20 C 21/2023

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Simetem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 26 944 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 3 713,90 Kč s 15 % úrokem z prodlení ročně z částky 3 713,90 Kč od 5. 2. 2021 do zaplacení a dále 9 286,10 Kč s 15 % úrokem z prodlení ročně z částky 9 286,10 Kč od 5. 2. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba o 3 984 Kč, o úrok z prodlení ve výši 9 251,87 Kč, o úrok z prodlení ve výši určené předpisy práva občanského z částky 7 697,90 Kč od 19. 12. 2020 do 4. 2. 2021, z částky 3 894 Kč od 5. 2. 2021 do zaplacení a o 9 960 Kč, o úrok z prodlení ve výši 23 569,15 Kč, o úrok z prodlení ve výši určené předpisy práva občanského z částky 19 246,10 Kč od 19. 12. 2020 do 4. 2. 2021 a z částky 9 960 Kč od 5. 2. 2021 do zaplacení se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobce se proti žalovanému domáhal zaplacení 29 994 Kč s příslušenstvím sestávající ze dvou samostatných nároků.

2. První z nich odůvodnil tím, že:„ Mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] a žalovaným došlo k uzavření Smlouvy o půjčce [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této Smlouvy Smluvní podmínky smlouvy o půjčce otištěné na zadní straně Smlouvy (dále jen„ Podmínky“). Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 6.000,00 Kč (dále jen„ půjčka“ nebo„ jistina“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce i souhrnný poplatek ve výši 3.984,00 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a souhrnného poplatku a pojistného (bylo-li sjednáno) se žalovaný ve Smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 52 týdenních (sedmidenních) splátkách po 192,00 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 11.04.2006. Z tohoto smluvního ujednání tak bylo žalovanému známo, že nejpozději tohoto dne je povinen zaplatit celkovou dlužnou částku. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž již ke dni 22.01.2006 porušil své závazky ze Smlouvy. Právní předchůdce žalobce měl současně právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné částky. Žalovaný od uzavření Smlouvy do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku 2.286,10 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 05.01.2021. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Z této skutečnosti dovozuje žalobce svou procesní legitimaci. Ke dni podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek [datum] činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovaným částku 7.697,90 Kč. Její příslušenství pak tvoří zákonné úroky z prodlení. Za období od podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Žalobce tedy požaduje po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky ve výši 7.697,90 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 4.626,14 Kč a dlužné částky souhrnného poplatku ve výši 3.071,76 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 9.251,87 Kč, úroků z prodlení z celkové dlužné částky 7.697,90 Kč od 19.12.2020 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 9.251,87 Kč žalobce uvádí, že se jedná o úrok z prodlení v zákonné výši počítaný z celkové dlužné částky ve výši 7.697,90 Kč od 19.04.2006, tj. od marného uplynutí týdenní (sedmidenní) lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře do 18.12.2020“.

3. Druhý z nich odůvodnil tím, že:„ Mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] a žalovaným došlo k uzavření Smlouvy o půjčce [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této Smlouvy Smluvní podmínky smlouvy o půjčce otištěné na zadní straně Smlouvy (dále jen„ Podmínky“). Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 15.000,00 Kč (dále jen„ půjčka“ nebo„ jistina“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce i souhrnný poplatek ve výši 9.960,00 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a souhrnného poplatku a pojistného (bylo-li sjednáno) se žalovaný ve Smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 52 týdenních (sedmidenních) splátkách po 480,00 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 10.01.2006. Z tohoto smluvního ujednání tak bylo žalovanému známo, že nejpozději tohoto dne je povinen zaplatit celkovou dlužnou částku. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy. Již ze smluvního ujednání bylo přitom žalovanému současně známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne 10.01.2006. Marným uplynutím týdenní (sedmidenní) lhůty pro úhradu poslední splátky tak již byl žalovaný v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdce žalobce měl tohoto dne možnost požadovat uhrazení celé dlužné částky. Právní předchůdce žalobce měl současně právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné částky. Žalovaný od uzavření Smlouvy do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku 5.713,90 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Z této skutečnosti dovozuje žalobce svou procesní legitimaci. Ke dni podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek [datum] činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovaným částku 19.246,10 Kč. Její příslušenství pak tvoří zákonné úroky z prodlení. Za období od podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Žalobce tedy požaduje po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky ve výši 19.246,10 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 11.566,17 Kč a dlužné částky souhrnného poplatku ve výši 7.679,93 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 23.569,15 Kč, úroků z prodlení z celkové dlužné částky 19.246,10 Kč od 19.12.2020 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 23.569,15 Kč žalobce uvádí, že se jedná o úrok z prodlení v zákonné výši počítaný z celkové dlužné částky ve výši 19.246,10 Kč od [datum], tj. od marného uplynutí týdenní (sedmidenní) lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře do 18.12.2020“.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

5. Ke stavu věci soud v případě prvního z uplatněných nároků zjistil, že žalovaný označený jako zákazník a společnost [právnická osoba] uzavřeli dne [datum] smlouvu označenou jako Smlouva o půjčce s odkazem na zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník. Za nedílnou součást smlouvy prohlásily její strany smluvní podmínky uvedené na zadní straně formuláře. Smlouva byla uzavřená, jak je již zmíněno, na tiskopisu žalobce s připravenými rubrikami pro individualizované údaje, kterými byly především personálie žalovaného a dále výše půjčky, kterou uvedená společnost žalovanému poskytla, a jejíž převzetí v hotovosti v místě svého bydliště žalovaný potvrdil podpisem této smlouvy, v daném případě 6 000 Kč. Další z údajů, který byl do zmíněného formuláře doplněn, byl údaj o výši tzv. souhrnného poplatku, v daném případě se jednalo o částku ve výši 3 984 Kč a dále údaj o celkové částce, kterou měl žalovaný jako zákazník na základě této smlouvy zaplatit, tj. 9 984 Kč. Způsob splacení uvedené částky byl sjednán tak, že žalovaný měl dluh zaplatit v 52 týdenních splátkách po 192 Kč, když první splátku byl povinen zaplatit 7. den od uzavření smlouvy, a to vždy do rukou osoby uvedené v čl. 13 smluvních podmínek. Dle zmíněného článku 13 smluvních podmínek se mělo jednat o oprávněnou osobu pro výkon práv týkajících se vybírání dlužných splátek. Ve Smluvních podmínkách byl dále v jejich článku 1 uveden údaj o roční procentní sazbě nákladů (RPSN), s níž měl být žalovaný seznámen s tím, že v případě půjčky, která se splácí 52 týdnů tato RPSN představuje 199,4 %.

6. Ke stavu věci soud v případě druhého z uplatněných nároků zjistil, že žalovaný označený jako zákazník a společnost [právnická osoba] uzavřeli dne [datum] smlouvu označenou jako Smlouva o půjčce s odkazem na zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník. Za nedílnou součást smlouvy prohlásily její strany smluvní podmínky uvedené na zadní straně formuláře. Smlouva byla uzavřená, jak je již zmíněno, na tiskopisu žalobce s připravenými rubrikami pro individualizované údaje, kterými byly především personálie žalovaného a dále výše půjčky, kterou uvedená společnost žalovanému poskytla, a jejíž převzetí v hotovosti v místě svého bydliště žalovaný potvrdil podpisem této smlouvy, v daném případě 15 000 Kč. Další z údajů, který byl do zmíněného formuláře doplněn, byl údaj o výši tzv. souhrnného poplatku, v daném případě se jednalo o částku ve výši 9 960 Kč a dále údaj o celkové částce, kterou měl žalovaný jako zákazník na základě této smlouvy zaplatit, tj. 24 960 Kč. Způsob splacení uvedené částky byl sjednán tak, že žalovaný měl dluh zaplatit v 52 týdenních splátkách po 480 Kč, když první splátku byl povinen zaplatit 7. den od uzavření smlouvy, a to vždy do rukou osoby uvedené v čl. 13 smluvních podmínek. Dle zmíněného článku 13 smluvních podmínek se mělo jednat o oprávněnou osobu pro výkon práv týkajících se vybírání dlužných splátek. Ve Smluvních podmínkách byl dále v jejich článku 1 uveden údaj o roční procentní sazbě nákladů (RPSN), s níž měl být žalovaný seznámen s tím, že v případě půjčky, která se splácí 52 týdnů tato RPSN představuje 199,4 %.

7. Soud dále zjistil, že žalobkyně a společnost [právnická osoba] uzavřely dne [datum] smlouvu označenou jako Smlouva o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo postoupení pohledávek vzniklých ze smluv o půjčce specifikovaných v Příloze č. 1 k této smlouvě. Z uvedené Přílohy č. 1 vyplývá, že se mělo rovněž jednat o pohledávky ze shora uvedených smluv o půjčce, které společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovaným. Postoupení pohledávek oznámila společnost [právnická osoba] žalovanému prostřednictvím dopisu ze dne 6.1.2021, v němž ho zároveň vyzvala k úhradě pohledávek ve výši 26 944 Kč s uvedením skladby dlužných částek podle stavu ke dni jejich postoupení. O zaplacení dlužných částek ze smluv o půjčce po jejich postoupení byl žalovaný vyzván ještě prostřednictvím zástupce žalobce, a to předžalobní upomínkou ze dne 11.11.2021. Soud dále z předložených podacích archů zjistil, že uvedené oznámení o postoupení pohledávky bylo předáno k poštovní přepravě dne 1.2.2021, jak vyplývá z poštovního podacího archu předloženého žalobcem.

8. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a společností [právnická osoba] nevznikl uzavřením shora uvedených Smluv o půjčce závazek v podobě úročné půjčky podle ust. § 657 obč. zákoníku účinného do 31.12.2013, dle kterého smlouvu o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu; a dle ust. § 658 odst. 1 obč. zák. účinného do 31.12.2013, dle kterého při půjčce peněžité lze dohodnout úroky, byť strany uvedené smlouvy zjevně uzavření tohoto druhu závazku zamýšlely, což soud dovozuje ze zřejmého obsahu smlouvy, a dále z odkazu na ustanovení občanského zákoníku účinného do 31.12.2013 v úvodních ustanoveních smlouvy.

9. Neplatnost závazku (smlouvy o půjčce) dovozuje soud z ujednání o výši úroků, které měl žalovaný z půjčených peněz společnosti [právnická osoba] zaplatit. Soud totiž dospěl k závěru, že částka 3 984 Kč a 9 960 Kč, které měl žalovaný vedle jistin půjček 6 000 Kč a 15 000 Kč navíc zaplatit, byť jsou označená v obou případech jako souhrnný poplatek, by v případě platných smluv nemohly představovat nic jiného, než zmíněné úroky podle ust. § 658 odst. 1 obč. zákoníku, tedy formu úplaty za poskytnuté prostředky. [právnická osoba] byla společností, která se zabývala v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých půjček, resp. spotřebitelských úvěrů, a zmíněná odměna označovaná ve formulářových smlouvách jako souhrnný poplatek by za předpokladu platnosti závazku nemohla být z hlediska právní kvalifikace tohoto ujednání ničím jiným, než zmíněným úrokem. Výše úroků však byla v daném případě sjednaná nemravně, tj. v rozporu s ust. § 3 odst. 1 obč. zákoníku účinného do 31.12.2013, dle kterého výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Zmíněnou nemravnost soud dovozuje z výše sjednaných úroků, kterou lze s přihlédnutím ke sjednanému způsobu splácení pro účely tohoto rozhodnutí vyjádřit z ročního hlediska téměř jako výši tzv. RPSN, jež byla ve smlouvě vypočtena na 199,4. V daném případě je totiž výše RPSN téměř shodná s výší úrokové sazby, neboť v uvedené smlouvě žalovaný kromě zmíněného souhrnného poplatku, resp. úroku, nic jiného vedle jistiny společnosti [právnická osoba] splatit neměl, a celkové náklady úvěru tak tvoří pouze úrok. Případný rozdíl ve výši roční sazby úroků a výší RPSN může být dán pouze časovou hodnotou peněz, přičemž tento rozdíl by byl v daném případě nepatrný, a na zmíněnou nemravnost příslušenství lze tak jednoduše usuzovat z hlediska ve smlouvě vyjádřené RPSN. Pro zjednodušení odůvodnění tohoto závěru soud odkazuje na tehdy použitelná rozhodnutí NS sp. zn. 21Cdo 1484/2004, v němž je vyřčen zmíněný právní názor stran rozporu určité výše úroků sjednaných ve smyslu ust. § 658 odst. 1 obč. zák. v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Z uvedeného rozhodnutí NS lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o půjčce. Jelikož je v daném případě již na první pohled ve smlouvě vyjádřený úrok, resp. roční procentní sazba nákladů vysoká, zjišťoval soud, jaká byla průměrná roční procentní sazba nákladů, poskytnutých bankami domácnostem, tj. spotřebitelům v České republice v období uzavření dané smlouvy o půjčce. Pro správnost této úvahy soud tedy neporovnával úrokovou sazbu, ale zmíněnou roční procentní sazbu nákladů, která je ve smlouvě o úvěru v daném případě vyjádřena jako 199,4. Z údajů dostupných na internetových stránkách ČNB [webová adresa]) soud zjistil, že zmíněná roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů se v období měsíce dubna a ledna roku 2005 pohybovala na úrovni 13,70, resp. 16,78, z čehož vyplývá, že RPSN v daných smlouvách o půjčce celorepublikový průměr přesahovala více než 14 x, resp. 11x. Ujednání o platbách nad rámec půjčené jistiny vyjádřených roční průměrnou sazbou nákladů je tak v projednávaném případě v rozporu s dobrými mravy, a podle ust. § 39 obč. zákoníku účinného do 31.12.2013 neplatné. Ještě znatelnější rozpor s dobrými mravy je v případě porovnání průměrné výše úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem, tj. spotřebitelům, v České republice v témže období, neboť z totožného zdroje lze zjistit, že tato sazba byla 11,90, resp. 14,70 % ročně. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možno takto vysokou sazbu nákladů, resp. úroků, v daném případě akceptovat. Naopak z dostupných zjištění vyplývá, že se jednalo standardní nabídku půjčky doručenou až do bydliště žalovaného.

10. Soud se dále zabýval tím, zda lze v duchu zmíněného rozhodnutí NS 21Cdo 1484/2004 ujednání o platbách nad rámec poskytnuté jistiny oddělit od ostatního obsahu smluv, neboť v případě půjčky, na rozdíl od úvěru, jehož pojmovým znakem je ujednání o úrocích, lze půjčku sjednat jako bezúročnou. Soud v daném případě dospěl k závěru, že toto ujednání od ostatního obsahu smluv oddělit nelze. [právnická osoba] bez jakýchkoliv pochybností totiž peněžní prostředky jako domnělé půjčky (resp. spotřebitelský úvěr ve smyslu tehdy platného a účinného zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru) poskytla právě za účelem získání úroků, resp. jiných plnění v rámci svého podnikání, a pokud by žalovaný smlouvu za podmínek stanovených společností [právnická osoba] neuzavřel, zjevně by k poskytnutí půjčky v podobě bezúročné půjčky nedošlo. Jednalo se totiž o adhézní smlouvu nepřipouštějící vyjednávání o jejím obsahu, a žalovaný jí mohla pouze uzavřít, či odmítnout. [právnická osoba] by jistě žalovanému jinou, než úročnou půjčku neposkytla. Žalovanému tudíž nevznikla povinnost vrátit vedle poskytnutých peněžních prostředků ve výši 6 000 Kč a 15 000 Kč povinnost jiná, a s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o půjčce jako celku představovalo plnění společnosti [právnická osoba] ve prospěch žalovaného plnění z neplatného právního úkonu, kterým se žalovaný na úkor uvedené společnosti bezdůvodně obohatil. Z hlediska právního posouzení se tedy jedná o bezdůvodné obohacení podle ust. § 451 odst. 2 obč. zákoníku účinného do 31.12.2013. Podle ust. § 451 odst. 1 obč. zákoníku účinného do 31.12.2013, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Z obsahu žaloby vyplývá, že žalovaný žalobci, resp. jeho právnímu předchůdci již část bezdůvodného obohacení vydal, a to v případě prvního bezdůvodného obohacení část ve výši 2 286,10 Kč a v případě druhé část ve výši 5 713,90 Kč. K vydání tak zůstávají částky 3 713, 90 Kč a 9 286,10 Kč. Ve zbývající části tak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, tj. včetně požadavku na úroky z prodlení, vyjma úroků z prodlení, jež je žalovaný povinen zaplatit dle ust. § 517 odst. 2 občanského zákoníku účinného do 31.12.2013 z částky 3 713,90 Kč a 9 286,10 Kč představující zmíněné bezdůvodné obohacení jdoucí od 19.11.2021, neboť pohledávka z bezdůvodného obohacení v daném případě představuje pohledávku, jejíž splatnost s ohledem na absenci dohody týkající se splatnosti nebyla stanovena, a žalovaný tak byl podle ust. § 563 obč. zákoníku účinného do 31.12.2013 povinen plnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. Žalovaná tedy nebyl povinen plnit podle neplatného ujednání ve smlouvě v dohodnutých splátkách. Jelikož žalobce neprokázal, že by žalovaný byl po předání peněžních prostředků vyzván k plnění dříve, než prostřednictvím oznámení o postoupení pohledávky, tj. prostřednictvím výzvy ze dne 6.1.2021, zjišťoval soud, kdy se tato výzva jako hmotněprávní jednání dostalo do sféry dispozice žalovaného. Podle předloženého poštovního podacího archu byla uvedená zásilka k poštovní přepravě předána 1.2.2021, a tato výzva se nemohla do sféry dispozice žalovaného dostat při pravidelném běhu věcí dříve než 3.2.2021, a splatnost tak nastala dne 4.2.2021. Žalovaný tak mohl být podle uvedených zjištění v prodlení nejdříve ode dne následujícího po splatnosti, tj. od 5.2.2021, tudíž požadavek žalobce na úroky z prodlení od posledně uvedeného data je oprávněný. Poněvadž soud dále dospěl k závěru, že z žalobcem předložená smlouva o postoupení pohledávek lze dovodit vůli společnosti [právnická osoba] a žalobce postoupit pohledávku z právního jednání založeného předáním částky 6 000 Kč, resp. 9 000 Kč, byť na základě neplatné smlouvy o půjčce, posoudil soud zmíněnou smlouvu o postoupení pohledávek jako smlouvou podle ust. § 1879 obč. zákoníku účinného od 1.1.2014, na základě které došlo ke změně v osobě věřitele uvedené pohledávky z bezdůvodného obohacení, a soud tedy povinnost vydat zbývající část nevyrovnaného bezdůvodného obohacení uložil žalovanému ve prospěch žalobce jako nového věřitele.

11. Právní závěry vyplývající z rozhodnutí NS sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 byly zopakovány v rozhodnutí NS 33 Odo 236/2005, a žalobce jako poskytovatel spotřebitelských úvěru tak měl ustálenou judikaturu v tomto směru vzít v rámci svého podnikání v úvahu. Neučinil tak, a po svých dlužnících tudíž požadoval plnění v rozporu s právním řádem.

12. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení vychází z ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., na základě kterého by měl právo na poměrnou náhradu nákladů řízení žalovaný jako převážně úspěšnější účastník sporu. Žalovanému však v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly, a soud tak rozhodl, že žádný z účastníků právo na jejich náhradu nemá.