20 C 24/2026

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Simetem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 19 799,56 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 15 000 Kč s 11,5% úrokem z prodlení ročně z částky 15 000 Kč od 26. 9. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o 4 799,56 Kč s 11,5% úrokem z prodlení ročně z částky 19 799,56 Kč od 5. 8. 2025 do 25. 9. 2025 a s 11,5% úrokem z prodlení ročně z částky 4 799,56 Kč od 26. 9. 2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je dále povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 359,80 Kč k rukám jejího zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení peněžité pohledávky ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , číslo, uzavřené dne , datum, mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , který žalobkyně nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 19 799,56 Kč sestávající z nesplacené jistiny úvěru ve výši 15 000 Kč a smluvního úroku ve výši 4 799,56 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 5. 8. 2025 do zaplacení, neboť úvěr měl být splatný nejpozději do 4. 8. 2025. Pro případ, že by nárok ze smlouvy o úvěru nebyl shledán důvodným, žalobkyně uplatnila nárok na vydání bezdůvodného obohacení v rozsahu poskytnuté jistiny.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Ke stavu věci soud zjistil, že žalovaný a společnost , právnická osoba, uzavřeli dne , datum, smlouvu označenou jako Smlouva o úvěru splatném ve splátkách č. , číslo, , podle které se označená společnost zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč označené jako spotřebitelský úvěr se stanovenou zápůjční úrokovou sazbou 112 % ročně na 8 měsíců ode dne poskytnutí finančních prostředků splatných v osmi splátkách po 2743.78 Kč. Jako účet pro čerpání úvěru byl ve smlouvě uveden účet č. , č. účtu, . Soud dále ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 12. 3. 2026 zjistil že žalovaný byl majitelem účtu č. , č. účtu, a dále, že na tento účet byla dne 7. 4. 2025 připsána částka ve výši 15 000 Kč z účtu č. , č. účtu, , tj. z účtu, na který měl žalovaný dle smlouvy poukazovat splátky úvěru. Soud dále zjistil, že pohledávka z uvedené smlouvy byla původním věřitelem postoupená na žalobkyni, jak vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12.12.2024 tvořící dříve sjednaný rámec pro budoucí postoupení pohledávek. Z přílohy předložené žalobkyní je patrno, že rovněž pohledávka, která je předmětem tohoto řízení byla předmětem následného postoupení. Soud dále zjistil, že žalovaný byl o postoupení pohledávky informován sdělením ze dne 14. 9. 2025, v němž byl rovněž vyzván k úhradě dluhu v celkové výši 20 846,32 Kč s tím, že pohledávka se skládá z neuhrazené jistiny, poplatku, penále a úroku. Žalovaný byl zároveň vyzván prostřednictvím zástupkyně žalobkyně přípisem označeným jako výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 14. 9. 2025 k úhradě dluhu tentokráte vyčísleného částkou 26 266,32 Kč do tří dnů specifikovaného jako pohledávka ze smlouvy uzavřené dne , datum, se společností , právnická osoba, s tím, že částka se skládá z neuhrazené jistiny 20 846,32 Kč a nákladů právního zastoupení 5 420 Kč, přičemž podle podacího dokladu bylo oznámení s výzvou k poštovní přepravě podáno dne 18. 9. 2025.

4. Po zhodnocení shora uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že právní jednání společnosti , právnická osoba, a žalovaného spočívající v uzavření shora zmíněné smlouvy o úvěru č. , číslo, uzavřené dne , datum, představuje právní jednání, kterým uvedení účastníci zamýšleli uzavřít smlouvu o úvěru podle ustanovení § 2395 obč. zák. S ohledem na postavení žalovaného jako spotřebitele dle ustanovení § 419 obč. zák. je třeba vedle tohoto právního předpisu na daný závazek aplikovat příslušná ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném pozdějších předpisů. Pro posouzení toho, zda lze uvedenou smlouvu považovat za platně uzavřenou, se soud zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně před jejím uzavřením posuzovala úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele dle kritérií uvedených v § 86 zmíněného zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně však v tomto směru žádná skutková tvrzení neuvedla, a ani nepředložila žádné konkrétní důkazy, ze kterých by bylo možné ověřit, zda a jakým způsobem bylo posouzení úvěruschopnosti žalovaného provedeno. Důsledky porušení této povinnosti jsou upraveny v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a to tak, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Poskytnuté peněžní prostředky z důvodu neplatné smlouvy tak představují bezdůvodné obohacení, o jehož vydání byl podle názoru soudu žalovaný řádně vyzván přinejmenším prostřednictvím předžalobní upomínky, o jejímž odeslání má soud důkaz, byť v této upomínce byl požadavek žalobkyně kvalifikován jako požadavek na vrácení jistiny úvěru spolu se zmíněnými sankcemi a náklady. Soud je přesvědčen, že na základě uvedené výzvy mohl žalovaný přinejmenším poskytnutou jistinu vrátit, což neučinil. Za dané situace tak platí ustanovení § 2991 odst. 1 obč. zák., dle kterého, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. V daném případě bezdůvodné obohacení představuje dlužná jistina ve výši 15 000 Kč, které je tedy žalovaný povinen vydat a zaplatit žalobkyni požadované úroky z prodlení ve výši určené předpisy práva občanského, tj. podle ustanovení § 1970 obč. zák. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to za dobu od 26. 9. 2025. Povinnost vydat bezdůvodné obohacení je závazkem, na jehož splatnost, pokud nebyla účastníky dosud ujednána jinak, je třeba aplikovat ustanovení § 1958 odst. 2 obč. zák., dle kterého, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned, a dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu. Jak již soud naznačil, za výzvu k plnění považuje shora zmíněnou předžalobní upomínku, která byla k poštovní přepravě podána dne 18. 9. 2025, a podle domněnky dle ustanovení § 573 obč. zák. došla do sféry dispozice žalované třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 22. 9. 2025, a žalovaný tak měl plnit dne 23. 9. 2025, a ode dne 24. 9. 2025 by tak byl v prodlení, pokud by však ve zmíněné upomínce nebyla stanovena lhůta delší, a to tří dnů, což znamená plnění do 25. 9. 2025, a v prodlení je až od 26. 9. 2025. Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Povinnost uloženou tímto rozsudkem je žalovaný povinna splnit ve prospěch žalobkyně, neboť soud dále dospěl k závěru, že došlo ke změně věřitele uvedené pohledávky, a to na základě shora uvedené smlouvy o postoupení pohledávek. Předmětem zmíněné smlouvy byla sice pohledávka identifikována jako pohledávka ze spotřebitelského úvěru, avšak soud dospěl k závěru, že uzavřením této rámcové smlouvy původní věřitel a žalobkyně projevili vůli v budoucnu postupovat pohledávky založené poskytnutím peněžních prostředků, v daném případě prostředků ve výši 15 000 Kč, tj. bez ohledu na právní kvalifikaci smlouvy, čímž došlo tedy ke změně osoby věřitele uvedené pohledávky dle ustanovení § 1879 obč. zák.

5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že tyto náklady poměrně rozdělil s ohledem pouze na částečný úspěch žalobkyně v řízení. Žalobkyni v souvislosti s tímto řízením vznikly náklady v částce 2 615 Kč, a tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 000 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Soud v daném případě dospěl k závěru, že je namístě aplikovat zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení s ohledem na formulářový charakter žaloby, neboť soudu je z jeho praxe známo, že žalobkyně uplatňuje obdobné nároky, tj. nároky na obdobném skutkovém základu opakovaně. Jedná se o nároky vyplývající z typizovaných peněžních produktů, které její právní předchůdkyně nabízí neomezenému počtu zájemců. Samotná žaloba poté představuje z velké části přepis údajů, které má žalobkyně k dispozici bez ohledu na to, zda by žalobu podávala, či nikoliv. Při podání žaloby se tedy jedná z velké části o přenesení již existujících údajů do příslušné procesní formy, a žalobkyně tak může za pomoci svého zástupce využívat jednotné žalobní vzory. Žalobkyně byla úspěšná přibližně co do 76 % předmětu řízení, a po odečtení poměru jejího neúspěchu jí tak náleží 52 % jejích nákladů, tj. 1 359,80 Kč, které je jí žalovaný povinen zaplatit k rukám jejího zástupce dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

6. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř., přičemž s ohledem na procesní pasivitu žalovaného neměl příležitost zkoumat jeho možnosti pro úhradu dlužné částky ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zmíněného zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterého je spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem., a tudíž neshledal důvody pro stanovení lhůty pro žalovaného příznivější než zákonem podpůrně v ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovené lhůty třídenní.