20 C 205/2022

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Simetem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 5 768 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 1 592 Kč s 15 % úrokem z prodlení ročně z částky 1 592 od 11. 12. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba o 4 176 Kč s úrokem z prodlení ve výši určené předpisy práva občanského jdoucí z částky 5 768 Kč od 2. 7. 2015 do 10. 12. 2022 a z částky 4 176 Kč od 11. 12. 2022 do zaplacení se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí 7 857,89 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že:„ Žalovaný uzavřel dne [datum] s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], Smlouvu o půjčce [číslo] dále jen " Smlouva. Na základě této Smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli celkem částku ve výši 10 176 Kč (půjčka ve výši 6 000 Kč, souhrnný poplatek ve výši 4 176 Kč). Půjčka měla být splácena v hotovosti v 53-pravidelných týdenních splátkách po 192 Kč. Úhrady měly být spláceny do rukou osoby uvedené v čl. 13 Smluvních podmínek. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas. Při nesplnění povinnosti uhrazení splátky měl dle čl. 8 Smluvních podmínek původní věřitel právo požadovat uhrazení celé zbylé částky půjčky včetně souhrnného poplatku, a to v nejbližším termínu pro výběr týdenní splátky. Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tedy po uplynutí 53 týdnů od data podpisu, t.j [datum]. Žalobceod právního předchůdce neobdržel informace o datech a výši jednotlivých úhrad žalovaného na jeho dluh, pouze o celkové výši úhrad tj. 4 408 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], uzavřené mezi původním věřitelem a přechodným věřitelem [právnická osoba] [anonymizováno], došlo s účinností ke dni [datum] k postoupení pohledávky na přechodného věřitele. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne [datum]. Hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 5 768 Kč. V souladu s ustanovením čl. 5 Smlouvy bylo plnění žalovaného alokováno nejprve na příslušenství pohledávky (souhrnný poplatek) a následně na jistinu. Postoupená pohledávka se proto skládá z: Jistiny ve výši: 5 768 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi přechodným věřitelem spol. [anonymizována dvě slova] a žalobcem [název žalobkyně] došlo k témuž dni k postoupení předmětné pohledávky na žalobce. Smlouva nabyla platnosti a účinnosti ke dni [datum], k tomu prosím vizte čl. XV. odst. 15.3 in fine smlouvy. Postoupení pohledávek bylo na základě ujednání smluvních stran účinné k témuž dni, tj. ke dni nabytí účinnosti smlouvy, k tomu prosím vizte čl. II. odst. 2.1. a 2.2. smlouvy. Žalovaný byl o změně věřitele informován přípisem ze dne 17.09.2018. Z výše uvedeného dovozuje žalobce svou aktivní procesní legitimaci.“.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Ke stavu věci soud zjistil, že žalovaný označený jako zákazník a společnost [právnická osoba] uzavřeli dne [datum] smlouvu označenou jako Smlouva o půjčce s odkazem na zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník. Za nedílnou součást smlouvy prohlásily její strany smluvní podmínky uvedené na zadní straně formuláře. Smlouva byla uzavřená, jak je již zmíněno, na tiskopisu s připravenými rubrikami pro individualizované údaje, kterými byly především personálie žalovaného a dále výše půjčky, kterou uvedená společnost žalovanému poskytla, a jejíž převzetí v hotovosti v místě svého bydliště žalovaný potvrdil podpisem této smlouvy, v daném případě 6 000 Kč. Další z údajů, který byl do zmíněného formuláře doplněn, byl údaj o výši tzv. souhrnného poplatku, v daném případě se jednalo o částku ve výši 4 176 Kč a dále údaj o celkové částce, kterou měl žalovaný jako zákazník na základě této smlouvy zaplatit, tj. 10 176 Kč. Způsob splacení uvedené částky byl sjednán tak, že žalovaný měl dluh zaplatit v 53 týdenních splátkách po 192 Kč, když první splátku byl povinen zaplatit 7. den od uzavření smlouvy a každou následující týdenní splátku vždy nejpozději do konce každého následujícího týdenního období, a to vždy do rukou osoby uvedené v čl. 13 smluvních podmínek. Dle zmíněného článku 13 smluvních podmínek se mělo jednat o oprávněnou osobu pro výkon práv týkajících se vybírání dlužných splátek. Ve Smluvních podmínkách byl dále v jejich článku 1 uveden údaj o roční procentní sazbě nákladů (RPSN), s níž měl být žalovaný seznámen s tím, že v případě půjčky, která se splácí 53 týdnů tato RPSN představuje 206,8 %. Soud dále zjistil, že společnost [právnická osoba] a [právnická osoba] [anonymizováno] uzavřely dne [datum] smlouvu označenou jako Smlouva o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo postoupení pohledávek vzniklých ze smluv o půjčce specifikovaných v Příloze č. 1 k této smlouvě. Z uvedené Přílohy č. 1 vyplývá, že se mělo rovněž jednat o pohledávku ze shora uvedené smlouvy o půjčce, kterou společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovaným. K dalšímu postoupení mj. téže pohledávky došlo smlouvou uzavřenou mezi žalobkyní a [právnická osoba] [anonymizováno] dne [datum]. Postoupení pohledávky oznámila společnost [právnická osoba] žalovanému prostřednictvím dopisu ze dne 25.6.2015 a [právnická osoba] [anonymizováno] přípisem ze dne 17.9.2018, v němž ho zároveň vyzvala k úhradě pohledávky. O zaplacení dlužné částky ze smlouvy o půjčce po jejím postoupení byl žalovaný vyzván ještě prostřednictvím zástupce žalobce, a to předžalobní upomínkou ze dne 15.02.2022. Soud dále z předložených podacích archů zjistil, že uvedená oznámení o postoupení pohledávek a předžalobní upomínka byla sice předána k poštovní přepravě, avšak s vždy s adresou odlišnou od adresy žalovaného uvedené ve smlouvě o půjčce.

4. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění má soud za to, že mezi žalovaným a společností [právnická osoba] nevznikl uzavřením shora uvedené Smlouvy o půjčce závazek v podobě úročné půjčky podle ust. § 657 obč. zákoníku účinného do 31.12.2013, dle kterého smlouvu o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu; a dle ust. § 658 odst. 1 obč. zák. účinného do 31.12.2013, dle kterého při půjčce peněžité lze dohodnout úroky, byť strany uvedené smlouvy zjevně uzavření tohoto druhu závazku zamýšlely, což soud dovozuje ze zřejmého obsahu smlouvy, a dále z odkazu na ustanovení občanského zákoníku účinného do 31.12.2013 v úvodních ustanoveních smlouvy. Neplatnost závazku (smlouvy o půjčce) dovozuje soud z ujednání o výši úroků, které měl žalovaný z půjčených peněz společnosti [právnická osoba] zaplatit. Soud totiž dospěl k závěru, že částka 4 176 Kč, kterou měl žalovaný vedle jistiny půjčky 6 000 Kč navíc zaplatit, byť je označená jako souhrnný poplatek, by v případě platné smlouvy nemohla představovat nic jiného, než zmíněné úroky podle ust. § 658 odst. 1 obč. zákoníku, tedy formu úplaty za poskytnuté prostředky v podobě jistiny ve výši 6 000 Kč [právnická osoba] byla společností, která se zabývala v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých půjček, resp. spotřebitelských úvěrů, a zmíněná odměna označovaná ve formulářových smlouvách jako souhrnný poplatek by za předpokladu platnosti závazku nemohla být z hlediska právní kvalifikace tohoto ujednání ničím jiným, než zmíněným úrokem. Výše úroků však byla v daném případě sjednaná nemravně, tj. v rozporu s ust. § 3 odst. 1 obč. zákoníku účinného do 31.12.2013, dle kterého výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Zmíněnou nemravnost soud dovozuje z výše sjednaných úroků, kterou lze s přihlédnutím ke sjednanému způsobu splácení pro účely tohoto rozhodnutí vyjádřit z ročního hlediska téměř jako výši tzv. RPSN, jež byla ve smlouvě vypočtena na 206,8 %. V daném případě je totiž výše RPSN téměř shodná s výší úrokové sazby, neboť v uvedené smlouvě žalovaný kromě zmíněného souhrnného poplatku, resp. úroku, nic jiného vedle jistiny společnosti [právnická osoba] splatit neměl, a celkové náklady úvěru tak tvoří pouze úrok. Případný rozdíl ve výši roční sazby úroků a výší RPSN může být dán pouze časovou hodnotou peněz, přičemž tento rozdíl by byl v daném případě nepatrný, a na zmíněnou nemravnost příslušenství lze tak jednoduše usuzovat z hlediska ve smlouvě vyjádřené RPSN. Pro zjednodušení odůvodnění tohoto závěru soud odkazuje na rozhodnutí NS sp. zn. 21Cdo 1484/2004, v němž je vyřčen zmíněný právní názor stran rozporu určité výše úroků sjednaných ve smyslu ust. § 658 odst. 1 obč. zák. v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Z uvedeného rozhodnutí NS lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o půjčce. Jelikož je v daném případě již na první pohled ve smlouvě vyjádřený úrok, resp. roční procentní sazba nákladů vysoká, zjišťoval soud, jaká byla průměrná roční procentní sazba nákladů, poskytnutých bankami domácnostem, tj. spotřebitelům v České republice v období uzavření dané smlouvy o půjčce. Pro správnost této úvahy soud tedy neporovnával úrokovou sazbu, ale zmíněnou roční procentní sazbu nákladů, která je ve smlouvě o úvěru v daném případě vyjádřena jako 206,8 %. Z údajů dostupných na internetových stránkách ČNB [webová adresa]) soud zjistil, že zmíněná roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů se v období měsíce dubna roku 2007 pohybovala na úrovni 12,14, z čehož vyplývá, že RPSN v dané smlouvě o půjčce celorepublikový průměr přesahovala více než 17x. Ujednání o platbách nad rámec půjčené jistiny vyjádřených roční průměrnou sazbou nákladů je tak v projednávaném případě v rozporu s dobrými mravy, a podle ust. § 39 obč. zákoníku účinného do 31.12.2013 neplatné. Ještě znatelnější rozpor s dobrými mravy je v případě porovnání průměrné výše úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem, tj. spotřebitelům, v České republice v témže období, neboť z totožného zdroje lze zjistit, že tato sazba byla 11,63 % ročně. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možno takto vysokou sazbu nákladů, resp. úroků, v daném případě akceptovat. Naopak z dostupných zjištění vyplývá, že se jednalo standardní nabídku půjčky doručenou až do bydliště žalovaného. Soud se dále zabýval tím, zda lze v duchu zmíněného rozhodnutí NS 21Cdo 1484/2004 ujednání o platbách nad rámec poskytnuté jistiny oddělit od ostatního obsahu smlouvy, neboť v případě půjčky, na rozdíl od úvěru, jehož pojmovým znakem je ujednání o úrocích, lze půjčku sjednat jako bezúročnou. Soud v daném případě dospěl k závěru, že toto ujednání od ostatního obsahu smlouvy oddělit nelze. [právnická osoba] bez jakýchkoliv pochybností totiž peněžní prostředky jako domnělou půjčku (resp. spotřebitelský úvěr ve smyslu tehdy platného a účinného zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru) poskytla právě za účelem získání úroků, resp. jiných plnění v rámci svého podnikání, a pokud by žalovaný smlouvu za podmínek stanovených společností [právnická osoba] neuzavřel, zjevně by k poskytnutí půjčky v podobě bezúročné půjčky nedošlo. Jednalo se totiž o adhézní smlouvu nepřipouštějící vyjednávání o jejím obsahu, a žalovaný jí mohla pouze uzavřít, či odmítnout. [právnická osoba] by jistě žalovanému jinou, než úročnou půjčku neposkytla. Lze rovněž učinit závěr, že pokud je nemravná převážná část ujednání smlouvy, způsobuje toto nemravné, a tudíž neplatné ujednání neplatnost celého právního jednání. Žalovanému tudíž nevznikla povinnost vrátit vedle poskytnutých peněžních prostředků ve výši 6 000 Kč povinnost jiná, a s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o půjčce jako celku představovalo plnění společnosti [právnická osoba] ve prospěch žalovaného plnění z neplatného právního úkonu, kterým se žalovaný na úkor uvedené společnosti bezdůvodně obohatil. Z hlediska právního posouzení se tedy jedná o bezdůvodné obohacení podle ust. § 451 odst. 2 obč. zákoníku účinného do 31.12.2013. Podle ust. § 451 odst. 1 obč. zákoníku účinného do 31.12.2013, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Z obsahu žaloby vyplývá, že žalovaný žalobci, resp. jeho právnímu předchůdci již část svého dluhu uhradil, a tuto částečnou úhrady ve výši 4 408 Kč je třeba zohlednit oproti výši skutečného dluhu. Jelikož v daném případě připadá v úvahu vrácení toliko zmíněného bezdůvodného obohacení ve výši 6 000 Kč, je žaloba důvodná pouze co do částky 1 592 Kč, a soud ji tak ve zbytku zamítnul, tj. včetně požadavku na úroky z prodlení, vyjma úroků z prodlení, jež je žalovaný povinen zaplatit dle ust. § 517 odst. 2 občanského zákoníku účinného do 31.12.2013 z částky 1 592 Kč představující zmíněné bezdůvodné obohacení, a to z následujících důvodů. Pohledávka z bezdůvodného obohacení v daném případě představuje pohledávku, jejíž splatnost s ohledem na absenci dohody týkající se splatnosti nebyla stanovena, a žalovaný tak byl podle ust. § 563 obč. zákoníku účinného do 31.12.2013 povinen plnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. Žalovaný tedy nebyl povinen plnit podle neplatného ujednání ve smlouvě v dohodnutých splátkách. Jelikož žalobce neprokázal, že by žalovaný byl po předání peněžních prostředků vyzván k plnění dříve, než prostřednictvím doručené žaloby, neboť předchozí oznámení o postoupení pohledávky a upomínka byly zaslány na adresy rozdílné od smlouvy, přičemž žalobkyně nedoložila důvod, proč bylo doručováno na jiné adresy, považuje soud za první den prodlení den 11.12.2022. Žaloba, podle které mohl žalovaný plnit přinejmenším dluh na jistině, mu byla s účinky doručení do vlastních rukou doručena dne 9.12.2022, a žalovaný měl plnit den následující. Neplnil, a v prodlení je tak od 11.12.2022. Poněvadž soud dále dospěl k závěru, že z žalobkyním předložených smluv o postoupení pohledávek lze dovodit vůli společnosti [právnická osoba], [právnická osoba] [anonymizováno] a žalobkyně postoupit pohledávku z právního jednání založeného předáním částky 6 000 Kč, byť na základě neplatné smlouvy o půjčce, posoudil soud zmíněné smlouvy o postoupení pohledávek jako smlouvy podle ust. § 1879 obč. zákoníku účinného od 1.1.2014, na základě kterých došlo ke změně v osobě věřitele uvedené pohledávky z bezdůvodného obohacení, a soud tedy povinnost vydat zbývající část nevyrovnaného bezdůvodného obohacení uložil žalovanému ve prospěch žalobkyně jako nového věřitele.

5. Právní závěry vyplývající z rozhodnutí NS sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 byly zopakovány v rozhodnutí NS 33 Odo 236/2005, a právní předchůdce žalobce jako poskytovatel spotřebitelských úvěru tak měl tehdejší judikaturu v tomto směru vzít v rámci svého podnikání v úvahu. Neučinil tak, a po svých dlužnících tudíž požadoval plnění v rozporu s právním řádem. Soud dále považuje s ohledem na ustanovení § 13 občanského zákoníku za významné uvést, že si je vědom toho, že o nárocích žalobce jako postupníka pohledávek od společnosti [právnická osoba] vyplývajících z obdobných smluv již dříve rozhodoval, a žalobám vyhověl. Jednalo se však ve všech případech o jinou procesní situaci, kdy soud rozhodoval postupem podle ust. § 153b odst. 1 o.s.ř. rozsudkem pro zmeškání, tj. neprováděl dokazování za účelem zjišťování skutkového stavu věci, ale pouze hodnotil nesporná žalobní tvrzení. V daném případě tak po provedeném dokazování zjistil další okolnosti stran skutkového stavu věci, jež v žalobě uvedena nebyla, jako např. okolnosti předání peněžních prostředků, výše tzv. RPSN, adhézní charakter smlouvy atd., jež poté vedly k odlišnému právnímu posouzení a rozhodnutí ve věci.

6. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení vychází z ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., na základě kterého byl měl žalovaný jako převážně úspěšnější účastník řízení právo na poměrnou náhradu nákladů řízení. Jelikož mu však v souvislosti s tímto řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků právo na jejich náhradu nemá.