20 C 190/2020

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem JUDr Jaroslavem Simetem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 4 192 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 1 699 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení ročně z částky 1 699 Kč od 15. 5. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba o 2 493 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení ročně z částky 3 334,02 Kč od 7. 12. 2019 do 14. 5. 2020 a z částky 1 635,02 Kč od 15. 5. 2020 do zaplacení, o 20,98 % úrok ročně z částky 3 334,02 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, o úrok z prodlení ve výši 806,66 Kč a o úrok ve výši 2 115,92 Kč se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 4 192 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že„ Mezi společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec], a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření smlouvy nazvané Smlouva o půjčce [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této Smlouvy smluvní podmínky obsažené na další straně Smlouvy (dále jen„ Podmínky“). V důsledku fúze sloučením se dne 30.09.2016 stala právním nástupcem společnosti [právnická osoba], [IČO], společnost [právnická osoba] (dnes pod názvem [právnická osoba]), [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], tj. právní předchůdce žalobce. Před uzavřením Smlouvy posoudil právní předchůdce žalobce schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Dle dikce ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr probíhá na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Odstavec 3 téhož ustanovení pak stanoví povinnost spotřebitele poskytnout věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Žalobce, resp. jeho právní předchůdce jako poskytovatel spotřebitelského úvěru, splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné Smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka (žalovaného) a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka (část„ Dokumenty k ověření“, resp.„ Dokumenty na ověření finanční situace“), mezi které patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. Tuto skutečnost potvrzuje i předmětná Smlouva, jejímž podpisem žalovaný stvrdil ujednání v čl. 7 Podmínek:„ Zákazník potvrzuje, že Úvěrující sám nebo prostřednictvím svého obchodního zástupce před uzavřením Smlouvy s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet půjčku, a to i na základě informací získaných od Zákazníka, které jsou obsahem karty zákazníka a o kterých Zákazník prohlašuje, že jsou pro tento účel dostatečné, úplné, pravdivé a přesné. Zákazník dále potvrzuje, že je schopen posoudit, zda tato Smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci.“ V čl. 7 Podmínek žalovaný dále prohlásil, že věřiteli před uzavřením Smlouvy poskytl úplné, pravdivé a přesné údaje nezbytné pro posouzení jeho schopnosti splácet poskytnutou půjčku, resp. zápůjčku, a že má plnou způsobilost Smlouvu uzavřít a je schopen splatit celou dlužnou částku dle podmínek ve Smlouvě. Úplnost, přesnost a pravdivost veškerých uvedených údajů žalovaný stvrdil svým podpisem i v kartě zákazníka při vyplňování žádosti o spotřebitelský úvěr. Nashromážděné a ověřené údaje byly příslušným spolupracovníkem právního předchůdce žalobce odeslány do obchodního informačního systému právního předchůdce žalobce, který obsahuje skóringový model zahrnující kritéria, vycházející ze statistických dat, a který schopnost splácet požadovanou částku vyhodnotil. Na základě odborného posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na základě tohoto odborného vyhodnocení věřitele byla teprve s žalovaným uzavřena předmětná Smlouva. Právní předchůdce žalobce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, které uvedl v kartě zákazníka. Žalobce si navíc dovoluje zdůraznit, že žalovaný by se v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů nebo zamlčení podstatných údajů, mohl dopustit [anonymizováno] činu úvěrového podvodu dle ust. § 211 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, v pozdějším znění. Nepochybně pak není povinností úvěrující instituce prověřovat, zda se osoba žádající o úvěr nedopouští pokusu o úvěrový podvod a zda jedná poctivě. V tomto směru žalobce poukazuje na ustanovení § 6 odst. 1 a § 7 nového občanského zákoníku, která říkají, že„ každý má povinnost jednat v právním styku poctivě“ a že„ má se za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře“. Jedná se o principy, které zná již starší judikatura a ze kterých plyne, že není povinností jedné strany a priori nedůvěřovat straně druhé, nýbrž naopak, vychází se ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 4.000,00 Kč (dále jen„ jistina“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 364 s úrokovou sazbou ve výši 20,98 % ročně sjednanou v čl. 1 Podmínek a odměnu za administrativní činnost ve výši 800,00 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 1.200,00 Kč. Při uzavření Smlouvy si žalovaný ve Smlouvě dále zvolil doplňkovou službu životního pojištění, za niž se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce poplatek ve výši 129,00 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy a veškerých poplatků se žalovaný zavázal uhradit v 43 týdenních splátkách po 151,00 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 12.12.2016. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy. Žalovaný na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobci uhradil pouze částku 2.301,00 Kč, z toho: na jistinu 665,98 Kč, na úrok za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy 364,00 Kč, na poplatek za administrativní činnost 800,00 Kč, na poplatek za hotovostní inkaso splátek 425,30 Kč a na poplatek za životní pojištění 45,72 Kč Poslední platba na pohledávku byla ze strany žalovaného uhrazena dne 16.09.2018. Již ze smluvních ujednání bylo žalovanému známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne 12.12.2016. Ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky tak již žalovaný byl v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdce žalobce mohl od tohoto dne požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky. Právní předchůdce žalobce měl současně ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky, a to až do jejího úplného zaplacení. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného ke dni 12.12.2016 řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 3.334,02 Kč ode dne 13.12.2016 až do zaplacení dále úrokem ve výši 20,98 % ročně sjednané v čl. 1 Podmínek. Protože žalovaný byl v okamžiku splatnosti poslední sjednané splátky v prodlení se zaplacením více než jedné ze splátek (a nikoliv pouze jedné nebo pouze poslední sjednané splátky), nebyly z jeho strany splněny podmínky pro prodloužení účinnosti Smlouvy dle příslušných smluvních ujednání. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba], [IČO], postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 06.12.2019 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 06.12.2019. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 06.12.2019. Z této skutečnosti dovozuje žalobce svou aktivní legitimaci. Ke dni postoupení 06.12.2019 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovaným částku 4.192,00 Kč, skládající se z: dlužné jistiny ve výši 3.334,02 Kč, dlužného úroku za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 0,00 Kč, dlužného poplatku za administrativní činnost ve výši 0,00 Kč, dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 774,70 Kč a dlužného poplatku za životní pojištění ve výši 83,28 Kč, (dlužný úrok za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy a dlužné poplatky společně dále jen„ dlužné úhrady“). Příslušenství pohledávky pak tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Žalobce tedy požaduje po žalovaném zaplacení: celkové dlužné částky ve výši 4.192,00 Kč, sestávající se z dlužné jistiny ve výši 3.334,02 Kč a dlužných úhrad ve výši 857,98 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 2.115,92 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 806,66 Kč, úroků ve výši 20,98 % ročně z dlužné jistiny ve výši 3.334,02 Kč od 07.12.2019 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 3.334,02 Kč od 07.12.2019 do zaplacení. Ke kapitalizovanému úroku ve výši 2.115,92 Kč žalobce uvádí, že se jedná o úrok ve výši 20,98 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 3.334,02 Kč od 13.12.2016 (tj. ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky) do data postoupení 06.12.2019. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 806,66 Kč žalobce uvádí, že se jedná o zákonný úrok z prodlení počítaný z dlužné jistiny ve výši 3.334,02 Kč od 20.12.2016 (tj. od marného uplynutí týdenní lhůty běžící od splatnosti poslední sjednané splátky) do data postoupení 06.12.2019.“.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Ke stavu věci soud zjistil, že žalovaný v dokumentu označeném jako smlouva o půjčce svým podpisem dne [datum] potvrdil, že od společnosti [právnická osoba] převzal v hotovosti od obchodního zástupce této společnosti prostředky ve výši 4 000 Kč. K této smlouvě týž den přistoupila uvedená společnost prostřednictvím své zástupkyně. Ve smlouvě se žalovaný zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s částkou 2 364 Kč označenou ve smlouvě jako poplatek za poskytnutí peněžních prostředků vypočtený jako součet a) poplatku za administrativní činnost ve výši 800 Kč, b) úroku ve výši 364 Kč a za c) poplatku za hotovostní inkaso splátek 1 200 Kč. Hotovostní režim splácení poskytnutých peněžních prostředků byl ve smlouvě sjednán s tím, že žalovaný se zavázal celkovou částku 6 493 Kč zahrnující navíc platbu ve výši 129 Kč za zařazení do pojišťovacího programu uhradit ve 43 splátkách po 151 Kč, přičemž první splátku se zavázal žalovaný zaplatit nejpozději 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující do konce následujícího týdenního (sedmidenního) období. Za nedílnou součást uvedené smlouvy byly prohlášeny její smluvní podmínky, v nichž je uvedeno, že v případě, že byla sjednána úhrada celkové dlužné částky ve 43 splátkách, činí výše úrokové sazby 20,98% ročně a roční procentní sazba nákladů 91,96%. Soud dále zjistil, že společnost [právnická osoba] a žalobkyně uzavřely dne 6.12.2019 Smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem byla podle přílohy k této smlouvě obsahující seznam postoupených pohledávek rovněž pohledávka za žalovaným vyplývající z uvedené smlouvy o půjčce. Oznámení o postoupení pohledávek byla žalovanému zaslána prostřednictvím přípisu ze dne 6.12.2012 ze strany společnosti [právnická osoba] a v poštovní přepravě bylo podáno dne 7.1.2020, jak vyplývá z příslušného podacího lístku, přičemž sama žalobkyně žalovaného k plnění dále vyzvala prostřednictvím předžalobní upomínky ze dne 7.5.2020 podané k poštovní přepravě dne 10.5.2020, jak vyplývá z příslušného podacího lístku.

4. Po zhodnocení uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nevznikl zamýšlený závazek v podobě smlouvy o zápůjčce podle ust. § 2390 obč. zák., dle kterého přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby jí užil podle libosti a po čase vrátit věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce; natož o úročné zápůjčce dle ust. § 2392 odst. 1 obč. zák., dle kterého při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky. Právní jednání právní předchůdkyně žalobkyně spočívající v předložení nabídky formulářové smlouvy a následné přistoupení žalovaného ke smlouvě bez zjevné možnosti vyjednávání o jejím obsahu, soud považuje za jednání, které nevyvolalo zamýšlený právní následek, a to vznik smlouvy, neboť se podle ust. § 580 obč. zák. příčí dobrým mravům, a je tak neplatné. Uvedený rozpor s dobrými mravy soud v daném případě shledává v části ujednání týkající se plnění nad rámec poskytnutých peněžních prostředků. Soud totiž ujednání o poplatcích vedle sjednaného úroku ve výši 364 Kč považuje za ustanovení smlouvy, které obchází standardní a spravedlivé ujednání o ceně poskytnutých peněžních prostředků. Ujednání o úroku ve výši 364 Kč je doplněno o poplatek za administrativní činnost ve výši 800 Kč, aniž by z obsahu smlouvy bylo zjevné, za službu jakého obsahu měl žalovaný uvedený poplatek hradit. Soud nepochybuje o tom, že poskytovatel peněžních prostředků má se správou svých pohledávek spojenou určitou administrativní činnost. Pokud však za tuto činnost požaduje poplatky, musí být podle přesvědčení soudu zjevné, jaké plnění se žalovanému dostane, tedy za co skutečně platí. Jelikož toto ve smlouvě uvedeno nebylo, považuje soud tento poplatek za zastření jeho skutečného účelu, kterým je pouze navýšení platební povinnosti žalovaného, tedy zvýšení ceny peněž, které mu byly poskytnuty. V případě poplatku za hotovostní inkaso splátek soud dospěl k podobnému závěru. Ve smlouvě je totiž souhrnná částka 2 364 Kč představující součet úroků, poplatku za administrativní činnost a poplatku za hotovostní inkaso označená jako poplatek za poskytnutí peněžních prostředků, z čehož je zřejmé, že poskytovatel peněžních prostředků jejich účel ani nezastírá. Soud opět uvádí, že nepochybuje o tom, že s osobním inkasem sjednaných splátek úvěru jsou spojeny náklady. Pokud však je v žalobě požadováno uvedené plnění, je třeba tvrdit a prokázat, že služba, za kterou je tato částka požadována, byla skutečně poskytnuta. Tuto skutečnost žalobkyně v žalobě však ani netvrdí, natož prokazuje, a pouze žádá paušálně sjednaný poplatek, který tedy soud z tohoto důvodu nepovažuje poplatek za službu v podobě inkasa splátek, ale pouze za poplatek, který zvyšuje platební povinnost žalovaného, tedy cenu poskytnutých peněžních prostředků. Veškerá plnění nad rámec poskytnutých peněžních prostředků tak soud s ohledem na absenci dalších skutkových tvrzení považuje za úplatu za poskytnuté peněžní prostředky, která ve svém důsledku způsobuje zmíněný rozpor s dobrými mravy. S ohledem na uvedené závěry o neplatnosti smlouvy tak soud žalovanému uložil povinnost vrátit peněžní prostředky ve výši 6 300 Kč z titulu bezdůvodného obohacení podle ust. § 2991 odst. 1, obč. zák., které získal bez spravedlivého důvodu, neboť žalovaný nepřednesl soudu žádná tvrzení, z nichž by vyplynulo, že si uvedenou částku může ponechat. Soud má totiž dále za to, že ujednání o platbách nad rámec poskytnuté jistiny nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, neboť v případě dané zápůjčky, by tuto zápůjčku nebylo možno s ohledem na záměr vydlužitele získat z poskytnutí peněžních prostředků určitý výnos, posoudit jako zápůjčku bezúročnou. Smlouva je tak neplatná jako celek. Přestože žalovaný neměl povinnost peněžní prostředky vrátit způsobem sjednaným ve smlouvě, s ohledem na její neplatnost mohl uvedené peněžní prostředky vrátit na základě výzvy k úhradě dlužné částky, a soud tak dospěl k závěru, že je v prodlení. Vedle uvedené částky je tedy žalovaný povinen žalobkyni zaplatit úrok z prodlení ve výši určené předpisy práva občanského, tj. úrok z prodlení dle ust. § 1970 obč. zák., jdoucí od splatnosti, kterou soud určil podle ust. § 1958 odst. 2 obč. zák., dle kterého neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned, a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Pohledávka z titulu bezdůvodného obohacení je totiž pohledávkou splatnou na výzvu, neboť den splatnosti nebyl smluven. Za řádnou výzvu k plnění považuje soud v daném případě předžalobní upomínku ze dne 7.5.2020, kterou odeslal zástupce žalobkyně žalovanému prostřednictvím poštovní přepravy dne 10.5.2020 tak, jak vyplývá z příslušného podacího archu a za využití domněnky stanovené v ust. § 573 obč. zák. vychází soud z toho, že tato výzva došla žalovanému třetí pracovní den po odeslání, v daném případě tedy dne 13.5.2015, a žalovaný měl plnit den následující, a v prodlení je tak od 15.5.2020. V rámci spravedlivého uspořádání vztahu soud do dlužné částky představující bezdůvodné obohacení v původní výši 4 000 Kč zahrnul částečné platby, které žalobkyně jako plnění na domnělou zápůjčku přijala, tj. platby ve výši 2 301 Kč. Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Jelikož soud dále dospěl k závěru, že z žalobkyní předložené smlouvy o postoupení pohledávek, lze dovodit vůli společnosti [právnická osoba] a žalobkyně postoupit pohledávku z právního jednání založeného předáním částky 4 000 Kč, byť na základě neplatné smlouvy, posoudil soud zmíněnou smlouvu o postoupení pohledávek jako smlouvu podle ust. § 1879 obč. zák., na základě které došlo ke změně v osobě věřitele uvedené pohledávky z bezdůvodného obohacení, a soud tedy povinnost vydat bezdůvodné obohacení uložil žalovanému ve prospěch žalobkyně jako nového věřitele.

5. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je odůvodněno ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., na základě kterého by měla právo na náhradu nákladů řízení žalovaný, jako převážně úspěšnější účastník sporu. Žalovanému však v souvislosti s tímto řízení žádné náklady nevznikly, soud tedy o nich rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na jejich náhradu nemá.

6. O způsobu plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř., na základě kterého určil k plnění uložených povinností zákonem stanovenou třídenní lhůtu, neboť neshledal důvody pro stanovení lhůty příznivější.