20 C 189/2020

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem JUDr Jaroslavem Simetem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 24 006 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 12 500 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení ročně z částky 12 500 Kč od 15. 5. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Ve zbytku se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení 24 006 Kč s příslušenstvím. Zmíněnou jistinu žalobkyně požadovala s příslušenstvím, jež vymezila jako kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2643,08 KČ, kapitalizovaný úrok ve výši 7857,25 KČ, zákonný úrok z prodlení z částky 15000 KČ od 7.12.2019 do zaplacení ve výši 8,05 % a úrok 23,72 % ročně z částky 15000 KČ od 7.12.2019 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že:„ Mezi společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec], a žalovanou došlo dne 22.08.2016 k uzavření smlouvy nazvané Smlouva o půjčce [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této Smlouvy smluvní podmínky obsažené na další straně Smlouvy (dále jen„ Podmínky“). V důsledku fúze sloučením se dne 30.09.2016 stala právním nástupcem společnosti [právnická osoba], [IČO], společnost [právnická osoba] (dnes pod názvem [právnická osoba]), [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], tj. právní předchůdce žalobce. Před uzavřením Smlouvy posoudil právní předchůdce žalobce schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Dle dikce ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr probíhá na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Odstavec 3 téhož ustanovení pak stanoví povinnost spotřebitele poskytnout věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Žalobce, resp. jeho právní předchůdce jako poskytovatel spotřebitelského úvěru, splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné Smlouvy. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka (žalované) a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka (část„ Dokumenty k ověření“, resp.„ Dokumenty na ověření finanční situace“), mezi které patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. Tuto skutečnost potvrzuje i předmětná Smlouva, jejímž podpisem žalovaná stvrdila ujednání v čl. 7 Podmínek:„ Zákazník potvrzuje, že Úvěrující sám nebo prostřednictvím svého obchodního zástupce před uzavřením Smlouvy s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet půjčku, a to i na základě informací získaných od Zákazníka, které jsou obsahem karty zákazníka a o kterých Zákazník prohlašuje, že jsou pro tento účel dostatečné, úplné, pravdivé a přesné. Zákazník dále potvrzuje, že je schopen posoudit, zda tato Smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci.“ V čl. 7 Podmínek žalovaná dále prohlásila, že věřiteli před uzavřením Smlouvy poskytla úplné, pravdivé a přesné údaje nezbytné pro posouzení její schopnosti splácet poskytnutou půjčku, resp. zápůjčku, a že má plnou způsobilost Smlouvu uzavřít a je schopna splatit celou dlužnou částku dle podmínek ve Smlouvě. Úplnost, přesnost a pravdivost veškerých uvedených údajů žalovaná stvrdila svým podpisem i v kartě zákazníka při vyplňování žádosti o spotřebitelský úvěr. Nashromážděné a ověřené údaje byly příslušným spolupracovníkem právního předchůdce žalobce odeslány do obchodního informačního systému právního předchůdce žalobce, který obsahuje skóringový model zahrnující kritéria, vycházející ze statistických dat, a který schopnost splácet požadovanou částku vyhodnotil. Na základě odborného posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na základě tohoto odborného vyhodnocení věřitele byla teprve s žalovanou uzavřena předmětná Smlouva. Právní předchůdce žalobce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované, které uvedla v kartě zákazníka. Žalobce si navíc dovoluje zdůraznit, že žalovaná by se v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů nebo zamlčení podstatných údajů, mohla dopustit [anonymizováno] činu úvěrového podvodu dle ust. § 211 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, v pozdějším znění. Nepochybně pak není povinností úvěrující instituce prověřovat, zda se osoba žádající o úvěr nedopouští pokusu o úvěrový podvod a zda jedná poctivě. V tomto směru žalobce poukazuje na ustanovení § 6 odst. 1 a § 7 nového občanského zákoníku, která říkají, že„ každý má povinnost jednat v právním styku poctivě“ a že„ má se za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře“. Jedná se o principy, které zná již starší judikatura a ze kterých plyne, že není povinností jedné strany a priori nedůvěřovat straně druhé, nýbrž naopak, vychází se ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 15.000,00 Kč (dále jen„ jistina“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši [číslo] s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně sjednanou v čl. 1 Podmínek a odměnu za administrativní činnost ve výši 3.000,00 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 6.000,00 Kč. Při uzavření Smlouvy si žalovaná ve Smlouvě dále zvolila doplňkovou službu životního pojištění, za niž se zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce poplatek ve výši 406,00 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy a veškerých poplatků se žalovaná zavázala uhradit v 58 týdenních splátkách po 457,00 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze Smlouvy. Žalovaná na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobci uhradila pouze částku 2.500,00 Kč, z toho: na úrok za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy 1.837,30 Kč, na poplatek za hotovostní inkaso splátek 620,70 Kč a na poplatek za životní pojištění 42,00 Kč Poslední platba na pohledávku byla ze strany žalované uhrazena dne [datum]. Již ze smluvních ujednání bylo žalované známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne 02.10.2017. Ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky tak již žalovaná byla v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdce žalobce mohl od tohoto dne požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky. Právní předchůdce žalobce měl současně ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky, a to až do jejího úplného zaplacení. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované ke dni 02.10.2017 řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 15.000,00 Kč ode dne [datum] až do zaplacení dále úrokem ve výši 23,72 % ročně sjednané v čl. 1 Podmínek. Protože žalovaná byla v okamžiku splatnosti poslední sjednané splátky v prodlení se zaplacením více než jedné ze splátek (a nikoliv pouze jedné nebo pouze poslední sjednané splátky), nebyly z její strany splněny podmínky pro prodloužení účinnosti Smlouvy dle příslušných smluvních ujednání. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba], [IČO], postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 06.12.2019 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 06.12.2019. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 06.12.2019. Z této skutečnosti dovozuje žalobce svou aktivní legitimaci. Ke dni postoupení 06.12.2019 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovanou částku 24.006,00 Kč, skládající se z: dlužné jistiny ve výši 15.000,00 Kč, dlužného úroku za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 262,70 Kč, dlužného poplatku za administrativní činnost ve výši 3.000,00 Kč, dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 5.379,30 Kč a dlužného poplatku za životní pojištění ve výši 364,00 Kč, (dlužný úrok za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy a dlužné poplatky společně dále jen„ dlužné úhrady“). Příslušenství pohledávky pak tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Žalobce tedy požaduje po žalované zaplacení: celkové dlužné částky ve výši 24.006,00 Kč, sestávající se z dlužné jistiny ve výši 15.000,00 Kč a dlužných úhrad ve výši 9.006,00 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 7.857,25 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2.643,08 Kč, úroků ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši 15.000,00 Kč od 07.12.2019 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 15.000,00 Kč od 07.12.2019 do zaplacení. Ke kapitalizovanému úroku ve výši 7.857,25 Kč žalobce uvádí, že se jedná o úrok ve výši 23,72 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 15.000,00 Kč od 03.10.2017 (tj. ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky) do data postoupení 06.12.2019. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 2.643,08 Kč žalobce uvádí, že se jedná o zákonný úrok z prodlení počítaný z dlužné jistiny ve výši 15.000,00 Kč od 10.10.2017 (tj. od marného uplynutí týdenní lhůty běžící od splatnosti poslední sjednané splátky) do data postoupení 06.12.2019.“.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Ke stavu věci soud zjistil, že žalovaná v dokumentu označeném jako smlouva o půjčce svým podpisem dne [datum] potvrdila, že od společnosti [právnická osoba] převzala v hotovosti od obchodního zástupce této společnosti prostředky ve výši 15 000 Kč. K této smlouvě týž den přistoupila uvedená společnost prostřednictvím svého zástupce. Ve smlouvě se žalovaná zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s částkou 11 100 Kč označenou ve smlouvě jako poplatek za poskytnutí peněžních prostředků vypočtený jako součet a) poplatku za administrativní činnost ve výši 3 0000 Kč, b) úroku ve výši 2 100 Kč a za c) poplatku za hotovostní inkaso splátek 6 000 Kč. Hotovostní režim splácení poskytnutých peněžních prostředků byl ve smlouvě sjednán s tím, že žalovaný se zavázal celkovou částku 26 506 Kč zahrnující navíc poplatek za vstup do pojišťovacího programu ve výši 406 Kč uhradit v 58 splátkách po 457 Kč, přičemž první splátku se zavázala žalovaná zaplatit nejpozději 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující do konce následujícího týdenního (sedmidenního) období. Za nedílnou součást uvedené smlouvy byly prohlášeny její smluvní podmínky, v nichž je uvedeno, že v případě, že byla sjednána úhrada celkové dlužné částky v 58 splátkách, činí výše úrokové sazby 20,98% ročně a roční procentní sazba nákladů 75,72%. Soud dále zjistil, že společnost [právnická osoba] a žalobkyně uzavřely dne 6.12.2019 Smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem byla podle přílohy k této smlouvě obsahující seznam postoupených pohledávek rovněž pohledávka za žalovaným vyplývající z uvedené smlouvy o půjčce. Oznámení o postoupení pohledávek byla žalované zasláno prostřednictvím přípisu ze dne 6.12.2019 ze strany společnosti [právnická osoba] a k poštovní přepravě bylo podáno dne 7.1.2020, jak vyplývá z příslušného podacího lístku, přičemž sama žalobkyně žalovaného k plnění dále vyzvala prostřednictvím předžalobní upomínky ze dne 7.5.2020 podané k poštovní přepravě dne 10.5.2020, jak vyplývá z příslušného podacího lístku.

4. Po zhodnocení uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou nevznikl zamýšlený závazek v podobě smlouvy o zápůjčce podle ust. § 2390 obč. zák., dle kterého přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby jí užil podle libosti a po čase vrátit věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce; natož o úročné zápůjčce dle ust. § 2392 odst. 1 obč. zák., dle kterého při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky, a to v případě obou shora označených smluv. Právní jednání právní předchůdkyně žalobkyně spočívající v předložení nabídky formulářové smlouvy a následné přistoupení žalované ke smlouvě bez zjevné možnosti vyjednávání o jejím obsahu soud považuje za jednání, které nevyvolalo zamýšlený právní následek, a to vznik smlouvy, neboť se podle ust. § 580 obč. zák. příčí dobrým mravům, a je tak neplatné. Uvedený rozpor s dobrými mravy soud v případě obou smluv shledává v části ujednání týkající se plnění nad rámec poskytnutých peněžních prostředků. Soud totiž ujednání o poplatcích vedle sjednaného úroku považuje za ustanovení smlouvy, které obchází standardní a spravedlivé ujednání o ceně poskytnutých peněžních prostředků. Ujednání o úroku je doplněno o poplatek za administrativní činnost, aniž by z obsahu smlouvy bylo zjevné, za službu jakého obsahu měla žalovaná uvedený poplatek hradit. Soud nepochybuje o tom, že poskytovatel peněžních prostředků má se správou svých pohledávek spojenou určitou administrativní činnost. Pokud však za tuto činnost požaduje poplatky, musí být podle přesvědčení soudu zjevné, jaké plnění se žalované dostane, tedy za co skutečně platí. Jelikož toto ve smlouvě uvedeno nebylo, považuje soud tento poplatek za zastření jeho skutečného účelu, kterým je pouze navýšení platební povinnosti žalované, tedy zvýšení ceny peněž, které jí byly poskytnuty. V případě poplatku za hotovostní inkaso splátek soud dospěl k podobnému závěru. V uvedené smlouvě je totiž souhrnná částka, představující součet úroků, poplatku za administrativní činnost a poplatku za hotovostní inkaso, označená jako poplatek za poskytnutí peněžních prostředků, z čehož je zřejmé, že poskytovatel peněžních prostředků jejich účel ani nezastírá. Soud opět uvádí, že nepochybuje o tom, že s osobním inkasem sjednaných splátek úvěru jsou spojeny náklady. Pokud však je v žalobě požadováno uvedené plnění, je třeba tvrdit a prokázat, že služba, za kterou je tato částka požadována, byla skutečně poskytnuta. Tuto skutečnost žalobkyně v žalobě však ani netvrdí, natož prokazuje, a pouze žádá paušálně sjednaný poplatek, který tedy soud z tohoto důvodu nepovažuje za poplatek za službu v podobě inkasa splátek, ale pouze za poplatek, který zvyšuje platební povinnost žalované, tedy cenu poskytnutých peněžních prostředků. Veškerá plnění nad rámec poskytnutých peněžních prostředků tak soud s ohledem na absenci dalších skutkových tvrzení považuje za úplatu za poskytnuté peněžní prostředky, která ve svém důsledku způsobuje zmíněný rozpor s dobrými mravy. S ohledem na uvedené závěry o neplatnosti smlouvy tak soud žalované uložil povinnost vrátit peněžní prostředky ve výši 12 500 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení podle ust. § 2991 odst. 1, obč. zák., které získala v obou případech žalovaná bez spravedlivého důvodu, neboť žalovaná nepřednesla soudu žádná tvrzení, z nichž by vyplynulo, že si uvedenou částku může ponechat. Soud má totiž dále za to, že ujednání o platbách nad rámec poskytnuté jistiny nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, neboť v případě dané zápůjčky, by tuto zápůjčku nebylo možno s ohledem na záměr vydlužitele získat z poskytnutí peněžních prostředků určitý výnos, posoudit jako zápůjčku bezúročnou. Smlouva je tak neplatná jako celek. Přestože žalovaná neměla povinnost peněžní prostředky vrátit způsobem sjednaným ve smlouvě, s ohledem na její neplatnost mohla uvedené peněžní prostředky vrátit na základě výzvy k úhradě dlužné částky, a soud tak dospěl k závěru, že je v prodlení. Vedle uvedených částek je tedy žalovaná povinna žalobkyni zaplatit úrok z prodlení ve výši určené předpisy práva občanského, tj. úrok z prodlení dle ust. § 1970 obč. zák., jdoucí od splatnosti, kterou soud určil podle ust. § 1958 odst. 2 obč. zák., dle kterého neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned, a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Pohledávka z titulu bezdůvodného obohacení je totiž pohledávkou splatnou na výzvu, neboť den splatnosti nebyl smluven. Za řádnou výzvu k plnění považuje soud v daném případě předžalobní upomínku ze dne 7.5.2020, kterou odeslal zástupce žalobkyně žalovanému prostřednictvím poštovní přepravy dne 10.5.2020 tak, jak vyplývá z příslušného podacího archu a za využití domněnky stanovené v ust. § 573 obč. zák. vychází soud z toho, že tato výzva došla žalované třetí pracovní den po odeslání, v daném případě tedy dne [datum], a žalovaná měla plnit den následující, a v prodlení je tak od 15.5.2020. V rámci spravedlivého uspořádání vztahu soud do dlužné částky představující bezdůvodné obohacení v původní výši 15 000 Kč zahrnul částečné platby, které žalobkyně jako plnění na domnělou zápůjčku přijala, tj. platbu ve výši 2 500 Kč. Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Jelikož soud dále dospěl k závěru, že z žalobkyní předložené smlouvy o postoupení pohledávek lze dovodit vůli společnosti [právnická osoba] a žalobkyně postoupit pohledávku z právního jednání založeného předáním částky 15 000 Kč, byť na základě neplatné smlouvy, posoudil soud zmíněnou smlouvu o postoupení pohledávek jako smlouvu podle ust. § 1879 obč. zák., na základě které došlo ke změně v osobě věřitele uvedené pohledávky z bezdůvodného obohacení, a soud tedy povinnost vydat bezdůvodné obohacení uložil žalované ve prospěch žalobkyně jako nového věřitele. Na okraj odůvodnění soud k procesnímu postupu uvádí, že žalobkyni nevyzval k doplnění chybějících skutkových tvrzení a důkazů, a to pro nadbytečnost takového postupu, neboť sama žalobkyně navrhla, aby soud rozhodl pouze na základě skutkového stavu zjištěného z důkazů přiložených k žalobě, neboť není připravena na případné procesní poučení v uvedeném směru reagovat.

5. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je odůvodněno ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., na základě kterého by měla právo na náhradu nákladů řízení žalovaná jako převážně úspěšnější účastník sporu. Žalované však žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly, a soud tak rozhodl, že žádný z nich právo na náhradu nákladů řízení nemá.

6. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř., na základě kterého určil soud k plnění uložených povinností zákonem stanovenou třídenní lhůtu, neboť neshledal důvody pro stanovení lhůty příznivější.