20 C 18/2026

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Simetem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 33 151 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 20 000 Kč s 11,5% úrokem z prodlení ročně z částky 20 000 Kč od 27. 10. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o 13 151 Kč s 11,5% úrokem z prodlení ročně z částky 33 151 Kč od 17. 9. 2025 do 26. 10. 2025 a s 11,5% úrokem z prodlení ročně z částky 13 151 Kč od 27. 10. 2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je dále povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 912,40 Kč k rukám jejího zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení peněžité pohledávky ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. číslo uzavřené dne datum mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, který žalobkyně nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 33 151 Kč, sestávající z nesplacené jistiny úvěru ve výši 20 000 Kč a smluvního úroku ve výši 13 151 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 17. 9. 2025 do zaplacení, neboť úvěr byl pro prodlení žalované se splácením ke dni 16. 9. 2025 zesplatněn. Pro případ, že by nárok ze smlouvy o úvěru nebyl shledán důvodným, žalobkyně uplatnila nárok na vydání bezdůvodného obohacení v rozsahu poskytnuté jistiny.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Ke stavu věci soud zjistil, že žalovaná a společnost právnická osoba uzavřely dne datum smlouvu označenou jako Anonymizováno Č. číslo, podle které se označená společnost zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč označené jako spotřebitelský úvěr se stanovenou zápůjční úrokovou sazbou 200 % ročně se sjednaným datem čerpání datum s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru. Uvedené peněžní prostředky se žalovaná zavázala vrátit ve splátkách, jejichž výši pro každý měsíc určovala pravidla ve smlouvě. Jako účet pro čerpání úvěru byl ve smlouvě uveden účet č. č. účtu a VS var. symbol. Ve smlouvě bylo dále ujednáno, že pokud žalovaná neuhradí minimální měsíční splátku řádně a včas, bude povinna uhradit sankční platby a další částky uvedené ve smlouvě a v případě prodlení s úhradou jakékoliv minimální měsíční splátky v délce trvání, devadesát dní (včetně) a více, může být úvěr zesplatněn, tj. může být požadována úhradu celého úvěru včetně příslušenství a sankcí najednou. Soud dále ze sdělení právnická osoba. ze dne 17. 3. 2026 zjistil že žalovaná byla majitelkou účtu č. č. účtu a dále, že na tento účet byla dne datum připsána částka ve výši 20 000 Kč z účtu č. č. účtu vedeného na právnická osoba VS 9980469005 s poznámkou půjčka od Kimbi.cz. Soud dále zjistil, že pohledávka z uvedené smlouvy byla původním věřitelem postoupená na žalobkyni, jak vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12.12.2024 tvořící dříve sjednaný rámec pro budoucí postoupení pohledávek. Z přílohy předložené žalobkyní je patrno, že rovněž pohledávka, která je předmětem tohoto řízení byla předmětem následného postoupení. Soud dále zjistil, že žalovaná byla o postoupení pohledávky informována sdělením ze dne 16. 10. 2025, v němž byla rovněž vyzvána k úhradě dluhu v celkové výši 34 020,01 Kč žalobkyni jako novému věřiteli. zaplacení dlužné částky vyčíslené na 35 168,44 Kč specifikované jako pohledávka skládající se z neuhrazené jistiny, poplatku, penále a úroku. Žalovaná byla zároveň vyzvána prostřednictvím zástupkyně žalobkyně přípisem označeným jako výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 16. 10. 2025 k úhradě dluhu tentokráte vyčísleného částkou 40 208,01 Kč specifikovaného jako pohledávka ze smlouvy uzavřené dne datum se společností právnická osoba s tím, že částka se skládá z neuhrazené jistiny 34 020,01 Kč a nákladů právního zastoupení 6 188 Kč, přičemž podle podacího dokladu bylo oznámení s výzvou k poštovní přepravě podáno dne 20. 10. 2025.

4. Po zhodnocení shora uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že právní jednání společnosti právnická osoba a žalované spočívající v uzavření shora zmíněné smlouvy o úvěru č. číslo ze dne datum představuje právní jednání, kterým uvedení účastníci zamýšleli uzavřít smlouvu o úvěru podle ustanovení § 2395 obč. zák. S ohledem na postavení žalované jako spotřebitele dle ustanovení § 419 obč. zák. je třeba vedle tohoto právního předpisu na daný závazek aplikovat příslušná ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném pozdějších předpisů. Pro posouzení toho, zda lze uvedenou smlouvu považovat za platně uzavřenou, se soud zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně před jejím uzavřením posuzovala úvěruschopnost žalované jako spotřebitele dle kritérií uvedených v § 86 zmíněného zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně sice v žalobě popsala, jaké informace ohledně majetkových poměrů žalované zjišťovala, avšak k těmto tvrzením nepředložila žádné konkrétní důkazy, ze kterých by bylo možné ověřit, zda a jakým způsobem bylo posouzení úvěruschopnosti žalované skutečně provedeno. Sama žalobkyně navíc uvedla, že příslušnou dokumentací nedisponuje. Důsledky porušení této povinnosti jsou upraveny v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a to tak, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Poskytnuté peněžní prostředky z důvodu neplatné smlouvy tak představují bezdůvodné obohacení, o jehož vydání byla podle názoru soudu žalovaná řádně vyzvána přinejmenším prostřednictvím předžalobní upomínky, o jejímž odeslání má soud důkaz, byť v této upomínce byl požadavek žalobkyně kvalifikován jako požadavek na vrácení jistiny úvěru spolu se zmíněnými sankcemi a náklady. Soud je přesvědčen, že na základě uvedené výzvy mohla žalovaná přinejmenším poskytnutou jistinu vrátit, což neučinila. Za dané situace tak platí ustanovení § 2991 odst. 1 obč. zák., dle kterého, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. V daném případě bezdůvodné obohacení představuje dlužná jistina ve výši 20 000 Kč, které je tedy žalovaná povinna vydat a zaplatit žalobkyni požadované úroky z prodlení ve výši určené předpisy práva občanského, tj. podle ustanovení § 1970 obč. zák. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to za dobu od 25. 10. 2025. Povinnost vydat bezdůvodné obohacení je závazkem, na jehož splatnost, pokud nebyla účastníky dosud ujednána jinak, je třeba aplikovat ustanovení § 1958 odst. 2 obč. zák., dle kterého, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned, a dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu. Jak již soud naznačil, za výzvu k plnění považuje shora zmíněnou předžalobní upomínku, která byla k poštovní přepravě podána dne 20. 10. 2025, a podle domněnky dle ustanovení § 573 obč. zák. došla do sféry dispozice žalované třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 23. 10. 2025, a žalovaná tak měla plnit dne 24. 10. 2025, a ode dne 25. 10. 2025 by tak byl v prodlení, pokud by však ve zmíněné upomínce nebyla stanovena lhůta delší, a to tří dnů, což znamená plnění do 26. 10. 2025, a v prodlení je až od 27. 10. 2025. Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Povinnost uloženou tímto rozsudkem je žalovaná povinna splnit ve prospěch žalobkyně, neboť soud dále dospěl k závěru, že došlo ke změně věřitele uvedené pohledávky, a to na základě shora uvedené smlouvy o postoupení pohledávek. Předmětem zmíněné smlouvy byla sice pohledávka identifikována jako pohledávka ze spotřebitelského úvěru, avšak soud dospěl k závěru, že uzavřením této rámcové smlouvy původní věřitel a žalobkyně projevili vůli v budoucnu postupovat pohledávky založené poskytnutím peněžních prostředků, v daném případě prostředků ve výši 20 000 Kč, tj. bez ohledu na právní kvalifikaci smlouvy, čímž došlo tedy ke změně osoby věřitele uvedené pohledávky dle ustanovení § 1879 obč. zák.

5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že tyto náklady poměrně rozdělil s ohledem pouze na částečný úspěch žalobkyně v řízení. Žalobkyni v souvislosti s tímto řízením vznikly náklady v částce 4 562 Kč, a tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 658 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 000 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč. Soud v daném případě dospěl k závěru, že je namístě aplikovat zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení s ohledem na formulářový charakter žaloby, neboť soudu je z jeho praxe známo, že žalobkyně uplatňuje obdobné nároky, tj. nároky na obdobném skutkovém základu opakovaně. Jedná se o nároky vyplývající z typizovaných peněžních produktů, které její právní předchůdkyně nabízí neomezenému počtu zájemců. Samotná žaloba poté představuje z velké části přepis údajů, které má žalobkyně k dispozici bez ohledu na to, zda by žalobu podávala, či nikoliv. Při podání žaloby se tedy jedná z velké části o přenesení již existujících údajů do příslušné procesní formy, a žalobkyně tak může za pomoci svého zástupce využívat jednotné žalobní vzory. Žalobkyně byla úspěšná přibližně co do 60 % předmětu řízení, a po odečtení poměru jejího neúspěchu jí tak náleží 20 % jejích nákladů, tj. 912,40 Kč, které je jí žalovaná povinna zaplatit k rukám jejího zástupce dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

6. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř., přičemž s ohledem na procesní pasivitu žalované neměl příležitost zkoumat její možnosti pro úhradu dlužné částky ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zmíněného zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterého je spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem., a tudíž neshledal důvody pro stanovení lhůty pro žalovanou příznivější než zákonem podpůrně v ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovené lhůty třídenní. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Sokolově. Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se domáhat výkonu rozhodnutí.