20 C 26/2021

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem JUDr Jaroslavem Simetem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 32 560 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 26 000 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení ročně z částky 26 000 Kč od 4. 3. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba o 6 560 Kč, s 8,5 % úrokem z prodlení ročně z částky 26 000 Kč od 10. 7. 2017 do 3. 3. 2020 se zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je dále povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 088 Kč k rukám jejího zástupce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 32 560 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že:„ Žalovaný coby úvěrovaný uzavřel dne 14.06.2016 se společností [právnická osoba], [IČO] (ke dni 28.9.2018 byla část závodu společnosti [právnická osoba] převedena ve prospěch společnosti [právnická osoba], [IČO]) (dále jen„ původní věřitel“) Smlouvu o úvěru č. 11 2016 (dále jen " Smlouva) dle zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a dle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ smlouva“). Žalobce coby postupník uzavřel dne 11.12.2019 se společností [právnická osoba] [IČO] coby postupitelem smlouvu o postoupení pohledávky, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Podle smlouvy se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 26 000,00 Kč s pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou sjednaný na dobu určitou. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli poskytnutý úvěr zpět spolu s kapitalizovaným úrokem, poplatkem za vyhodnocení úvěru, poplatkem za sjednání úvěru a inkasním poplatkem, tj. v celkové výši 43 940,00 Kč (Smlouva čl. I a čl. II). Žalovaný se zavázal uhradit celkovou dlužnou částku ve 13,0 splátkách, kdy první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy, přičemž poslední splátka byla splatná ke dni 09.07.2017. Původní věřitel svůj shora uvedený závazek splnil a sjednaný úvěr úvěrovanému poskytl dne 14.06.2016, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný svůj závazek nesplnil řádně a včas, ocitl se tak v prodlení. Vzhledem k prodlení žalovaného má tak žalobce krom dlužné jistiny i nárok naa) zákonný úrok z prodlení v zákonné % výši z žalované částky od 10.07.2017 0:00:00 do zaplacení Žalovaná částka 32 560,00 Kč je tak tvořena: a) neuhrazená jistina úvěru po lhůtě splatnosti, kterou žalobce uplatňuje ve výši 26000,0 Kč – právní základ nároku žalobce; b) neuhrazený úrok z úvěru, který žalobce uplatňuje ve výši 1924,0 Kč; c) neuhrazený poplatek za poskytnutí a sjednání úvěru, který žalobce uplatňuje ve výši 0,0 Kč; d) neuhrazený poplatek za vyhodnocení úvěru, který žalobce uplatňuje ve výši 4636,0 Kč; e) neuhrazený inkasní poplatek za hotovostní výběr splátek, který žalobce uplatňuje ve výši 0,0 Kč. Posouzení schopnosti žalovaného splácet předmětnou zápůjčku dlužníka spočívá v prověřování podle vnitřních kritérií poskytovatele zápůjčky: Těmito kritérii jsou: maximální počet tří závazků u jiných věřitelů ověřený interním systémem poskytovatele zápůjčky, 0 zahájených exekučních řízení, negativní lustrace v insolvenčním rejstříku, při podání žádosti o poskytnutí zápůjčky bylo požadováno uvedení příjmů, výdajů, lustrace v ISIR, Centrální evidenci exekucí a databázích inkasních agentur. Při posuzování úvěruschopnosti byla osoba žalovaná povinna vyplnit pravdivě veškeré výdaje, tedy včetně splátek úvěrů. Na základě těchto postupů dospěl původní věřitel k závěru, že nemá důvodné pochybnosti o úvěruschopnosti žalovaného. Tento závěr nijak žalovaný nevyvrátil. Naopak žalobce resp. právní předchůdce jeho úvěruschopnost zcela legitimně očekával a od počátku byl v dobré víře, když neměl důvod pochybovat o platnosti právního vztahu. Pokud žalovaný nebyl úvěruschopný, pak neuvedl pravdivé skutečnosti při kontraktačním procesu. Za nikoliv nevýznamnou považuje žalobce též skutečnost, že žalovaný služby poskytovatele úvěru sám aktivně vyhledal a požádal jej o poskytnutí rychlé půjčky v hotovosti, tedy nejednalo se zde o poskytnutí (či snad dokonce vnucení) hotovostního úvěru žalovanému zprostředkovatelem na nějaké předváděcí marketingové akci, tedy o situaci, kdy by úvěrující mohl případně ovlivnit rozhodování žalovaného jako spotřebitele. Původní věřitel měl ostatně právo předpokládat a očekávat, že žalovaný, jako úvěrovaný, má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností, jak plyne z ust. § 4 NOZ.“.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a soud tak důvodnost žaloby posuzoval pouze dle důkazů předložených žalobkyní.

3. Ke stavu věci soud zjistil, že žalovaný v dokumentu označeném jako smlouva o úvěru č. 11 2016 svým podpisem dne 14.06.2016 potvrdil, že mu společnost [právnická osoba] poskytla v hotovosti od obchodního zástupce této společnosti prostředky ve výši 26 000 Kč. K této smlouvě týž den přistoupila uvedená společnost prostřednictvím svého zástupce. Ve smlouvě se žalovaný zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s částkou 17 940 Kč označenou ve smlouvě jako celkové náklady spotřebitelského úvěru. Hotovostní režim splácení poskytnutých peněžních prostředků byl ve smlouvě sjednán tak, že se žalovaný zavázal celkovou částku 43 940 Kč uhradit ve 13 měsíčních splátkách po 3 380 Kč, přičemž první splátku se žalovaný zavázal zaplatit i 30. den od uzavření smlouvy a každou následující splátku 30. dne od splatnosti splátky předchozí. Tzv. RPSN dle smlouvy činí 187,6 % a zápůjční úroková sazba 21 % ročně, což je přepočet ve vztahu ke smluveným úrokům, které dle smlouvy činí 28 % z jistiny úvěru, tj. 7 280 Kč. Soud dále zjistil, že žalovaný podepsal listinu, označenou jako předpis splátek pro smlouvu č. [anonymizováno] [rok], obsahující mj. pořadí splátek od prvé splátky do třinácté splátky se stanoveným datem splatnosti a s uvedením toho, na co je každá splátka započítána. První až pátá splátka tak byla určena vždy v rozsahu 1 372 Kč na úrok, v rozsahu 2008 Kč na úplatu a v rozsahu 0 Kč na jistinu; šestá splátka byla určena v rozsahu 420 Kč na úrok, v rozsahu 620 Kč na úplatu a v rozsahu 2 340 Kč na jistinu a třináctá splátka v celém jejím rozsahu připadla na úrok. Soud dále zjistil, že se žalobkyně prostřednictvím svého zástupce na žalovaného obrátila s předžalobní upomínkou – výzvou k úhradě, a to dopisem ze dne 26.2.2020, v němž poukázala na uzavření shora uvedené smlouvy a dále na to, že na závazek vyplývající z této smlouvy nebylo hrazeno řádně a včas a žalobkyně požádala o vyrovnání dluhu, jenž vyčíslila na 52 340,08 Kč spolu s náklady za zastoupení advokátem ve výši 12 777 Kč. Výzva byla téhož dne podána k poštovní přepravě, jak vyplývá z příslušného podacího lístku. Soud dále zjistil, že byla uzavřena smlouva, jejímž předmětem bylo postoupení pohledávky vyplývající z označené smlouvy o úvěru, a to Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 11.12.2019 obsahující seznam postupovaných pohledávek. Dála byla uzavřena Smlouva o prodeji části závodu ze dne 8.9.2018 obsahující seznam převáděných pohledávek. Smlouva uzavřená mezi žalovanou a společnost [právnická osoba] byla na základě Smlouvy o prodeji části závodu ze dne 8.9.2018 převedena na obchodní společnost [právnická osoba], [právnická osoba] poté postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni, a to na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11.12.2019.

4. Po zhodnocení uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nevznikl zamýšlený závazek v podobě smlouvy o úvěru podle ust. § 2395 obč. zák., dle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Právní jednání právní předchůdkyně žalobkyně spočívající v předložení nabídky formulářové smlouvy a následné přistoupení žalovaného ke smlouvě bez zjevné možnosti vyjednávání o jejím obsahu soud považuje za jednání, které nevyvolalo zamýšlený právní následek, a to vznik smlouvy, neboť se podle ust. § 580 obč. zák. příčí dobrým mravům, a je tak neplatné, a k této neplatnosti soud dle ust. § 588 obč. zák. přihlédne i bez návrhu. Uvedený rozpor s dobrými mravy soud v případě dané smlouvy shledává v části ujednání týkající se plnění nad rámec poskytnutých peněžních prostředků. Soud totiž ujednání o úplatě nad rámec smluvených úroků považuje za ustanovení smlouvy, které obchází standardní a spravedlivé ujednání o ceně poskytnutých peněžních prostředků, za které je všeobecně považován úrok. Ujednání o úroku je doplněno o zmíněnou úplatu představující částku 10 660 Kč, přičemž ze smlouvy není zjevné, za poskytnutí jakých služeb měla být tato částka hrazena. Veškerá plnění tak soud s ohledem na absenci dalších skutkových tvrzení považuje za úplatu za poskytnuté peněžní prostředky, která s ohledem na její nepřiměřenost způsobuje zmíněný rozpor s dobrými mravy. Zmíněnou nemravnost soud dovozuje z výše sjednaných úroků, kterou lze s přihlédnutím ke sjednanému způsobu splácení pro účely tohoto rozhodnutí vyjádřit z ročního hlediska téměř jako výši tzv. RPSN, jež byla ve smlouvě vypočtena na 187,6. V daném případě by totiž výše RPSN byla téměř shodná s výší úrokové sazby, neboť soud tato plnění posoudil, jak je již zmíněno, v celém rozsahu jako úplatu za poskytnuté peněžní prostředky, tj. jinými slovy jako úrok. Případný rozdíl ve výši roční sazby úroků a výší RPSN by mohl být dán pouze časovou hodnotou peněz, přičemž tento rozdíl by byl v daném případě nepatrný, a na zmíněnou nemravnost příslušenství lze tak jednoduše usuzovat z hlediska ve smlouvě vyjádřené RPSN. Pro zjednodušení odůvodnění tohoto závěru soud odkazuje na rozhodnutí NS sp. zn. 21Cdo 1484/2004, v němž je vyřčen zmíněný právní názor stran rozporu určité výše smluvených úroků v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Z uvedeného rozhodnutí NS lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o půjčce. Jelikož je v daném případě již na první pohled ve smlouvě vyjádřený úrok, resp. roční procentní sazba nákladů vysoká, zjišťoval soud, jaká byla průměrná roční procentní sazba nákladů, poskytnutých bankami domácnostem, tj. spotřebitelům v České republice v období uzavření dané smlouvy o půjčce. Pro správnost této úvahy soud tedy neporovnával úrokovou sazbu, ale zmíněnou roční procentní sazbu nákladů, která je ve smlouvě o úvěru v daném případě vyjádřena jako 187,6. Z údajů dostupných na internetových stránkách [anonymizováno] [webová adresa]) soud zjistil, že zmíněná roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů se v období měsíce června roku 2016 pohybovala na úrovni 11,21, z čehož vyplývá, že RPSN v dané smlouvě o půjčce celorepublikový průměr přesahovala více než 16x. Ujednání o platbách nad rámec poskytnuté jistiny vyjádřených roční průměrnou sazbou nákladů je tak v projednávaném případě v rozporu s dobrými mravy, a podle zmíněného ust. § 588 obč. zákoníku soud k němu nepříhlíží. Ještě znatelnější rozpor s dobrými mravy je v případě porovnání průměrné výše úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem, tj. spotřebitelům, v České republice v témže období, neboť z totožného zdroje lze zjistit, že tato sazba byla 10,68 % ročně. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možno takto vysokou sazbu nákladů, resp. úroků, v daném případě akceptovat. Naopak z dostupných zjištění vyplývá, že se jednalo standardní nabídku úvěru. Právní závěry vyplývající z rozhodnutí NS sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 byly zopakovány v rozhodnutí NS 33 Odo 236/2005, a právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelských úvěru tak měla ustálenou judikaturu v tomto směru vzít v rámci svého podnikání v úvahu. Neučinila tak, a po svých dlužnících tudíž požadovala plnění v rozporu s právním řádem.

5. S ohledem na uvedené závěry o neplatnosti smlouvy tak soud žalovanému uložil povinnost vrátit pouze skutečně převzaté peněžní prostředky ve výši 26 000 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení podle ust. § 2991 odst. 1, obč. zák., které získal bez spravedlivého důvodu, neboť žalovaný nepřednesl soudu žádná tvrzení, z nichž by vyplynulo, že si uvedenou částku může ponechat. Soud má totiž dále za to, že ujednání o platbách nad rámec poskytnuté jistiny a smluveného úroku nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, a to s ohledem na určený způsob splácení, v němž byla zjevně upřednostněna úhrada vedlejších plateb na úkor úhrady jistiny. Smlouva je tak neplatná jako celek. Přestože žalovaný neměl povinnost peněžní prostředky vrátit způsobem sjednaným ve smlouvě, s ohledem na její neplatnost mohl skutečně poskytnuté peněžní prostředky, tj. nikoliv bezdůvodně požadovanou částku 52 340,08 Kč s náklady 12 777 Kč, vrátit na základě předžalobní výzvy k úhradě dlužné částky, a soud tak dospěl k závěru, že je v prodlení. Vedle uvedených částek je tedy žalovaný povinen žalobkyni zaplatit úrok z prodlení ve výši určené předpisy práva občanského, tj. úrok z prodlení dle ust. § 1970 obč. zák., jdoucí od splatnosti, kterou soud určil podle ust. § 1958 odst. 2 obč. zák., dle kterého neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned, a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Pohledávka z titulu bezdůvodného obohacení je totiž pohledávkou splatnou na výzvu, neboť den splatnosti nebyl smluven. Za řádnou výzvu k plnění považuje soud v daném případě, jak je již zmíněno, předžalobní upomínku ze dne 26.2.2020, kterou odeslal zástupce žalobkyně žalovanému prostřednictvím poštovní přepravy rovněž dne 26.2.2020 tak, jak vyplývá z příslušného podacího lístku. Za využití domněnky stanovené v ust. § 573 obč. zák. vychází soud z toho, že tato výzva došla žalovanému třetí pracovní den po odeslání, v daném případě tedy dne 2.3.2020, a žalovaný měl plnit den následující pracovní den, a v prodlení je tak od 4.3.2020. Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Jelikož soud dále dospěl k závěru, že shora zmíněná Smlouva o prodeji části závodu ze dne 8.9.2018 a Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 11.12.2019 jsou smlouvami, na základě kterých došlo ke změně v osobě věřitele pohledávky za žalovaným, a to přes její odlišnou právní kvalifikaci soudem, neboť z těchto smluv lze dovodit vůli jejich stran převést, resp. postoupit pohledávku původně založenou předáním částky 26 000 Kč žalovanému z titulu domnělého úvěru, uložil soud povinnost plnit dluh ve prospěch žalobkyně, která je tedy ve sporu aktivně věcně legitimovaná.

6. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je odůvodněno ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., na základě kterého soud náhradu nákladů řízení pro částečný neúspěch žalobkyně poměrně rozdělil. Náklady, které v souvislosti s tímto řízením žalobkyni vznikly, představuje soudní poplatek ve výši 1 303 Kč a dále odměna advokáta určená podle ust. § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1999 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, uplatnění předžalobní upomínky, sepis žaloby) po 500 Kč spolu s paušální náhradou hotových výdajů po 100 Kč ke každému z uvedených úkonů právní služby a příslušná DPH, tj. náklady řízení ve výši 3 481 Kč. Neúspěch žalobce v daném případě představoval přibližně 20 % předmětu řízení. Při zohlednění úspěchu a neúspěchu tak žalobkynii přísluší 60 % jeho nákladů řízení, tj. částka 2 088 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám její zástupkyně dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. Při stanovení výše odměny advokáta soud aplikoval zmíněné zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení, tj. ust. § 14b advokátního tarifu, neboť soudu je z jeho činnosti známo, že žalobkyně se obdobných nároků na obdobném skutkovém základu domáhá u zdejšího soudu opakovaně, přičemž byly splněny další podmínky pro aplikaci zmíněného zvláštního ustanovení, tj. předmětem řízení bylo peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšovala 50 000 Kč, a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení. Množství shodných žalob lze dovodit rovněž z velkého množství postupovaných pohledávek tvořícího seznam smlouvy o postoupení. Žalobkyně se v daném případě zjevně domáhá plnění na základě typové smlouvy, jejíž uzavření původní věřitel nabízel neurčitému počtu zájemců a nároky z těchto smluv, které případně uplatňuje u soudu, umožňují využít předcházející návrhy, tj. jednotný žalobní vzor, neboť se ze strany dlužníků jedná o typické porušování závazků.

7. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř., na základě kterého určil soud k plnění uložených povinností zákonem stanovenou třídenní lhůtu, neboť neshledal důvody pro stanovení lhůty příznivější.