20 C 29/2026

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Simetem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 19 298 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 11 234 Kč s 11,5% úrokem z prodlení ročně z částky 11 234 Kč od 30. 1. 2026 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o 4 666 Kč s 12% úrokem z prodlení ročně z částky 15 900 Kč od 4. 4. 2025 do 29. 1. 2026, s 12% úrokem z prodlení ročně z částky 4 666 Kč od 30. 1. 2026 do zaplacení a s 0,5% úrokem z prodlení ročně z částky 12 000 Kč od 30. 1. 2026 do zaplacení a o 3 398 Kč se zamítá.

III. Žalovaný je dále povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 450,40 Kč k rukám jejího zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 19 298 Kč s příslušenstvím v podobě tzv. zákonného úroku z prodlení z částky 15 900 Kč od 4. 4. 2025 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tak, že dne Anonymizováno uzavřela se žalovaným smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 12 000 Kč. Původně byla žalovanému poskytnuta částka 5 000 Kč, přičemž dne datum došlo k navýšení zápůjčky o 7 000 Kč. Veškeré finanční prostředky byly žalovanému poukázány na jeho bankovní účet. Žalovaný se zavázal uhradit poskytnutou jistinu a smluvní poplatek ve výši 3 900 Kč, tedy celkem 15 900 Kč, se splatností ke dni 3. 4. 2025. Žalovaný však tuto povinnost nesplnil řádně a včas a ke dni podání návrhu uhradil pouze částku 766 Kč, která byla započtena na smluvní pokutu. Žalobkyně uvádí, že smlouva byla uzavřena prostřednictvím jejích internetových stránek po vyplnění žádosti žalovaným, odsouhlasení smlouvy a všeobecných obchodních podmínek a jejím elektronickém podpisu pomocí PIN kódu zaslaného na telefonní číslo tel. číslo. Před uzavřením smlouvy žalobkyně ověřila totožnost žalovaného a v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru si vyžádala informace o jeho osobních, pracovních, příjmových a výdajových poměrech, které vyhodnotila na základě předložených podkladů a dostupných databází. Na základě tohoto posouzení žalobkyně uzavřela, že žalovaný je schopen zápůjčku splácet, a následně s ním smlouvu o zápůjčce uzavřela. Po uzavření smlouvy žalobkyně zaslala žalovanému smlouvu o zápůjčce včetně všeobecných obchodních podmínek na jím uvedenou emailovou adresu. V důsledku prodlení žalovaného žalobkyně uplatňuje nárok na smluvní pokutu sjednanou v čl. 2.3 smlouvy o zápůjčce, a to ve výši 0,10 % denně z dlužné částky 12 000 Kč, počínaje dnem 4. 4. 2025 až do dne 17. 3. 2026, kdy byl návrh vyhotoven. Výše smluvní pokuty ke dni vyhotovení návrhu činila po zaokrouhlení 4 164 Kč, přičemž v důsledku částečné úhrady žalovaného byla snížena na částku 3 398 Kč. Žalobkyně dále požaduje tzv. zákonné úroky z prodlení z částky 15 900 Kč od 4. 4. 2025 do zaplacení, a to ve výši 12 % ročně. Současně žalobkyně uplatňuje náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, představujících náklady na zaslání pěti písemných výzev k úhradě. Celkovou výši svého peněžitého nároku ke dni podání návrhu žalobkyně vyčíslila částkou 19 298 Kč, sestávající z dlužné jistiny a poplatku ve výši 15 900 Kč a z nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč; nad rámec této částky žalobkyně samostatně uplatňuje smluvní pokutu ve výši 3 398 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Ke stavu věci soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu označenou jako Smlouva o zápůjčce, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 5 000 Kč, a to převodem na bankovní účet žalovaného č. č. účtu a žalovaný se zavázal uvedené peněžní prostředky vrátit společně s poplatkem za jejich poskytnutí ve výši 1 625Kč nejpozději do 15. 2. 2025. Ve smlouvě bylo dále sjednáno, že za den poskytnutí zápůjčky se považuje den, kdy byly peněžní prostředky odepsány z účtu věřitele. Smlouva dále obsahovala ujednání o nákladech, která byla žalobkyně jako věřitel oprávněna požadovat za vymezené úkony, mezi které patřila písemná listinná upomínka za poplatek 500 Kč. Smlouva dále obsahovala ujednání o smluvní pokutě pro případ prodlení žalovaného se splacením zápůjčky, a to smluvní pokutu ve výši 0,1% dlužné částky za každý den prodlení s tím, že vedle této smluvní pokuty může žalobkyně požadovat ještě tzv. zákonný úrok z prodlení. Smlouva dále odkazovala na všeobecné obchodní podmínky žalobkyně upravujícím postup při uzavření smlouvy, splácení zápůjčky, prodloužení splatnosti a další práva a povinnosti. Dne datum uzavřeli účastníci dodatek k uvedené smlouvě, dle kterého byly žalovanému poskytnuty další peněžní prostředky jako zápůjčka za dohodnutý poplatek, a to peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč za poplatek 2 275 Kč. Soud dále z výpisu z účtu žalobkyně č. účtu zjistil, že dne datum byla na účet č. č. účtu, tj. na účet žalovaného uvedený ve smlouvě, převedena částka 5 000 Kč a dále dne datum částka 7 000 Kč s tím, že žalobkyně si zároveň ověřila, že majitelem uvedeného účtu je skutečně žalovaný, což vyplývá z doložky o tomto ověření provedeného prostřednictvím služby poskytované společností Kontomatik UAB, přičemž soud s ohledem na skutečnost, že se žalovaný fakticky do řízení nezapojil, tedy zůstal procesně pasivní, nemá pochybnosti, že dal k tomuto postupu souhlas, a doložka o jeho vlastnictví k účtu je pravdivá. Soud dále zjistil, že se žalobkyně na žalovaného obrátila prostřednictvím předžalobní výzvy ze dne 23. 1. 2026 podané téhož dne k poštovní přepravě, jak vyplývá z předloženého podacího lístku podací číslo RR2744826242F.

4. Po zhodnocení shora uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že právní jednání žalobkyně a žalovaného spočívající v uzavření shora zmíněné smlouvy o smlouvu o zápůjčce ze dne datum, ve znění dodatku o navýšení zápůjčky představuje právní jednání, kterým uvedení účastníci zamýšleli uzavřít smlouvu v podobě smlouvy o zápůjčce dle ust. § 2390 občanského zákoníku, dle kterého přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. V daném případě se jednalo o úročnou zápůjčku podle § 2392 odst. 1 občanského zákoníku, dle kterého lze při peněžité zápůjčce sjednat úroky, přičemž soud v daném případě za úroky považuje sjednanou platbu označenou jako poplatek ve výši. S ohledem na postavení žalované jako spotřebitele dle ustanovení § 419 obč. zák. je třeba vedle tohoto právního předpisu na daný závazek aplikovat příslušná ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření této smlouvy, tj. ve znění pozdějších předpisů. Pro posouzení toho, zda lze uvedenou smlouvu považovat za platně uzavřenou, se soud zabýval tím, zda žalobkyně před jejím uzavřením posuzovala úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele dle kritérií uvedených v § 86 zmíněného zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně v tomto směru však uvedla pouze obecná tvrzení, a to, že „Před uzavřením smlouvy si žalobce od žalovaného vyžádal informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřil na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného (kdy žalovaný je dle § 84 odst. 2 ZSÚ povinen poskytnout žalobci úplné a pravdivé informace), resp. případně nahlédnutím do relevantních databází. Poskytnuté informace a dokumenty byly žalobcem vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalovaného. Žalobce tedy splnil svou povinnost dle § 86 ZSÚ, když řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného. Na základě tohoto prověření žalobce dospěl k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet a v návaznosti na toto prověření byla s žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce“, a navíc k těmto tvrzením nepředložila žádné důkazy, z nichž by mohl soud splnění této podmínky posoudit. Důsledky porušení této povinnosti jsou upraveny v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a to tak, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož žalobkyně prokázala, že peněžní prostředky v souhrnné výši 12 000 Kč byly žalovanému skutečně poskytnuty, vznikla za této situace žalovanému jako spotřebiteli povinnost podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Poskytnuté peněžní prostředky z důvodu neplatné smlouvy tak představují bezdůvodné obohacení, o jehož vydání byl podle názoru soudu žalovaný řádně vyzván prostřednictvím zmíněné předžalobní výzvy, byť v této výzvě byl požadavek žalobkyně právně kvalifikován odlišně, a to jako požadavek na vrácení zápůjčky s úrokem spolu se zmíněnými sankcemi a náklady. Soud je přesvědčen, že na základě uvedených výzev mohl žalovaný přinejmenším poskytnutou jistinu 12 000 Kč vrátit, což neučinil. Za dané situace tak platí ustanovení § 2991 odst. 1 obč. zák., dle kterého, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. V daném případě bezdůvodné obohacení představuje dlužná jistina ve výši 12 000 Kč snížená o dřívější platbu žalovaného ve výši 766 Kč, o kterou žalobkyně neoprávněně s ohledem na neplatnou smlouvu ponížila domnělou smluvní pokutu. Žalovaný je tedy povinen dlužnou jistinu ve výši 11 234 Kč a zaplatit žalobkyni požadované úroky z prodlení ve výši určené předpisy práva občanského, tj. podle ustanovení § 1970 obč. zák. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to za dobu od 30. 1. 2026. Povinnost vydat bezdůvodné obohacení je závazkem, na jehož splatnost, pokud nebyla účastníky dosud ujednána jinak, je třeba aplikovat ustanovení § 1958 odst. 2 obč. zák., dle kterého, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned, a dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu. Jak již soud naznačil, za výzvu k plnění považuje shora zmíněnou upomínku, která byla k poštovní přepravě podána dne 23. 1. 2026, a podle domněnky dle ustanovení § 573 obč. zák. došla do sféry dispozice žalované třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 28. 1. 2026, a žalovaný tak měl plnit dne následujícího, tj. 29. 1. 2026. Ode dne 30. 1. 2026 je tak žalovaný v prodlení. Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

5. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je odůvodněno ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., na základě kterého soud s ohledem na částečný úspěch žalobkyně náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil, a právo na náhradu nákladů řízení částečně přiznal žalobkyni jako úspěšnějšímu účastníku sporu. Žalobkyni v souvislosti s tímto řízením vznikly náklady v podobě zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a dále odměna advokáta podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, určená podle ustanovení § 14b odst. 1 tohoto předpisu, a to odměna za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a sepis žaloby) po 400 Kč spolu s paušální náhradou hotových výdajů po 100 Kč ke každému z uvedených úkonů právní služby podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a příslušná DPH, kterou je zástupce žalobkyně povinen odvést podle zvláštního právního předpisu, tj., náklady ve výši 2 815 Kč. Žalobkyně byla úspěšná přibližně co do 58 % předmětu řízení a při zohlednění poměru úspěchu a neúspěchu jí tak náleží 16 % jejích nákladů, tj. 450,40 Kč, které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

6. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř., přičemž s ohledem na procesní pasivitu žalovaného neměl příležitost zkoumat jeho možnosti pro úhradu dlužné částky dle § 87 odst. 1 zmíněného zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterého je spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem., a tudíž neshledal důvody pro stanovení lhůty pro žalovanou příznivější než zákonem podpůrně v ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovené lhůty třídenní. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím Okresního soudu v Sokolově. Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se domáhat výkonu rozhodnutí.