20 C 186/2022

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Simetem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 11 710 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 960 Kč s 8,5 % úrokem z prodlení ročně z částky 2 660 Kč od 4. 8. 2021 do zaplacení a dále 8 750 Kč s 11,75 % úrokem z prodlení z částky 8 450 Kč od 2. 1. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je dále povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč k rukám jejího zástupce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 11 710 Kč s příslušenstvím sestávající ze dvou samostatných nároků.

2. První z uplatněných nároků představoval požadavek žalobkyně na zaplacení částky 2 960 Kč s příslušenstvím jako dlužného příspěvku za porušení povinnosti žalovaného sjednat pojištění odpovědnosti z provozu vozidla [registrační značka], [VIN kód], za dobu od 18.12.2020 do 03.03.2021 ve výši 2 660 Kč spolu s poplatkem představující náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč.

3. Druhý z uplatněných nároků představoval požadavek žalobkyně na zaplacení 8 750 Kč s příslušenstvím jako dlužného příspěvku za porušení povinnosti žalovaného sjednat pojištění odpovědnosti z provozu vozidla [registrační značka], [VIN kód] za dobu od 21.04.2021 do 28.08.2021 ve výši 8 450 Kč spolu s poplatkem představující náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

5. Ke stavu věci soud zjistil, že se žalobkyně na žalovaného obrátila s písemnou výzvou ze dne 20.05.2021 k úhradě příspěvku do garančního fondu žalobkyně. Z obsahu této výzvy vyplývá, že žalovaný byl evidován jako vlastník a provozovatel vozidla [registrační značka], [VIN kód] představující osobní automobil s objemem válců nad 1 000 cm3 do 1 350 cm3 a dále, že dle informací pojišťoven nebylo k tomuto vozidlu sjednáno v období od 18.12.2020 do 03.03.2021, tj. po dobu 76 dnů, povinné pojištění. Prostřednictvím této výzvy tak žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 2 660 Kč přestavující zmíněný příspěvek za porušení povinnosti pojistit vozidlo v denní sazbě 35 Kč a dále požádala o úhradu nákladů na mimosoudní uplatnění příspěvku ve výši 300 Kč, to vše ve stanovené lhůtě 60 dnů. Uvedená výzva byla dle informací České pošty, resp. dle dokladu předloženého žalobkyní, předána k poštovní přepravě. Soud dále zjistil, že se žalobkyně na žalovaného obrátila s obdobnou výzvou tentokráte ze dne 18.10.2021, z níž vyplývá, že žalovaný je v registru vozidel evidován jako vlastník a provozovatel vozidla [registrační značka], [VIN kód] představující osobní automobil s objemem válců nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 a k tomuto vozidlu neměl v období od 21.04.2021 do 28.08.2021, tj. po dobu 130 dnů, sjednáno pojištění odpovědnosti z jeho provozu. Žalovaný byl prostřednictvím této výzvy vyzván k úhradě příspěvku za dobu neexistence pojištění v denní sazbě 65 Kč a dále nákladů na mimosoudní uplatnění příspěvku ve výši 300 Kč, vše shodnět ve lhůtě 60 dnů. Uvedená výzva byla opět předána k poštovní přepravě. O úhradu shora zmíněných příspěvků podle uvedených výzev byl žalovaný vyzván ještě prostřednictvím upomínek ze dne 25. 8. 2021 a 20. 1. 2022, přičemž všechny tyto upomínky byly rovněž zaslány žalovanému prostřednictvím poštovní přepravy tak, jak vyplývá z příslušných podacích archů předložených žalobkyní.

6. Po zhodnocení shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žalovaný v případě obou specifikovaných vozidel porušil povinnost podle ustanovení § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. Soud má totiž za to, že z žalobkyní předložených výzev lze dovodit, že v nich uvedené údaje byly získány postupem podle ustanovení § 15 zmíněného zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, který žalobkyni umožňuje získávat od Ministerstva dopravy informace a porovnávat je s informacemi o pojištění vozidel předávané žalobkyně pojistiteli, přičemž žalobkyně je podle § 18 odst. 2 písm. f) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla povinna vést evidenci a statistiky pro účely pojištění odpovědnosti. Uvedenou úvahu tedy uzavírá soud tím, že údaje zaznamenané ve shora uvedených výzvách jsou výsledkem zákonného postupu žalobkyně při zjišťování vozidel z registru silničních vozidel s absencí povinného pojištění odpovědnosti z jejich provozu. Soud tak žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyní požadované příspěvky, přičemž v případě prvého z uvedených vozidel představuje výše uvedeného příspěvku 35 Kč za každý den bez příslušného pojištění a v případě druhého vozidla příspěvek v denní sazbě 65 Kč. Výše požadovaného příspěvku je v souladu s vyhláškou Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů a to, dle jejího ustanovení § 2 odst. 1 písm. f) v případě prvého z uvedených vozidel a písm. h) v případě druhého vozidla, neboť výše příspěvku podle ustanovení § 4 odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušovaná povinnost sjednat pojištění odpovědnosti z jeho provozu, a výše denní sazby podle druhu vozidla s tím, že výši denní sazby podle ustanovení § 4 odst. 5 zmíněného zákona stanoví Ministerstvo financí vyhláškou. Soud dále žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, který jí náleží podle ustanovení § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla s tím, že podle sazebníku žalobkyně představuje tento příspěvek v jednotlivém případě 300 Kč. Žalovaný je dále povinen zaplatit z dlužných částek úrok z prodlení ve výši určené předpisy práva občanského, tj. dle ustanovení § 1970 obč. zák. a navazujícího nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jdoucí ode dne splatnosti každé z uvedených částek, neboť současně soud s ohledem na odeslání příslušné výzvy a na dobu jejího doručení dospěl k závěru, že byla splněna povinnost dle ustanovení § 4 odst. 7 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, dle kterého je žalobkyně povinna vyzvat ke splnění povinnosti v trvání nejméně 30 dnů od doručení výzvy. Soud má taktéž za to, že byla splněna podmínka podle ustanovení § 4 odst. 6 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, tj., že žalobkyně uvedené výzvy odeslala ve lhůtě do jednoho roku ode dne, kdy se dozvěděla, kdo je vlastníkem či provozovatelem vozidla, tj. osobě povinné k zaplacení příspěvku.

7. Právo na náhradu nákladů řízení bylo přiznáno žalobkyni podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. jako úspěšnému účastníku sporu. Tyto náklady tvoří žalobkyní zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a dále odměna advokátem za její zastupování v řízení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, za tři úkony právní služby po 300 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 14 zmíněného advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a předžalobní výzva), spolu s paušální náhradou hotových výdajů po 100 Kč ke každému z uvedených úkonů právní služby dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a příslušná DPH, kterou je zástupkyně žalobkyně povinna odvést podle zvláštního právního předpisu. Náklady řízení ve výši 2 252 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám její zástupkyně podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.

8. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř., přičemž neshledal důvody pro stanovení lhůty pro žalovaného příznivější, než zákonem podpůrně určené třídenní.