žádná shodná tvrzení účastníků, a pravdivost shora citovaných žalobních tvrzení zjišťoval pouze ze žalobkyní předložených důkazů.

3. Ke stavu věci soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu označenou jako Smlouva o zápůjčce, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 10 400 Kč, a to převodem na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet] a žalovaný se zavázal uvedené peněžní prostředky vrátit společně s poplatkem za její poskytnutí ve výši 2 366 Kč nejpozději do 3. 1. 2021. Ve smlouvě bylo dále sjednáno, že za den poskytnutí zápůjčky se považuje den, kdy byly peněžní prostředky odepsány z účtu věřitele. Smlouva dále obsahovala ujednání o nákladech, která byla žalobkyně jako věřitel oprávněna požadovat za vymezené úkony, mezi které patřila písemná listinná upomínka ve výši 500 Kč s maximálním počtem výzev v počtu 5, emailová upomínka v ceně 100 Kč opět v maximálním počtu 5 upomínek, telefonická upomínka za cenu 50 Kč v maximálním počtu 7, SMS upomínka za 30 Kč atd. Smlouva dále obsahovala ujednání o smluvní pokutě pro případ prodlení žalovaného se splacením zápůjčky, a to smluvní pokutu ve výši 0,1% dlužné částky za každý den prodlení s tím, že vedle této smluvní pokuty může žalobkyně požadovat ještě tzv. zákonný úrok z prodlení. Smlouva dále odkazovala na všeobecné obchodní podmínky žalobkyně upravujícím postup při uzavření smlouvy, splácení zápůjčky, prodloužení splatnosti a další práva a povinnosti. Soud dále z výpisu z účtu žalobkyně č. [bankovní účet], resp. z potvrzení o platbě z tohoto účtu, zjistil, že dne [datum] byla na účet č. [bankovní účet], tj. na účet žalovaného, převedena částka 10 400 Kč označena variabilním symbolem [číslo], tj. rodným číslem žalovaného, a to přičemž této platbě předcházel převod 1 Kč z účtu žalovaného na účet žalobkyně, který tím prokázal svoji totožnost a skutečnost, že je majitelem uvedeného účtu. Soud dále zjistil, že se žalobkyně na žalovaného obrátila prostřednictvím upomínek ze dne 10.1, 17.1, 24.1, 2.2., a 17.2.2021.

4. Shora zjištěný skutkový stav představoval dostatečný základ pro rozhodnutí sporu, a soud po jeho zhodnocení dospěl k závěru, že mezi účastníky vznikl uzavřením uvedené smlouvy závazek v podobě smlouvy o zápůjčce dle ust. §2390 občanského zákoníku, dle kterého přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. V daném případě se jednalo o úročnou zápůjčku podle ust. §2392 odst. 1 občanského zákoníku, dle kterého lze při peněžité zápůjčce sjednat úroky, přičemž soud v daném případě za úroky považuje sjednanou platbu označenou jako poplatek ve výši 2 366 Kč. Zápůjčka byla v daném případě uzavřena v okamžiku, kdy žalovaný skutečně obdržel peněžní prostředky, tj. nikoli okamžikem podpisu uvedené smlouvy. Žalovaný v průběhu řízení nevyvrátil, že poskytnutou peněžitou zápůjčku spolu se smluveným úrokem ve sjednané lhůtě, tj. do 3. 1. 2021 nevrátil, a soud mu tak splnění této povinnosti uložil v tomto rozsudku s tím, že z dlužné částky představující zmíněnou zápůjčku, k níž podle smlouvy přirostly dohodnuté úroky povinen ode dne následujícího po jejich splatnosti, tj. od [datum] zaplatit úrok z prodlení ve výši určené předpisy práva občanského, tedy dle ust. §1970 občanského zákoníku. Soud však neshledal důvodnou žalobu týkajících se požadavku na zaplacení poplatku za upomínky ve výši 2 500 Kč. Soud na jedné straně připouští, že platba za upomínku představuje platbu za určitý typ služby, která může zabránit případnému sporu za situace, kdy se žalovaný, bez ohledu na důvod, dostane do prodlení, na který jej právě upomínka může upozornit. V daném případě však soud ujednání o poplatcích za upomínky považuje nikoli jako ujednání o nákladech o paušální náhradě nákladů účelně vynaložených v souvislosti s prodlením žalované, nýbrž jak ujednání, které má v případě prodlení žalovaného navýšit jeho platební povinnost. O účelovosti uvedeného ujednání svědčí jednak výše těchto nákladů, přičemž soudu je známo, že jiní věřitele v obdobném postavení jako žalobkyně sjednávají poplatky za služby obdobného obsahu násobně nižší, např. ve výši 50 Kč, avšak o zmíněné účelovosti svědčí především množství upomínek, které žalobkyně žalovanému zaslala za situace, kdy již zjevně ztratily svůj smysl. Odkaz žalobkyně při úvaze o důvodnosti těchto požadavků na důvodovou zprávu k ZSÚ není případný, neboť význam množství upomínek je třeba hodnotit v konkrétním případě, a nikoli dle obecné nezávazné části zákona, jejímž hlavním účelem je vysvětlit účel přijímané právní normy v rámci legislativního procesu. Náklady za zaslané upomínky v daném případě dosáhly téměř čtvrtiny jistiny dluhu, což již na první pohled svědčí o jejich účelovosti, a tudíž nemravnosti ve smyslu ust. §580 občanského zákoníku, které tak ujednání o těchto poplatcích činí pro rozpor s dobrými mravy neplatným. Přestože může věřitel podle ust. §122 odst. 1 písm. a) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů sjednat právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele, musí být tato ujednání v rámci zmíněných dobrých mravů. Soud dále neshledal důvodným požadavek žalobkyně na smluvní pokutu ve výši 5 200 Kč. Uvedená smluvní pokuta byla sice co do její výše požadována v souladu s ustanovením § 122 odst. 2 zmíněného zákona o spotřebitelském úvěru, neboť dle zmíněného ustanovení § 122 odst. 2 nesmí smluvní pokuta přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení. Podle ustanovení § 122 odst. 3 zák. o spotřebitelském úvěru souhrn výše uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. Žalobkyně sice požaduje smluvní pokutu v uvedených mezích, ale soud má za to, že uvedená informace o omezení výše smluvní pokuty měla být uvedená přímo ve smlouvě tak, aby žalovaný měl vědomost o tom, do jaké výše může být vůči ní smluvní pokuta uplatněna. Jinými slovy, pouze skutečnost, že žalobkyně smluvní pokutu nad uvedený rámec neuplatňuje, neznamená, že uvedené ujednání ve smlouvě je dostatečně pro žalovaného jako spotřebitele srozumitelné. Uvedené ujednání totiž nebrání žalobkyni uplatnit smluvní pokutu v samostatném řízení, a právě pro tento krajní případ by žalovaná informaci o zákonném omezení smluvní pokuty měla mít k dispozici již od počátku, tj. v době uzavření smlouvy. Uvedené ujednání o smluvní pokutě v podobě formulované ve smlouvě tak soud považuje za ujednání, které se zjevně příčí dobrým mravům dle ustanovení § 588 obč. zák., dle kterého soud k jeho neplatnosti přihlédl i bez návrhu. Uvedené ujednání o smluvní pokutě a poplatcích za upomínky lze od ostatního ujednání spotřebitelské smlouvy oddělit, a soud považuje za neplatné pouze tyto části smlouvy podle ustanovení § 576 obč. zák., a žalobu tedy zamítl pouze co do požadavku na zmíněnou smluvní pokutu a poplatky za upomínky.

5. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je odůvodněno ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., na základě kterého soud s ohledem na částečný úspěch žalobkyně náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil, a právo na náhradu nákladů řízení částečně přiznal žalobkyni jako úspěšnějšímu účastníku sporu. Žalobkyni v souvislosti s tímto řízením vznikly náklady v podobě zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a dále odměna advokáta podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, určená podle ustanovení § 14b odst. 1 tohoto předpisu, a to odměna za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a sepis žaloby) po 300 Kč spolu s paušální náhradou hotových výdajů po 100 Kč ke každému z uvedených úkonů právní služby podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, tj., náklady ve výši 2 000 Kč. Žalobkyně byla úspěšná co do 71 % předmětu řízení a při zohlednění poměru úspěchu a neúspěchu jí tak náleží 42 % jejích nákladů, tj. 840 Kč, které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

6. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., přičemž neshledal důvody pro stanovení lhůty pro žalovaného příznivější, než zákonem určené třídenní.