20 C 193/2020

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Simetem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 1 900 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba o 1 900 Kč s 8,5% úrokem z prodlení ročně z částky 1 900 Kč od 31. 05. 2018 do zaplacení se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 1 900 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že:„ Žalobce nabyl pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 14.8.2019 mezi [právnická osoba] vries [právnická osoba], [IČO], zapsaného v OR vedeném Krajským soudem v [obec], oddíl C, vložka [číslo], sídlem [adresa], postupitelem a společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO], jako postupníkem a novým věřitelem. Smlouva o půjčce byla uzavřená se společností [právnická osoba], s. se [ulice a číslo], [část obce], [obec a číslo] je vedeno u Městského soudu v Praze pod spisovou značkou C [číslo] [právnická osoba] je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Žalovaný je fyzickou osobou nepodnikající. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne 2018 [číslo] smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytnul žalovanému úvěr ve výši 1900 Kč, který měl být splacen dne 2018 [číslo]. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal (o čemž svědčí předkládaný výpis z bankovního účtu věřitele (žalobce navrhuje provedení důkazu touto listinou), avšak po uvedeném datu splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 1900 Kč a dále z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 349 Kč, stanoveného dle čl. 4 smlouvy o úvěru. Původní věřitel poskytoval úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Žalovaný následně odsouhlasil znění Úvěrové smlouvy, jakožto podmiňující krok pro pokračování v registraci na webových stránkách původního věřitele. Žalovanému bylo přiděleno klientské [číslo]. Žalovaný zaslal původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet, mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění obsaženém v příloze tohoto návrhu s navrhovanou výší úvěru a splatností, jak jsou uvedeny výše. Žalovaný tento návrh smlouvy akceptoval a původní věřitel úvěr žalovanému vyplatil dne 2018 [číslo]. K uživatelskému účtu měl pomocí vlastního hesla přístup jen žalovaný. Úvěr byl převeden z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalobce identifikovala platbu úvěru uvedením variabilního symbolu [číslo]. Úvěr byl žalovanému prokazatelně poskytnut, jak je patrno z přiloženého výpisu z bankovního účtu žalobce (nebo potvrzením o provedené platbě), ale přesto nebyl žalovaným do dnešního dne uhrazen v celé výši. Žalovaný nevrátil úvěr v datech splatnosti. Odeslání upomínky předcházel pokus kontaktovat žalovaného telefonicky, avšak bezúspěšně. Upomínka byla právním zástupcem žalobce odeslána dne 2019 [číslo]. Pokud by soud neuznal nárok žalobce na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požaduje žalobce, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. K prokázání skutečnosti, že žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky v tvrzené výši, navrhuje žalobce, aby soud učinil dotaz na banku žalovaného tj. [právnická osoba], zda mu byla v měsíci květnu 2018 zaslána na účet č. [bankovní účet] částka 1900 Kč pod variabilním symbolem [číslo] a zda je majitelem účtu právě žalovaný. Celková výše nároků žalobce po zohlednění případných dílčích plateb ze strany žalovaného ve výši Kč činí celkem 2249 Kč nejpozději splatných dne 2018 [číslo].“.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a soud tak skutkový stav věci zjišťoval pouze na podkladě důkazů předložených žalobkyní.

3. Zjevně pro prokázání skutkového tvrzení o tom, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba] dne [datum] smlouvu o úvěru, předložila žalobkyně soudu dokument označený jako Úvěrová smlouva [číslo] v níž je skutečně jako smluvní strana uvedená zmíněná společnost [právnická osoba] a žalovaný jako klient. Obsahem uvedené smlouvy je závazek označené společnosti poskytnout žalovanému úvěr ve výši 1 900 Kč s tím, že žalovaný se měl zavázat k zaplacení částky 2 249 Kč v době splatnosti 15 dnů, tj. do 30. 5. 2018. Uvedená smlouva dále obsahuje ujednání o tom, že pokud vrátí žalovaný jako klient celou částku do dne splatnosti, právo společnosti na zaplacení úroku ve výši zápůjční úrokové sazby bez dalšího automaticky zaniká a úvěr je poskytnut jako bezúročný. V případě, že do dne splatnosti nebude celá jistina úvěru klientem uhrazena, je klient povinen uhradit společnosti úrok ve výši zápůjční úrokové sazby. Smlouva dále obsahuje ustanovení o způsobu jejím uzavřením a podmínkách čerpání a to tak, že smlouva nabývá platnosti postupem podle všeobecných smluvních podmínek, je zde dále mimo jiné uvedeno, že žalovaný byl povinen ověřit svůj bankovní účet prostřednictvím příslušné aplikace a provést verifikační platbu. Smlouva není ve svém závěru datována, ani není opatřena podpisy v jakékoliv podobě. Soud dále z žalobkyní předloženého výpisu z běžného účtu vedeného u [obec] spořitelny pod [číslo] zjistil, že ve prospěch účtu č. [bankovní účet] byla dne [anonymizováno] převedena částka 1 900 Kč s poznámkou [webová adresa] půjčka. Soud dále zjistil, že [webová adresa] je adresa internetových stránek společnosti [právnická osoba] tak, jak je uvedeno v dokumentu označeném jako Úvěrová smlouva [číslo] dále, že účet, na který byla zmíněná částka převedena, je účtem, jehož majitelem byl žalovaný, a to rovněž v době, kdy na něj tato částka byla převedena, přičemž uvedená skutečnost vyplývá ze sdělení [obec] spořitelny ze dne 11. 12. 2020, v němž bylo opětovně potvrzeno připsání uvedené částky na účet, jehož majitelem je žalovaný. Na základě shora uvedených skutkových zjištění mohl soud učinit průběžný závěr o tom, že mezi žalovaným a společností [právnická osoba] vznikl závazek, avšak nikoliv v podobě smlouvy o úvěru podle ustanovení § 2395 obč. zák., dle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Nutnou součástí smlouvy o úvěru je ujednání o úrocích, přičemž žalobkyní předložená smlouva podle svého obsahu takovéto ujednání neobsahovala. Smlouva sice obsahovala ujednání o úroku, který by však žalovaný neplatil, pokud by poskytnuté peněžní prostředky vrátil ve lhůtě splatnosti, přičemž by v opačném případě byl smluvené úroky povinen zaplatit. Uvedený závazek by soud podle obsahu mohl nanejvýš posoudit jako zápůjčku, kterou lze sjednat jako bezúročnou, přičemž ujednání o případných úrocích placených poté, co nebyla jistina peněžních prostředků včas vrácena, by soud mohl posoudit jako ujednání o úrocích z prodlení, a nikoliv jako ujednání o úrocích v podobě tzv. obchodních úroků, tedy o ceně zapůjčených peněžních prostředků. Pokud soud hovořil o závazku vzniklým mezi žalovaným a společností [právnická osoba], tak měl na mysli závazek v podobě bezdůvodného obohacení vzniklý poskytnutím zmíněné částky 1 900 Kč, neboť žalobkyně nepředložila důkazy o tom, že žalovaný přistoupil ke smlouvě shora uvedeném obsahu. Žalobkyně sice popsala kontraktační proces, tj. že smlouva byla uzavřena dálkově v prostředí internetu, však žádné důkazy k tomuto tvrzení kromě samotné smlouvy, která neobsahuje žádné projevy vůle stran přistoupit k ní, nepředložila. Jelikož žalovaný žádné vyjádření k žalobě neposkytl, tj. žádná skutková tvrzení, která by mohla svědčit o jiném důvodu pro převod částky 1 900 Kč neuvedl, soud tak mohl uzavřít, že se žalovaný podle ustanovení § 2991 odst. 2 obč. zák. bezdůvodně obohatil získáním majetkové prospěchu plněním bez právního důvodu. Soud se tak při dalším zjišťování skutkového stavu zaměřil na to, zda je žalovaný povinen podle ustanovení § 2991 odst. 1 obč, zák. bezdůvodné obohacení vydat. Soud se tedy s ohledem na jinou právní kvalifikaci původního závazku než tu, kterou uvedla v žalobě žalobkyně, zaměřil přes zjišťování skutkového stavu na to, zda došlo k postoupení pohledávky založené převodem několikráte zmíněné částky 1 900 Kč ve prospěch žalovaného. Pro prokázání změny v osobě věřitele uvedené pohledávky, byť by se jednalo o pohledávku z titulu bezdůvodného obohacení, předložila žalobkyně soudu smlouvu označenou jako Smlouvu o postoupení pohledávek, v níž jako postupitel vystupuje [právnická osoba] vries [anonymizováno], s. r, o. jako postupitel a žalobkyně jako postupník, přičemž z přílohy připojené k této smlouvě vyplývá, že předmětem smlouvy o postoupení pohledávek mělo být postoupení pohledávky za žalovaným z titulu zmíněné smlouvy o úvěru. Soud měl ještě k dispozici od žalobkyně oznámení o postoupení pohledávek ze dne 18. 11. 2019, v němž [právnická osoba] vries [právnická osoba] oznamuje žalovanému postoupení pohledávky ze smlouvy [číslo] na žalobkyni s tím, že původním věřitelem byla společnost [právnická osoba]. Uvedené oznámení bylo k poštovní přepravě podáno 18. 11. 2019, jak vyplývá z příslušného podacího lístku. Soud však neměl k dispozici žádný důkaz o tom, že pohledávku postoupil původní věřitel, tedy společnost [právnická osoba] na [právnická osoba] vries [právnická osoba]. Soud tedy neměl k dispozici ani oznámení o postoupení pohledávky ze strany společnosti [právnická osoba], které by v krajním případě pro prokázání tohoto postoupení postačovalo. S ohledem na nedostatek těchto důkazů tak soud nemohl učinit závěr o tom, že došlo k dvojnásobné změně v osobě věřitele uvedené pohledávky podle § 1789 obč. zák., a žalobu tak pro neunesení břemene důkazního zamítl, přičemž žalobkyni pro její nepřítomnost u jednání nemohl poučit o doplnění tohoto důkazu se stále spornému tvrzení podle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř.. Zmíněné oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18. 11. 2019 tímto důkazem být nemohlo, neboť se jedná o oznámení nikoliv původního věřitele pohledávky, ale tvrzeného prvního postupníka.

4. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je odůvodněno ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., na základě kterého by měl právo na náhradu nákladů řízení žalovaný jako úspěšný účastník sporu. Žalovanému však v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly, soud tak rozhodl, že žádný z účastníků právo na jejich náhradu nemá.