20 C 193/2020

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Simetem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 1 900 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o 1 900 Kč s 8,5% úrokem z prodlení ročně z částky 1 900 Kč od 31. 05. 2018 do zaplacení se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 1 900 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že:„ Žalobce nabyl pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 14.8.2019 mezi právnická osoba vries právnická osoba, IČO, zapsaného v OR vedeném Krajským soudem v obec, oddíl C, vložka číslo, sídlem adresa, postupitelem a společností právnická osoba, se sídlem adresa, IČO, jako postupníkem a novým věřitelem. Smlouva o půjčce byla uzavřená se společností právnická osoba, s. se ulice a číslo, část obce, obec a číslo je vedeno u Městského soudu v Praze pod spisovou značkou C číslo právnická osoba je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Žalovaný je fyzickou osobou nepodnikající. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne 2018 číslo smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytnul žalovanému úvěr ve výši 1900 Kč, který měl být splacen dne 2018 číslo. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal (o čemž svědčí předkládaný výpis z bankovního účtu věřitele (žalobce navrhuje provedení důkazu touto listinou), avšak po uvedeném datu splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 1900 Kč a dále z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 349 Kč, stanoveného dle čl. 4 smlouvy o úvěru. Původní věřitel poskytoval úvěry prostřednictvím své webové stránky webová adresa, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Žalovaný následně odsouhlasil znění Úvěrové smlouvy, jakožto podmiňující krok pro pokračování v registraci na webových stránkách původního věřitele. Žalovanému bylo přiděleno klientské číslo. Žalovaný zaslal původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet, mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění obsaženém v příloze tohoto návrhu s navrhovanou výší úvěru a splatností, jak jsou uvedeny výše. Žalovaný tento návrh smlouvy akceptoval a původní věřitel úvěr žalovanému vyplatil dne 2018 číslo. K uživatelskému účtu měl pomocí vlastního hesla přístup jen žalovaný. Úvěr byl převeden z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. bankovní účet. Žalobce identifikovala platbu úvěru uvedením variabilního symbolu číslo. Úvěr byl žalovanému prokazatelně poskytnut, jak je patrno z přiloženého výpisu z bankovního účtu žalobce (nebo potvrzením o provedené platbě), ale přesto nebyl žalovaným do dnešního dne uhrazen v celé výši. Žalovaný nevrátil úvěr v datech splatnosti. Odeslání upomínky předcházel pokus kontaktovat žalovaného telefonicky, avšak bezúspěšně. Upomínka byla právním zástupcem žalobce odeslána dne 2019 číslo. Pokud by soud neuznal nárok žalobce na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požaduje žalobce, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. K prokázání skutečnosti, že žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky v tvrzené výši, navrhuje žalobce, aby soud učinil dotaz na banku žalovaného tj. právnická osoba, zda mu byla v měsíci květnu 2018 zaslána na účet č. bankovní účet částka 1900 Kč pod variabilním symbolem číslo a zda je majitelem účtu právě žalovaný. Celková výše nároků žalobce po zohlednění případných dílčích plateb ze strany žalovaného ve výši Kč činí celkem 2249 Kč nejpozději splatných dne 2018 číslo.“.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a soud tak skutkový stav věci zjišťoval pouze na podkladě důkazů předložených žalobkyní.

3. Zjevně pro prokázání skutkového tvrzení o tom, že žalovaný uzavřel se společností právnická osoba dne datum smlouvu o úvěru, předložila žalobkyně soudu dokument označený jako Úvěrová smlouva číslo v níž je skutečně jako smluvní strana uvedená zmíněná společnost právnická osoba a žalovaný jako klient. Obsahem uvedené smlouvy je závazek označené společnosti poskytnout žalovanému úvěr ve výši 1 900 Kč s tím, že žalovaný se měl zavázat k zaplacení částky 2 249 Kč v době splatnosti 15 dnů, tj. do 30. 5. 2018. Uvedená smlouva dále obsahuje ujednání o tom, že pokud vrátí žalovaný jako klient celou částku do dne splatnosti, právo společnosti na zaplacení úroku ve výši zápůjční úrokové sazby bez dalšího automaticky zaniká a úvěr je poskytnut jako bezúročný. V případě, že do dne splatnosti nebude celá jistina úvěru klientem uhrazena, je klient povinen uhradit společnosti úrok ve výši zápůjční úrokové sazby. Smlouva dále obsahuje ustanovení o způsobu jejím uzavřením a podmínkách čerpání a to tak, že smlouva nabývá platnosti postupem podle všeobecných smluvních podmínek, je zde dále mimo jiné uvedeno, že žalovaný byl povinen ověřit svůj bankovní účet prostřednictvím příslušné aplikace a provést verifikační platbu. Smlouva není ve svém závěru datována, ani není opatřena podpisy v jakékoliv podobě. Soud dále z žalobkyní předloženého výpisu z běžného účtu vedeného u obec spořitelny pod číslo zjistil, že ve prospěch účtu č. bankovní účet byla dne anonymizováno převedena částka 1 900 Kč s poznámkou webová adresa půjčka. Soud dále zjistil, že webová adresa je adresa internetových stránek společnosti právnická osoba tak, jak je uvedeno v dokumentu označeném jako Úvěrová smlouva číslo dále, že účet, na který byla zmíněná částka převedena, je účtem, jehož majitelem byl žalovaný, a to rovněž v době, kdy na něj tato částka byla převedena, přičemž uvedená skutečnost vyplývá ze sdělení obec spořitelny ze dne 11. 12. 2020, v němž bylo opětovně potvrzeno připsání uvedené částky na účet, jehož majitelem je žalovaný. Na základě shora uvedených skutkových zjištění mohl soud učinit průběžný závěr o tom, že mezi žalovaným a společností právnická osoba vznikl závazek, avšak nikoliv v podobě smlouvy o úvěru podle ustanovení § 2395 obč. zák., dle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Nutnou součástí smlouvy o úvěru je ujednání o úrocích, přičemž žalobkyní předložená smlouva podle svého obsahu takovéto ujednání neobsahovala. Smlouva sice obsahovala ujednání o úroku, který by však žalovaný neplatil, pokud by poskytnuté peněžní prostředky vrátil ve lhůtě splatnosti, přičemž by v opačném případě byl smluvené úroky povinen zaplatit. Uvedený závazek by soud podle obsahu mohl nanejvýš posoudit jako zápůjčku, kterou lze sjednat jako bezúročnou, přičemž ujednání o případných úrocích placených poté, co nebyla jistina peněžních prostředků včas vrácena, by soud mohl posoudit jako ujednání o úrocích z prodlení, a nikoliv jako ujednání o úrocích v podobě tzv. obchodních úroků, tedy o ceně zapůjčených peněžních prostředků. Pokud soud hovořil o závazku vzniklým mezi žalovaným a společností právnická osoba, tak měl na mysli závazek v podobě bezdůvodného obohacení vzniklý poskytnutím zmíněné částky 1 900 Kč, neboť žalobkyně nepředložila důkazy o tom, že žalovaný přistoupil ke smlouvě shora uvedeném obsahu. Žalobkyně sice popsala kontraktační proces, tj. že smlouva byla uzavřena dálkově v prostředí internetu, však žádné důkazy k tomuto tvrzení kromě samotné smlouvy, která neobsahuje žádné projevy vůle stran přistoupit k ní, nepředložila. Jelikož žalovaný žádné vyjádření k žalobě neposkytl, tj. žádná skutková tvrzení, která by mohla svědčit o jiném důvodu pro převod částky 1 900 Kč neuvedl, soud tak mohl uzavřít, že se žalovaný podle ustanovení § 2991 odst. 2 obč. zák. bezdůvodně obohatil získáním majetkové prospěchu plněním bez právního důvodu. Soud se tak při dalším zjišťování skutkového stavu zaměřil na to, zda je žalovaný povinen podle ustanovení § 2991 odst. 1 obč, zák. bezdůvodné obohacení vydat. Soud se tedy s ohledem na jinou právní kvalifikaci původního závazku než tu, kterou uvedla v žalobě žalobkyně, zaměřil přes zjišťování skutkového stavu na to, zda došlo k postoupení pohledávky založené převodem několikráte zmíněné částky 1 900 Kč ve prospěch žalovaného. Pro prokázání změny v osobě věřitele uvedené pohledávky, byť by se jednalo o pohledávku z titulu bezdůvodného obohacení, předložila žalobkyně soudu smlouvu označenou jako Smlouvu o postoupení pohledávek, v níž jako postupitel vystupuje právnická osoba vries anonymizováno, s. r, o. jako postupitel a žalobkyně jako postupník, přičemž z přílohy připojené k této smlouvě vyplývá, že předmětem smlouvy o postoupení pohledávek mělo být postoupení pohledávky za žalovaným z titulu zmíněné smlouvy o úvěru. Soud měl ještě k dispozici od žalobkyně oznámení o postoupení pohledávek ze dne 18. 11. 2019, v němž právnická osoba vries právnická osoba oznamuje žalovanému postoupení pohledávky ze smlouvy číslo na žalobkyni s tím, že původním věřitelem byla společnost právnická osoba. Uvedené oznámení bylo k poštovní přepravě podáno 18. 11. 2019, jak vyplývá z příslušného podacího lístku. Soud však neměl k dispozici žádný důkaz o tom, že pohledávku postoupil původní věřitel, tedy společnost právnická osoba na právnická osoba vries právnická osoba. Soud tedy neměl k dispozici ani oznámení o postoupení pohledávky ze strany společnosti právnická osoba, které by v krajním případě pro prokázání tohoto postoupení postačovalo. S ohledem na nedostatek těchto důkazů tak soud nemohl učinit závěr o tom, že došlo k dvojnásobné změně v osobě věřitele uvedené pohledávky podle § 1789 obč. zák., a žalobu tak pro neunesení břemene důkazního zamítl, přičemž žalobkyni pro její nepřítomnost u jednání nemohl poučit o doplnění tohoto důkazu se stále spornému tvrzení podle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř.. Zmíněné oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18. 11. 2019 tímto důkazem být nemohlo, neboť se jedná o oznámení nikoliv původního věřitele pohledávky, ale tvrzeného prvního postupníka.

4. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je odůvodněno ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., na základě kterého by měl právo na náhradu nákladů řízení žalovaný jako úspěšný účastník sporu. Žalovanému však v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly, soud tak rozhodl, že žádný z účastníků právo na jejich náhradu nemá. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.